Jak si vysvětlujete tak rozdílné výsledky KSČM v krajských volbách a 1. kole senátních voleb z jedné strany a v 2. kole senátních voleb ze strany druhé?

Především je zde mytologický výklad výsledku krajských voleb a 1. kola voleb senátních. Velký úspěch komunistů byl založen na únavě z tzv. demokratických stran, tedy nejen vládní koalice, ale i z ČSSD. Pravicová vláda zatím nevymyslela jiný lék na ekonomickou stagnaci než úsporná opatření a rozebírání zbytku sociálního státu. K tomu přidala církevní restituce – a tím se odsoudila. Sociální demokracie pak přispěla svým podílem na centrální i krajské moci. V očích mnoha voličů si ukousla část viny za situaci v Česku, a to včetně korupčních skandálů. A tak komunisté zbyli jako jediná racionální volba pro toho, kdo chtěl vyvažovat současnou moc, nebo chtěl volbou vyjádřit protest. Úspěch KSČM se dostavil bez náročné kampaně.

Toto vysvětlení ale znamená, že by měl být zopakován týden poté. Což se nestalo.

Ale stalo. Emocionální výklady úspěchu komunistů, kterému propadla oficiózní média i většina politiků, jsou založeny na špatných propočtech. Kolik hlasů získali komunisté v krajských volbách? Podle zjednodušeného pohledu volila KSČM pětina voličů, konkrétně 20,4 %. Jenže jiný pohled říká, že to bylo pouze 7,2 % oprávněných voličů – stačí započítat i ty, kdo mají oprávnění hlasovat a k urnám nepřišli.

Tím samozřejmě nechci říci, že všichni, kteří nepřišli, mají být započítáváni jako antikomunisté. Jen chci říci, že se tzv. demokratické strany podepsaly na úspěchu komunistů nejen tím, že vláda razí nepopulární – a neúspěšný! – ekonomicko-sociální program, čímž nahání lidi komunistům. Zahání je i do volební pasivity. Přesněji řečeno, rozleptává vlastní voličskou základnu, zasévá do ní depresivní nálady.