Během léta se filozof a klimatolog Václav Cílek díval na svět očima Indiánů, protože pobýval v rezervaci Navahů. Přiznává, že to byl velmi kritický pohled na bílou Ameriku, protože směřoval z komunity, která sama o sobě hovoří jako o indiánském odpadu.

Pobyt v indiánské rezervaci musí být nezapomenutelným zážitkem. Jak se odtud hledí na civilizaci, v níž se člověk jinak celý život pohybuje?
Velká výhoda cestování spočívá v tom, že najednou vidíte Čechy z větší dálky a zároveň hledíte i na tu bílou Ameriku indiánskýma očima a je to pohled velmi kritický. Je to pohled z hlediska něčeho, čemu sami Indiáni říkají Indian trash, tedy indiánský odpad. To jsou nezaměstnaní lidé, bez kvalifikace, kteří ani nevidí důvod, proč by se měli o něco snažit. Třeba se vzdělávat nebo se vymanit z nezaměstnanosti, která u nich trvá už třetí generaci. Takže najednou tu společnost vidíte ze stránky rozkladu, ale zároveň si uvědomujete, že ten rozklad se týká i většinové americké společnosti.

V čem především se postoj Indiánů k životu liší od toho, na jaký jsme zvyklí?
Oni nemají slovo pro náboženství, ale první článek jejich víry nebo spíš postoje ke světu je ten, že svět je nebezpečný, že to není nijak jednoduché místo k životu, takže s tím počítají. Tenhle pocit nebezpečí je kupodivu vede k určité veselosti. Tuto zkušenost popisuje víc lidí, že když se s tím smíříte, tak si víc užíváte klidných chvil. A zároveň v tom světě, který je nebezpečný, tak jsou věci nebo bytosti nebo náhody, které vám pomáhají. Pokud berete svět takhle, tak jste vlastně strašně obezřetný v krocích, které děláte.