Češi jsou nebývale rozdělení na dva nesmiřitelné tábory – těch, co chtějí na Hradě po víkendových volbách Miloše Zemana, a těch, co by tam rádi viděli Karla Schwarzenberga (TOP 09). Jde o nový fenomén, který o nás jako o národu něco vypovídá? Na to se ParlamentníListy,cz zeptaly sociologa Jana Kellera a psychiatra Jana Cimického.
SLEDUJEME téma: PŘÍMÁ VOLBA PREZIDENTA
„Je třeba rozlišovat to nepřátelství táborů podle toho, zda vzniká mezi širokou veřejností, anebo zda za ním stojí blízcí spolupracovníci obou kandidátů. Jde čistě o moji hypotézu, ale pokud se jedná o ty spolupracovníky, pak se dá usuzovat, že ten boj je postavený ryze na rvačce o kost – tedy v přeneseném slova smyslu tu kost znázorňuje touha po získání materiálních a mocenských zájmů. Mezi širší veřejností tomu tak není. O té kosti možná ani netuší. Ty skupiny jsou proti sobě postaveny právě tak, jako třeba příznivci Baníku a pražské Sparty. Vyhrocené emoce, nepřátelství těch, co nosí na klopě placku s Karlem, proti těm, co tam mají vlaječku s Milošem,“ okomentoval současný stav Jan Keller. Podle něj se dá čekat, že již příští úterý budou však tyto neshody zapomenuty, vlaječky i placky zmizí někde v koších či zastrčené v šuplících.
„Samozřejmě se to týká těch obyčejných lidí, kteří své síly nyní zaktivizovali do toho, aby vyhrál ten jejich – řeknu-li to sportovní terminologií – mančaft,“ podotkl pro ParlamentníListy.cz profesor sociologie Keller.
Psali jsme:
Přímá volba? Ano, zápas, co by měl končit přátelským podáním rukou
Psychiatr Jan Cimický v souvislosti s přímou volbou prezidenta o jisté sportovní podobě také hovoří. „To utkání mezi oběma kandidáty a jejich příznivci je skutečně něco jako sportovní zápas – i jeho závěr by pak tak měl vypadat. Gentlemanským podáním rukou soupeřům. Bohužel, zda tomu tak bude, uvidíme až po víkendu, zůstaneme-li u srovnání se sportovními utkáními, opravdu víme, že to tak ne vždy končí hlavně v těch táborech fanoušků,“ říká zkušený psychiatr.
Podle něj rozdělení mezi fanoušky a jejich vzájemná silná rivalita vychází z toho, že obecně stoupá agresivita ve společnosti. K tomu lidé navzdory raketově se šířícím možnostem komunikace ztrácejí schopnost mezi sebou vést dialog.
Psali jsme:
„Každý chce vše jen rychle sdělit, bez ohledu na ostatní. Vytrácí se chuť někoho vyslechnout, přemýšlet o jeho názorech. Nyní se to vyhrotilo právě v těch dvou táborech, zastupujících toho či druhého kandidáta. Odmítají přijímat jakékoli stimuly druhé strany, vše berou jen jako černé či bílé. To samozřejmě dobré není a může to vyvolávat až určitý strach či úzkost,“ konstatoval dále pro ParlamentníListy.cz Cimický.
Některé epizody vyvolávají historicky zakotvenou úzkost
Podle něj k té úzkosti přispěly různé drobné epizody, kterých bylo Česko v uplynulých dnech svědkem. Asi nejvýznamnější z nich byla ta kolem herce Martina Dejdara. „Víte, tu úzkost vyvolávají asociace, které máme historicky zakotvené. Navíc – ani nechci detailně rozebírat tu myšlenku, že existuje za takovýchto podmínek i jisté riziko toho, že tábor neúspěšného kandidáta se nebude chtít s výsledkem volby smířit. A to víme, že v některých zemích, například na severu Afriky, končí zcela fatálně. Doufejme, že u nás tomu tak nebude,“ doplnil varování psychiatr Jan Cimický.
Psali jsme:
Letití přátelé spolu odmítají hrát tenis – kvůli neshodě v prezidentských kandidátech
Na vznikající nepřátelství mezi tábory příznivců Miloše Zemana a Karla Schwarzenberga upozornil před několika dny ve svém pravidelném týdenním komentáři pro ParlamentníListy.cz i senátor Jaroslav Kubera (ODS).
Pozastavil se nad tím, jak skutečně, zcela hmatatelně, přímá volba prezidenta postavila Čechy nepříjemně proti sobě.
„Dokonce znám případy ze svého okolí, kdy spolu léta chodili dva podnikatelé hrát tenis, ale teď už asi nebudou, poněvadž každý z nich chce na Hradě jiného prezidenta, a to z nich udělalo nepřátele. Nechápu to, v USA žijou spolu v jedné rodině příznivci Obamy i republikánů - mnohdy jako manželé a problémy jim to nedělá. U nás tak nějak asi neumíme mít jiný názor a toho druhého, co ho nesdílí, za to nepřestat mít rád, či si ho vážit, anebo s ním alespoň nějak vycházet,“ řekl Kubera.
Kellera lidé vyzývali, aby se také o Hrad utkal, on věřil ve Franze
Možná v této době zní již poněkud paradoxně, že na Hrad chtěli někteří lidé posadit také výše uvedeného sociologa Jana Kellera. Vyzývali ho k tomu, aby ohlásil svoji kandidaturu. To se ale nestalo. Na to, koho by jako svého prezidenta chtěl, odpověděl v prosinci loňského roku na otázku novinářů takto:
„Domnívám se, že nejlepším kandidátem na prezidenta České republiky by byl pan Vladimír Franz. V jeho tetování zřetelně převažuje barva modrá, jejíž příznivé působení na ratingové agentury bylo již mnohokrát prokázáno. Spolu s Valtrem Komárkem se domnívám, že volba té správné osoby může být rozhodující pro povznesení českého výrobního potenciálu.“
Psali jsme:
Franz však vypadl v prvním kole prezidentské volby a do finále nepostoupil.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Alena Hechtová
