„Kdybych měl ministra Schwarzenberga známkovat jako ve škole, tak bych mu dal pětku. Je to věc velmi vážná, neboť orientace českého hospodářství na ekonomiky, které jsou zbožím saturovány, je hloupost. Našimi azimuty musí být udržet si stávající odbytiště v EU a USA a současně hledat nová, jako jsou Kanada, jihoamerické státy, státy Asie, kde zcela zbytečně ztrácíme trh a nejsme schopni obnovit dobré vztahy. O vztazích k arabskému světu ani nemluvě. Tady je největší nedostatek, který se objevil v době energetické krize za Topolánkovy vlády, kdy Karel Schwarzenberg zcela nezvládl vyjednávání v Egyptě,“ řekl pro ParlamentníListy.cz Filip.
Schwarzenberg je propadák
„Pro mě je působení Karla Schwarzenberga ve funkci ministra zahraničí nejen zklamáním, ale je to pro mě propadák. Špatně zorganizovaná služba, nezastane se našich diplomatů, není schopen stanovit směr. Nedivme se, že ministerstvo průmyslu dává úplně jiné priority zemím, o kterých ministerstvo zahraničí ani nemluví. O koncepci zahraniční politiky radši ani nemluvit. Není divu, že ji prezident Václav Klaus tak strhal,“ dodal Filip.
Ten kritizuje i zavírání diplomatických zastoupení ze strany ministerstva zahraničí v zemích, s nimiž by se dal rozšířit obchod a kde by čeští exportéři potřebovali podporu. „V politice ministerstva zahraničí panuje dezorientace. Místo toho, aby se stanovil cíl toho, kde je možné nových ekonomických vazeb dosáhnout, tak se aplikuje tupé škrtání a zavírání zastoupení. Některá teritoria mají zájem i o malé a střední firmy, které jsou flexibilní a mohou reagovat na potřeby jejich trhu, přitom ale nemají peníze na to, aby tam drželi stálé zastoupení. Měli by pomoci CzechTrade či CzechTourism, to tu ale nevidím. Když nebudou mít české firmy zakázky, lidé nebudou mít ani práci,“ říká šéf KSČM.
Chce kníže, abychom byli protektorátem Německa? Není tato Schwarzebergova politika vzhledem k jeho politickým vazbám na Německo a sudetské Němce ale záměrnou snahou posilovat naší politickou a ekonomickou závislost na Německu?
„Byl bych šťastný, kdyby tam tato vazba nebyla. Mám důvodné podezření, že to může být velmi blízké pravdě. Jeho kroky nevnímám jako kroky ministra zahraničí České republiky, ale jako kroky, které jsou v rozporu s potřebami České republiky a její zahraniční politiky. Není třeba mít obrovská zastoupení v rámci sedmadvacítky EU, neboť to už je skoro tuzemsko a ty firmy to mají velmi blízko a je zde sjednocen i právní řád. Podpora uvnitř EU není tolik potřeba. Je naopak potřeba u zemí mimo EU. Malé a střední firmy potřebují, aby stát či hospodářská komora a jiná sdružení pro ně vytvářely podmínky, aby v takových regionech měly nějaké zázemí. Na tom by mělo pracovat ministerstvo zahraničí a ministerstvo průmyslu. V tomto ohledu vidím větší schopnosti na Ministerstvu průmyslu a obchodu než na ministerstvu zahraničí. V tomto ohledu musím bohužel říct, že české ministerstvo zahraničí nefunguje ve prospěch České republiky,“ míní šéf KSČM.
Souhlasíte s názory Vojtěcha Filipa na zahraniční obchod?Anketa
Nevměšujme se do vnitřních záležitostí a obchodujme
Podle Filipa je též velmi důležité znát a respektovat místní kulturní a politické zvyklosti a zřízení. „Jsou zde státy, které by měly nám být na základě současného směřování zahraniční politiky svým způsobem přátelské, ale nemáme bohužel vytvořen například systém dobrého obchodování s Kuvajtem, se Saudskou Arábií, Jordánskem či se Spojenými arabskými emiráty. A už vůbec nemáme představu, jak obchodovat s Palestinou, Libanonem, Sýrií, ale třeba i Irákem a Íránem. Už to, že jsme vojensky vstoupili do Iráku a český průmysl z toho v podstatě nic neměl, protože napojení přes americké velké firmy nám nijak nepomohlo, je vidět, že bylo špatné vyjednávání a stanovení podmínek, za kterých my tam můžeme působit,“ míní Filip.
Podle něho by se měla změnit i vízová politika vůči těmto státům. Je prý zcela nekoncepční. Tyto státy jsou podle něho místem, odkud lze zajišťovat energetickou bezpečnost ČR, ale bohužel zde nemáme vytvořeny dobré vazby.
Umění diplomacie
„Nedůležitější na mezinárodním paktu o občanských a politických právech je to, že každý národ má právo na svůj vlastní režim a využívání svých přírodních zdrojů. Nemáme se plést do toho, jaký mají režim, ale máme spolupracovat na tom, co je pro Českou republiku výhodné. Měli bychom respektovat vůli toho národa. My většinou bohužel říkáme, jestli se nám ten režim líbí či nelíbí, místo toho, abychom se ptali, co je dobré pro Českou republiku. Říci, že s někým nebudeme spolupracovat, je chybou a ohrožuje to ekonomickou nezávislost České republiky. Takže my je budeme dráždit, vyvážet tam bude někdo jiný a čeští lidé budou bez práce,“ varuje Filip.
„Když někam přijedu, platí systém Marco Polo. Tedy že v diplomatickém jazyce přizpůsobím své vystupování státně-politické doktríně hostitelského státu. Nemusím s nimi souhlasit, ale musím mluvit tak, aby mi rozuměli – co je mým zájmem a kde naše zájmy mohou být společné,“ míní Filip.
Co můžeme exportovat
Filip říká, že Československo bylo vždy závislé na exportu a Česká republika je ještě mnohem více, a proto musí diverzifikovat svůj vývoz pro případ, že bude v nějaké části světa a v některých zemích ekonomická krize. Podle něho je také nutné, aby české firmy byly schopny dodávat nejen komponenty výrobků, ale výrobky jako celky.
ČR například byla schopna dodávat celá letadla a jadernou technologii. Nyní ČR nemůže bez zahraničních komponent zkompletovat letadlo a není schopna dodat kompletní jadernou technologii. Podle něho je také třeba, aby české firmy byly schopné v zahraničí postavit pivovary, lihovary, cukrovary, cementárny. Například dvě nejrychleji se rozvíjející ekonomiky, Čína a Turecko, při svém rychlém rozvoji nejsou schopny bez zahraničních dodavatelů postavit takové podniky.
Ve Vietnamu máme historicky dobré vztahy a lepší podmínky. Podpořili jsme ho při válce s Francií, USA a při obnově země po válce ve Vietnamu. Filip má nejvyšší řád Vietnamské socialistické republiky ve své kanceláři.
„Byrokrati z Bruselu tuto historii neznají. Těžko pro nás něco vyjednají. Baronka Ashtonová nic nevyjedná. Nemůže efektivně reprezentovat EU v zahraniční politice. Karel Schwarzenberg, který o sobě říká, že má evropský rozměr, nefunguje v evropském rozměru a nepracuje pro naše zájmy. To je celý problém,“ míní šéf českých komunistů.
Exportní strategie Martina Kuby je docela dobrá
Ministerstvo průmyslu a obchodu Martina Kuby připravilo exportní strategii, v níž jsou jako prioritní země jmenovány: Brazílie, Čína, Indie, Irák, Kazachstán, Mexiko, Rusko, Srbsko, Turecko, Ukrajina, USA, Vietnam.
Jako zájmové země jsou uvedeny: Alžírsko, Angola, Argentina, Austrálie, Ázerbájdžán, Bělorusko, Egypt, Etiopie, Ghana, Gruzie, Hongkong, Chile, Chorvatsko, Izrael, Japonsko, JAR, Jižní Korea, Kanada, Maroko, Moldavsko, Nigérie, Saúdská Arábie, Senegal, Singapur, SAE, Švýcarsko, Thajsko, Uzbekistán.
Filip považuje materiál za poměrně zdařilý a až na výjimky souhlasí se zařazením uvedených zemí. Některé by pouze přeřadil ze zájmových do prioritních.
„Irák je poválečná země, která potřebuje obnovu. Pokud jde o Kazachstán, to je země s tolika zdroji, že nespolupracovat s ním by byl holý nesmysl. To, že ho Česko dlouhou dobu pomíjelo, jsem považoval za chybu a dělal vše pro to, aby se to změnilo. V Mexiku máme velké rezervy. Možná urazím novináře, ale část novinářů je závistivých nebo hloupých. Protože když začíná nějaká diplomatická iniciativa na úrovni parlamentu, tak se hned vyčítá, že poslanci si z toho udělali cestovní kancelář, ale v řadě zemí máme tak minimalistické vztahy, že je potřeba ty vztahy otevřít co nejšířeji. Navíc je třeba ukázat, že nejde pouze o zájem jedné politické strany, ale o přátelské vztahy bude usilovat i případná další vláda. Proto je třeba, aby se návštěvy účastnili zástupci koaličních i opozičních stran. Dnes opoziční strana může být příště ve vládě,“ uvedl Filip.
Psali jsme:
JAR, Ázerbájdžán, arabské země
Vojtěch Filip považuje Turecko za důležitou zemi, je druhou nejrychleji se rozvíjející ekonomikou světa. Do prioritních zemí by přiřadil navíc Jihoafrickou republiku. „Považuji za jednu ze zásadních priorit vytvořit si vztahy v černé Africe. Ekonomická síla, surovinová základna jsou dobré. Je hrubá chyba, že se Česká republika nezapojila do jejich programu milion domků,“ míní Filip.
Do prioritních zemí by zařadil též Ázerbájdžán či nějakou arabskou zemi. „Určitě by bylo dobré vytvořit blízký vztah s nějakou zemí arabské Afriky či některou zemí na Arabském poloostrově kromě již uvedeného Iráku, který je specifický v tom, že se jedná o zemi, kde probíhá obnova. A nemyslím si to jenom já. Podobné názory jsou jak zleva, zprava, tak i ze středu politického spektra a nejde zde o dělení na ideologie, ale o artikulaci českého národního zájmu,“ říká Filip.
Za absolutní katastrofu pro ČR považuje prodej zdrojů vody. Podle něho bude boj o vodu v budoucnu možná tvrdší než boj o jiné zdroje a ČR má dostatek kvalitní pitné vody.
KSČM může pomoci v diplomacii
Podle Filipa může KSČM v ekonomické diplomacii pomoci, protože v řadě uvedených zemí má dobré politické i osobní vztahy. Například v zemích, kde jsou u moci komunistické strany. „Jsme považování za komunistickou stranu, která je racionální a není nostalgická, není marginální. To je oceňováno komunistickými vládami. Uvědomme si, že řada států v Indii má komunistickou vládu a tyto státy mají třeba několikrát větší počet obyvatel než ČR,“ říká Filip.
KSČM může pomáhat v zemích, jako jsou Vietnam, Laos, Kambodža, Kuba, Nikaragua, Venezuela, Jihoafrická republika, v Brazílii je silná komunistická strana. „To jsou země, kde KSČM může být nositelem toho úkolu za stát a vůbec se tomu nebráníme,“ říká Filip.
V Kazachstánu má KSČM vazby i na místní komunistickou stranu, která je třetí nejsilnější v parlamentu, ale i například na národně demokratickou vládnoucí stranu Nur Otan prezidenta Nursultana Abiševiče Nazarbajeva. Řada lidí ve vysokých funkcích studovala v Československu.
Dále má KSČM kontakty na komunisty v Sýrii, arabských zemích. „Jinak jsem osobní přítel například s bývalým moldavským prezidentem Vladimirem Voroninem či s prezidentem Kypru. Kyperský prezident je velkou osobností. Zmírnil napětí na ostrově. Uvidíme, zda se Vladimir Vornin znovu ujme moci, každopádně Moldavská komunistická strana je stranou velmi silnou,“ říká Filip. Jako místopředseda sněmovny se snažil otevírat dveře českým firmám na zahraniční trhy.
„Těžko ale mohu vyjednávat ve Spojených státech amerických. O takovou misi se neperu. Tam nepojedu. Maximálně jako turista. Ať tam jede někdo jiný,“ směje se Filip.
Geopolitika, Írán, Libye
Připomíná, že KSČM průběžně hájí české národní zájmy. Například europoslanec KSČM Vladimír Remek pomohl prolobovat systém Galileo a jeho umístění v Praze.
Podle Filipa již není možný návrat k bipolárnímu či dokonce unipolárnímu světu. Svět bude podle něho multipolární. „Kolik těch pólů ekonomické a vojenské síly bude, je otázkou. Každopádně míním, že je třeba rozšířit členy Rady bezpečnosti OSN nejméně na sedm a stálé nejméně na 14, neboť výsledky druhé světové války byly dávno překonány. Doplatí na to Evropa. Bude tam spíše zástupce EU. Další státy hlásící se o své místo budou Brazílie, Indie a někdo z arabského světa. A to jsme ještě opomenuli Indonésii nebo černou Afriku, která nemusí vždy souznít s arabskými státy. Je ale jasné, že bude stoupat vliv států BRICS,“ míní předseda KSČM.
Podle něho je i chybná politika EU embarga vůči Íránu, která zvyšuje ceny ropných derivátů. „Bohužel neuvažujeme v intencích, které jsou rozhodující pro Valné shromáždění OSN. Vytvoření vztahu k těmto zemím by pro ČR mělo být prioritou. Dám příklad na zákonu o zákazu vývozu do íránské jaderné elektrárny Búšéhr. Sami jsme se připravili o obchod s Íránem. Nevyváželi jsme žádnou jadernou technologii, pouze technologii vzduchotechniky. Firmy, kterým jsme tam zakázali přístup, jsme museli odškodnit z rozpočtu. Čeští odborníci jako experti Mezinárodní agentury pro atomovou energii do Búšéhru jezdili na kontroly. Elektrárna byla dostavena a dodávaly tam rakouské firmy. Těm to nikdo nezakázal. MAAE Búšehr certifikovala jako bezpečnou jadernou elektrárnu. Na mírově užitou jadernou energii má každý stát právo. My takto sami sebe poškozujeme. To je katastrofa. Několikrát jsem navrhl tento zákon zrušit, ale nepodařilo se. To už nemohu nazvat jinak, a omlouvám se čtenářům, než ekonomickou debilitou,“ zlobí se Filip.
V Libyi podle Filipa Spojené státy, Británie a Francie zneužili rezoluci OSN o bezletové zóně ne k ochránění životů civilistů, ale aby nemusely splatit své dluhy vůči Kaddáfího režimu a aby získaly ropné zdroje. „Možná, že deziluze Libyjců bude velmi velká. Jestli zisk z jejich přírodních zdrojů odplyne někam jinam, životní úroveň většiny Libyjců se sníží,“ míní Filip.
autor: Lukáš Petřík
