Hlouček šesti osob bílé pleti vypadal uprostřed Chanova dost podezřele. Přišli sem pěšky a s batohy na zádech, z každého koukala karimatka. Zastavili se a rozhlížejí se. Nebýt v sídlišti, které je opředeno zkazkami o ghettu nejhoršího ražení, nebylo by to nic divného. Že právě „normální“ chování, navíc neromských příslušníků, je zde cosi neočekávatelného, potvrzují i policisté. Jejich vůz u partičky zastaví. Nic se sice neděje, ale i příslušníci bezpečnosti jsou zvědaví.

„Zajímá mě účel jejich cesty,“ přiznává jeden z nich. „Náš kolega tady učí na vysoké škole, proto jsme se rozhodli udělat výlet do Mostu a podívat se i sem,“ vysvětluje jedna z žen. Všichni jsou vysokoškoláci. Přijeli z Prahy. „To je to tady nějaký skanzen?“ vznáší rétorickou otázku druhý muž v uniformě. „Ostatní jezdí do Prahy na orloj, tak my sem,“ usmívá se jedna z turistek.

O Hněvíně v romském ghettu

„Proč se ten hrad jmenuje Hněvín?“ ptá se jeden z Pražáků na původ názvu architektonické památky, dominantu města, na kterou je i z chánovského sídliště dobře vidět. „Přiznám se, že nevím,“ přemýšlí vysokoškolský pedagog, který tlupu mezi romskou komunitu přivedl a k Mostu má pedagogickou vazbu.