Hovořilo se o právním rozměru squattingu, o jeho možném novém ukotvením v právním řádu, o tom, jestli nedávno mediálně propíraným případem Kliniky (více viz níže) nevznikl nový „precedens“. Také ale o problematických rysech smlouvy o výpůjčce, kterou Klinika podepsala s Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM), či o právním srovnání se zahraničím...S ParlamentnímiListy.cz však Novák hovořil i o příčinách squattingu či o tom, zda je normální nerovnováha mezi lidmi bez domova a opuštěnými chátrajícími objekty.
Začneme tedy od podlahy - squatting - ano, či ne?
Squatting ano, a ty důvody mohou být různé – sociální, kulturní, politické. Může jednak být řešením pro lidi, kteří se ocitnou v sociální nouzi a potřebují střechu nad hlavou. Může být ale také řešením pro lidi, kteří chtějí dělat různé kulturní a sociální aktivity a nechtějí se přitom podřizovat diktátu zisku a komerčnímu podnikání anebo se zapojovat do systému státních dotací a grantů. To je případ i Autonomního sociálního centra Klinika, kde se snažíme dělat věci svépomocí a samosprávně bez nároku na zisk.
Psali jsme:
Squatting může být užitečná forma jednání proti spekulantům s nemovitostmi. V době, kdy je na straně jedné statisíce bytů prázdných a na straně druhé jsou tisíce lidí bez domova nebo bydlí na ubytovnách, v předražených nájmech, či horkotěžko splácejí hypotéky, je to zcela legitimní. Upozorňuje také, že soukromé vlastnictví není posvátné, ale má své limity.
Domníváte se tedy, že squatting je nebo může být důsledkem snižující se obecné životní úrovně? Že by se tedy eventuálně mohl v blízké budoucnosti třeba víc rozvíjet a stát se problémem téměř masovým? Navíc takovým, že by se dotýkal i více věkových skupin?
Nemyslím si, že by se v České republice stal masovou záležitostí, protože jednat nekonformně, tu není tradicí. Vždy to byla malá menšina, která se nepřizpůsobovala a byla tím nepohodlným disentem. Nicméně, v zahraničí, například ve Španělsku, v souvislosti se sociální krizí, která dopadla i na střední třídu, se squatting stal záležitostí i mnoha lidí a celých rodin ze střední třídy. Poté, co přišli o práci, nemohli splácet hypotéky a banky je vystěhovávaly na ulici, tak zorganizovali hnutí PAH ( LaPlataforma de Afectadospor la Hipoteca). Bránili se tak proti vystěhovávání, ale také obsazovali zpátky prázdné domy a byty.
Pokud ale budeme mluvit o zemích Třetího světa, tak tam je situace zcela odlišná. Podle některých údajů je squattery až jedna miliarda lidí.
Čím to je, že je squatting tak rozšířený hlavně ve velkých městech - zatímco vybydlené oblasti, třeba i v naší republice - kde by si možná tohoto nezákonného přebývání ani nikdo nevšiml - s ním velké potíže nemají?
Velká města poskytují obživu. Ono se to nezdá, ale i squatteři si potřebují vydělávat na živobytí. A navíc squatterské hnutí je spojené s určitými společenskými vrstvami (mladí lidé, studenti, atd.), které se vyskytují ve městech. I když, opět když se podíváme do zahraničí, tak třeba ve Španělsku nebo v jižní Francii existuje i takzvaný rurální squatting, kdy lidé obsazují prázdné a opuštěné vesnice nebo jejich části. Ale to není tak vidět, a tak se o tom tolik nemluví.
Psali jsme:
Pokud budeme pohlížet na celý tento jev očima paragrafů - je to záležitost, která by měla být řešena v trestně právní rovině ? Nebo vidíte jinou cestu, jak takovéto chování vnímat? Případně jak ho a hlavně lidi, kteří jsou jeho aktivními účastníky, dostat z periférie společnosti?
Squatteři neobsazují svévolně jakýkoli prázdný dům.Třeba v Praze se v posledních letech jednalo buď o domy, které zanedbával stát anebo o domy, které patřily spekulantům, vlastnícím zpravidla více prázdných domů, navíc s adresami firem v daňových rájích. Nejde o obsazení domu někomu, kdo si na chvíli odskočil na dovolenou. Takže podle mne vůbec nelze uvažovat o nějaké trestně právní rovině.
Vlastník, který nechává budovu dlouhodobě chátrat, tak tam žádná vlastnická práva nevykonává, tudíž nemá nárok na to, aby mu na zavolání policie squattery vyklidila.
Je to pak otázka občansko-právního sporu, kde by měl vlastník dokázat, že má dostatečně dobré důvody k tomu, aby squattery, tj. lidi, kteří dům užívají a často brání dalšímu chátrání anebo jej ještě zvelebují, vystěhoval na ulici. Myslím si, že by měla skončit doba, kdy je právo na soukromé vlastnictví a jeho zneužívání nadřazeno potřebám lidí a společnosti. Je to totiž často v rozporu. Obecně řečeno ve světě, kde jedno procento lidí vlastní celou polovinu světového bohatství, si nemyslím, že by tím skutečným problémem byl squatting.
|
Co byla kauza Klinika? Objekt na Praze 3 obsadili aktivisté, poté co dlouhodobě chátral. Byl z toho problém. Podle iniciativy pojmenované též Klinika (a která ve zchátralém objektu bývalé kliniky na Praze 3 chce nadále fungovat), se tím ukazuje, že squatting by neměl být považován za kriminální akt, který by ohrožoval společnost, ale spíš za politický akt, který právě v případě Kliniky poukázal na liknavost a byrokracii celého našeho státního aparátu. Spravedlivé je však dodat, že kritici jednání aktivistů namítají, že současný systém umožňuje použít řadu jiných prostředků a není nutné, aby docházelo k prolamování práva na soukromé vlastnictví. Aktivisté z iniciativy Klinika nakonec po dramatických okamžicích, tlaku, petici a podpoře veřejnosti, mají nyní podle všeho velkou šanci získat opuštěný objekt bývalé polikliniky v Jeseniově ulici na pražském Žižkově alespoň k několikaměsíčnímu využití. Byrokratická mašinérie jim v boji o squatt ustoupila a majetkový úřad na pokyn nadřízených z ministerstva financí rozhodl o tom, že chátrající památkově chráněnou budovu u parku Parukářka dočasně zdarma zapůjčí, než se definitivně vyřeší její osud. Squatteři se koncem loňského roku v objektu bývalé kliniky neoprávněně zabydleli. Po několika dnech je z místa vyvedla policie. Do jednání mezi ÚZSVM a aktivisty se postupně vložilo vedení metropole a následně také ministerstvo financí. |
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
