Všechny tři strany, které po předčasných volbách jednají o vládě, se od počátku dušovaly, že jim jde hlavně o program a obsazení ministerstev či personálie jsou druhotné. Když se však domluvily na koaliční smlouvě, tak najednou zjišťují, že nepřekročitelnou překážkou pro ně bude právě to, kdo jaký rezort získá. Největší spor je o Ministerstvo zemědělství, na které si dělá zálusk jak ČSSD, tak KDU-ČSL a navíc hnutí ANO trvá rezolutně na tom, aby tento rezort lidovci nedostali.

Pro středeční jednání koaličních špiček měli zástupci KDU-ČSL v ruce usnesení svého širšího vedení, které jim uložilo získat Ministerstvo zemědělství stůj co stůj. Protože si uvědomovali, že jenom tím partnery nepřesvědčí, přichystali návrh, že o sporných církevních restitucích nemusí rozhodovat Pozemkový úřad patřící do rezortu zemědělství, ale vláda. Tím se chtěli zbavit možného podezření, že Ministerstvo zemědělství chtějí proto, aby při sporných přesunech majetku mohli rozhodovat ve prospěch katolické církve.

Lidovci si po schůzce připadali jak hadr na podlahu

„Na tyto jemné nuance však téměř nedošlo, protože koaliční partneři si s Bělobrádkovým vedením vytřeli podlahu. Po odchodu z jednání se lidovecké vedení cítilo ponížené,“ velice výstižně popisuje atmosféru v řadách nejmenšího z partnerů vyjednávajících o koalici komentátor týdeníku Reflex Bohumil Pečinka pro páteční vydání Mf Dnes. Připadá mu proto, že náhle přestávají platit dosavadní zvyklosti včetně přístupu, který politologie označuje jako vyděračský potenciál.