Nekecej mi do toho, utnul Zeman soupeře o Hrad. A Fischer trpěl za KSČ

Debata se odehrávala na půdě Institutu ekonomických studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy. Zúčastnilo se ji ke dvěma stům účastníků.

Jako první zazněla otázka, zda je třeba Evropské unie více, či méně. Každý kandidát měl na odpověď tři minuty a většinou byl nemilosrdně přerušen.

Jiří Dienstbier vyslovil přesvědčení, že Česká republika bez této integrace by musela přijímat to, co by jí bylo okolními státy vnucováno, aniž by to mohla nějak korigovat. Evropy je podle něj třeba více, protože nám to zajišťuje prostor. „Nejhorší by bylo, kdybychom se dostali na okraj, bez možnosti věci ovlivnit,“ konstatoval Jiří Dienstbier, kterého do boje o prezidentský úřad vyslala jeho mateřská ČSSD.

„Vidím se jako člověk eurokritický. Hodně věcí mi na EU vadí, ale je jedna horší věc, než existence EU, a to je její neexistence. Debata nebude nikdy ukončena. Zkusme ji zklidnit,“ konstatoval Jan Fischer. „Na jedné straně federace, na druhé straně rozpad,“ porovnával možnosti. Dodal, že s federací má problém.

Existují ale podle něj globální problémy, které může a měla by Evropa řešit společně. „Jsou tu nedobudované dopravní koridory či komunikace,“ konstatoval. V této oblasti by prý uvítal více integrace. „Na druhé straně, ať si země vyberou každá své tempo,“ přimlouvá se Fischer. Připomněl zároveň, že jsou země, které zatím nemají zájem o bankovní unii. Je třeba umět hledat spojence, je třeba je umět přesvědčit. Zdůraznil ale, že by měly evropské země mluvit jedním hlasem zahraniční politiky.

Přestaňte věšet lidem strašáky na nos a vyložte fakta na stůl, říká Roithová

„Přála bych si, abychom byli spolehlivým a sebevědomým partnerem,“ konstatovala Roithová. Dodala, že už je na čase přestat lidem věšet strašáky na nos, ale dávat fakta na stůl a vysvětlovat jim, proč je důležité být členem klubu, v němž jsme. Jak EU, tak Česko stojí podle ní před zásadním rozhodnutím. „Chceme být tvrdým jádrem, nebo stát na okraji?“ ptá se Roithová. Zdůraznila také fenomén solidarity a soudržnosti. „EU bude tak silná, jak silné budou její jednotlivé státy. Evropský rozpočet by měl být prorůstový. Roithová zároveň vyslovila přání, aby se zásadně změnila česká politika vůči EU.

„Nikdy nebudeme tak jednotní, jako jsou USA, přesto se stále více této jednotě přibližujeme, někdy i díky krizím, které zažíváme,“ konstatoval Karel Schwarzenberg. Podle něj směřujeme vzájemně stále blíž, a jednoho dne by to, jak říká, mohla být fungující federace. „Nemůžeme ale nikoho znásilnit a přinutit k většímu spojení Evropy,“ konstatoval kníže.

„Jsem konzervativní člověk, takže stavím na zásadách prohlubovat čtyři svobody,“ říká Přemysl Sobotka, kandidát na úřad hlavy státu vyslaný ODS. Jak ale jedním dechem dodal, nemůže být mezi zeměmi rovnost, což je dnes už zřejmé. „Jsem rád, že se občané rozhodli vstoupit do EU,“ tvrdí Sobotka. Ta si ale podle něj prochází v současné době také krizí i krizí politických elit. Sobotka vyslovil i naději, že se k EU připojí také Chorvatsko. „Chci, aby se Evropa rozšiřovala dál, také o balkánské země,“ dodal Sobotka.

Z jeho úst zazněla ale i tvrdá slova kritiky. Bude-li prý dobrá ekonomika v jednotlivých státech, bude dobrá i v EU. Ta ale podle něj sklouzává do solidarity schopných s neschopnými. „Není dobré vyhazovat peníze tam, kde si toho možná ani neváží. Politické elity zkrátka selhaly,“ říká Sobotka

Diverzita, tolerance, hédonismus

„Pokud jde o diverzitu, už Charles de Gaulle říkal, že je těžké vládnout zemi, která má 300 druhů sýra,“ zaujal svou oblíbenou diskuzní polohu Zeman. Pro názornost tolerance použil slova filozofa Voltaira: „Nesouhlasím s vámi, ale udělám vše proto, abyste mohl svůj názor obahjovat“. Přítomným dále vysvětlil své pojetí hédonismu „Je to radost ze života – opak askeze. Na tuto hodnotu bych nikdy nezapomínal,“ dodal Zeman.

„Přeji si proto více diverzity, tolerance i radosti ze života, jsem pro více EU a jejich základních nadčasových a nadekonomických hodnot,“ shrnul svůj postoj bývalý premiér.

Účastníci pak museli zodpovědět otázku, zda by jako prezidenti vyznamenali Pavla Wonku, bratry Mašíny, a zda by se omluvili Německu za divoký odsun ze Sudet.

Zatímco většina byla pro vyznamenání Wonky, bratři Mašínové by u stávajících kandidátů většinou neuspěli. „Byli to vrazi," prohlásil jednoznačně Jiří Dienstbier. Karel Schwarzenberg poznamenal, že udělovat řád posmrtně „in memoriam“ je „jako dávat mrtvému zimník“. Upřednostnil by spíše osvětu a připouštět si i nepříjemná fakta.

Podle Přemysla Sobotky by prezident měl udělovat vyznamenání in memoriam jen vzácně, protože jde o věc velmi nestandardní a bude následovat i jejich snížení. Připomněl, že poslední Mašín navíc vyznamenání odmítl.

Složitější už to bylo s omluvou Němcům. Zatímco Dienstbier a Roithová byli pro omluvu, názory ostatních účastníků se různily. „Revanš je revanš a je třeba se omluvit,“ konstatovala Roithová.

Jan Fischer vyslovil politování nad zbytečně zmařenými životy, dodal však, že to bylo na obou stranách, neboť jeho rodina zahynula v koncentračním táboře.

„Divoký odsun je třeba nejprve historiky nechat zhodnotit,“ konstatoval Miloš Zeman. „Kdo to byly revoluční gardy s rudou páskou? Nezřídka nejvíc křičeli ti, kdo byli donašeči gestapa,“ upozornil.

Lidice byly systémové násilí, Hořovice nikoliv. Paralelu neuznávám, řekl Zeman

Zeman zároveň kategoricky odmítl rovnítko mezi Lidicemi a Hořovicemi, kde došlo k drsnému odsunu. „Vždy se ptejme, za koho se máme omlouvat, zdůraznil. Jak dodal, Lidice byly systémové násilí - na rozdíl od Hořovic. „Odsun sám o sobě byl pokryt článkem 13 Postupimské smlouvy. Ale v Hořovicích i Ústí nad Labem, to nebylo nařízeno státní mocí,“ vysvětloval. „Omluvme se za naše spoluobčany, kteří si navlékli pásky revolučních gard, když před tím byli konfidenty gestapa. Ale stát nenařizoval vraždy civilistů,“ dodal rezolutně.

Všem účastníkům panelu unikla ovšem dost zásadní věc, že už v roce 1989 se Němcům omluvil prezident Václav Havel, aniž by čekal, až se Němci omluví tehdejšímu Československu.

Dienstbier vyčetl Fischerovi a Zemanovi členství v KSČ. Situaci zklidňoval kníže

Když došlo na vzájemné dotazy kandidátů, Jiří Dienstbier se opřel do Jana Fischera a Miloše Zemana za jejich členství v KSČ. Zatímco Zeman vcelku hladce vysvětlil, že do KSČ vstoupil v době Pražského jara a do dvou let bylo po členství, protože nesouhlasil s invazí vojsk Varšavské smlouvy, Jan Fischer měl se zdůvodňováním poněkud problém.

Jak řekl, přijetí nabídky vstupu do KSČ následovalo až po 6 letech po první nabídce. „Velmi si vážím těch, kdo trpěli. Z jara jsem za nimi do Jáchymova dojel. A není to z mé strany chucpe (drzost), považoval jsem to prostě za správné,“ řekl Fischer.

Dienstbierovi se ale nelíbily ani Fischerovy výroky, týkající se možné účasti komunistů v politickém životě „Mám pochybnost, když někdo v 80. letech vstoupí do KSČ, a pak bojuje proti komunismu,“ konstatoval.

Situaci elegantně zklidnil Karel Schwarzenberg. „K tomuto tématu mi ani nepřísluší mluvit. O Schwarzenberga v KSČ totiž nikdo nestál,“ konstatoval za smíchu a potlesku přítomných. „A v zahraničí jsem nebyl ani pod tlakem,“ dodal. Protože ten tlak nezažil, konstatoval, že ani nemůže nikomu nic vyčítat. „Nemáme ale právo odsuzovat lidi, kteří tu dobu prožili. Každý z nás máme osobní a politickou historii. Slůvko antikomunismus mělo hodnotu do roku 1989, pak to neuznávám,“ řekl kníže.

Bankovní unie se stala jablkem sváru

Situace se velmi oživila, když přišla na pořad debata o eurozóně a bankovní unii a hlubší integraci, včetně federace.

Přemysl Sobotka se ohradil proti titulu euroskeptik, který přesto v Senátu hlasoval pro Lisabonskou smlouvu. „Jsem eurorealista a jsem rád, že jsme členy EU,“ konstatoval. Další prohlubování integrace podle něj ale není dobré a je proti tomu. „Budou-li jednotlivé státy zdravé, bude zdravá i EU,“ dodal.

Bankovní unie podle něj ještě nemá obsah, bylo by proto podle Sobotky špatné, kdybychom do toho šli. Varoval, že zdravé dcery (banky) by pak mohly převádět peníze do nemocných matek. „Další prohlubování integrace ne, návrat ke kořenům ano,“ konstatoval Sobotka.

Jan Fischer si vybral Miloše Zemana. Chtěl po něm vědět, zda je pro zahájení přístupových rozhovorů s Ruskem a přerušení jednání s Tureckem. Miloš Zeman upozornil na obtížnou slučitelnost kultur s Tureckem, zatímco právě díky kulturní blízkosti nevylučuje, že by Rusko do 20 let mohlo vstoupit do EU. „Je to země Solženicyna, Čechova, Čajkovského a oddělovat Rusko od Evropy považuji za nesprávné," řekl Miloš Zeman.

Přirovnal jsem EU k RVHP s lidskou tváří, hájí se Sobotka

Zato Přemysl Sobotka se stal terčem výpadu Jiřího Dienstbiera, který po něm žádal vysvětlení, proč přirovnal EU k totalitní Radě vzájemné hospodářské pomoci (RVHP). „Za prvé jsem řekl RVHP s lidskou tváří a řekl jsem to s velkou nadsázkou,“ ohradil se Sobotka. Dodal, že regulace z EU narážejí, stejně jako narážely regulace tehdejší RVHP. „Pojďme si to řešit každý ve svém státě,“ navrhnul Sobotka.

Protože byli hosté usazeni podle abecedy, vedle sebe se ocitli Přemysl Sobotka a Miloš Zeman a došlo i na pošťuchování. „Přemku, nekecej mi do toho, já ti do řeči taky neskákal,“ rýpnul si do souseda Miloš Zeman.

Připomeňme, že prezidentské volby se konají v prvním kole 11. a 12. ledna, případné druhé kolo, nezíská-li ani jeden kandidát přes 50 procent, proběhne o dva týdny později.