Proto ParlamentniListy.cz položily několik otázek „šéfovi“ plzeňských zelených Janu Cinovi, který je na pátém místě kandidátky do Poslanecké sněmovny.

Jako mladý člověk figurujete na čelném místě kandidátky za zelené. Jak jste se k této straně dostal a čím Vás, jak se říká, "dostala"?
Ve Straně zelených jsem od roku 2007, byla mi sympatická ještě předtím, než jsem dosáhl plnoletosti. Jsem středový liberál, silně mi vadí projevy rasismu, xenofobie a homofobie, naopak mám rád přírodu a celkově se ztotožňuji s ideály Strany zelených. Prostě zelení byli pro mě jedinou možnou volbou. Do politiky jsem se rozhodl vstoupit, protože nechci jen sedět a nadávat, chci něco změnit a aktivně se na té změně podílet. Mnoho lidí ze strany je zároveň mými přáteli, takže dnes už je to taky trochu srdeční záležitost a dres bych rozhodně neměnil.

Další rozhovory ParlamentníchListů.cz čtěte ZDE.

Pracujete jako profesionální hasič, což je velmi populární a společensky oceňovaná práce, ale s financemi to zas není tak růžové. Jak Vy vidíte problematiku profesionálního, ale i dobrovolného hasičského sboru?
Už v mateřské školce jsem všem vyprávěl, že jednou budu hasičem. Nepamatuji si, že bych někdy chtěl dělat něco jiného. Náš dům stojí hned vedle hasičské zbrojnice a vždy, když se rozezněl zvuk sirény, babička mě brala do náručí a odnesla mě blíž ke zbrojnici, abych viděl výjezd hasičských vozidel zblízka. Přání z dětství se mi splnilo, pracuji jako strojník u Hasičského záchranného sboru a zároveň jsem velitelem družstva dobrovolných hasičů v Kasejovicích. Hasiči jsou zvláštní druh lidí, nikdy si moc nestěžují, spokojí se i s málem a občas dokážou doslova zázraky. 

Pravda, není to jednoduchá práce, jak psychicky tak i fyzicky, ale pokud má tahle dřina zachránit někomu rodiče nebo dítě, tak za to stojí. Svoji práci beru jako poslání. Nikdo z nás to, myslím, nedělá kvůli penězům.