Zájmy státu jsou ministerstvu ukradené. Hájí církve. Mládek se rozčílil

Pro ParlamentníListy.cz, kromě kritiky postoje ministerstva kultury k vyrovnání s církvemi, představil Jan Mládek zároveň projekt, na jehož základě si bude moci každý občan zjistit, zda i jeho majetek není církvemi nárokován.

Kritika ministerstva mě přinutila precizovat argumenty

„Jsem velmi rád, že se pan náměstek Mikeš k té věci konečně vyjádřil,“ říká Jan Mládek. Jak dodává, náměstek Mikeš mu slíbil, asi před půl rokem, že přijde do družstva FONTES RERUM debatovat církevní restituce, pak mu ale prý do toho "něco vlezlo".

„Beru to ze strany pana náměstka jako dodatečné zapojení do diskuze družstva FR o církevních restitucích. A to je dobře, neboť platí anglické přísloví: lépe později než jindy,“ usmívá se Mládek.

Tisková zpráva ministerstva postoj Jana Mládka nezměnila. „Musím ale přiznat, že mne pan náměstek přinutil precizovat argumenty. A to je vždy užitečné,“ dodává.

Ministerstvo argumentuje tendenčně, říká Mládek

Podle Mládka jde především o otázku upřesnění vlastnictví – co katolická církev vlastnila či nevlastnila 25. února 1948. „Pan náměstek Mikeš je poněkud tendenční v této otázce a tak se to pokusím vysvětlit,“ dodává. Katolická církev byla podle něj nepochybně majitelem nemalého majetku v roce 1948. Její vlastnická práva však měla dvě velmi významná omezení:

1. Katolická církev mohla užívat plodů vlastněného majetku, ale prodávat (zastavovat) jej mohla jen se souhlasem státu. „To byl výsledek reforem rakouského imperátora Josefa II., které nikdo v Československu nezrušil, až do února 1948,“ konstatuje Mládek.

2. Plody vlastněného majetku byly účelově vázány na pastorační, vzdělávací, sociální a zdravotnické aktivity. Katolická církev neměla možnost volně nakládat s penězi získanými z vlastněného majetku, a například je investovat na burze.

Církev nesměla volně nakládat s majetkem už od císaře pána

Katolická církev, a spolu s ní i ostatní české církve, mají podle Mládka nepochybně morální nárok, aby jim byly zmírněny škody způsobené komunistickým režimem po roce 1948, tedy, aby nastal stav platný před únorem 1948. „Jinými slovy je třeba vrátit katolické církvi užívání majetku zabaveného komunistickým režimem, ale s tím, že jeho výnosy budou vázány pouze na pastorační, vzdělávací, sociální a zdravotnické aktivity, a že jakékoliv prodeje tohoto majetku budou probíhat pouze se souhlasem státu,“ říká stínový ministr financí sociálních demokratů.

„V tomto duchu jde přesně návrh ČSSD, který předpokládá vytvoření církevního fondu, umožňujícího použití výnosů z církevního majetku pro pastorační, vzdělávací, sociální a zdravotnické aktivity, a kde prodeje či zástavy tohoto majetku by musel schvalovat stát,“ vysvětluje Mládek

Zároveň připomíná, že katolická církev chce namísto toho zrušit jakákoliv omezení pro nakládání se získaným majetkem. Jeho výnosy pak mohou být použity na obnovení kontemplativních řádů, které zrušil císař Josef II., anebo na hru v globálním kasinu světových kapitálových trhů. „Je ještě možné jedno použití,“ dodává Mládek. Připomíná, že řada národních katolických církví ve světě je na pokraji bankrotu díky nutnosti platby za pedofilní skandály. „Může se stát, že Vatikán dá pokyn k výpomoci bratrům v nouzi. Nejprve to bude půjčka a později třeba nevratná půjčka, tedy dar.“ Hlavní problém je podle něj navíc v tom, že stát ztratí kontrolu nad užíváním církevního majetku, kterou měl od Josefa II. vlastně až dodnes.

Církev chce víc, než měla před komunisty

„Zkusím celý problém vyjádřit podobenstvím,“ říká Mládek. Je to prý asi tak, jako kdyby se rodiče syna se sklony k hazardu a hýření s lehkými ženami, rozhodli mu odkázat dům. Protože mají oprávněný strach, co jejich syn udělá, až mu dům převedou, zaváží synovo vlastnictví dvěma omezeními:

1. Dům musí být používán pouze na synovo bydlení a bydlení jeho rodičů (50:50). Užití domu je tedy účelově vázáno.
2. Syn nesmí dům ani prodat, ani zastavit, aby nepropadl neřestem a nestal se bezdomovcem.

Toto řešení se ovšem nelíbí bratrovi obdarovaného a postará se u okresního soudu, aby obdarovaný syn nedostal nic.

Obdarovaný syn se odvolá k soudu krajskému, a ten je ochoten vyslyšet jeho oprávněný nárok na dar. Jenomže náš milý hazardní hráč se nechce vrátit do původního stavu, kde má dům, který sice může používat k bydlení, ale který nesmí prodat, a v němž budou až do své smrti bydlet jeho rodiče. „CHCE VÍC!,“ varuje Mládek. „Chce, aby neměl žádná omezení, aby mohl dům kdykoliv prodat či zastavit a rodiče, kdykoliv vystěhovat z domu,“ dodává. Takové řešení, podle Mládka, sice může uspokojit neřestí chtivého syna, ale je v příkrém rozporu se záměrem rodičů, kteří sice chtěli syna obdarovat, ale zároveň jej chránit před sebou samým.

„Jinými slovy, krajský soud by měl majetek obdarovanému synovi vrátit, ale se zachováním omezení, které si přáli rodiče – dárci,“ říká Jan Mládek

Jste Ministerstvo kultury ČR nebo KC (katolické církve)? Zájmy českého státu nehájíte

„Na postoji Ministerstva kultury ČR mi nejvíce vadí jeho nehájení zájmů českého státu,“ říká oranžový stínový ministr. Připomíná Ministerstvu kultury ČR, že není institucí pro hájení zájmů Katolické církve. „Toto ministerstvo by se sice mělo snažit zmírnit křivdy způsobené komunistickým režimem, zároveň by však nemělo poškozovat ani zájmy českého státu, ani daňových poplatníků, dodává.

MK ČR podle Mládka určitě ví, že český stát je z hlediska ověřování nároků na církevní restituce ve stavu důkazní nouze. „Je to velmi jednoduché. V roce 2002 byla velká povodeň, která poničila archívy ministerstva zemědělství, v nichž byly dokumenty s vyznačenými zábory církevní půdy během první i druhé pozemkové reformy (1919 a 1947),“ připomíná Mládek informaci, která se příliš neventilovala. Tyto záznamy jsou podle něj buď zničeny anebo leží v mrazáku a čekají na rozmrazení.

Stínový ministr financí varuje. Prolomení restituční hranice hrozí, možná i záměrné!

Pokud bude zákon o církevních restitucích za této situace schválen, bude podle Mládka vrácena spousta majetků, které byly zabaveny po roce 1947 případně i po roce 1919. Obává se, že je možné masové prolomení hranice 25. února 1948. „V zákoně pak sice může být stokrát napsáno, že restituční hranice je v únoru 1948, ale soudy začnou rozhodovat tak, že budou vraceny majetky kolaborující šlechty či Sudetských Němců, anebo kolaborantů a zrádců,“ zlobí se Mládek. Na stanovisku MK ČR je podle něj nejvíce znepokojivé, že se k tomuto problému nestaví čelem. Jak říká, zodpovědné ministerstvo, zodpovědná vláda, by na sebe měly vzít před schválením zákona důkazní břemeno a doložit, že nebude prolomena hranice 25. února 1948, což lze, jak říká, doložit následně:

1. Právním stanoviskem tří prominentních českých ústavních právníků, že restituční hranice 25. února 1948 nebude českými ani evropskými soudy v žádném případě prolomena
2. Stanoviskem alespoň jednoho německého profesora ústavního práva, že po schválení zákona o církevních restitucích nevznikne nárok Sudetským Němcům na restituci jejich majetků u evropských soudů.

„To, že není vidět žádný pokus dokázat, že restituční hranice 25. února 1948 prolomena nebude, vede k vážným obavám,“ varuje Mládek. Buď je podle něj zastáncům církevních restitucí naprosto lhostejné, co splnění jejich nároků udělá s postavením českého státu k vůči jiným potencionálním restituentům, anebo si přímo přejí, aby restituce pokračovaly do roku 1945 či do roku 1919, případně až k Josefovi II. do 18. století.

Církevní restituce jsou navrhovány s úmyslem prolomit hranici 25. února 1948

„V prvním případě by to znamenalo, že zájmy českého státu jsou ministerstvu kultury ukradené,“ říká Mládek. Druhá varianta je podle něj ještě horší. Církevní restituce jsou navrhovány s úmyslem prolomit hranici 25. února 1948, aby mohly být vráceny majetky kolaborantské šlechty, Sudetským Němcům a všem vlastníkům majetku, kteří o něj přišli nejméně po 9. květnu 1945, případně po pozemkové reformě roku 1919.

Vláda by se tak měla přihlásit k důkaznímu břemenu, která na ní leží, a měla by doložit, jak se staví k riziku prolomení restituční hranice 25. února 1948. „Vzpamatovat by se měli hlavně poslanci ODS, kteří v minulosti podporovali národní konsensus, že hranice 25. února 1948 je neprolomitelná, a kteří v roce 2008 pomohli zastavit ještě horší variantu církevních restitucí.

„Rád bych uvedl na pravou míru tvrzení pana náměstka Mikeše, že Vatikán nebude vlastníkem nemovitého majetku u církví, které mu podléhají: tedy církve Římskokatolická a Řeckokatolická, a že kanonické právo v Česku neplatí,“ dodává Mládek. Jak říká, je sice pravda, že zatím kanonické právo v ČR obecně neplatí a pevně doufá, že tomu tak bude i v budoucnu. „Jenomže, vše je složitější. Kanonické právo zcela nepochybně platí pro všechny věřící obou katolických církví, zejména pak pro jejich hierarchie,“ upřesňuje. Kdo nedodržuje kanonické právo, není v církevní hierarchii povyšován a v krajním případě hrubých porušení tohoto práva může být dokonce z církve exkomunikován.

Mládek připomíná, že Vatikán si vyhrazuje finální slovo při významnějších transferech majetku a církevní hodnostář, který by neposlechl doporučení Vatikánu, bude potrestán. „Tak se stalo v Chorvatsku, kde Římskokatolická církev na žádost Vatikánu převedla majetek na italský řád, který byl za 2. světové války oporou klerofašistického režimu Benita Mussoliniho. „Neexistuje vůbec žádná záruka, že se něco podobného nestane i v ČR pokud projde zákon o církevních restitucích ve stávající podobě,“ upozorňuje Mládek.

Řešení je jednoduché – vložit peníze do fondu a zavést daňové asignace

Sporný majetek lze podle Mládka vložit do církevního fondu, jehož výnosy budou používat české církve na pastorační, vzdělávací, sociální a zdravotnické aktivity. Fondy by si církve spravovaly samy, stát by měl ovšem právo veta na převody majetku.

Předseda FR navrhuje také zavést daňové asignace. Čeští daňoví poplatníci by mohli část svých daní poukázat na jednu z církví, případně na kulturní či sportovní potřeby. „Každý rok bychom pak měli přehled o skutečné podpoře českých církví a církve pak zpětnou vazbu, která by jim ukazovala, jak úspěšné jsou ve své činnosti a kolik lidí jim skutečně věří“ dodává na závěr Jan Mládek.