Kdo je pro vás důvěryhodnější osobnost?Anketa
Víte, co je to takzvaný institut „milostivého léta“? Věřící lidé zřejmě ano, ti nevěřící asi ne všichni. Je to však v každém případě základ pro myšlenku, kterou v USA uvedli alespoň na čas do reálu aktivisté Occupy Wall Street, o kterých v posledním roce již příliš slyšet jinak nebylo. Jelikož ParlamentníListy.cz již v minulosti přinesly shrnutí toho, proč zřejmě myšlenky hnutí, které dokázalo v poměrně krátké době zasáhnout bezmála celý svět, umlkly, toto téma ponechme nyní stranou. Věnujme se tomu, s jakým nápadem aktivisté přišli, aby pomohli lidem zbavit se dluhů.
Základní otázka, kterou nastolili na začátku projektu nazvaného Rolling Jubilee Fund (vychází z již zmiňovaného starozákonního institutu milostivého léta), zní: Jak drahý je váš dluh? Víte, kolik stojí na volném trhu pohledávky vymáhané v plné výši?
Aktivisté Occupy Wall Street se pak intenzivně zajímali o to, za kolik se dají koupit pohledávky Američanů, například těch, kteří se zadlužili kvůli zdravotní péči. A rozhodli se pak zorganizovat sbírku, která byla de facto i jistou sociální sondou. Z jejího výtěžku pak nakoupili některé osobní dluhy, které místní banky plánovaly předat vymáhacím agenturám.
Fotogalerie: - Occupy brífink
Psali jsme:
Podařilo se vybrat celkem 400 tisíc dolarů. Za ně se odkoupily dluhy 2 693 Američanů ve výši bezmála 15 milionů korun. I když jde jen o zlomek toho, kolik americký trh s dluhy představuje, akce přinesla více než dva a půl tisícům lidem vysvobození z dluhové pasti.
Odkoupili mimo jiné dluh starších manželů, které by zničil
Na videu na serveru YouTube pak bylo možno najít v této souvislosti například manželský pár Logsdonových, jejichž dluh za léky měl původně hodnotu 1000 dolarů. Fakticky by však i v USA dále narostl do astronomické výše, poněvadž staří manželé vůbec nevěděli, že tento dluh mají.
„Hnutí Occupy Wall Street na rozdíl od bank a pojišťoven lidi z otroctví vykupuje. Začalo právní jednání se zdravotním fondem Rolling Jubilee Fund. Prostřednictvím lékařů a jejich podílů se vykoupily od zdravotních pojišťoven a lékařů dluhy za 1,12 milionu dolarů, a to za zlomek jejich původní ceny (10 tis. dolarů). Dlužníkům pak aktivisté Occupy Wall Street jen dopisem oznámili, že jejich dluhy jsou splaceny,“ uvedli hnutí zástupci Occupy na svých internetových stránkách. Nutno však dodat, že tyto aktivity se odehrávaly pouze za mořem, česká odnož hnutí se jimi nezabývala, na dotaz ParlamentníchListů.cz směrem k nim prostřednictvím jejich facebookového profilu nikdo nereagoval.
Psali jsme:
Nicméně - vykoupení z dluhů ve Spojených státech bylo především ukázkou praxe pro americkou veřejnost: Odhalilo, že dluhy vymáhané následně v plné výši nakupují vymáhací agentury za podstatně nižší cenu – v případě tohoto „pokusu“ za jejich sedmatřicetkrát nižší cenu.
A to Američany vedlo k zamyšlení, které posunulo nejen onu známou frázi: Dluhy se platit musí, ale také to, kdo na dluzích vydělává, jakými mechanismy se přenášejí a jak vlastně dluhy vznikají.
Fotogalerie: - Okupace Prahy
Co je to „milostivé léto“?
Milostivé léto vychází hned z několika odkazů v Bibli. V 3. Knize Mojžíšově 25,8 tak Hospodin přikazuje svému národu každý sedmý rok neobdělávat půdu a o to, co na ní vyroste, se podělit s chudými. Po sedmi sedmiletých obdobích, tedy každý padesátý rok, má být vyhlášeno milostivé léto, kdy mají být otroci izraelského původu propuštěni, a má jim být navrácen majetek, o který přišli.
V této souvislosti je pak na místě uvést i další výraz, který se používá - takzvaný Svatý rok. V katolické křesťanské tradici je rokem odpuštění dluhů a trestů za spáchané hříchy.
Psali jsme:
Jak uvádí Wikipedie, v křesťanství byla tato tradice založena na konci 13. století. Prakticky bez popudu ze strany církevní hierarchie se začaly šířit pověsti o tom, že kdo v roce 1300 navštíví baziliku sv. Petra v Římě, dosáhne úplného odpuštění hříchů. Proto se v tento rok do Říma vydaly davy poutníků.
Papež Bonifác VIII. během jednoho z tehdejších velkých shromáždění věřících také všem přítomným plné odpuštění hříchů skutečně udělil. Obrovský zájem poutníků pak přiměl papeže k tomu, že ještě v témže roce vydal bulu „Antiquorum Habet Fida Relatio“, která stanovila odpuštění hříchů na celý rok 1300. Dále bula ustanovila, že budoucí Svaté roky budou vždy na počátku každého století.
A poněvadž zkušenosti prvního Svatého roku ukázaly, že Svatý rok přináší církvi i Římu nezanedbatelné mimořádné příjmy a že v tomto roce významně vzrostla celková zbožnost křesťanského obyvatelstva, velmi brzy za vlády následujících papežů došlo ke změnám. Již od roku 1350 se jubileum zkrátilo na 50 let, o něco později na 33 let (jako připomenutí Kristova věku), až konečně se v roce 1470 přešlo na současnou periodu 25 let.
I Duka připomněl „milostivé léto“ – ale spíše v souvislosti s loňskou amnestií
„Málokdo asi popře, že nalézání práva a spravedlnosti je záležitost navýsost obtížná. Důkazy, odborné posudky často si protiřečící, zapomínající svědkové a mnohé další okolnosti, včetně paragrafů kroucených na obě strany, způsobují, že rozsudky jsou znovu a znovu zpochybňovány. Odvolávají se odsouzení i státní zástupci, soudy vyšších instancí rozsudky ruší a vracejí. Za těchto okolností více než jindy nesouhlasím s tvrzením, že milost nebo amnestie je středověkým přežitkem,“ uvedl v Českém rozhlase Dominik Duka v únoru 2013 v souvislosti a amnestií vyhlášenou Václavem Klausem.
Psali jsme:
Dodal, že to kdysi skutečně bývala pouze výsada panovníka, který udělil amnestii při svém nástupu na trůn. „Jistě proto, že nechtěl na své vládě vláčet zátěž vládce předchozího. V Bibli, ve Starém zákoně se setkáváme s pojmem ‚milostivé léto‘, kdy se jednou za sedm let a pak za sedmkrát sedm let ve větší míře vracelo vše pokud možno do původního stavu. Odpouštěly se dluhy, vracely se zástavy, dokonce se nechávala ladem ležet půda, aby si odpočinula od lidského využívání,“ dodal s tím, že i středověk skutečně tedy znal jakousi amnestii dlužníků, kdy se zemědělcům odpouštěly dosavadní dluhy, aby mohli začít nanovo.
Ministři financí G8 odpustili v roce 2005 dluhy některým zemím
Na „milostivé léto“ se odvolali v roce 2005 i ministři financí G8, když odpustili 100 procent dluhů vybraným zemím. Šlo o 18 zemí ze seznamu, který lídři G8 vytvořili již na konci devadesátých let na svém zasedání v Kolíně nad Rýnem.
Odpustit dluhy soukromým osobám i v Česku? Zatím utopie…
I když se tato myšlenka tedy asi bude líbit hodně lidem i u nás, uvést ji do praxe se zdá být nemožné.
„Až se lidé postižení exekucemi nebo ti, kterým není lhostejné, jakým způsobem se v Česku dluhy staly výnosným byznysem, stmelí a udělají si pořádek ve svých domovech, které protiprávně likvidují exekutoři, potom můžou pokračovat i za hranicemi svých obydlí. A změnit svět nebo alespoň své nejbližší okolí,“ řekl ParlamentnímListům.cz Jiří Bezděk – člověk, kterého dluhy nutí přežívat již několik let z pouhých dvou tisíc korun měsíčně a který proto zpracoval myšlenku takzvané exekuční domobrany.
„Ideálním cílem toho, oč by mělo jít, by bylo po vzoru prezidentské amnestie to, že by veškeré exekučně vymáhané dluhy v Česku byly anulovány,“ dodal také.
Zemanova amnestie?
Pokud někdo pokládá osobu Jiřího Bezděka za radikální a kontroverzní, pak lze připomenout ještě jinou osobnost – novináře Josefa Brože. Ten nedávno řekl v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz mimo jiné také to, že by myšlenka na amnestii dluhů stála za úvahu.
„Doma by mohl Miloš Zeman vyhlásit tuto jednu amnestii. Amnestii na všechny ty nespravedlivé exekuce, a to zpětně. Ví vůbec pan prezident, jak žijí ti lidé? Protože společnost, kterou dusí tito paraziti, se nemůže ani nadechnout,” řekl.
Jak prozradil, vyrovnání se s exekutory vnímá Brož jako jeden z hlavních úkolů prezidenta.
Jenomže - kolik lidí by na takovou amnestii doplatilo?
Ne každý ale takový nápad vnímá jako dobrý. Ponecháme-li stranou fakt, jak a kdo by mohl posuzovat spravedlivé a nespravedlivé exekuce, zcela jistě by to postihlo opět řadu lidí, pro které vymožení dluhů od exekutorů bylo poslední nadějí na to, jak se se svými penězi setkat. Takový jedinec neovlivní to, jak a s jakou přirážkou jsou peníze vymáhány, pro něj je podstatné, pokud je dostane zpět. Mohou to být podnikatelé, kteří kvůli nezaplacení druhých museli zavřít své firmy, mohou to být samoživitelé, kteří marně čekají na alimenty pro své děti… Navíc – je nutno si přiznat, že jsou mezi dlužníky i tací, kteří dluhy dělají pokud ne záměrně, tak zcela určitě bez jakéhokoli promyšlení – a nejde v jejich případě o dluhy, které vzniknou někdy i špatnou souhrou okolností.
„Je třeba mít stále na paměti, že 90 procent těch lidí, kteří se staví do pozice obětí, jsou skuteční dlužníci. Kteří nejen, že nezaplatili smluvené částky svým věřitelům v době splatnosti, ale ani po rozhodnutí soudů. Shazují pak vinu na všechny ostatní, ale je třeba skutečně také nahlédnout na tento problém z pohledu těch věřitelů, kteří s těmi svými komplikacemi a potížemi většinou do médií nechodí. I já sama jsem byla nucena podat exekuce na řadu lidí, kvůli mnohdy vysokým částkám, které zřejmě už neuvidím. Bývá běžné, že často peníze vytáhnou z věřitelů pod smyšlenými historkami a pak není šance ty peníze z nich vymoci,“ uvedla pro úplnost také pohled z druhé strany advokátka Klára Slámová.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Alena Hechtová
