Rusko nabízí spolufinancování a silné doprovodné programy s pracovními místy pro naše lidi, s čímž má Westinghouse problém. Kolik je zde pravdy, a kolik pouze cílené propagandy, která má odvrátit české špičky od spolupráce s Ruskem? O odpovědi požádaly ParlamentníListy.cz známého politologa, profesora Oskara Krejčího.
V tisku se množí zprávy, které poukazují na velké nebezpečí pro bezpečnost Česka v souvislosti s případnou dostavbou Temelína ruskými firmami. Myslíte si, že energetická zavilost na Rusku sníží bezpečnost naší země?
Odpověď na tuto otázku není komplikovaná proto, že by bylo obtížné odpovědět v biblickém duchu „ano, ano, ne, ne“. Problém je v tom, že vaše otázka v sobě skrývá celou řadu dalších podotázek. Začnu tou nejnudnější – co je bezpečnost? Bezpečnost je stav, kdy nejsou ohroženy vaše důležité hodnoty. Třeba plynulost dodávek uranu za přijatelné ceny při zachování kvalitního životního prostředí. Pro stát, to v ideální situaci znamená, že je zela suverénní. Že není závislý na nikom, protože každý, koho přímo nekontrolujete, může selhat při plnění závazků.
Chcete říci, že závislost na ruských dodávkách zařízení a uranu je nebezpečná?
Ne. Chci říci, že ideální bezpečnosti v tomto světě nedosáhne žádný stát. Ani ty největší – tedy ani USA, Čína, nebo Rusko. Musíme svůj pohled na bezpečnost relativizovat.
Myslíte smířit se s závislostí?
Musíme se naučit myslet moderně. Bezpečnost je situace, která vyhovuje všem zúčastněným stranám. Bezpečnost pak není nulové, ale nejmenší možné riziko.
Tedy zmenšit riziko v energetické oblasti znamená zmenšit závislost na Rusku?
Nebo také vnímat bezpečnost komplexně. V celém polistopadovém období jsme energeticky závislí na Rusku. I v dodávkách jaderného paliva. Po celou tuto dobu provádí Praha zahraniční politiku, která je zcela nezávislá na Rusku a chvílemi dokonce Kremlu na truc. Zastavilo Rusko dodávky ropy, plynu či uranu do Česka? Nezastavilo, protože by to pro něho byly sice malé ekonomické ztráty, ale obrovské ztráty politické. Česko je součástí Evropské unie a Moskva si kvůli malému Česku nezhorší vztahy s Bruselem a především s Německem.
Proč s Německem?
Dostavba Temelína je spojována s rostoucími potřebami české ekonomiky. Při pohledu na dnešní ekonomickou stagnaci Česka se ovšem prognózy tohoto typu zdají mírně řečeno naivní. Na druhé straně při současné politice útlumu výroby energie z jádra v Německu, by mohla být energie z Temelína velmi výhodný vývozní artikl na západ. A zastavení dodávek uranu Temelínu by pak zaznamenalo problémy s Berlínem. Mám českou zemi rád, ale opravdu nikomu nestojíme za to, aby si kvůli nám komplikoval vztahy s Unií a Německem. Ostatně, všimněte si, že ani v době nejhorších vztahů mezi Moskvou a Tbilisi nepřerušilo Rusko energetické dodávky do Gruzie.
Více rozhovorů ZDE
Ovšem vyloučit se to nedá…
Je možné rozbití kolejí, po nichž se vozí uran z Ruska, zničení silničních tras z Ruska či letišť pro nákladní letadla? Technicky vzato ano. Pravděpodobnost, že se tak stane, se blíží nule. Riziko je propočitatelné. Pro 21. století zde ale především platí zcela zásadní výrok:
Reálná bezpečnost není nezávislost, ale vzájemná závislost.
Jenže zmíněné ruské firmy jsou spojeny se státem, takže zneužití jejich působností v Česku pro politické cíle může být vysoké…
Velký byznys je ve všech zemích spojen se státem, záleží jen a jen na způsobu. Britský premiér lobboval v Praze za Gripeny, protože v nich jsou britské motory, americký viceprezident lobboval ve střední Asii za americké ropné giganty, protože je to výhodné pro jeho akcie a pro příjmy některých firem a lidí z USA. Ruské energetické firmy jsou více spojeny se státem, než velké firmy na Západě. To znamená, že stát je bezprostřednější závislý na jejich ziscích – a riziko ztráty trhu je pro něho věším nebezpečím, než v případě volnějšího propojení byznysu a státu.
Diverzifikace energetických dodávek by ale určitě bezpečnosti prospěla. Tedy zmenšení rizika závislosti na jednom dodavateli a shodných trasách?
Obecně ano. Konkrétně ale musíme přistoupit k vyhodnocení míry rizika a stanovení hranice únosnosti. Toto propočítání by nemělo zahrnovat ideologické předsudky, ale určitě by mělo být spojeno s vyhodnocením finančních nákladů na diverzifikaci. A nejen ceny tras nových plynovodů či ropovodů. Je možné porovnat, kolik stála dostavba Temelína firmou Westinghouse, s cenou za dostavbu jaderné elektrárny na Slovensku, kde ji prováděl německý Siemens. Nebo si postavit otázku, kolik práce přinese Temelín II. pro naše lidi od toho či onoho účastníka tendru.
Pro Česko, které skutečné ekonomické problémy teprve čekají, by zásadním tématem měla být obecné ekonomicko-sociální bezpečnost. Ne věčné „a co když…“, které kreslí rusofobie milující geopolitické mýty.
Jste skutečně přesvědčen, že upozorňovaní na riziko dodávek z Ruska pramení jen z rusofobie? Nezdá se, že by to byl jediný zdroj pro pochybnosti..?
To máte samozřejmě pravdu. Přesto, pěstování strachu z Ruska je dlouhodobě velmi užitečný nástroj podnikatelského konkurenčního boje. Obecně platí, že téměř každé téma mezinárodního obchodu můžete představit jako otázku bezpečnosti – což názorně předvádějí Spojené státy v předvečer prezidentských voleb. Můžete takové téma zpolitizovat a dokonce ho zmilitarizovat. Kreslení obrázků znázorňujících nebezpečí z Východu je lukrativní téma řady propagandistů a oblíbený námět některých firemních stratégů. To, že se k užívání tohoto klacku uchýlí konkurenti rusko-české firmy MIR, není otázkou pravděpodobnosti, ale politické každodennosti.
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Radmila Zemanová-Kopecká
