„Havel mi na počátku 90. let sliboval, že když se teď u vás změnil režim, že se zasadí o rozšíření zdejšího muzea a opravu pomníku padlým Čechům, tedy Čechoslovákům, na který se kvůli komunistickému režimu u nás i u vás skoro 50 let muselo zapomenout. Byl už tehdy ve špatném stavu a podle Havla bylo třeba navazovat na tradice vaší masarykovské republiky,“ vysvětluje ParlamentnímListům.cz své rozhořčení osmdesátiletý Baran.
Ukrajinci se přitom o muzeum, respektive o tu jeho část, týkající se legendárního vítězství Čechoslováků nad Němci, Rakušany a Maďary před 95 lety, už desítky let vzorně starají, povětšinou z vlastní iniciativy a na vlastní náklady. Část prostředků dostávají ale i od českého ministerstva obrany a Československé obce legionářské.
Jenže nic ze slibů exprezidenta Havla se prý nesplnilo a to je podle ředitele muzea neodpustitelné. „Když dá mukl slib muklovi, tak je to více než přísaha. To se prostě musí splnit, i kdyby ho to mělo stát cokoliv. Je to otázka cti,“ tvrdí Baran, který se do sovětského gulagu - tedy do mnohem tvrdšího vězení, než v jakém skončil u nás nedávno zesnulý exprezident - dostal jako „ukrajinský buržoazní nacionalista“. Tedy podle bolševického měřítka příznivec banderovců a osamostatnění Ukrajiny od SSSR.
Česká politika a společnost JINÝMA OČIMA
Pomník na zborovské pláni v tehdejším Polsku, kam před 2. světovou válkou putovali v rámci zvláštních hromadných poutí nebo soukromě desetitisíce obyvatel Československa, a který je podle dosud platné a nikdy nevypovězené mezistátní dohody součástí ČSR, respektive jejího nástupnického státu, dnešní České republiky, přitom bez větších problémů přečkal i německou okupaci Polska. Dnes však už nutně potřebuje opravu, protože nejprve SSSR z politických, a dnešní Ukrajina zejména z ekonomických důvodů, na opravu pomníku nedaly ani kopějku. Bohužel politika zde ještě i dnes také hraje svou neblahou roli, a to jednak kvůli novému a odlišnému nazírání Ukrajiny na vlastní minulost, včetně kontroverzních banderovců a bičovců, tak i pro příklon země k revizionistickým snahám Maďarů, týkajících se připomínání, že část Ukrajiny měla údajně přes 800 let patřit do tzv. Velkých Uher.
Místo stráže hrdinů stráž cirkusáků
Historik Petr Úpický připomíná i další Havlův nesplněný slib, týkající se dodržování tradic a jím samým dříve veřejně proklamovaným příklonem k dědictví a tradici 1. republiky. „Když nastoupil o svého úřadu, tvrdilo se, že Hradní stráž vymění své komunistické uniformy za vzory legionářské stráže, která sídlo hlavy státu střežila až do roku 1939. Jenže pak se najednou takhle jednotka oblékla do něčeho, co nemá s historickými tradicemi české armády vůbec nic společného a víc než vojenskou uniformu připomíná obleky vyhazovačů z nějakých starých nevěstinců. Asi jen náhodou byl ale autorem návrhu na tyto jakoby uniformy prezidentův kamarád a návrhář kostýmů Teodor Pištěk,“ říká pro ParlamentníListy.cz Úpický.
Nikdo přitom dodnes podle Úpického raději nezjišťoval, kolik tahle spíše operetní výstroj než výbava vojáka, v Evropě s výjimkou Slováků zcela ojedinělá, vyšla. „Řekové, Britové, Rusové i další národy mají své slavnostní vojenské jednotky oblečené do když ne přímo historické výstroje, tak alespoň do uniforem, které mají návaznost na historii nebo se jí přímo nechali inspirovat. Takhle to spíše dělá na člověka dojem, že prezident, čerstvě sídlící na monumentálním hradě českých králů podlehl pocitu, že je sám monarcha a nechal si obléknout svou stráž jako nějaké mušketýry nebo gardu,“ domnívá se Úpický.
Psali jsme:
Ukrajina (válka na Ukrajině)
Zprávy z bojiště jsou v reálném čase těžko ověřitelné, ať již pocházejí z jakékoliv strany konfliktu. Obě válčící strany z pochopitelných důvodů mohou vypouštět zcela, nebo částečně nepravdivé (zavádějící) informace.
Redakční obsah PL pojednávající o tomto konfliktu naleznete na této stránce.
autor: Petr Blahuš
