"Pro mě to byla trochu studená sprcha. Byli jsme přesvědčeni, že se povědomí o legionářích v Rusku zbavilo ideologického nánosu, ale stále jsou vnímáni negativně. Komunismus je tam pořád živý. Spisovatel Jaroslav Hašek a Miloš Zeman jsou v Rusku nejpopulárnějšími Čechy," vysvětlil režisér Petr Nikolaev. Narozdíl od většiny ostatních kritiků či naopak nekritických obdivovatelů částí Ruska projel, takže ví, o čem mluví. Nyní se snaží všemožnými prostředky zpropagovat chystaný film o československých legionářích.
Po Transsibiřské magistrále
Před necelým rokem cestoval šestnáct dní s producentem Jiřím Prušou po Rusku. Podívali se mimo jiné do Samary, Irkutska a Vladivostoku. Například v Čeljabinsku byl režisér zadržen policisty a musel smazat filmový záznam z nádraží. Zvažovali část záběrů chystaného filmu natočit přímo v Rusku, ale po různých peripetiích a kvůli ceně na to rezignovali. "Tyto myšlenky nás přešly, když Petra v Čeljabinsku zatkli a i poté, co zadrželi delegaci v čele s místopředsedou Poslanecké sněmovny Petrem Gazdíkem. Také představa shánění různých povolení a dalších 'bumážek' nám nahnala hrůzu," vysvětlil Pruša. Z cesty sestříhali dvaapadesátiminutový dokument, který by měla odvysílat Česká televize.
"Řeknu to drze, ale těch pár břízek a nějakou řeku najdeme i v Čechách. Moderní města jako Vladivostok jsou nepoužitelná. Nejpozoruhodnější je Bajkal. Když ale vezmete nějaké jezero v Rakousku, které má kolem sebe hory, tak se to dá všelijakými triky ošudlovat, aby divák nebyl ochuzen. Proto se nyní pustíme do shánění mezinárodních koprodukcí. Exteriéry najdeme jinde a uděláme to hezky," podokl Nikolaev. Ostatně jeho dědeček byl legionářem, kterého popravili za heydrichiády.
V Rusku je asi nejznámějším Čechem spisovatel Jaroslav Hašek. A hlavně kvůli tomu, že se v době občanské války přidal k bolševikům. "Když jsme přiletěli do Irkutska, tak jsme na jedné zdi objevili nápisy, že v této budově žil a pracoval komunista a politruk páté armády Gašek. Během posledních padesáti let nám tlačili do hlav jeho vojáka Švejka a tak jsme se všichni začali vnímat jako Švejkové. To je ale pěkná blbost. Vždyť československé legionáře ve své době obdivoval celý svět. Práci na filmu cítím i jako mírný boj proti švejkovství," doplnil producent Pruša, jenž má za sebou kariéru úspěšného manažera v oblasti civilního letectví a řadu knih.
V Poslanecké sněmovně
Jak sami potvrdili, na "legionářskou historii" se hodně pozapomnělo. Navíc byla pokřivena pozitivní propagandou první republiky a negativními propagandami za nacismu a komunismu. "Byli to hrdinové. Nicméně máme to štěstí, že téma zpracováváme s velkým odstupem. Nemáme potřebu dělat z Rakušáků či Němců nějaké démony, nechceme ani dělat ze všech legionářů úplné borce. Byli mezi nimi odvážní muži, ale i zbabělci a dokonce zrádci. Šlo ale o sedmdesát tisíc mužů. To by v tom byl čert, aby nevznikl silný příběh," soudí Nikolaev.
V Poslanecké sněmovně našli zastánce z nejvyšších postů. Záštitu nad projektem převzali předseda Jan Hamáček za ČSSD a místopředseda Petr Gazdík z poslaneckého klubu TOP 09 a Starostové. "Pokud bude anabáze legionářů na Sibiři zpracována filmově a moderně, tak si to jejich odkaz zaslouží," řekl první z politiků, jehož pradědeček bojoval v bitvě u Lipjag. "Tento projekt a film je důkazem, že v Poslanecké sněmovně se je koalice a opozice přeci jen schopna na něčem shodnout. Je třeba mládeži a občanům mnohem více ukazovat, že v naší historii byla řada hrdinů, kteří bojovali za naši svobodu," sdělil druhý.
Tvůrci filmu s sebou přinesli i kalendář, do něhož jako československé legionáře nafotili známé, hlavně herecké, tuzemské bratrské dvojice nebo trojice. Například bratry Trojanovy, Hádkovy, Lábusovy či Ebenovy. "Považuji si za velkou čest, že mohu vystoupit v této budově, která se váže na vznik republiky. Bez legionářů by nevznikla, což říkal i Tomáš Masaryk," dodal režisér s tím, že je třeba pozvednout národní hrdost a sebevědomí Čechů. Film o legionářích by se měl začít natáčet na konci letoška a jít do kin koncem roku 2017, kdy oslavíme stoleté výročí bitvy u Zborova. Mělo by jít s rozpočtem sto milionů korun o skromný velkofilm.
- Politika a společnost JINÝMA OČIMA
Už nás nikdo nezastaví
"K legionářům jsem měl vztah od dětství, když jsem si hrál s dědečkovou šavlí. Když jsem se pak vyptával, kdo by do toho šel, nikdo se nenašel. Kývnul až kamarád Jirka. Prostudovali jsme tisíce stran různých kronik, románů, deníků a dokumentů. Hlavně scénárista Miroslav Oščatka. Spolupracujeme i s historikem Daliborem Váchou, který nedávno napsal román Červenobílá a faktografickou knihu o všedních dnech legionářů," vysvětluje režisér Petr Nikolaev. Film zapadá do řady jeho historických filmů. Kromě spousty jiných má za sebou Cyril a Metoděj - Apoštolové Slovanů, Lidice, ...a bude hůř či Příběh kmotra. Nunto dodat, že jsou všechny tím lepším, co česká kinematografie za poslední léta vyprodukovala.
A jak se staví k historické přesnosti? "Nechci se nechat úplně svázat historickým detaily. Kdesi jsem četl, že ve filmu Baader Meinhof Komplex režisér počítal vystřelené náboje, aby to bylo přesné. Byl to buď blázen anebo šlo o šikovnou reklamu. Takto nepostupuji. Na co by byl historicky úplně přesný film, kdyby skončil v archivu? Chceme k tématu díky atraktivnímu filmu přivést lidi. Náročnější si pak budou číst odbornou literaturu a říkat, že ten Nikolaev je blbec, protože to bylo jinak, ale už to budou mít pod kůží. Tak film splní svůj účel," svěřil se.
Nakonec ale režisér vylíčil celou anabázi filmu: "O právu na vznik filmu už nepochybujeme, což je výhoda. Musím se přiznat, že když ho hájím, přestávám snášet odpor a na některé to působí dost kontroverzně. Nicméně úředníci by takový film měli spíš vymyslet, než nám házet klacky pod nohy. Pracovali jsme na tom tři roky bez koruny. Chodili po institucích, kde to všichni odkývali, ale nic se nedělo. Pochopili jsme, že uctivým ťukáním na dveře ničeho nedosáhneme a tak jsme to začali masírovat přes média. Najednou úředníci zbystřili. Nyní jsme v situaci, že už nás nikdo nezastaví!"
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
