„24. 3. 1999 dopadly bomby a rakety na civilizovanou zemi uprostřed Evropy, půl miliardy lidí ze států sdružených v NATO začalo bombardovat desetimilionový kulturní národ. Asi ho chtěli zatlačit do země... Ale copak ty děti, které umíraly, to se dá odpustit? Dneska by bylo Milici Rakić sedmnáct let, kdyby ji nezabila kazetová bomba vyrobená v USA. Mluvčí NATO Jamie Shea na to tehdy říkal, že je to jen taková kolaterální chyba, tak doufám, že až ho budou smažit v pekle, řeknou mu, že vyšší teplota je jen chyba u teploměru,“ řekl dále Foldyna.
Peklo
Posléze zmínil i exprezidenta Havla. „Někteří už se v pekle smaží, třeba ti, co říkali, že to je pouze humanitární bombardování. Pro někoho možná, protože asi neměl rodinu a děti. Pro toho, koho nezajímají obyčejní lidé, to možná humanitární je, ale pro nás to bylo něco hrozného,“ narážel na postoje tehdejšího českého prezidenta Václava Havla.
Senátor Doubrava se na věc dívá trochu odlišněji. „Já se přiznám, že s Jardou Foldynou nemohu souhlasit. Havla by za jeho humanitární bombardování totiž ani v tom pekle nechtěli a nepřijali. Na vlastní oči jsem viděl ta zvěrstva, která tam Američané svými bombami způsobili. Když jsem se odtud vrátil, nabízel jsem Havlovi, že mu ukážu celou řadu fotografií i videozáznam. Vidět to nechtěl. Nabízel jsem mu důkazy, že Američané v Novim Sadu použili jadernou bombu, byť tu z ochuzeného uranu. Nezajímalo ho to. Hlavně, že se světu stavěl jako lidumil a humanista,“ řekl ParlamentnímListům.cz senátor Severočechů.cz Jaroslav Doubrava.
Útoky NATO na civilní cíle
Bombardování Svazové republiky Jugoslávie (složené ze Srbska a černé Hory) silami NATO trvalo od 24. března do 10. června 1999. Během 78 dní trvajícího bombardování byla těžce poškozena infrastruktura, mosty, průmyslové objekty, elektrárny a telekomunikační zařízení. Zničeno bylo rovněž ústředí a vysílač srbské státní televize. V některých případech došlo také k útokům proti ryze nevojenským cílům (kolona uprchlíků, osobní vlak, autobus, několik soukromých objektů, čínské velvyslanectví, nemocnice v Bělehradě atd.). V průběhu bombardování bylo zabito podle zprávy Human Rights Watch 489 - 528 civilistů veskrze srbské či albánské národnosti.
Jak uvádí Wikipedie, například 2. května při útoku na most u Lužane zasáhl letoun autobus a sanitku přejíždějící most, přičemž bylo zabito 39 civilistů. Poté bomby z letounů NATO dvakrát zasáhly konvoj vozidel s uprchlíky na silnici Djakovica – Prizren. Kontroverzním případem byl noční útok na budovu srbské televize v Bělehradě, při kterém zahynulo 16 civilistů. Organizace Amnesty International tento útok označila za válečný zločin, jelikož šlo o civilní objekt a vyzvala členské státy NATO k zajištění nezávislého šetření.
Celkové číslo obětí bombardování nebylo oficiálně oznámeno, nicméně jugoslávská strana uvádí odhady 1200 až 2500 mrtvých a kolem 5000 zraněných. O práci přišly tisíce obyvatel Jugoslávie, škody pocítily nepřímo i okolní státy. Předpokládaná výše škod na jugoslávské ekonomice se pohybuje kolem částky 30 miliard dolarů.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Lukáš Petřík
