Uplynul rok od zatčení Jany Nagyové. Co říkáte na dosavadní průběh a výsledky vyšetřování?Anketa
Kauza Nagyová (též Nagygate, ve stylu velkých afér Spojených států) je mediální označení politické aféry, která vypukla přesně před rokem, v červnu 2013. Na jejím počátku stály 13. června zásahy policejního Útvaru pro odhalování organizovaného zločinu (ÚOOZ) proti několika politikům a úředníkům, kteří byli podezíráni z korupce a zneužití pravomoci úřední osoby. Podle médií šlo o dosud největší policejní akci tohoto druhu ve veřejné sféře v České republice.
Jednou ze zadržených a následně obviněných byla Jana Nagyová (po sňatku dne 21. září 2013 už Jana Nečasová), tehdejší vrchní ředitelka Sekce kabinetu předsedy vlády České republiky. Po ní byla kauza mediálně pojmenována. Kauza jen o pár dnů později, 17. června 2013, mimo jiné vyústila v demisi předsedy vlády Petra Nečase, který rezignoval též na funkci předsedy Občanské demokratické strany. Téma pro oba politiky je tentokrát tedy jediné: Co nám, občanům i zemi, dal a vzal ten právě uplynulý rok?
Koskuba: Humbuku bylo víc než dost, ale...
„Abych se vám přiznal, nemám podobné široké obecné bilancování moc rád. Ono totiž dost záleží při otázce ‚co rok dal či vzal‘ na tom, komu, kde a proč. Podle toho se bezesporu podstatně pohledy i pocity lidí na uplynulý rok liší. Velmi nerad bych si proto hrál na nějakého analytika-všeználka, který lidem vnucuje vlastní názor. Ostatně, kdo pravidelné naše týdenní komentáře sleduje, mohl mé osobní pohledy či postoje k mnohým událostem, které se během zmíněného roku staly, zaznamenat. Přitom, ve vší skromnosti, necítím potřebu je ve většině měnit. Takže bych se vlastně opakoval,“ řekl ParlamentnímListům.cz poslanec Jiří Koskuba.
Jak dodal, co se samotné aféry týká, pocity má i po roce značně rozporuplné. „V úvodu bylo toho humbuku kolem ní až moc. Dokonce díky ní padla vláda. Na naše poměry ostatně až přespříliš národem nemilovaná. Poté se rozpustila sněmovna. Přestože nepatřím k těm, kdo by obojího zrovinka hořce litoval, nyní bych už rád viděl nějaké konkrétní výsledky. A pochopitelně následné dopady. Jistě důležitější než nějaké intimní odposlechy by třeba měla být jasná informace, komu mj. patřila ta údajná zabavená kila zlata ve sklepě a balíky bankovek. Pro koho, za co či na co byla určena. A tak lze pokračovat. Ostatně opět právě nyní je komentářů k této věci v médiích moc a moc. I když opakování je matkou moudrosti, opisovat se přeci nesluší. Proto jsem možná dnes tak stručný,“ omluvil se Koskuba.
Další komentáře uplynulých týdnů Koskuby a Kubery čtěte ZDE
Chléb a hry jako zastírací manévry?
Podle něj se ale ani nehodí zapomínat. Podobných kauz totiž bylo za již 25 let naší nejnovější historie na jeho vkus až příliš. „A to dokonce i těch, o kterých jsme alespoň vůbec něco zaslechli. Nabízí se tak dost závažná otázka. Byla vůbec alespoň jedna jediná dotažena do úplného konce? Nešlo vždy ‚jenom‘ o takové malé divadýlko, kouřovou clonu? Odpověď ponechávám - nejen v rámci svobody ducha a myšlení - na samotných čtenářích. Dovolím si jen malou poznámku. Ve starověkém Římě kdysi vzniklo známé úsloví: ‚Chléb a hry.‘ Byl to jistý, tu a tam i fungující nástroj vlády mocných. Objevil se však až v době počínajícího úpadku této po staletí dobře fungující říše. Je ta podobnost vskutku jenom čistě náhodná? Obávám se, že nikoliv. Proto možná u voličů ten zřejmý úpadek důvěry ke klasickým politickým stranám a zoufale opakované hledání něčeho nového. Dokud totiž opravdu nedojde k podstatné změně, pak je zákonem určená povinná ochranka nejvyšším ústavním činitelům jistě vysvětlitelná hlavně tím, že mohou být národu prostě ukradení. Je mi to líto,“ shrnul komentář tohoto týdne Jiří Koskuba.
Kubera: Vše je daleko prozaičtější
I podle senátora ODS Jaroslava Kubery se zdá s odstupem roku celá kauza možná nedotažená, možná se stále mnoha otazníky.
„Můj spolukomentátor tady, pan Koskuba, by asi věděl z lékařského odborného pohledu, zda je možná dvojitá vykloubenina. Možná, že ne, jen třeba fraktura. V každém případě to je výraz, který mě v souvislosti s celou tou kauzou, co vypukla před rokem a stále z ní není řada věcí jasných, napadá," řekl ParlamentnímListům.cz.
Jaroslav Kubera
Podle něj je možná důležité si v souvislosti s tím, co vyplouvalo na povrch, aby to vzápětí zůstalo tak nějak neobjasněné, uvědomit, jak moc nebezpečné je vše, co se točí kolem zveřejněných odposlechů.
„Kdo si myslí, že nic nedělá a i kdyby ho odposlouchávali, jako že to není žádný problém v dnešní době vlastně skoro u nikoho, nic mu nikdo nemůže vytknout, velice ošklivě se mýlí. S těmi odposlechy se dají dělat divy, takže prakticky z nich může vyjít špatně kdokoli, i když mluví třeba jen s manželkou. Myslím si však, že místo různých komisí, které vznikají na půdě sněmovny, aby řešily to či ono, co mnohdy však dle mého ve sněmovně nemá co dělat, by jedna vzniknout měla. A to ta, která by konečně začala zjišťovat, jak je možné, že z dosud neskončených případů utíkají odposlechy do médií - kdo je tam dává? Proč? Rozjet tvrdé pátrání a potrestat viníky - poněvadž to je skutečně zásadní. A neříkám to proto, že bych se třeba chtěl zastávat lidí, kteří v té kauze figurují za ODS (nebo v ní byli) - je to velice obecný, ale o to hlubší problém. Netýká se to jen té či druhé politické strany, to je třeba si uvědomit, Jenomže, dokud asi opravdu nezveřejní média přepis nějakého telefonátu mezi Ištvanem a Šlachtou, jak už jsem naznačil minule, nic se dít nebude," posteskl si senátor Kubera.
Psali jsme:
Svět má k válce, bohužel, blízko, tak zkusme zapomenout na žabomyší spory
Podle něj nám kauza měla ukázat ještě další moment - a to, že je důležité snažit se dostat opět do normálu a vymanit se z virtuální reality, ve které se v současné době velice často nacházíme. „Navíc, když se podíváme, co se zase děje v tom Íráku, stále více mě napadá, jak málo stačí, jak malé křísnutí to může být, aby vypukla světová válka. Pak by nám asi všechy ty žabomyší spory konečně připadaly malicherné, ale nebylo by lepší na to přijít dřív?" ptá se Kubera.
Psali jsme:
Podle něj je celá kauza „Nagygate" možná daleko prozaičtější, než se na jejím počátku mohlo vůbec všem zdát.
„Může se ukázat, a já tomu už i věřím, že jde o kauzu, za kterou se skrývá obyčejný manželský trojúhelník. Jenomže zatímco v rodinách, co nejsou tolik na očích, žárliví manželé či manželky najímají na sledování svých partnerů soukromá očka, tady se objevili lidé, co měli jiné možnosti a těch zneužili. Ovšem zdá se, že jich zneužili ve stejném zájmu jako ti médiím neznámí jiní partneři. Bohužel s těmi možnostmi co měli, tak s daleko většími následky a dopady," uzavřel Kubera komentář tohoto týdne pro ParlamentníListy.cz.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
