Ostatně před dveřmi soukromé základní umělecké Školy pro radost v Řeporyjích lidé postávali už před druhou hodinou odpolední. Ostatně tahle škola na konci Prahy, kde žije skoro čtyři tisíce obyvatel, oslavila nedávno sto dvacet let své existence a nyní se otevřela pro historicky první přímé volby hlavy státu v Česku. Hlídala ji pohledná strážnice.
Ve volebním okrsku 377
Už na chodbě školy byl na zdi přilepen rozdělovník volebních okrsků číslo 377 a 378, do které ze dvou volebních místností mají lidé jít. Podle názvů ulic. A po druhé odpolední to tam vypadalo jako při rodičovských schůzkách. Každý však držel v ruce občanku. „Tebe jsem neviděla alespoň dva roky. No jo, zima, to je každej doma za pecí, “ pronesla jedna důchodkyně k druhé. „A je tam,“ sdělil mnohoznačně místní automechanik, když vyšel z volební místnosti.
„Babi, můžu si vzít ještě jeden bonbón,“ zeptala se slušně holčička a po výzvě: „No tak si tam skoč,“ zaběhla a pak vyběhla s cukrovím, které leželo na stole volební komise. „Ve třídě jsme taky volili prezidenta, ale tady je mnohem víc lidí,“ sdělila prarodičce. „Schwarzenbergovi nerozumím ani slovo. Když zpíval hymnu, to bylo hrozný. Že tu hubu vůbec otvíral. A jeho manželka mluví jen rakousky,“ postěžovala si jiná seniorka a pokračovala: „Zeman je ta lepší varianta, alespoň mu rozumím. Nechápu, proč teď všichni nadávaj na Klause, ať byl, jaký byl, tak házet na něj všechnu špínu není dobře.“
Výpisky z kroniky
Řeporyje jsou městská část sice malá, ale dost významná. Někteří místní patrioti dokonce říkají, že jde o budoucí centrum Prahy, pravda, vždy posilněni několika desítkami. Z knihy Řeporyje ohlédnutí za minulostí vyplývá, že se obyvatelé této starobylé vsi zaměstnávali dobýváním kořene řepového, tedy řepíku, který se užíval v lékařství. „Rostlina se hojně vyskytovala v okolí této vsi. Poněvadž má velmi dlouhé kořeny, bylo ji třeba pracně vyrývat. Lidé, kteří tuto práci dělali, se nazývali „řeporyjci“ a jejich ves Řeporyje,“ píše se v knize s tím, že byla pravděpodobně založena roku 1146.
Po nabytí samostatnosti a vytvoření Československa byli městským zastupitelstvem jednomyslně čestnými občany Řeporyj zvoleni Tomáš Garrigue Masaryk, Edvard Beneš, ale třeba i Alois Jirásek. „Děkuji vám za čest, kterou jste mi prokázali, jmenovavše mne čestným občanem své obce. Přijímám toto jmenování jako slib, že budeme spolupracovat na velkém díle našeho politického obrození,“ poděkoval se tatíček ctěnému obecnímu úřadu v Řeporyjích roku 1919, kde mnohem dříve působil jako farář Jindřich Šimon Baar.
Zpět ve volebním okrsku
Při prvním kole prezidentských voleb prý Řeporyje zaznamenaly do té doby nevídanou účast voličů. Jedna paní přišla ještě nerozhodnuta a pak do obálky vložila dva slepené lístky, takže volila neplatně. V prvním patře školy začal někdo hrát na klávesy, hymna to nebyla. V přízemí, kde jsou dvě volební místnosti, se další paní začala dobývat do dveří, těch zavřených. Mladík přišel s běžkami, starší pán s nákupem. „Ti nerozhodnutí to bohužel nasypou Zemanovi,“ posteskl si první. „Snad to nevyhraje ten křupan,“ zhrozila se v narážce na Zemana žena, která přišla s celou rodinou.
„Vždyť ten Schwarzenberg by nám tam usnul. Nebudu volit Sněhurku a jeho obrtrpaslíka Kalouska. Ten Němčour se na Hrad prostě dostat nesmí,“ přemýšlel na hlas důchodce s hůlkou. Nicméně, alespoň podle komentářů, za pár hodin voleb v Řeporyjích vyhrával slovy místních Němčour nad křupanem. Tedy Karel Schwarzenberg nad Milošem Zemanem. Na dveřích volební místnosti okrsku 377 je nicméně stále nalepená cedulka, že se tam má vstupovat během koncertu pouze při potlesku. Nicméně celou tu dobu žádný potlesk slyšet nebyl.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
