Nevím, zda jste měl příležitost se seznámit s návrhem zákona o kybernetické bezpečnosti, který zpracoval Národní bezpečnostní úřad. Jisté je, že by se měl v Poslanecké sněmovně v nejbližší době projednávat. Ozývají se však již nyní hlasy různých sdružení a společností, že - i v případě, pokud by zmiňovaný zákon vstoupil v platnost - situaci to nezmění. Domníváte se, že je u nás kybernetická bezpečnost na tom hůře než třeba v okolních zemích?
Se zákonem o kybernetické bezpečnosti jsme měli možnost se seznámit a také jsme zákon připomínkovali. Naši zástupci se pravidelně účastní konferencí na toto téma. Zákon nastavuje rámec pravidel a některé pravomoci bezpečnostních orgánů státu.
Kybernetická bezpečnost u nás je obecně na velmi vysoké úrovni. Mimo jiné proto, že od nás pochází velmi mnoho kvalitních odborníků v oboru IT. Něco jiného může být konkrétní zabezpečení např. státních institucí, ale ani to není na špatné úrovni (opět díky dostatku kvalifikovaných odborníků, kteří celosvětově chybí). Nicméně např. toto ukazuje důležitost vzdělanostní ekonomiky, kterou Pirátská strana prosazuje.
Vše, co ParlamentníListy.cz kdy napsaly o Pirátské straně, najdete ZDE. (Pod minulým názvem ZDE.)
Ve skutečnosti většina opravdu kritických chyb jsou selhání řízení. Což je např. vidět na armádě a obdobných organizacích v USA, kde případy Bradleyho Maninga a Edvarda Snowdena zcela jasně ukázaly, že k příliš mnoha informacím má přístup příliš mnoho lidí. Jako Piráti bychom rádi zdůraznili, že většina těchto informací neměla být nikdy sbírána. Další velká část měla být veřejná. Pak by utajených informací bylo řádově méně a šlo by je opravdu hlídat (čili by se neprojevilo těch několik málo negativních věcí, které se projevily).
Psali jsme:
Hovoří se o tom, že neexistují v naší legislativě efektivní nástroje proti provozovatelům sítí ze zemí, kde nefungují tzv. západní standardy. Co je tedy podle vás největším problémem v této oblasti - pokud se to dá vysvětlit laicky, tak, aby to chápal běžný průměrný uživatel?
Který (ex)ministr financí je nejdůvěryhodnější?Anketa
Absolutně největším problémem jsou v tomto ohledu § 230 a § 231 trestního zákoníku. Aby bezpečnostní experti uměli efektivně ochránit počítače českých občanů, firem a státních institucí, musejí neustále hledat nové cesty, jak se do nich nabourat, aby věděli, kudy budou útočit zločinci a jaká proti tomu lze podniknout protiopatření. Konkrétně § 231 kriminalizuje výrobu a držení nástrojů, pomocí kterých bezpečnostní experti hledají potenciální slabiny v zabezpečení počítačů. Aby tedy bezpečnostní experti vůbec mohli své všeobecně prospěšné povolání vykonávat, jsou neustále jednou nohou v kriminále.
Vysvětlit škodlivost § 230 je trochu složitější, takže si to ukážeme na modelové situaci. Představte si, že jste bezpečnostní expert, objevíte obrovskou bezpečnostní díru třeba v systému datových schránek, nahlásíte ji provozovateli systému, jenže ani po několika měsících se vůbec nic neděje. V ohrožení jsou data stovek tisíc českých občanů, stačí jen, aby se tou otevřenou dírou do systému dostal třeba někdo z Číny. Provozovatel služby ale tvrdí, že žádná díra neexistuje a odmítá ji řešit. Vy můžete její existenci dokázat jen tím, že se přes ni skutečně nabouráte do systému. Za to vám ale hrozí až 8 let vězení a zákaz činnosti, čímž vaše kariéra bezpečnostního experta definitivně skončí. Zákon tak fakticky chrání lajdácký přístup k vážným bezpečnostním problémům a nad bezpečnostními experty neustále visí hrozba trestního stíhání za poctivé vykonávání všeobecně prospěšného povolání.
Tento příklad je sice modelový, ale opírá se o velmi mnoho případů, kdy se provozovatel choval arogantně a tím vystavil své uživatele možnosti útoku. Počítačová bezpečnost je o preciznosti, diskusi a příjímání opravdu dobrých, nikoliv „postačujících" řešení. A toto je těžké zákonem regulovat. Mnoho útoků je opravdu spíše upozorňujících než škodlivých.
Velmi aktuální je nyní jedna z iniciativ, které vyvíjíte na webových stránkách Pirátů, týká se tzv. ochrany autorských děl. Vyzýváte všechny, kterým připadá doba ochrany autorských děl 70 let po smrti autora absurdně dlouhá, aby se přičinili v tom, že bude zákon změněn. Jinak - pokud by se sešly v EU spíše jen názory lobbistů kopírovacího průmyslu, varujete, že se situace podstatně zhorší... Můžete to blíže vysvětlit?
Samozřejmě. Ty pokusy neustále probíhají, nechvalně známá ACTA byla jen jedním z nich. Už delší dobu je jasné, že doba „ochrany" se prodlužuje tak, že existuje datum, po kterém se jednou „chráněné" dílo nikdy neuvolní. Vždy, když se čas nachýlí, zase to prodlouží. Nápadně to koreluje s Mickey Mousem, kde si Disneyho korporace zajišťuje nikdy nekončící zdroj příjmů. Proto jsme tuto postavičku umístili na leták, vyzývající občany k zapojení se do připomínek.
Psali jsme:
Není to ovšem jediný problém. Nesouhlasíme s tím, aby každý platil výpalné za každé prázdné médium, protože s vývojem technologií se cena jednoho megabyte stále snižuje, podíl výpalného na koncové ceně se stále zvyšuje a u některých druhů médii se vyšplhal na neuvěřitelných 25 %. Takové absurdní zdražení strategicky důležité komodity, jako jsou data, je nepřijatelné. Perspektiva, že nadále poroste, škodí ekonomice státu a musíme tento trend zvrátit v místě, kde vzniká, čili na úrovni Evropské unie.
Dále konstatujeme, že různé kolektivní správy autorských děl více a více prorůstají do struktur společnosti a dusí ji jako rakovina. Nekontrolovatelně se množí a natahují ruku pro svůj díl. Po autorech přišli výkonní umělci, zvukaři, osvětlovači, čekáme, kdy se ozvou šatnářky, maskérky a uklízečky studií. Za svou odvedenou práci dostali zaplaceno jako každý, ale proč by si nezajistili doživotní rentu, když je to necháme prolobbovat? Ať to zaplatí živnostníci, ať to zaplatí každý spotřebitel, každý amatérský muzikant, každé dítě na táboře, každý, kdo si na ulici pobrukuje písničku. Doufám, že to nenecháme dojít tak daleko. Proto Piráti bijí na poplach. Dejme EK jasný vzkaz, že si to nenecháme líbit.
Domníváte se, že nová vláda může pomoci Čechům v tom, že se bude více ctít jejich soukromí, ochrana osobních údajů apod.?
Může. Nestačí jen mít zákony, které soukromí chrání, je třeba je dodržovat, vynucovat jejich plnění a sankcionovat jejich porušování. Bohužel vláda sama podniká kroky, které jdou proti těmto zásadám. Za všechny můžu uvést absurdní předpisy, které vydala celní správa pro sledování provozů, kde se stáčí líh. To když čtete, zapomenete i na Orwella, protože to byl amatér ve srovnání s naší státní správou.
Fotogalerie: - Proti INDECT
Za poměrně dobrý krok považujeme zásady, které vypracoval ÚOOÚ před dvěma lety, pro propojování databází pomocí anonymních identifikátorů. Popíšu ve stručnosti. Existuje celá řada databází různých organizací, jako elektrorozvodné závody, plátci koncese TV, plynárny, uživatelé telefonu, internetu, Opencard, pojištění, zdravotní karty... Když tyto databáze propojíte třeba pomocí rodného čísla, rázem se vám promítne život konkrétního člověka jako na dlani. Kdy je doma, kam jezdí, za co utrácí... To je nesmírně nebezpečná věc. Vláda musí bezpodmínečně zajistit, aby takové propojení nebylo nikdy možné. To by měla být priorita ÚOOÚ. Doufáme, že tak činí.
DALŠÍ ROZHOVORY PARLAMENTNÍCHLISTŮ.CZ
V souvislosti s jmenováním nového premiéra a nové vlády se začalo hodně hovořit o služebním zákonu, jehož projednání si uvedl jako podmínku i prezident Miloš Zeman. Souvisí s tím i lustrační zákon - myslíte si, že je v tuto dobu již zastaralý a není tedy nutný?
O lustračním zákonu v souvislosti se služebním zákonem hovoří především novináři. Podstata problému spočívá v tom, že své POLITICKÉ zástupce mají volit lidé a ONI jsou zodpovědní za to, koho si pošlou do Parlamentu, nepřímo do vlády. Projevuje se to tím, že na volené funkce není vůbec třeba bezpečnostní prověrka, aby se zamezilo tomu, že si lidé někoho perspektivního zvolí za poslance a bezpečnostní úřad pak řekne, že mu nedá bezpečnostní prověrku a tím mu znemožní výkon mandátu, proti vůli lidu. Předpokládá se, že v předvolební kampani se kandidáti vzájemně tak properou, že na nich nezůstane nit suchá a všichni o nich budou všechno vědět. Pokud tedy lidé zvolili Babiše i s tím předpokladem, že nebude mít čisté lustrační osvědčení, je to jejich boj. Ale profesionální úředníci s komunistickou minulostí do státní správy nadále pronikat nemohou. Je mi jasné, že to řešíme až po dlouhé době, ale služební zákon měl být původně už v devadesátých letech! Čili další vývoj vidím ještě tak ve dvaceti letech aktivního užívání lustračního zákona, profesionalizaci veřejné správy a pak ten zákon prostě vyjde z užívání - jako Benešovy dekrety.
Psali jsme:
V minulosti se to mohlo částečně napravit třeba povinným předkládáním lustračního osvědčení před volbami, aby veřejnost věděla, koho volí. To se z pochopitelných důvodů neudělalo. Dnes to již ztratilo na významu.
S tím souvisí i tato otázka: Ne vše je v kompetenci i té nejvyšší politky, ale spíše jednotlivce. Myslíte si, že jsme (Češi) dostatečně opatrní na to, aby někdo naše oosbní údaje či soukromí nenarušoval? Domníváte se, že si lidé vůbec ta rizika s tím spojená plně uvědomují? Narážím na to, že anonymní operátoři celkem běžně vyžadují při kontaktu s nimi rodná čísla (mnohdy ani ne zákazníků firmy, kterou zastupují), čísla OP, setkala jsem se s tím, že po telefonickém uzavření smlouvy byla dodatečně vyžadována od telefonního operátora i nájemní smlouva s osobními údaji nájemníka i majitele bytu... Poté, když jsem se nad tím pozastavila, bylo mi řečeno, že s tím nikdo jiný problémy nemá a údaje a listiny dodá...
Nejsme opatrní. Češi jsou obecně strašně jednodušší lidé, kteří podléhají pudům a jsou proto velice ovlivnitelní. Předpokládám, že se jedná o pozůstatek „socialistické výchovy" a očekávání ochranářské ruky státu všude - i v soukroměprávních vztazích. Předpokládám, že s nastupujícími generacemi se to bude měnit k lepšímu, ale bude hodně záležet na pojetí školského systému.
Piráti se snaží v tomto směru přinášet osvětu, aby si občané svá data hlídali lépe. Je to totiž komodita. Mnohé komerční služby jsou na internetu „zadarmo". Jejich uživatelé za ně platí svými daty. Málokdo si tuto věc uvědomuje a dobrovolně se svého soukromí vzdává. Snažíme se pořádat na toto téma různé osvětové akce, školení a happeningy. Naštěstí se teď této činnosti budeme moci věnovat více, neboť na ni použijeme peníze ze státního příspěvku na volby.
Psali jsme:
Teď poněkud odbočím. V předvolebním období jste prozradili, že byste podpořili kvalitní návrh zákona o sociálním bydlení. To je závažný problém a nedostatek, který hodně občanů Česka sužuje a podílí se i na generování dalších a možná i zbytečných bezdomovců. Zaujalo mě, že by takový zákon, který byste podpořili, neměl nikterak zvýhodňovat žádnou ze skupin obyvatel, poněvadž sociální bydlení nemůže být přidělováno na základě například etnicity. Nejdůležitějším kritériem by bylo prokázání hmotné nouze, protože jak jste uvedli, stejné skupiny (chudí, střední vrstva, bohatí) se vyskytují téměř u všech etnických skupin, tedy i u majority... Věříte, že jsou podobné body skutečně realizovatelné v dohledné době? Zvlášť, když se otázka sociálního bydlení „řeší" již řadu let a stále nejsou vidět výsledky - pomineme-li ghetta sociálně vyloučených lokalit...
V současné době jsou nemalé prostředky vypláceny jako tzv. „doplatek na bydlení" - toho zneužívají podnikavci k terorizování celých obcí zřizováním a provozováním ubytoven, v nichž za nehorázné nájmy obývají jednu místnost celé rodiny. Další náklady jsou v „nesystémovém" ubytování lidí bez domova přes zimu ve stanech, lodích, zřizování míst různých bezpečnostních asistentů, zmocněnců atd. Nějaké peníze tedy v systému jsou. Zbývá tedy sečíst, kolik jich celkem je měsíčně z rozpočtu vypláceno a co za tuto částku pořídit. Pojem „sociální vyloučení" je totiž až dlouhodobým výsledkem nějaké praxe, do které se sociálně vyloučení lidé dostali a je přímým důsledkem chybějící koncepce státu v této oblasti. Pokud někoho vystěhujete do lesů, bývalých vojenských základen, na okraje měst, daleko od městské hromadné dopravy a pracovních příležitostí, těžko můžete očekávat, že se status takového člověka změní. To ovšem velice vyhovuje provozovatelům ubytoven. Stát by však měl rozlišovat určitá stadia, v nichž se občan může ocitnout a podle toho podat pomocnou ruku. Sociální bydlení by tedy mělo nahradit vznikající gheta, ale nemělo by spočívat v převzetí „dobré praxe" provozovatelů současných ubytoven - ghett. Řešení vidím v integraci do fungující společnosti a obecné podpoře dostupnosti čistě nájemního bydlení. Nájemní bydlení „bez závazků" totiž umožňuje mobilitu pracovních sil i mobilitu při změně sociálního statusu.
Psali jsme:
Jedním z řešení tohoto problému může být zavedení základního příjmu, tedy dávky, o kterou člověk nepřijde, když si najde práci. Sociálně vyloučení pak získají mnohem větší motivaci pracovat.
Psali jsme:
-635019554219718496.jpg&id=11146)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
