Jak Havel přesvědčil komunisty, aby ho volili? Aktivista naznačuje souvislost s tajnými službami

17.02.2014 17:22

ROZHOVOR Jaroslav Petr býval mluvčím Holešovské výzvy, později stál u zrodu Holešovského hnutí 2012 (HOH 2012). Aktuální dění v zemi ho nenechává chladným ani nyní, a tak s ParlamentnímiListy.cz promluvil nejn o svém pohledu na to, co může (ale nemusí) přinést nová vláda, jak nahlížet na „politické trafiky", ale také odhalil některé možné nepříjemné souvislosti s lustračním zákonem.

Jak Havel přesvědčil komunisty, aby ho volili? Aktivista naznačuje souvislost s tajnými službami
Foto: Archiv JP
Popisek: Jaroslav Petr

Anketa

Kdybyste byli poslanci, dali byste důvěru vládě Bohuslava Sobotky?

64%
32%
hlasovalo: 9237 lidí

Co si myslíte o tom, co se děje kolem expremiéra Petra Nečase? Jak nahlížíte na udělování „politických“ trafik - jde podle Vás o normální politický nástroj, nebo se spíše přikláníte k tomu, že jde o korupci?
V prvé řadě bych chtěl konstatovat, že zákony platné v České republice se vztahují na všechny občany bez rozdílu na jejich společenské postavení, barvu pleti a funkce. Petra Nečase vyšetřuje policie nejen jako bývalého předsedu vlády, ale také jako občana. To, že se jako občan stal navíc předsedou vlády, je v tomto případě pro něj přitěžující okolnost, protože si měl být vědom i skutečnosti, že je pod drobnohledem milionů občanů. Trestně stíhat bývalého předsedu vlády není v demokratických režimech ničím výjimečným a s tím by se naši politici měli už konečně smířit. Demokratický systém odkrývá mnoha lidem nebývalé možnosti, ale přináší také velký podíl na zodpovědnosti při všech rozhodnutích.

Následky pro politika za neuvážené rozhodnutí mohou být samozřejmě daleko větší než u běžného občana, který nerozhoduje o chodu státu, ale většinou rozhoduje jen o otázkách své rodiny, případně firmy. Ale stát není firma v tom pravém slova smyslu a občan ve funkci předsedy vlády rozhoduje o životě tisíců firem a milionů lidí. Ve všech takových a podobných vrcholných funkcích nejde jen o rozhodovací pravomoc, ale také o morální zodpovědnost. Petr Nečas se každopádně jako bývalý předseda koaliční vlády snažil prosadit volební program ODS a z tohoto důvodu chtě nechtě musel udělat několik politických obchodů při prosazování daňových zákonů a také církevních restitucí. Již v tomto okamžiku se dostal na tenký led a politické vyjednávání se proměnilo v amorální politický kalkul.

Amorální politický kalkul? Můžete být konkrétnější?
Mohu. Jinými slovy řečeno, my vám podpoříme restituce a vy nám schválíte daňové zákony. Rozhodně ani ve špatném snu ho nenapadlo, že političtí rebelové z jeho strany budou tak důslední, že ho nakonec donutí k výměně poslaneckých mandátů za ony trafiky ve správních orgánech polostátních a státních firem. Již samotná skutečnost, že něco podobného je vůbec možné, je zarážející. V představenstvech a dozorčích orgánech takových institucí by nemělo být vůbec možné dosazovat lidi za loajalitu k politické straně nebo dokonce v tomto smyslu použít primitivní zákon výměnného obchodu. Vrcholem rozdělování trafik je i nejednotný právní názor na celou tuto agendu. Povšimněte si jen rozhodnutí Nejvyššího soudu, vzpomeňte na slova předsedy Nejvyššího správního soudu a toto vše dejte do protikladu s tvrzením vrchního státního zastupitelství a Nejvyššího státního zastupitelství. Názorový chaos a rozdílnost právních výkladů ve věci trafik pro poslance dostává naši moc zákonodárnou až na samotný pokraj naprostého rozkladu a destrukce. Celá situace jen potvrzuje, že je něco prohnilého v naší legislativě i soudnictví, když vůbec může taková situace nastat. Do této chvíle se vlastně vůbec neví, jestli rozdávání trafik je trestným činem, nebo je to běžná společensko-politická praxe, a to by se stávat rozhodně nemělo. Já nejsem právník, ale úplatek může být poskytnut v materiální i nemateriální podobě, a toto je, domnívám se, ten základní okamžik, kdy nelze diskutovat o trestnosti či beztrestnosti.

Takže se přikláníte k tomu, že o politické trafiky v té kauze jde?
Pokud je poskytnuta jinému výhoda a navíc za touto výhodou stojí předseda vlády, pak si myslím, že není o čem diskutovat. Pokud by se toto týkalo řadového občana, pak by se rozhodně nediskutovalo, ale soud by rozhodl podle platného zákona a v tomto případě by se tedy s největší pravděpodobností jednalo o úplatek. Jakýkoliv politický nástroj nemůže být v žádném případě a za žádných okolností v rozporu s dodržováním Ústavy a platných zákonů na území daného státu. Indemnita, imunita a další podobné výhody vyplývající z poslaneckého slibu by neměly v tomto případě být vůbec nadužívány v souvislosti s podezřením ze spáchání trestného činu a podobně. Zmiňovanou kauzou byl vypuštěn džin z láhve, protože výměnný obchod a rozdávání trafik se netýká jen Petra Nečase a poslanců z ODS. Tato nechvalně známá neřest se šíří jako rakovina i jinými politickými stranami a události posledních dnů jen potvrzují, že v politických stranách je toto nepsané pravidlo povýšeno na zákon, to ovšem vůbec neznamená, že zákonem je, a tak by mělo být postupováno ve všech případech stejně, tedy bez respektu k jakýmsi politickým a uměle vytvořeným pravidlům, které nemají žádnou oporu v legislativě České republiky. Pokud by byla u nás demokracie, pak by rozhodně události ohledně trafik nebyly na pořadu dne a řešily by se jiné a pro tuto zemi důležitější problémy.

Třeba se to nyní změní…Jak vidíte nejbližší budoucnost Česka pod vedením nové vlády? Nabízí se šance na změnu k lepšímu?
Nová vláda byla sestavována na základě výsledků voleb a variant řešení připadlo v úvahu poměrně hodně, ale nakonec se ukázalo, že funkční koalici lze vytvořit jen ze stran ČSSD, ANO a KDU-ČSL. Již z výčtu těchto politických subjektů a porovnáním jejich politických programů je jasné, že se jedná o účelový politický slepenec. Programové průniky jsou jen zdánlivou garancí trvanlivosti tohoto vládního seskupení. Domnívám se, že nová vláda může být úspěšná jen za předpokladu, že nastaví nová systémová pravidla řízení společnosti, zlevní výrazně obsluhu státu a postará se o důsledné potírání korupce a nebude rozdávat funkce, tedy trafiky svým přátelům a známým.

Boj o pozice na ministerských křeslech a ještě větší boj o obsazení postů náměstků jen svědčí o tom, že se toho zatím mnoho nezměnilo?
Koalice se sice navenek tváří, jakoby vystupovala jednotně, ale součinnost na jednotlivých ministerstvech se teprve ukáže. Ani jedna z koaličních stran nemá takovou sílu, aby si mohla dovolit samostatně prosadit zásadní legislativní změnu bez kompromisů a různých ústupků. Budou se tedy vytvářet i další mimovládní účelové koalice, a to samozřejmě může vést k velkým problémům a dokonce i k rozpadu samotné vládní koalice. Nyní jsme ale jen na začátku poločasu případného rozpadu tohoto vládního uskupení. Všichni účastníci samozřejmě budou usilovat o to, aby se v této sestavě udrželi co nejdéle, a to až do okamžiku, kdy bude pro ně výhodnější z onoho vládního vlaku vystoupit. Toto permanentní napětí mezi jednotlivými politickými subjekty je od samého počátku, jen si připomeňme vyhrožování odchodem z koalice při rozdělování ministerstev a pokračovalo to i minulý týden při schvalování návrhu zrušení lustračního zákona. Každá ze stran vládní koalice zatím ustoupila z plnění svých programových slibů tak, aby bylo vůbec možno sestavit koalici, ale do budoucna i toto bude znamenat sud střelného prachu, protože voliči se brzy začnou ptát, jak to je s naplňováním volebních slibů.

Mám spíš pocit, že občany především zajímá, zda se sníží korupce, nezaměstnanost, jaké budou daně a jak se bude celkově vyvíjet ekonomika. Má podle Vás nová vláda šanci s tím pohnout?
S ohledem na to, že rozpočet připravovala úřednická vláda a tento rozpočet byl schválen téměř beze změn, bude nová vláda z předčasných voleb vycházet z možností, které jí tento rozpočet dává. I pro státní rozpočet platí ono jednoduché má dáti – dal, a tak výrazné zlepšení v letošním roce se vůbec nedá očekávat, naopak se budou hledat další finanční zdroje, jak zaplatit drahou obsluhu státu a najít finanční zdroje pro naplnění všech slibů, které jsou zakotveny v programovém prohlášení nové vlády. V tomto směru si dovolím konstatovat, že opravdu papír snese všechno, ale sliby se mají plnit nejen o Vánocích. Navíc v naší zemi se projevují v posledních týdnech velmi nepříjemné důsledky hospodářské krize. Téměř tři čtvrtiny národa jsou krizí zasaženy, neuvěřitelným tempem roste nezaměstnanost a narůstá i počet bankrotů firem i rodin.

Nálada ve společnosti je špatná, i proto se ptám na to, zda jako hlava politického hnutí, které zatím příliš vlivu na dění v Česku nemá, vidíte nějakou naději pro to, aby se stav zlepšil?
Ano, nálada ve společnosti je špatná a všichni očekávají, že se poměrně rychle, řádově v měsících dostaví znatelná a hmatatelná změna. Opravdu nevím, co bude říkat vládní koalice za pár měsíců lidem bez práce, sociálních jistot a s nulovou perspektivou zlepšení tohoto stavu. Dnes už jsou takových lidí statisíce a brzy to mohou být řádově i miliony. Jaký recept ale na uzdravení ekonomiky zvolit, když v této republice nám nepatří téměř žádné klíčové výrobní závody, vše se rozprodalo pod cenu a zbytek se beztrestně rozkradl v divoké privatizaci. Zemědělství bylo rozprášeno a většinu potravin, ovoce a zeleniny dovážíme za nehorázné ceny. Bohatnou zahraniční výrobci a obchodní řetězce, které nám rovněž nepatří. Jak tedy z této situace ven? Pan Babiš a hnutí ANO sice tvrdí, že zlodějny zastaví a zavede systémový centrální nákup pro státní správu, ale toto je dle mého názoru s ohledem na katastrofální ekonomickou situaci jen dílčí záležitostí. Ekonomika tohoto státu se může ozdravit a rozvíjet jen za předpokladu, že vzniknou nové podpůrné programy pro typicky a ryze české firmy a naváže se i na tradici dobře vybudovaných podniků zahraničního obchodu. Musí se dosáhnout toho, aby většina daní prosperujících firem zůstávala na území tohoto státu. K rychlému nástupu změn musí dojít i v legislativní oblasti.

To je však běh na dlouhou trať…
Já mám ale obavy, že v celé řadě věcí nám může bránit legislativa Evropské unie, protože nám předepisuje celou řadu omezení, které naše podnikatele doslova dusí. Za velmi kontraproduktivní považuji také to, že vláda nebude mít velkou možnost přesunovat dotace Evropské unie podle svých potřeb, ale bude muset respektovat diktát evropských úředníků, kam nasměrovat miliardy z dotací. Bude opravdu velmi záležet na vyjednávání vládních činitelů v Bruselu, protože rozdělování peněz a stanovování priorit by mělo být v prvé řadě posuzováno podle aktuálních potřeb jednotlivých zemí a nikoliv globálně z jednoho místa. Samozřejmě i v rámci pravomocí jednotlivých ministerstev je snížit a zprůhlednit počet a účelnost programů a uzavřít penězovody směřující do nepovolaných rukou. Naděje vždy umírá poslední a šance tady je. Ano, je to běh na dlouhou trať...Ale vraťme se na začátek. Jak dlouho vydrží koalice? Nebude pro hnutí ANO výhodné vyprovokovat nové předčasné volby v době, kdy se mu nebude dařit z důvodu odporu ostatních koaličních partnerů splnit své sliby? Pokud taková situace nastane, bude mít pravděpodobně za velmi silné mediální podpory velkou šanci a pravděpodobnost zisku nemalého počtu hlasů nespokojených voličů. Pak by toto hnutí mohlo získat silnější vliv na prosazování svých programových cílů i bez výrazné podpory případných nových koaličních partnerů.

Máte tedy pocit, že jde o jakýsi mezikrok a na zásadní řešení bude třeba počkat?
Nejedná se v tuto chvíli jen o mezikrok, jak říkáte. Při momentálním rozložení sil může být výsledkem jen jakýsi kočkopes, všichni to tuší a možná i ví, ale nikdo si to nechce přiznat. Většinu věcí jsem zvyklý v oblasti politiky posuzovat reálně a objektivně. V tomto případě na Vaši otázku musím odpovědět, že ani profesionální věštec by neposkytl jednoznačný názor.

Zejména Tomio Okamura hovoří o tom, že je třeba nastolit přímou demokracii - tedy politiku zdola. Je to podle Vás reálné prosadit v nejbližších letech? Nejde jen o zatím těžko uskutečnitelnou ideu?
Tomio Okamura velmi rád a také velmi často a neustále dokola opakuje svůj vysněný sen o přímé demokracii švýcarského střihu. Nedávno jsem sledoval velmi pozorně rozhovor s bývalým českým velvyslancem ve Švýcarsku a on konstatoval na základě svých mnohaletých zkušeností, že přímá demokracie i všeobecné referendum švýcarského typu jsou poněkud jiné, než nám líčí Tomio Okamura. Tento systém si vyžaduje mimo jiné určité socio-ekonomické předpoklady. Svoji roli při uplatňování těchto prvků demokracie hraje i národní povaha a tradice. Já jsem také pro přímou demokracii a uplatnění tzv. politiky zdola, ale ke konečnému cíli se při momentálním rozložení politických sil můžeme dopracovat jen postupně, a to může trvat i několik let.

Nenacházím vůbec řešení, jak by si hnutí Úsvit představovalo prosazení svých programových cílů parlamentní cestou. Pro svoje, možná i velmi zajímavé, návrhy, nemá v Poslanecké sněmovně dostatečnou podporu a při prosazování jednotlivých svých návrhů musí vytvářet uskupení ad hoc. Jejich program by mohl dojít k úplnému naplnění jedině revoluční cestou a v tuto chvíli ještě revoluční situace nenastala a společnost na přímou demokracii a všeobecná referenda není možná ani dostatečně připravena. Každopádně je přínosem, že se někdo vůbec pokouší zasadit prvky přímé demokracie do našeho politického systému a společenského života.

Doba ještě nenazrála k tomu, abychom mohli uvěřit, že v tomto volebním období budeme svědky přijetí všech myšlenek a zákonů, které Tomio Okamura prosazuje. Každý rybník by měl mít vedle kapříků i nějakou tu štiku a již v tuto chvíli je prospěšné, že někdo ty stojaté vody rozvířil a líného kapra prohání. V každém rybníku je ale spousta bahna a pak Okamura nebude jistě ušetřen, a to politické bahýnko mu ještě nejednou potřísní jeho krasomluvu. Líbí se mi jeho kritika exekutorů a ochrana sociálně slabých občanů. Domnívám se, že jeho aktivita by se měla zaměřit v současnosti především tímto směrem. Má dobré nápady, smysluplné návrhy a v těchto věcech opravdu může mít jeho důslednost i rychlé výsledky. Okamurův široký záběr a mnoho plánů si však vyžaduje také velký počet profesionálních spolupracovníků a pevnou a dostatečnou členskou základnu. Pak by pravděpodobně byl schopen prosadit i další zajímavé myšlenky, například boj s lichvou a hazardem.

Tématem posledních týdnů je též lustrační zákon. Začalo se o něm opět více hovořit zejména v souvislosti s Andrejem Babišem... Je podle Vás již překonaný nebo stále má svoji úlohu?
V této věci se musíme především zamyslet nad nutností přijetí tohoto zákona krátce po sametové revoluci. Cílem a smyslem tohoto zákonného opatření bylo ochránit nový režim a jeho státní správu před infiltrací bývalých příslušníků a spolupracovníků komunistické Státní bezpečnosti. Již samotný pojem státní bezpečnosti je poněkud obecný a nepřesný co do jednotlivých činností i působnosti různých odborů dvou tajných služeb. Jedná se o to, že v civilním pojetí se hovoří o rozvědce a kontrarozvědce v návaznosti na Ministerstvo vnitra a souběžně také o rozvědce a kontrarozvědce ministerstva tehdejší národní obrany. Archivy civilní a vojenské tajné služby nebyly propojeny. Navíc tyto tajné služby disponovaly velkým počtem špičkových příslušníků a také spolupracovníků. Mnozí náčelníci měli dostatek času i možností nejen těsně před revolucí, ale i po ní, učinit takové kroky, aby dokumenty i seznamy byly neúplné a očištěny od osob, které byly a také mohly být i do budoucna použitelné. Navíc exministr vnitra Sacher vytvořil tehdy takzvaný „Z fond“, do kterého byli zařazeni někteří tehdejší vládní činitelé i poslanci. Údajně tento krok byl nucen učinit z toho důvodu, aby nedošlo k totálnímu rozvratu polistopadové moci zákonodárné, soudní i výkonné. To ovšem nepřímo potvrzuje skutečnost, že celá řada bývalých estébáků i jejich spolupracovníků pronikla již po revoluci do parlamentních i vládních funkcí a celá řada z nich zůstala i nadále v policii, justici atd.

Myslíte, že už od počátku byla pravidla lustračního zákona ne zcela objektivní ke všem? Působí to na mě tak z Vašeho vyjádření…
Od samého počátku se vůbec nejednalo o pravidlo padni, komu padni a důsledné naplňování lustračních pravidel. Navíc bylo velmi jednoduché odhodit stranickou legitimaci KSČ, vstoupit do nově vznikajících politických uskupení, založit si většinou ve zmanipulované privatizaci novou firmu a z pozice mocného hospodářského funkcionáře s estébáckou minulostí beztrestně tahat za nitky nových politických pohlavárů. Nemůžeme pominout ani fakt, že předsedou vlády se stal jistý pan Marián Čalfa, který v době nejhlubší totality řídil na ÚV KSČ policii, justici a armádu (snad se nepletu - schvaloval i „pendrekový“ zákon) a lze stěží uvěřit tomu, že neměl také styky na tajné služby a neměl možnost seznamovat se s lidmi v ní a kolem ní.

Údajně jsou zajímavé i vzpomínky poslanců tehdejší ještě federální vlády při volbě prezidenta Václava Havla…
Dosáhl v té době neuvěřitelného výsledku, protože jako prezident byl zvolen všemi komunistickými poslanci. Jak toho ale mohl dosáhnout, si jistě každý umí představit. Možná, že v tom hrála roli i jeho dobrá znalost archivů tajných služeb i samotné komunistické strany. O temných stránkách této doby pravděpodobně ještě nenastal ten správný čas otevřeně hovořit. Nicméně si dovolím tvrdit, že lustrační zákon byl a je sítí pro malé ryby a ty velké se dál prohánějí v hospodářských vodách a v poslední době si troufají už i na chovné politické revíry. Pokud někdo byl a nebo je podezřelý ze spolupráce s předlistopadovými tajnými službami, neměl by bez čistého lustračního osvědčení vůbec uvažovat o vstupu do politického života.

V prvé řadě by svoji osobnost měl očistit před soudem a teprve poté se o nějakou funkci ucházet. Dokonce by byl v očích veřejnosti daleko cennější, protože by si jistě každý volič takového člověka více vážil už jen proto, že mu chtěl někdo nasadit psí hlavu. Přehodit pořadí popsaných kroků je však v demokracii neobvyklé a přímo neuvěřitelné je i to, že člověka s tímto podezřením si lidé zvolí dobrovolně do Parlamentu.

Plní tedy podle Vás lustrační zákon své skutečné poslání, nebo je to jen slabá a dnes už nefunkční náplast na bolestivé křivdy z minulých let?
Rozhodně lustrační zákon důsledně neřeší celou oblast tajných spolupracovníků a ani řešit nemůže, ale pak se má připustit, že určitý okruh lidí navázaných na tajné služby nesmí být odhalen z důvodů ochrany jejich životů i jejich rodin. Nevím ale, proč by tito lidé měli pracovat ve státní správě, veřejnoprávních sdělovacích prostředcích a nebo dokonce na vládních místech.

Pokud by se řádně zvolení poslanci a senátoři rozhodli zrušit lustrační zákon, pak by to bylo jejich rozhodnutí, a pevně věřím, že by tak učinili až po důkladné znalosti názorů svých voličů. Parlament lustrační zákon minulý týden nezrušil, nastává tedy nový paradox, který spočívá v tom, že občané volili i přes lustrační problémy pana Babiše, ale na straně druhé zástupci lidu zvolení v řádných volbách, tedy poslanci, zrušení lustračního zákona smetli ze stolu. Je vidět, že lustrační zákon je řečeno slovy elektrikáře pojistkou pro nízké napětí. Ale vysoké napětí tyto pojistky nepoužívá, protože jsou pro něj nepoužitelné. Asi bychom si měli dát všichni velký pozor, aby z výše popsaných skutečností nakonec nevyplynul politický a společenský blackout. Odpověď na tuto otázku zakončím s nadhledem – pod svícnem bývá největší tma.

Přibližte našim čtenářům, čím se vůbec v poslední době zabýváte na občanské úrovni? Sledujete to, jakým směrem se ještě nyní ubírá Holešovská výzva? Sledujete například i aktivity Slávka Popelky?
V minulosti jsem se aktivně podílel na akcích, které pořádala původní Holešovská výzva. Nedokázal jsem pochopit a vstřebat nesmiřitelnost vůdců jednotlivých občanských aktivit a nemám rád ani živelnost a nesystémové kroky bez jasného cíle a programu. S některými lídry jsem prostě nenašel společnou řeč, a tak jsem raději zvolil cestu občanského aktivisty, který se snaží podporovat a popularizovat dobré myšlenky průřezem všech názorových skupin lidí z občanských iniciativ.

Odborně se zabývám politologií a historií jako nezávislý aktivista a jako podnikatel bojuji také za vytvoření zdravého podnikatelského prostředí. Zásadně nesouhlasím s propojením politiky a byznysu a klientelismu. Tato triáda je hlavním podhoubím korupce bílých límečků.

Věnuji se také novému modelu proexportní politiky a propagace ČR v zahraničí. V této oblasti jsou totiž značné nedostatky a rezervy - mám přímé zkušenosti z mnoha zahraničních cest. Hledám i pro české firmy exportní možnosti v zahraničí. Nyní provádím marketingový průzkum v zemích jako je Maroko, Indie, Srí Lanka, Bahrajn atd. Spolupracuji s výrobci letadel, traktorů, inženýrskými firmami i dodavateli cereálií. Ryze českých firem je poměrně málo, a to je velký problém. Částečně spolupracuji i s organizací Czech Trade - v mnoha směrech máme ale odlišné názory i představy o budoucí podobě podpory exportu.

Když se ještě vrátíme k panu Popelkovi a jeho snahám… Má šanci s nimi uspět?
Zda má šanci uspět, říci nedokážu. Ale velmi bych si přál, aby si pan Popelka naklonil na svoji stranu velkou část názorově blízkých občanských iniciativ a hnutí, ale nevím, jestli je to reálné. Touha po sjednocení těchto iniciativ může zůstat jenom snem a pak se samozřejmě jen těžko budou prosazovat některé dobré myšlenky Holešovské výzvy. Společnost je nyní značně otrávená a ekonomické i sociální problémy se dotýkají daleko většího počtu lidí, než tomu bylo ještě v období vzniku Holešovské výzvy. Z tohoto pohledu by se mohlo zdát dokonce jako reálné, že Slávek Popelka strhne na svoji stranu nespokojené občany - a těch jsou v tuto chvíli minimálně desítky až stovky tisíc. Pokud by je dostal na náměstí jako tomu bylo v počátcích Holešovské výzvy, pak by se bezesporu hlas této občanské iniciativy už nedal jen tak přehlédnout. Věřím, že si je pan Popelka toho vědom a jeho akce nebudou mít jen účast několika desítek sympatizantů. Moc bych přál Holešovskému hnutí, aby využilo bohatý myšlenkový potenciál původních zakladatelů, a to zejména p. Prince a p. Bati. To jsou lidé, kteří stáli u kolébky této iniciativy a domnívám se, že by dokázali oslovit zejména střední vrstvu obyvatel, která je v tuto chvíli nejvíce zasažena sociálními a ekonomickými problémy. Přesah jejich myšlenek i mezi vrstvu stále více ožebračovaných živnostníků by mohl přivést případně další sympatizanty a aktivisty.

Co je HOH 2012?

Je to politické hnutí, které vzniklo jako odnož původní Holešovské výzvy. Ani ono však zatím nijak výrazně neprorazilo. Jednou z hlavních jeho tváří je právě Jaroslav Petr - viz přiložené video:

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Alena Hechtová

PhDr. Olga Richterová byl položen dotaz

Porodnost

Dobrý den, píšete, co chcete dělat pro zvýšení porodnosti, ale nezapomínáte, že jste už více jak dva roky ve vládě? Co jste zatím pro rodiny udělali? Vždyť i to navýšení rodičovské je nedostatečné a navíc diskriminující. A co je vlastně podle vás hlavní příčinou klesající porodnosti? Koukám, že neod...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

"K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

21:05 "K snídani byla vejce," napsali jste na sociální síti. Sociolog Herzmann ukazuje, co s tím pak provádí politický marketing

ROZHOVOR Marketing může sloužit k boji o moc. Vydatně mu v tom pomáhají moderní technologie. Díky je…