„Pan Weigl umí arabsky, takže on ty zprávy čte určitě každý den v originále. Pro mě je tento seminář chvílí i mého učení se, protože v pátek jedu na tři dny do Maroka, kde se odehrává jedna pěkná konference. Já jí mám zahájit vystoupením na velmi pěkné téma: How regimes collapse and how to get back to liberty. Na to si mě pozvali, abych na toto téma promluvil. Čili já budu, pánové, velmi pečlivě poslouchat. Samozřejmě už ten projev mám napsaný. Ale přesto budu velmi pečlivě poslouchat, abych ho dnes večer eventuálně začal přepisovat,“ žertoval na úvod Klaus.
Žádná očekávání, žádné zklamání
„Neříkám zde názor vlády, ani Kanceláře prezidenta republiky, ani názor pana prezidenta. To chci zdůraznit, abych předešel diplomatickým nótám,“ vtipkoval také na začátku svého vystoupení i prezidentův kancléř Weigl. Ten shrnul, že výsledkem Arabského jara byl pád tří prozápadních diktatur, dvě občanské války a jedna zahraniční intervence.
Ten zdůraznil, že Arabské jaro pro něj nebylo zklamání, protože na rozdíl od západních politiků a médií od něho neměl ani velká očekávání. Zkritizoval falešnou představu západu, že tyto revoluce povedou k nastolení liberálních demokracií podobně jako při pádu komunismu v roce 1989. Arabské jaro podle něho region Afriky a Blízkého východu destabilizovalo, i když v dlouhodobě by mohl přinést pozitivní efekty.
Ačkoli islamisté protesty neorganizovali, po volbách se v mnoha těchto zemích chopili moci. Ekonomiky jsou rozvráceny, je zde mnoho uprchlíků a nekontrolovaně se šíří zbraně. Weigl neočekává triumf demokracie, staré diktatury podle něho mohou nahradit nové. Podle něho západní státy opustili reálpolitiku národního zájmu a řídí se ideologickou politikou šíření demokracie a lidských práv, o které ale mnohdy arabské společnosti nestojí. „Nestabilita, kterou Arabské jaro přineslo, Západ poškozuje, ačkoli ji tleská,“ zdůraznil Weigl.
Psali jsme:
"Prezident" Weigl a Kaddáfí
Vystoupení Weigla krátce glosoval Klaus. „Arabské jaro je zklamání kromě některých lidí z těchto zemí, kteří měli vysoká očekávání, hlavně pro západní politiky, kteří uvěřili, že se na jaře 2011 opakuje podzim 1989. Já jsem se v loňském roce zúčastnil několika summitů a otevíral jsem nevěřícně oči, kdy se politici jeden druhého poklepávali po ramenech a mluvili o tom, že v Arabském jaru se opakuje Listopad ´89 a každý pokus na to replikovat byl špatný. Na setkání 18 prezidentů střední, východní a jižní Evropy vloni v květnu ve Varšavě za účasti amerického prezidenta Obamy. Ten pronesl takovýhle projev a všichni mlčeli. Já jsem se přihlásil a začal jsem zásadně polemizovat. On říkal jedinou věc, že s Klausem vždycky rád diskutuje, protože nejsem potichu. Ale věcná debata tam nebyla žádná,“ řekl Klaus.
Zavzpomínal i na své „setkání“ s Kaddáfím. „My jsme byli s doktorem Weiglem v listopadu 2010 v Tripolisu v Libyii, kde se konal summit EU-Afrika. Bylo tam padesát hlav států či premiérů a my jsme nemohli přežít, jak se evropští vládci ukláněli před Kaddáfím a zdálo se nám to neskutečné a když měla být závěrečná slavnostní večeře, tak se přiznám, že jsem jako prezident na místo sebe nastrčil pana Doktora Weigla. V hotelovém pokoji jsem se pak tři hodiny díval, jak ho nepřetržitě zabírá libyjská televize. Já jsem se z toho ulil. Měli jsme dost děsivý pocit z chování účastníků tohoto summitu,“ vyprávěl Klaus. Weigl ještě se smíchem dodal, že seděl skoro vedle Kaddáfího.
Povstalci páchali zvěrstva. NATO nezasáhlo
Ondřej Šlechta hovořil o tom, jak Spojené státy, Francie a Británie svou intervencí destabilizovali Libyi. Záminkou pro invazi byla ochrana lidských práv a životů Libyjců. Šlechta zpochybnil právní legitimitu akce, protože byla porušena suverenita Libye. Připomněl, že intervence jsou ze strany západu pokrytecké a selektivní, protože Saudská Arábie brutálně potlačila povstání v Bahrajnu, a zde západ nezasáhl. Připomněl, že před intervencí, se lidské oběti počítaly na dva tisíce, po západní intervenci to bylo až padesát tisíc, čili i z hlediska původního účelu intervence selhala.
Amnesty International zdůraznila, že i povstalci udělali řadu zvěrstev, vraždili, unášeli a mučili a milice povstalecké armády řádí dál. Nyní také hrozí odtržení Kyrenaiky od Libye. Na straně povstalců proti Muammaru Kaddáfímu se angažovala i Al-Kajda.
Psali jsme:
Na somálské piráty pošlete české novináře
Znalec arabského Eduard Gombár v diskusi řekl, že je těžké zavádět demokracii a v arabském světě, protože tam je společnost založena na rodinných a klanových vazbách.
Weigl ještě v diskusi zdůraznil, že západní zahraniční politika trpí politickou korektností. Jako příklad uvedl somálské piráty, o jejichž lidská práva dbají námořnictva západních států a oni si loupeží vesele dál. Dříve by se vyslaly na somálské pobřeží dělové čluny a piráti by visely na ráhnu.
Na to pobaveně reagoval Klaus a poradil, jak se zbavit ještě lépe somálských pirátů: „Já vím, jak by se dalo zatočit se somálskými piráty. Česká média by zavedla odposlechy a absolutně všechno by bylo jasné a piráti by skončili. To bychom fakt měli doporučit. To by se některé naše tiskoviny i servery v této věci uplatnily.“
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
