Prezident republiky na úvod pozdravil čtenáře ParlamentníchListů.cz: „Oslovil mne polský časopis Do Rzeczi s otázkami, které v českém prostředí běžně nedostávám. Umožnilo mi to formulovat některé odpovědi trochu jinak a hlouběji. Soudím proto, že pro českou veřejnost by mohlo být zajímavé také se s tímto rozhovorem seznámit – v tentýž den, kdy vyjde v Polsku. Čtenáře Parlamentních listů zdraví Václav Klaus.“
Celý rozhovor si přečtěte zde
Prezident odpověděl na otázku, co je pro něho tím největším, čeho ve funkci dosáhl a čeho nejvíc lituje: „Mým celoživotním úsilím – jako důsledek tolika let života v komunismu – je prosazování skutečně svobodné společnosti a v tom jsem se i v období svého prezidentování snažil dělat maximum. Žádný velký úspěch v tomto ohledu si však připisovat nemohu – svoboda je v roce 2013 u nás, v Evropě, i ve světě omezenější než v roce 2003. O tom se snažím říci více ve své knize My, Evropa a svět, která vyjde koncem února 2013.“
Vývoj Evropy a EU v českém prezidentovi nevzbuzuje mnoho optimismu, neboť ubývá svobody a každý, kdo má otevřené oči, vidí neúspěch ekonomického vývoje Evropy.
Úpadek svobody i suverenity
„Zesílila politická korektnost, svou moc nad námi, občany, neuvěřitelně rozšířila média, trh je stále více a více oslabován stále narůstajícími opatřeními, nesmyslná doktrína obviňující lidi z globálního oteplování přes veškerou kritiku v celém světě dominuje (i když je už snad za svým zenitem), transnacionální ambice oslabují národní státy a vedou k předávání rozhodovací moci od volených a následně kontrolovaných (či kontrolovatelných) politiků k nadnárodním organizacím, které žijí v naprostém vzduchoprázdnu, tedy bez kontaktu s občanem. Je nás málo, kteří se tomu všemu zpěčujeme,“ postěžoval si prezident.
Podle Klause Česká republika ani Polsko již dávno nejsou subjektem dění: „Pozici máme slabou, Polsko větší, protože je větší, i když se to možná Polákům nebude zdát, protože spolu více táhnou za jeden provaz než my Češi.“ Přijetí Lisabonské smlouvy způsobilo v Evropě podle Klause nezanedbatelnou změnu a právě ta výrazně posílila pozici velkých unijních hráčů.
„Věděl jsem to, a proto jsem proti ní bojoval asi nejsilněji ze všech vrcholných politiků v Evropě. V polovině ledna jsem na konferenci ve Vídni poslouchal vystoupení Jerzyho Buzeka. Na otázku, co je největší změnou v Evropě za poslední léta, odpověděl s evidentním souhlasem s tím, že se to stalo: ´Máme svého evropského prezidenta van Rompuye, tedy svého Obamu. Role jednotlivých států se snížila, což je vidět na tom, jak se snížila role země, která má rotující předsednictví´. To sice není přesný citát, ale přesné shrnutí jeho odpovědi to je, za to ručím. K tomu snad není co dodávat. Chce mít Polsko takto omezenou pozici? Já takovou pozici pro Českou republiku nechci,“ dodává Klaus.
Havel byl extrémní jakobínský levičák
Klaus odpověděl i na to, v čem se s ohledem na filosofii myšlení o státnosti liší jeho působení od období, kdy byl prezidentem Václav Havel.
„Václav Havel a jeho specifická ideologie, pro kterou nemám lepší název než havlismus, byl absolutně jiný svět. Trh nazýval hokynářstvím, místo demokracie chtěl elitářskou postdemokracii, místo konzervatismu a tradičních hodnot prosazoval modernistické boření existujícího lidského řádu. Byla to spíše ozvěna francouzského jakobínství než britský konzervativní princip klasického liberalismu. Bylo to extrémní levičáctví. Tyto věty jsou jen stručným naznačením zásadních rozdílů mezi námi dvěma, není to vážné pojednání o Václavu Havlovi. Měl bych ale snad také alespoň zmínit jeho kosmopolitismus proti mé důvěře ve stát, ve kterém žijeme. Byl to také výbojný zahraničně-politický intervencionismus (a humanitární bombardování) místo respektu ke kterékoli zemi světa,“ uvedl o Havlovi Klaus.
Psali jsme:
Schwarzenberg není autentický Čech. Jeho pohled na odsun to potvrzuje
Došlo i na otázku poválečného vysídlení Němců a Benešových dekretů. Klaus připomněl, že tzv. Benešovy dekrety, přijaté následně jako standardní zákony československým parlamentem, když se po ukončení okupace konečně mohl sejít, byly součástí tragického kontextu II. světové války.
„Nebyly žádným izolovaným krokem. Byly reakcí na to, co se stalo předtím. Odrážely tehdejší realitu, tehdejší pocity lidí. Nejen prezidenta Beneše. Ohledně odsunu Němců z československého území s nimi souhlasily v Postupimi i vítězné velmoci II. světové války. Jsou neměnnou součástí našeho právního řádu, jakkoli z nich už nemohou vyplývat žádné nové kroky či opatření v současné době. Pro nás jsou však zárukou, že není ohrožován a zpochybňován existující status quo. I to jistě Poláci cítí spolu s námi,“ dodal Klaus.
Zpochybnění Benešových dekretů v prezidentské kampani Karlem Schwarzenbergem považuje Klaus za skandální a ničím neomluvitelné. „Jasně tím demonstroval, že není autentickým Čechem. Konec konců, i jeho první rozhovor po volbách (Právo, 28. ledna 2013) ukázal, že to nebylo žádné uřeknutí,“ rýpnul si prezident.
„Vžít se dnes do uvažování Čechů (a stejně tak i Poláků) hodiny či dny po skončení hrůz II. světové války, nikdo neumíme. Ani já se o to nepokouším. Ani v této věci, ani v jakékoli jiné, nezkoušejme proto historii přepisovat, opravovat či vytvářet znovu. Viníky II. světové války a desítky milionů jejich obětí známe. Necítím potřebu to dnes nějak novátorsky rozebírat. Současné politicky korektní pohledy na v minulosti uskutečněné odsuny jakýchkoli skupin lidí uvnitř Evropy jsou nejen bezcenné, ale svými dnešními záměry i záludné a zákeřné. Doufejme, že už nikdy nebudeme v Evropě řešit důsledky jakékoli další války,“ dodal k tématu Václav Klaus.
Psali jsme:
Věřím, že si Miloš Zeman uvědomuje hodnotu českého státu
Prezident Klaus míní, že důležitým úkolem je hájit národní hrdost a národní tradice: „Soudobí globalisté si to nepřejí a já vím, že je naším zásadním úkolem jejich útokům na národní hrdost a tradice čelit. Velmi pozitivně mne překvapilo, že Češi v prezidentských volbách vybírali i podle toho. Už jsem to – narozdíl od Polska – skoro neočekával. Ukazuje se, že přes neuvěřitelný mediální nátlak lidé svůj rozum neztratili. Je to nadějí do budoucna.“
Klaus též řekl, že nechce dávat žádné rady svému prezidentskému nástupci Miloši Zemanovi, přesto mu však zanechal jistý vzkaz: „Miloš Zeman vždy stál a stojí i dnes vůči mně na jiné straně ideologické barikády (na rozdíl od jeho protikandidáta, který nestojí na žádné straně), ale hráli jsme spolu stejnou sportovní disciplínu – ´pouze´ jako konkurenti. Věřím, že se své role zhostí dobře a že si je vědom obrovské hodnoty, kterou český stát pro nás Čechy představoval a představuje.“
Rozdělení ČSFR a zdravé Polsko
Uplynulo dvacet let od rozdělení Československa a Klaus říká, že by se zachoval znovu stejně, i když on sám si rozdělení nepřál: „Navíc to nebylo mé rozhodnutí. Mojí úlohou byla realizace rozhodnutí, které de facto učinilo Slovensko. Slováci chtěli mít svůj vlastní samostatný stát. To jsem respektoval a nesnažil jsem se jim to rozmlouvat. Výhody většího společného celku jsem jim však zdůrazňoval.“
Prezident Klaus též řekl, že si Polska váží a považuje ho za „zdravou“ zemi, která si váží sebe sama. „Říkám to záměrně jako porovnání se zemí, která je mou vlastí. Nedávná volba prezidenta České republiky však dává v tomto smyslu určitou naději, i když současně platí, že přímá volba prezidenta (a její způsob mediálního manipulování) zemi výrazně rozdělila. Velmi jsem si vážil mimořádně pěkného přátelství s prezidentem Kaczynským. Chybí mi, i když jsem moc rád, že se mi podařilo pozitivní vztah navázat i s jeho nástupcem, s prezidentem Komorovským,“ dodal Klaus.
Psali jsme:
Rusko se neplete do našich věcí, EU ano
Časopis Do Rzeczi uvedl, že v Polsku nebývá pochopen Klausův otevřený přístup k Rusku a zeptal se ho, zda nevnímá v Ruské federaci odklon od demokracie.
Na to prezident odpověděl, že tato otázka ho vede k jistému pousmání: „Rusko bylo ´odkloněno´ od demokracie snad vždycky ve své tisícileté historii a teprve teď se k demokracii těžce, klopotně, nespojitě, čili nikoli trvalým lineárním vzestupem, přibližuje. Že je dnes v Ruské federaci jiná míra demokracie než v České republice nebo Polsku, je mimo veškerou pochybnost a nám by se určitě nelíbilo, kdybychom takovou demokracii měli doma, ale že by mělo Rusko někdy – v 90. letech (?) – demokracii a teď se od ní odklání, považuji za naprosté nepochopení dnešní ruské reality, na kterou se ale necítím být žádným odborníkem.“
Klaus také vysvětluje rozdílné vnímání Ruska v tom, že polské historické, po staletí trvající osudy vzhledem k Rusku byly daleko tragičtější než ty české: „U nás to začalo být bezprostřednější až po II. světové válce. Navíc nejsme – naštěstí – s Ruskem nebo s následnickými státy bývalého Sovětského svazu bezprostředními sousedy, a i proto se na to díváme trochu jinak. A hlavně si myslím, že 'otevřený' přístup k čemukoli, i k té či oné zemi, je lepší než 'neotevřený', aprioristický, předsudečný, fundamentalistický.“
Pro Klause je Rusko velká, významná země, kterou musí brát na vědomí. „Mám rád její předsovětskou kulturu, zejména literaturu, vždy jsem pozorně sledoval i knihy kritiků sovětského režimu, vnímám nesmírné utrpení, které Rusové v minulém století díky komunismu prožívali. Nic více a nic méně. Dnes ale cítím pro Českou republiku jako aktuální jiná nebezpečí než Rusko. Rusko dnes neurčuje můj život. Daleko více ho určuje Evropská unie,“ zdůraznil prezident.
Psali jsme:
Pravice už v Evropě není
Klaus reagoval i na projev britského premiéra Davida Camerona: „Před evropským superstátem varuji – a to daleko radikálněji a zásadněji než David Cameron – už mnoho let. V jeho projevu jsem se v tomto smyslu nic nového nedozvěděl. Možná jsem ale ještě lépe pochopil jistou polovičatost či rozpornost jeho postojů. Ohledně svých pozic odkazuji na svou nedávnou knihu Evropská integrace bez iluzí.“
Společná evropská měna podle Klause evidentně selhala a její přijímání by v současnosti určitě nikomu dalšímu nedoporučoval. „Na dálku se mi však zdá, že už k tomu tento krok udělat má dnešní polská, Tuskova vláda velmi blízko. Na loňském listopadovém summitu EU-Asie v Laosu byl Váš premiér daleko větším obhájcem eura, než kterýkoli z prezidentů či premiérů zemí, které euro dávno mají. Pousmál jsem se, proč už ho tedy ve své zemi dávno nezavedl. Nebo to byla jen snaha zalíbit se – jak Vy říkáte – 'velkým unijním hráčům'?“ dodal Klaus.
Klaus se vyjádřil i k posunu vnímání termínu „liberalismus“: „Pro mne ´soudobý´ liberalismus není liberalismem v tom smyslu, jak já tomuto slovu rozumím. Je opakem klasického liberalismu, ke kterému se hlásím. Dnešní liberalismus obamovského ražení je postmodernistickou, antidemokratickou, antiliberální ideologií, které podléhá stále větší část západního světa. Tato ideologie evidentně patří na levici politického spektra, ale bohužel nemá protivníka. Pravice je dnes strašně oslabená. V Evropě skoro není. Detailně to sice moc neznám, ale doufám, že v Polsku stále ještě existuje.“
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
