První dáma Andreje Babiše: Mám se státem nevyřízené účty

V říjnu 2006 byla dokonce vzata do vazby, kde strávila 33 dní. Soud dospěl k závěru, že Jourová „byla nezákonně trestně stíhána na základě nezákonného rozhodnutí o zahájení trestního stíhání“.

Pro řadu lidí musí být neuvěřitelné, že v nějakém televizním pořadu vysloví někdo nějaké křestní jméno v souvislosti s úplatkem a na základě toho je člověk obviněn a dokonce zbaven lidských práv.

Mně vadí privatizace veřejného prostoru, ale že to jde až do takové míry, že vám mohou sebrat svobodu, nikomu se za to nic nestane, nikdo za to není volán k zodpovědnosti, a to tady skutečně tak máme, je nepřijatelné.

Nedávno vrchní státní zástupkyně Lenka Bradáčová vyslovila podezření, že na ni policie „vyrábí“ kauzu. Myslíte si, že to na vás bylo také účelově připraveno, nebo to byla nešťastná shoda okolností?

Já jsem se hodila do nějaké velmi špinavé mocenské hry.

Omluvila se vám policie a domohla jste se za uvěznění, poškození dobrého jména a ztrátu výdělku nějakého odškodnění?

Nedomohla jsem se ani odškodnění, ani omluvy od státu. Stát jsem vinila nejvíc, protože nemá dopustit takové zneužití moci. Očekávala jsem, že když jsem pracovala jako úředník podle pravidel a dělala dost dobrou práci pro stát, že mám nárok na nějakou ochranu, a ono to bylo přesně naopak. Takže mám dodnes se státem nevyrovnaný účet, soudím se o náhradu škody a ještě se budu nějakou dobu soudit. Není pravda, co psaly noviny, že jsem dostala tři a půl milionu korun.

To je neuvěřitelné, vždyť už od vaší vazby uběhlo téměř sedm let?

Mezitím jsem studovala práva a žertovala jsem, že si ten svůj případ jednou dotáhnu sama. To jsem ale nepředpokládala, že se jednání potáhne tak dlouhou dobu, protože jsem dokončila práva až vloni. Přišlo mi tehdy absurdní, že by se řízení táhlo tak dlouho. Případ už byl u odvolacího soudu, teď je zase zpátky na prvním stupni.

Tehdy vám zatčení a vazba obrátilo život naruby. Poznamenalo vás to i do budoucna, třeba v nedůvěře v policii, v justici?

Mám velkou velkou nedůvěru k těmto složkám. Když poznáte na vlastní kůži, jak se dají zneužít, že v určité chvíli policie, státní zástupce i soudce jednají ve shodě, že mají své pokyny a jednají podle nich a že mohou tímto způsobem člověka bez důkazu úplně zlikvidovat, to je pro mne velké poučení a také jeden z motivů, proč dneska jdu do politiky. Protože si myslím, že se tohle ve státě, jako je Česká republika, stát nesmí a že tu musí fungovat v těchto institucích jak právní, tak morální zarážky.

Myslíte si, že pro vás bylo horší nebo lepší, že jste byla vysoký státní úředník, a ne obyčejný občan?

Určitě je to horší pro člověka, který je známý a kterého si média podají. To byl jeden aspekt celého průšvihu, že se to přetřásalo v médiích, v televizi běžel přenos z mého zatýkání na letišti, dívaly se na to moje děti. To bylo součástí celé té věci, tehdy bylo potřeba někoho takhle exponovaného dostat. To, že jsem byla státní úředník, mi nijak nepomohlo. Pokud se to stane někomu, kdo si nahrabal a má majetkové zázemí, tak to možná ustojí. Ale já jsem byla zavřená na Ruzyni, věděla jsem, že mi vykradli konto, ukradli mi úspory 90 000 korun, a to bylo všechno, co jsem měla.

I byt vám tehdy v době, kdy jste byla ve vazbě, vykradli. Myslíte si, že to mělo souvislost s vaším uvězněním, nebo to byla jen náhoda?

Podle mne někdo použil moje klíče, které byly v trezoru na Ruzyni. Protože já bydlím v pátém patře, okna i dveře byla neporušená, někdo přišel, odemkl si, pak zase zamkl a odešel.

A jak vám mohli vykrást konto v bance?

Měla jsem při zatýkání kabelku, v ní bankovní kartu a PIN jsem bohužel měla v psacím stole v bytě. A to mi všechno vybrali. Pro člověka, který je bohatý, odpadne starost, co budu jíst, až vyjdu z vazby. Pro mne to bylo velmi složité, protože jsem měla dvě děti na studiích, byt na hypotéku, auto na leasing. Všechno jsem měla nastavené tak, že jsem, možná to bude znít nadneseně, chytrá, pracovitá ženská, která se umí postarat. A najednou z vás udělají člověka, kterému zničí jméno, dobrou pověst, podnikání. Taková situace je opravdu složitá, já jsem v té chvíli nevěděla, jak se postarám o sebe a děti, až vyjdu z vězení. To jsem neměla tušení.

Nebylo pro vás a vaši rodinu ještě horší, že pocházíte z malého města, kde se lidé znají. Jak se tam na vás lidé dívali?

Tam si to bohužel užily hlavně moje děti. Já žiju v Praze, ony byly tehdy v Třebíči, tam si té lidské zloby užily hodně. Ještě dnes, když tam jedu, tak mi to někdo nedobře připomíná, mám pocit, že malé město je v tomto ohledu bezohlednější než velká anonymnější města.

Nenesete si dodnes následky z té doby, protože lidé často uvažují způsobem, že na každém šprochu je pravdy trochu a říkají si, kdovíjak to tehdy bylo? Že na vás z té kauzy pořád trochu špíny ulpělo?

Mám na to vlastní teorii podepřenou praxí, že lidi, kteří by v takové pozici hledali pro sebe tu výhodu, nebo když to řeknu ošklivě - kteří by kradli, nikdy neuvěří, že jsem to nedělala. Uvažují způsobem: Podle sebe soudím tebe. Já jsem v době té kauzy byla naštěstí obklopena lidmi, kteří byli sami čestní, kteří nekradli, a ti nikdy nevěřili, že jsem to udělala. Ten okruh mých přátel mi v té chvíli hrozně pomohl. A že tomu uvěřil někdo, kdo mě osobně nikdy nepotkal a neví, co jsem za člověka, to je jeho problém.

Asi také jsou schopni v něčí nevinu uvěřit lidé, kteří mají zkušenosti s prací policie a justice a vědí, že se něco takového jako zatčení nevinného člověka stává, než „obyčejní“ lidé, kteří mají pocit, že by přece nikoho nezavřeli, kdyby nic neudělal….

A na to vám řeknu, přestože to pro mne vyznívá špatně, že je dobře, že ještě nějaká důvěra je. Protože na té důvěře společnost stojí. To je ten tmel společnosti. Zaplaťpámbu. Já dnes sama mám tendenci věřit.

I přes tak špatnou zkušenost? Asi jste optimistka. Kdybyste nebyla, tak byste se s tím nedokázala poměrně rychle vyrovnat, vrátit se do života, dokonce ještě vystudovat další vysokou školu. Ale horší to bylo asi s vašimi dětmi. Slyšela jsem, že dcera měla psychické problémy. Je to pravda?

Dcera z mého uvěznění měla šok, ta to nevstřebala a byla na tom moc špatně psychicky. Je to zásah, který ji hodně poznamenal. To, že maminku odvádějí v klepetech a snímá to televize, byl pro ni neskousnutelný zážitek. Několik měsíců jsme nevycházely z domu. Syn bojoval, udělal mi webové stránky, byl to rozzlobený mladý muž. Stálo ho to rok studia, musel ho přerušit, protože se na učení nemohl soustředit.

Platí podle vás rčení, že co nás nezabije, to nás posílí, i když to zní vlastně trošku cynicky? Dala vám tato strašná životní zkušenost i něco pozitivního?

Já si myslím, že každá taková zlá zkušenost člověka, pokud ji přežije, posune do určité moudrosti a větší empatie. Když dneska čtu, co se dělo za války, i když se to s mou zkušeností nedá samozřejmě srovnat, o fous lépe to chápu a umím si to lépe představit. Jsem schopna většího soucitu, i když to není úplně praktické pro současnou dravčí společnost. Protože se zdá, že kdo se neohlíží na druhé, nevláčí za sebou tu kouli a může jít lépe dopředu. Ale myslím, že v dlouhodobém měřítku to člověka velmi obohacuje a že má díky tomu větší schopnost empatie, nazření cizího neštěstí a schopnosti pomoci.

Myslíte si, že je pro vás tato schopnost důležitá, když jste se rozhodla vstoupit do politiky a stát se dokonce první místopředsedkyni hnutí Andreje Babiše? Předtím jste byla v ČSSD nebo Evropské demokratické straně jen řadovou členkou.

Já si myslím, že politik by měl být empatický a moudrý. O to se snažím. Snažím se nebýt v politice jen prvoplánově technická. Samozřejmě mi obrovsky pomáhá právní vzdělání. To je neuvěřitelně univerzální obzor, který při studiu práv získáte. A právní vzdělání mám díky tomu průšvihu, který mne potkal. Protože kdybych se nechtěla bránit a pochopit, jak právo má fungovat, nikdy bych na tu školu nešla.

Takže předtím jste neměla úmysl nebo touhu studovat práva?

Ne, až po té srážce s právním státem. Znalost práva mi nesmírně pomáhá, třeba když píšeme volební program. Vědomí souvislostí je důležité při tvorbě legislativy. A samozřejmě ten pocit, že je skutečně potřeba náprava poměrů, mám možná silnější než někteří moji kolegové, protože jsem si sáhla na to, kam až ty poměry mohou dospět. Vidím určitou balkanizaci společnosti a politiky, která tu bohužel je.

Vy jste původně vystudovala filozofii, jak jste se dostala k problematice evropských fondů, kterou jste se zabývala právě na Ministerstvu pro místní rozvoj?

Pracovala jsem nejdřív v kulturním středisku, poté jsem se dostala do veřejné správy na různé pozice a jako samouk jsem pronikla do oblasti evropských fondů. Naučila jsem se tak shánět peníze pro Třebíč. Začala jsem psát projekty, protože jsme nikdy neměli na kulturu, na cestovní ruch, na propagaci, a to mi vadilo. Najednou jsem viděla, že nám to Evropa může zaplatit. Postupně jsem začala chápat systém, jak se peníze distribuují, a později jsem se dostala až na Ministerstvo pro místní rozvoj.

Takže jste mohla začít radit i ostatním, jak získat peníze z evropských fondů?

Řídila jsem fondy u nás tři roky.

Vy dnes v této oblasti i podnikáte?

Ano, po odchodu z ministerstva jsem vyhrála konkurs v Bruselu na práci v Rusku a Bělorusku, protože Evropská unie i tam platí nějaké projekty za hranicí. Byla jsem vyslána Evropskou komisí jako poradkyně ruské a běloruské vládě, aby u nich nastavili systém finančních toků, aby tam peníze mohly jít. Šlo o velmi tvrdý konkurs, považtuji to za evropský úspěch, ale tu práci jsem dělala jen asi čtyři měsíce, než mne zatkli. Tím moje práce v Rusku a Bělorusku skončila. Stát mi tak úplně zarazil kariéru. Po kauze jsem tady vůbec nemohla sehnat zakázky, proto - když se dcera uzdravila, jsem odešla pracovat do Rumunska, stala jsem se poradkyní ministerstva financí. Pracovala jsem tam s přestávkami několik let. Několik let mne živily hlavně zakázky v zahraničí, dělala jsem převážně v Rumunsku, ale i v Srbsku a Černé hoře. Vždycky jsem byla chvíli venku, pak jsem se vrátila sem a tady studovala, protože šlo o denní studium.

Kdy vás oslovil Andrej Babiš, abyste s ním spolupracovala na tvorbě politického programu?

To bylo vloni, tuším v únoru. On chtěl, abych mu dělala kus politického programu, nejdřív jsem odmítala, protože jsem měla spoustu starostí, měla jsem před státnicemi, musela jsem se hodně otáčet i s živobytím. A někdy v říjnu, když jsme se s panem Babišem viděli asi počtvrté, sháněl manažera svého hnutí a já jsem na něj dělala dojem, že bych s tím managementem uměla pohnout. Kývla jsem a dělala čtyři měsíce manažerku profitýmu. Potom jsem kandidovala na místopředsedkyni hnutí a stala jsem se jí. Takže jsem teď politička, což není placená, ale dobrovolná funkce, takže se zase vracím ke konzultační práci. Teď mě čeká cesta do Srbska.

Proč jste šla právě do hnutí ANO Andreje Babiše?

Já jsem se rozhodla, protože jsem přesvědčená, že je potřeba změnit poměry v zemi, a u nás není moc lidí, kteří by to dokázali. A myslím, že Andrej Babiš je jedním z nich. Jak jsem ho poznala, jeho mediální obraz je úplně jiný než to, jaký je ve skutečnosti člověk. Já jsem mu opravdu uvěřila, pro mne je velmi zajímavá škola s ním spolupracovat. Vlastnosti, jako je jeho úpornost, pracovitost, orientace na cíl, velmi ctím. Už na něj koukám zblízka čtyři měsíce a vím, že to myslí dobře a že opravdu chce poměry v zemi zlepšovat. Mně se pořád někdo ptá, co tím ten Babiš sleduje. Já říkám, že nic jiného, než co říká v médiích, protože to není člověk, který má potřebu se stylizovat, na něco si hrát.

Vy budete spolutvůrcem volebního programu hnutí ANO. Můžete ho představit? V čem bude hnutí odlišné od jiných politických subjektů?

My chceme přinést základní impuls pro ekonomiku státu. To znamená zlepšit hospodaření státu, aby se dobře hospodařilo, aby se nekradlo, aby se neškrtalo na nesprávných místech, aby se dobře investovalo. Myslím si, že Andrej Babiš a lidé okolo něj mohou být zárukou, že přijdou na nové neotřelé způsoby. Ti lidé, co jsou v politice dneska, už to nedokážou. Chceme, aby se omezily bariéry pro podnikání a pro celou hospodářskou sféru. Myslíme si, že máme recepty, jak vytvořit až sto tisíc zaměstnaneckých míst, z toho asi dvacet tisíc v zemědělství, zbytek v průmyslové a podnikatelské sféře. Jen tím odlehčením administrativní zátěže a některými pobídkami, které tady chybí.

Pan Babiš je velkopodnikatel a ti podporují obvykle velký průmysl. Jak pohlíží na malé živnostníky? Nemyslí si jako třeba stínový ministr financí ČSSD Jan Mládek, že jsou paraziti, kterým je třeba zvýšit daně a odvody?

Zásadně ne. Paušály bychom určitě nechali, jak jsou. Nechceme zvyšovat daně, chceme naopak snížit DPH zpět na původní sazby 10 a 20 procent a odlehčit administrativní zátěž i drobným živnostníkům. My si v principu vážíme všech lidí, kteří nechtějí nic od státu a umí se postarat sami o sebe.. Také se hodně díváme na regiony, kde je vysoká nezaměstnanost, minulý týden jsem byla na Ostravsku, kde lidé mají úplně jiné starosti než třeba na Plzeňsku. Proto se chceme zaměřit na zaměstnanost, snížení cen základních věcí, bezpečnost, boj proti drobné kriminalitě a zlepšení životního prostředí. V celostátním programu říkáme, že chceme zásadní zúžení korupčního prostoru, změnu volebního systému, aby přivedl do politiky lepší reprezentaci. Ale pro některé regiony jsou to akademické debaty, musíme se v nich zaměřit na praktické věci, které trápí lidi.

Kybyste měla hnutí ANO umístit do pravo-levého politického spektra, kam by to bylo?

Politologové říkají, že jsme lehce doprava od středu, ale my jsme spíš na středu. Je to dané tím, že chceme zlepšit hospodaření státu, podporu podnikání a zároveň říkáme, že chceme mít dostatek prostředků, abychom se mohli postarat o slabé, kteří to potřebují. Samozřejmě politika je umění možného, hlásíme se do voleb v poměrném systému, takže pokud uspějeme, bude to vždy přinášet nutnost kompromisů. Ale chceme vždy prosazovat racionální cesty. Nejsme zatížení špatnými zvyky a tím těžkopádným mechanismem státní správa.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.