Koho byste volili v 1. kole prezidentské volby? (anketa je čistě orientační, žádný kandidát ještě nepotvrdil účast ve volebním klání; hlasování probíhá od 9.12.2014)Anketa
Paní Šabatová, na nedávné konferenci o bezdomovectví se hovořilo o tom, že bezdomovci a lidé ve složité sociální situaci prakticky ztrácejí možnost získat bydlení, poněvadž to je podmíněno jejich bezdlužností. Neuvažujete o tom, že byste se zasadila o nějakou navrženou změnu, která by částečně umožnila změkčit toto pravidlo (samozřejmě za nějakých podmínek)? Máte nějaké srovnání ze zahraničí? Nebyla by třeba někdy i cesta k tomu, aby některým lidem byly dluhy odpuštěny? Přece jen mohou pak mnozí být společnosti daleko užitečnější, než když se budou do konce života pohybovat kvůli dluhům a nemožnosti bydlet někde na perifériích společnosti...
Ano, dluhy jsou jednou z největších bariér, jež zabraňuje lidem, kteří nebydlí, získat pronájem bytu. V České republice sice platí již několik let zákon, který umožňuje oddlužení, mnoha lidem už pomohl, ale pro některé lidi jsou podmínky k oddlužení příliš tvrdé a nemohou je splnit, ani kdyby se sebevíce snažili. Není na veřejném ochránci práv, aby vymýšlel reálnější cesty k oddlužení, s řešením by měla přijít vláda, je to politické rozhodnutí. Ale chci připomenout, že v Rakousku je pro ty, kteří jsou opravdu na dně, obdobný zákon o dost příznivěji nastaven. Správné by také bylo vytvořit takové podmínky, aby i lidem s dluhy bylo dostupné základní sociální bydlení a měli pak možnost své dluhy splácet.
Pokud se ještě vrátíme k tomu, co letos významně rozvířilo hladinu veřejného mínění, byla to velká diskuze nad kauzou, v které jste rozhodla o tom, že studentka SZŠ v Ruské ulici v Praze byla diskriminována, když jí bylo zakazováno nošení muslimského šátku. Pokud se podíváte zpětně – byla jste smířena s tím, jak velká vlna nesouhlasu se na mnoha frontách proti tomuto rozhodnutí zvedne?
Já si nevybírám témata, kterými se budu zabývat. Řeším to, s čím se na mě lidé obracejí a co spadá do mé působnosti. Některá témata možná pro určité skupiny lidí nejsou zrovna populární, ale ombudsman přece nemá dělat jen to, co se jiným líbí. Jedním z mých úkolů je i boj s předsudky, a ten nikdy není snadný. To je i případ muslimských šátků. Samozřejmě, že jsem věděla, že část společnosti nebude souhlasit s mými závěry v případu nošení muslimských šátků ve škole, takže v tomto smyslu jsem překvapena nebyla. Mrzí mě však, že většina nejhlasitějších odpůrců se ani nenamáhala přečíst si zprávu o šetření tohoto případu a neměli ani v úmyslu vést o něm diskuzi.
Ano, k radikálním názorům, zdá se, lidé docházejí stále rychleji a častěji. Vůbec to v poslední době vypadá, že se společnost radikalizuje víc než kdy jindy v nedávné minulosti. Proč tomu tak podle vás je – co k tomu přispělo?
Nejsem socioložka, abych složitě rozebírala kořeny současné radikalizace. Myslím si, že je v lidech nespokojenost, obavy z budoucnosti. Lidé, kteří jsou nejistí a mají strach, se pak snadno nechají přesvědčit, že za jejich problémy mohou jiní. Šíří se pak nesnášenlivost proti různým skupinám lidí a opravdu aktivně tomu nikdo nebrání, ani politikové, ani média.
Jako veřejná ochránkyně práv jste upozornila v tomto roce i na nelegální ubytovny - penziony pro seniory. Přesto je na mnoha místech situace stále poměrně smutná. Sledujete dál celou tuto oblast? Mění se něco, nebo připravuje se něco, co by mohlo situaci zlepšit?
Tématu péče o seniory se dál věnujeme v rámci dohledu nad místy, kde jsou lidé omezeni na svobodě. Dokončujeme podrobnou souhrnnou zprávu a v ní kromě popisu a rozboru problému budou i doporučení státním orgánům, jak dál postupovat. Již v minulých měsících jsem apelovala na krajské úřady, aby pečlivě prověřovaly informace o existenci nelegálních zařízení. Neexistuje žádný seznam neregistrovaných zařízení, takže jak krajské úřady, tak my se o nich dozvídáme jen tak, že si na ně někdo stěžuje, že se informace o nich objeví v médiích nebo hledáním a ověřováním na internetu. Pokud budou krajské úřady důsledně provádět kontroly a nutit zařízení, aby buď poskytovala sociální služby na patřičné úrovni a registrovala se, nebo aby s tímto podnikáním skončila, může to přispět ke zlepšení situace.
Psali jsme:
Jenomže senioři končí na takzvaných „eldéenkách" (léčebnách dlouhodobě nemocných – LDN) a různých pochybných ústavech i proto, že nemají dostatek financí na to, aby si někdy hradili tržní nájemné v bytě a veškeré další náklady spojené s bydlením. Někde, byť zatím výjimečně, končí tito lidé i v ubytovnách pro nepřizpůsobivé. I to je velký oříšek, který rozlousknout nikdo neumí, a zřejmě se jen málokdo do něj chce pustit. Tedy vyřešit tak, aby neprofitovali na těch nejchudších majitelé ubytoven, které neodpovídají mnohdy jakýmkoli standardům, přesto za ně jsou nuceni jejich obyvatelé platit obrovské sumy (získané však od státu). Zrušit ubytovny však nejde – ti lidé nemají kam jít... Tím se dostáváme k problematice sociálních bytů, které v ČR nejsou, i když se o nich hovoří dlouhá léta. Jak vidíte vy nejbližší budoucnost z tohoto pohledu? Začnou se opravdu budovat či hledat nějaké sociální byty? Nemůže tomu pomoci nějaký konkrétní vzor ze zahraničí? Nebo k tomu opravdu chybí vůle?
To je hned několik otázek najednou. Než na ně začnu odpovídat, poprosím vás, abyste nepoužívala pojem nepřizpůsobiví a slovní spojení ubytovny pro nepřizpůsobivé. Je to stigmatizující označkování lidí, kteří se dostali do krajní nouze, z nejrůznějších příčin. Mnohdy z důvodů, které sami nemohli ovlivnit, nebo je mohli ovlivnit velmi málo. Jsou mezi nimi poměrně nově skutečně třeba i senioři, kteří mají důchod, ale jsou postiženi exekucí.
Psali jsme:
A ano, máte pravdu, naše země musí mít koncepci bydlení, jejíž součástí bude i zákon o sociálním bydlení. Ale i jiné formy podpory bydlení (příspěvek na bydlení apod.). Součástí koncepce musí být i výrazné posílení prevence ztráty standardního bydlení. To znamená nastavit systém tak, že i když se někdo dostane do problémů s dluhy, je mu třeba hodit záchranné lano včas, aby se z dluhů mohl dostat dřív, než mu přerostou přes hlavu a zapříčiní jeho totální pád. Již mí předchůdci mluvili o potřebě této koncepce, a já na jejich úsilí navazuji. Na Ministerstvu práce a sociálních věcí koncepce aktuálně vzniká a já to bedlivě sleduji.
V některých evropských zemích si s problémem přece jen ale umějí poradit lépe než my. Neplánuje se tedy, že si ze systému odjinud vezmeme třeba mustr pro řešení u nás?
To je pravda. Je mnoho dobrých praxí ze zahraničí a postupně se dostávají do veřejné debaty.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
