Lidé na celém světě se stále víc bojí šmírování. Teď to potvrdila i studie

Společnost EMC Corporation zveřejnila v tomto týdnu závěry celosvětové studie nazvané Privacy Index. Ta vyhodnocuje názory spotřebitelů na ochranu soukromí online. Studie se zúčastnilo 15 000 respondentů z 15 zemí. Ukázala, že názory mezi spotřebiteli se značně liší v závislosti na geografické oblasti a typu aktivity, které se online věnují. Nicméně v porovnání se situací před rokem se 59 % respondentů po celém světě domnívá, že mají v současnosti méně soukromí. Velká většina respondentů (81 %) navíc očekává, že úroveň soukromí během následujících pěti let ještě více klesne.

Jak již bylo uvedeno, ze studie vyšly najevo tři paradoxy v oblasti ochrany soukromí - všechny mají významné důsledky pro spotřebitele, firmy a poskytovatele technologií.

„Cloud a big data mají nebývalý potenciál udávat směr, jakým se ubírá obchod a celá naše společnost. Tento směr ale spočívá na důvěře. Lidé potřebují mít jistotu, že jsou jejich data zabezpečená a také že je zajištěna ochrana jejich soukromí. Průzkum Privacy Index ukázal, jaká různorodost názorů na tyto zásadní problémy naší doby po celém světě panuje, a představuje pro nás varování, že transparentnost, poctivost, bezpečné chování online a důvěryhodné používání osobních údajů je zodpovědností všech, od firem, přes vlády až po jednotlivce,“ uvedl v tiskové zprávě pro ParlamentníListy.cz Jeremy Burton, prezident pro produkty a marketing divize EMC Information Infrastructure.

Vraťme se však k již zmiňovaným paradoxům.

Prvním je paradox: „Chceme všechno“. Spotřebitelé říkají, že chtějí veškeré pohodlí a výhody digitálních technologií, ale přitom pro jejich získání nejsou ochotní obětovat své soukromí. Druhý paradox lze označit jako „Nic neděláme”. I když se riziko narušení soukromí přímo týká celé řady spotřebitelů, většina z nich uvádí, že nepodnikají prakticky nic na ochranu svého soukromí – namísto toho přesouvají zodpovědnost na ty, kdo nakládají s jejich údaji, například organizace státní správy nebo firmy. Třetím je paradox „Sdílíme v sociálních sítích“. Uživatelé sociálních sítí totiž tvrdí, že si cení svého soukromí, ale přitom uvádějí, že klidně sdílejí velké množství osobních dat – přestože nevěří, že tyto weby jejich data ochrání.

Studie EMC Privacy Index také potvrzuje, že lidé se chovají odlišně v závislosti na typu své aktivity, kterou lze kategorizovat s použitím několika online identit (neboli různých „já“), z nichž každá vykazuje rozdílný přístup k ochraně soukromí. Názory na ochranu soukromí se mezi jednotlivými osobnostmi značně liší. Například z hlediska občanského já vykázali respondenti největší ochotu vzdát se svého soukromí, aby získali ochranu nebo snazší a efektivnější online přístup k výhodám, které poskytuje stát. Oproti tomu sociální já je nejméně nakloněné vzdát se soukromí v zájmu větší sociální propojenosti.

Do jaké míry mají mát vlády přehled o tom, co se děje na internetu?

Ukazuje se tedy, že dlouhotrvající debata o tom, do jaké míry by vlády a firmy měly mít přehled o soukromých aktivitách, komunikaci a chování lidí, se přenesla i do online světa. Lidem není lhostejná, i proto o tom v minulosti ParlamentníListy.cz několikrát informovaly.

U chování na internetu je pro řadu uživatelů běžné, že používají hned několik identit – různých obměn svých „já“. Potvrdila to i výše uvedená studie. Podle ní se tito lidé chovají odlišně v závislosti na typu své aktivity, kterou lze kategorizovat podle použití varianty online identity, již si uživatel vytváří. A tak, jak se „Já“ liší, tak se liší i postoj k ochraně soukromí.

Mezi šest hlavních sledovaných identit patří:

• Sociální já – práce s weby sociálních sítí, e-mailovými programy, zprávami SMS a dalšími komunikačními službami

• Finanční já – komunikace s bankami a dalšími finančními institucemi

• Občanské já – komunikace s institucemi státní správy

• Zdravotní já – komunikace s lékaři, zdravotními institucemi a poskytovateli zdravotní péče

• Zaměstnanecké já – práce se systémy a weby spojenými se zaměstnáním

• Spotřebitelské já – používání online obchodů

A jaká jsou hlavní zjištění dané celosvětové studie?

Paradox „Chceme všechno“

Bez ohledu na typ identity a výhody jsou lidé jen velmi málo ochotní vzdát se soukromí výměnou za přínosy digitálních technologií.

91 % respondentů oceňuje výhodu „snazšího přístupu k informacím a znalostem“, kterou digitální technologie poskytují.
Přesto jen 27 % z nich uvádí, že by byli ochotní jakkoli obětovat soukromí, aby mohli získat větší pohodlí a výhody zprostředkované internetem.
85 % respondentů oceňuje „používání technologií na ochranu před teroristy a/nebo trestnou činností“, ale jen 54 % uvádí, že je připraveno vzdát se částečně svého soukromí výměnou za tuto ochranu.
Respondenti starší 55 let ze všech různých zemí uvádějí, že jsou méně ochotní vzdát se soukromí výměnou za větší pohodlí,a požadují větší kontrolu nad svými osobními údaji.

Paradox „Nic neděláme”

• Více než polovina všech respondentů uvedla, že někdy došlo k narušení zabezpečení jejich dat (ovládnutí e-mailového účtu hackerem, ztráta nebo krádež mobilního zařízení, napadení účtu sociální sítě hackerem a další). Celá řada z nich nepřijímá žádná opatření na svou ochranu:

o 62 % nemění pravidelně své heslo.

o 4 z 10 si nepřizpůsobí nastavení ochrany osobních údajů v sociálních sítích.

o 39 % nepoužívá ochranu heslem na mobilních zařízeních.

• Jako největší hrozbu do budoucna v oblasti ochrany soukromí uvedli respondenti firmy, které používají osobní údaje, prodávají je nebo je směňují za účelem finančního zisku (51 %). Druhou je podle nich nedostatečná pozornost ze strany státních úřadů (31 %). „Nedostatečný osobní dohled a pozornost ze strany obyčejných lidí, jako jsem já”, se umístily velmi nízko (11 %).

• U vzorku osob starších 55 let studie zjistila mnohem menší pravděpodobnost, že zabezpečí svá mobilní zařízení pomocí hesla nebo že změní svá nastavení ochrany osobních údajů v sociálních sítích.

Paradox „Sdílíme v sociálních sítích“

Používání webů sociálních sítí stále závratně roste i přes následující skutečnosti:

Respondenti očekávají, že během následujících pěti let bude nesmírně obtížné zajistit ochranu jejich soukromí v sociálních sítích.

Spotřebitelé se domnívají, že weby sociálních sítí mají příliš nízké schopnosti a etiku, aby mohly ochránit jejich osobní údaje.

Pouhých 51 % uvádí, že má důvěru ve schopnosti těchto poskytovatelů ochránit osobní údaje, a pouhých 39 % uvádí, že důvěřuje etice těchto organizací.

• Naprostá většina spotřebitelů (84 %) uvádí, že se jim nelíbí, když kdokoli získá jakékoli znalosti o nich nebo jejich zvycích, pokud se sami nerozhodnou tyto informace sdílet.

• Vzorku respondentů starších 65 let dělá ochrana jejich soukromí podstatně větší starost a podle svého vyjádření jsou nejméně ochotní umožnit ostatním lidem poznat jejich zvyky online.

Obavy z budoucnosti

Potvrdily se však obavy o to, jaký je výhled na ochranu soukromí v blízké budoucnosti.

Průzkum (studie) ukázal, že lidé na celém světě jsou stále méně přesvědčeni o tom, že mají vysokou úroveň soukromí. A mění se to každým rokem. V porovnání se situací před rokem se totiž již 59 % respondentů po celém světě domnívá, že mají v současnosti méně soukromí. Největší procentní podíl respondentů, kteří se domnívají, že mají nyní menší soukromí, byl přitom zjištěn v Brazílii a Spojených státech amerických (71 %, respektive 70 %).

Výjimku tvoří Francie - ta je jedinou zemí, ve které většina (56 %) s tvrzením, že mají lidi nyní menší soukromí než před rokem, nesouhlasí.

Podle těchto zjištění se spotřebitelé pravděpodobně budou více věnovat online aktivitám u institucí, které prokáží větší ochranu soukromí. To představuje skutečné příležitosti, které firmy a státní instituce nesmí ignorovat.