Kterého českého prezidenta máte nejraději?Anketa
Média, mediokracie a politika – to byla totiž hlavní tři témata dalšího semináře pořádaného Institutem Václava Klause. A jelikož přednášejícími byly zajímavé osobnosti, zajímavé byly i názory, které tam zazněly. Zajímavá jména však zdobila i obecenstvo (mimo jiné ministr kultury v demisi Jiří Balvín, i dva další exministři).
Jistým vodítkem celého pondělního podvečera byla nová kniha publicisty a mediálního analytika Petra Žantovského s názvem Česká politika a média po roce 1989.
Publicista Petr Žantovský, který každý týden hodnotí uplynulé dny v médiích i pro ParlamentníListy.cz, promluvil mimo jiné o okamžiku, kdy dostávají politici i strany polibek smrti od médií, i o tom, proč se někteří stávají „modlou na hliněných nohách“.
Psali jsme:
„Veřejnost se začíná řídit spíše opakem toho, co na ni média chrlí. V poslední době jsme měli možnost to sledovat jak při první přímé volbě hlavy státu, tak při předčasných volbách teď na podzim,“ řekl Žantovský. Podle něj se tak dá hovořit o tom, že byla završena dosavadní paradigmatická změna.
Fotogalerie: - Kniha Institutu Václava Klause
Žantovský: Média boj o důvěru veřejnosti prohrála
Varoval však dále i před tím, že český mediální trh brzy zcela ovládnou dvě osoby - Zdeněk Bakala a Andrej Babiš. Tím může docházet k tomu, že bude zcela deformován trh s informacemi. I proto Petra Žantovského zarazilo, že majetkové vstupy obou magnátů nevyvolaly u veřejnosti, ale i ostatních médií, výraznější ohlas.
Věříte bulváru?Anketa
„Média tím svůj boj o důvěru veřejnosti natrvalo prohrála. Tím skončil ten polistopadový étos. A můžeme říci, že nám již nevládne ani politika, ani média, spíš oligarchové a jejich zájmy. Dnešní režim tedy již mediokracii neumožní. Dostal totiž, co chtěl, teď média bude čekat spíše umlčování,“ zakončil poněkud pochmurně svoji vizi budoucnosti Žantovský.
Profesor Bednář promluvil o nadvládě průměrnosti
Podle profesora Miloslava Bednáře média usilují o vliv na podobu demokracie či na její podstatnou změnu. Přitom jsou ovlivňována nadvládou průměrnosti.
Ke své malé analýze pak připomněl ale i dobu krátce po roce 1989.
Fotogalerie: - Zeman a Hradní stráž
„Po sametové revoluci se média výrazně postavila na stranu tehdejšího Občanského fóra (OF) a tím se začala média významně orientovat pouze pravicově. Mohli jsme tak být svědky ideologického fenoménu ve stylu komunismu naruby. Ten ideologický fanatismus jsme viděli a mnohdy vídáme stále, pouze v demokratickém obalu. Já bych to pojmenoval tak, že v zásadě šlo o převzetí novohenleinovské ideologie, ve které bylo třeba najít konkrétního viníka. A tím se stal komunismus. Na nekritickém šíření této myšlenky se pak po celou dobu podílí hlavní proud mediální scény a trvá to v podstatě dodnes,“ řekl profesor Bednář, jinak též někdejší místopředseda Strany svobodných občanů.
Psali jsme:
Upozornil také na to, že hlavní mediální proud si tak nárokuje právo na ideologicko-autoritativní soud. To svědčí podle něj o jisté slabosti politického postkomunistického uvažování, které se však brzy stalo standardní.
Ladislav Jakl: Pohled z obou stran
O bývalém řediteli politického odboru Kanceláře prezidenta republiky a hudebníkovi Ladislavu Jaklovi se ví také to, že pracoval rovněž jako novinář a sem tam články stále ještě píše… I proto mohl před publikem shrnout objektivně pohledy z obou stran.
Zpočátku sice vypadalo, že bude jeho vystoupení velmi stručné a krátké, ale pak se s nadsázkou odvolal na svého nepřítomného šéfa Václava Klause s tím, že by si jinak nezasloužil svůj plat, a proto přece jen své názory rozvede.
Přesto pokračoval i po chvíli stále ještě na ne zcela vážnou notu. Zmínil se totiž i o jistém živočišném druhu rozšířeném zejména v mírném zeměpisném pásmu severní polokoule. Na mysli měl mediální odborníky (ano, i vedle v tu chvíli sedícího Petra Žantovského).
„Vytváří dojem, že média podléhají jiným zákonům než jiné oblasti lidské činnosti. A to je špatně. Pravidla mezilidské interakce by měla fungovat stejně jako v jiných profesích,“ řekl na adresu mediálních analytiků.
Psali jsme:
Podle něj mediokracie neexistuje v pravém slova smyslu nikde, poněvadž by to znamenalo, že musí také existovat vláda mediálních magnátů – a ta též nikde není. „Média jsou jen nástroj k získávání určitých záměrů. Je nesporné, že však manipulují veřejným míněním, což je i snadno pozorovatelné. Je třeba na ně přesto pohlížet okem střízlivým. Nesmíme si nechat namluvit to, že jsou média něčím jiným. Mohlo by tak vznikat pokušení tu bestii hlídat, aby neškodila, nebo ji naopak povýšit na hlídače demokracie, tedy nade vše. Obojí je riziko,“ uvedl Jakl.
Poukázal pak na další jev. Totiž, že jsou v současné době snadno pozorovatelné v médiích kampaně. „Navíc nestačí, že o věcech, kterými nás média obklopují, píšou a mnohdy je překroutí, ona nám média určují i to, co se má stát tématem našich rozhovorů, debat třeba i někde v hospodě. A mnohdy to nejsme ani schopni rozeznat, domníváme se, že nás to napadlo samotné. Přitom jsou to média, co ta témata nastolují, ale přitom zakrývají jiná, třeba i důležitější témata. A my tu jejich hru hrajeme. Stačí se podívat na Otázky Václava Moravce, který to dokonce bohorovně a drze netají a dokonce říká,“ pokračoval Jakl.
Když byl u těch konkrétních případů, vzpomněl i na poslední „šlágr“ dnů – puštěné mikrofony u vyjádření premiéra Jiřího Rusnoka k pohřbu Nelsona Mandely. „Šlo o soukromý rozhovor a pokud se někdo pokrytecky tváří, že by premiér neměl používat takové výrazy, tak já ‚do prdele, jo‘, pokud se domnívám, že hovořím mezi svými,“ přiznal Jakl.
Psali jsme:
Podle něj je však daleko závažnější to, že si nikdo nevšímal toho, jak dalece je společensky nebezpečné takové vyjádření, jaké to může mít dopady. „Žádné. Ale není náhodou, že se společnost to, co Rusnok takto pronesl, dozvěděla, i když mi věřte, že je podobných rozhovorů natočeno a zaznamenáno spousta. Ale i JINÝCH lidí. Teď se hodilo toto. Je to jeden z efektů uměle nastolené agendy médií, která vytlačuje ta témata a agendu, která by jinak byla přirozená, ale kvůli této a podobné nám uniká. Nenechme si prosím tedy ta témata dále vnucovat, přemýšlejme, když si něco přečteme. Ptejme se, proč to někdo může psát, proč mi to sděluje, proč tak a proč právě teď,“ zakončil své vystoupení Ladislav Jakl.
Jako poslední řečník vystoupil doktor politologie Zdeněk Zbořil. Ten upozornil na to, že se české noviny, vyjma jediných, které svoji příslušnost k jedné konkrétní politické straně netají, za svoje sympatie či přívrženectví k nějaké politické orientaci stydí.
Pozor, novináři nemusí být hlídacími psy demokracie, ale spíše honícími chrty
Jelikož se věnuje tento politolog i komentářům dokumentárních filmů o druhé světové válce a poválečných letech, přiznal, že měl možnost porovnávat propagandu šedesátých, sedmdesátých a později i osmdesátých let minulého století a srovnat ji s tou, kterou mnozí již pamatují z let devadesátých. „Jediné, čím se ty propagandistické filmy liší, je barevnost,“ konstatoval pro mnohé účastníky v sále možná zřejmě překvapivě Zbořil.
Směrem k novinářům pak uvedl to, že je třeba, aby měli na paměti, že i když se pokládají za hlídací psy demokracie, mohou se velmi často stát a stávají se spíše honícími chrty režimu.
Psali jsme:
Několik desítek, většinou spíše starších lidí, kteří se semináře zúčastnili, se pak ještě několik dalších minut po posledním vystoupení přednášejících ptalo na různá aktuální témata, ale i témata, která se mohla zdát zdánlivě nesouvisející. Před osmou hodinou večerní sál, v kterém se seminář uskutečnil, potemněl. Zase příště…
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
