„Od samého začátku je v tomto případě položena otázka falešně. Hrdinové nebo zločinci? To nemá s hrdinstvím nic společného. Přeneste se do té doby. Bolševismus začal rozkládat společnost. Nejlepší přátele mých rodičů komunisti popravili. Horákovou, Píku a dále. Bojovat proti nim byla povinnost. Za prvé to vyžadoval odkaz našeho otce, ale i ta brutální tyranie. Šlo o teroristický režim. Je třeba to mít natrvalo na paměti,“ říká exkluzivně pro server ParlamentníListy.cz Zdena Mašínová žijící v Olomouci. Nebýt zdravotního postižení, šla by prý s bratry do krvavého boje proti komunistům také! Za tím si stojí.
Psali jsme:
Totalita stojí na pěšácích
Činy odbojové skupiny bez jména, kde měli hlavní slovo bratři Mašínové, hodnotí jejich sestra jako zcela legitimní. „Nevinní policajti? Totalitu drží právě lidé bez funkcí. Pěšáci. Bez nich by nemohli existovat a tak dlouho se držet u moci ani Hitlerové, ani Stalinové. Jako první si každý krutý režim uzurpoval justici, armádu a policii. Udělali to nacisti i komunisti. Nicméně u pěšáků to začíná. Ano, jistě, bráchové se chovali krutě, ale kdo tady tu krutost nastolil? Bolševici,“ podotýká k tomu Zdena Mašínová, jíž se v rodině říkalo Nenda.
Rodina člena protinacistické odbojové skupiny Tři králové Josefa Mašína byla středně stavovskou a ze stran obou rodičů celkem dobře zaopatřenou. Mašínová vzpomíná, že se otec s maminkou o boji v ilegalitě dlouho radil. Ta mu nakonec, přičemž na sebe vzala odpovědnost za výchovu tří malých dětí, k jeho zapojení do odboje dala svolení. „Normální pud sebezáchovy je zachovat si život a dobrý bidlo. Každá totalita staví na tom žvanci. My jsme v tomhle byli vždy trochu anomální rodina. U nás se vždy vyrůstalo v zájmu o politiku a věci veřejné. I dnes se většina lidí zajímá jen o materiální požitky a důležité věci berou velmi povrchně,“ doplňuje.
Dále čtěte k tématu:
Mašínové chtěli žít v Československu
Skutky Mašínů dlouhodobě kritizuje třeba levicový novinář Petr Uhl a poslanec Stanislav Huml je rovnou přirovnal k norskému vrahu Andersi Breivikovi. Nicméně nutnost vnímání činů odbojové skupiny bratří Mašínů v reáliích krutých padesátých let zdůrazňuje třeba aktivista v oblasti lidských práv Stanislav Penc. „To neodnesl jen generál Píka, ale i generál Přikryl v domečku a další. Spousta důstojníků, co se vraceli z východní a západní fronty, byla likvidována. Ruku na srdce, mí bratři nikdy nechtěli nikam utíkat. Chtěli žít tady v demokratické a svobodné zemi, ale nemohli,“ vysvětluje Zdena Mašínová.
Vždy tvrdila, že nebýt zdravotních potíží, bojovala by po boku bratrů. Fyzická náročnost, která byla například na útěku celým NDR extrémní, by ji prý neodradila. Nicméně už v mládí musela prodělat šestnáct operací, aby mohla chodit a to rozhodlo.„Jsem racionální typ. O věcech nad mé možnosti jsem nikdy neuvažovala. Četla jsem sice mnoho romantických knih, ale vnitřně mě to nepostihlo. Ostatně i babička Emma mi vždy radila, že si mám v životě vždy dovolit jen to, co můžu. Jako mladá jsem to házela za hlavu, ale pak jsem jí za to začala být hluboce vděčná a usnadnilo mi to osobní život,“ vyznává se.
Další články z rubriky Jinýma očima ZDE
Tohleto sedí v parlamentu za mé peníze?
Je čin bratří Mašínů z dnešního hlediska ospravedlnitelný?Anketa
„Osobně takové výrazy nepoužívám. Nicméně, kdo je používá, měl by jimi spíše titulovat lidi, co zákeřně zabíjejí civilisty,“ řekla tehdy v reakci Semelová, která učila na pražské základní škole matematiku, tělesnou výchovu, český jazyk a vlastivědu. Česká školní inspekce však u ní v hodinách neprokázala porušení školního zákona.
Za režimu byla vnitřně svobodná
Zdena Mašínová se narodila roku 1933, takže v době útěku bratří Mašínů byla mladou slečnou. Jejich maminku, také Zdenu, kvůli tomu zatkli, a ač těžce nemocnou, trpěla rakovinou střev, odsoudili na pětadvacet let za velezradu a špionáž do žaláře. Umístili ji do tábora nucených prací v Pardubicích, kde se její nemoc tak zhoršila, že po šesti měsících v roce 1956 zemřela a byla pochována do hromadného hrobu v Praze. Jelikož Zdena Mašínová mladší zůstala v tehdejším komunistickém Československu, byla kvůli bratrům také krátkou dobu ve vězení, a pak ji režim celoživotně šikanoval. „Nehledě na to jsem byla šťastná, protože jsem se cítila vnitřně svobodná. Za happeningu, jak říkám změně režimu v roce 1989, jsem se stala, po dost velkém martýriu, restituentem, takže si po hmotné stránce nestěžuju,“ komentuje.
Synové generála Josefa Mašína, jenž byl za odbojovou činnost za druhé světové války popraven gestapem, bojovali se zbraní v ruce v letech 1951 až 1953 proti komunistickému režimu v Československu a posléze emigrovali přes východní Německo do západního Berlína. Protože při přípravě útěku zabili šest osob, je česká veřejnost v hodnocení jejich činů rozdělena na dva tábory. Jedna strana je považuje za vrahy a teroristy, druhá za národní hrdiny.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
