Ubožáci pořád blábolí o knížeti či ÚSTRku, říká místopředseda Zemanovy vlády

Jak hodnotíte dosavadní účinkování Miloše Zemana ve funkci prezidenta?

Zatím nic důležitého nebylo, možná spor o velvyslance. Tam je, myslím, důležité si uvědomit, že to není problém zeměkoule, ale českých zájmů ve světě. Nikoli potřeba dvou dědků – sám jsem také dědek, tak si to slovo dovolím použít i na druhé – producírovat se před českými občany, ani potřeba některých občanů, začít rychle volební kampaň, protože se vše v české politice vyvíjí jinak, než by si přáli. Moc jim to zřejmě neklape a oni se voleb bojí. To si ale měli uvědomit včas a dělat politiku pro Českou republiku a její občany, zachraňovat něco dodatečně je těžké.

Stalo se za tu krátkou dobu něco, co by vám na prezidentovi Zemanovi vyloženě vadilo?

Jsem si vědom, že je otázka o prezidentovi, ale bohužel to souvisí. Demokratická politika se těžko dělá bez demokratů a hlavně bez vůle a schopnosti ji dělat pro toho, kdo si mne zvolil. Ten tvor se jmenuje občan. Zeman se jako prezident zatím ničeho jasně nedemokratického nedopustil a s tím, že je dost egocentrický exhibicionista, mohl každý počítat.

Je prezidentem začátečníkem a předvolební boj mu poskytne hromadu prostoru, i když z Ústavy český prezident žádná velká práva v politice nemá. Má ale lokty a umí je používat, zatímco ubožáci okolo nás jenom blábolí cosi o bábě a dědovi, o knížeti, co údajně má k lidem blíže – nemá - a lidé, ke kterým má údajně blíže, se mohou podívat, pro co ve vládě hlasoval – či o hrůzách, co nás čekají po volbách, protože jen se podívejte, jak ti oranžoví zacházejí s ÚSTRkem a vůbec se vším.

Jak si Zemana pamatujete ve funkci premiéra?

Miloše Zemana si pamatuji mnohem dříve než ze Strakovky. Přemluvil mě, abych mu přišel do Lidového domu dělat mluvčího a poradce. No, nakonec mě ukecal poukazem na nemoc Jirky Kantůrka. Toho jsem měl moc rád, zemřel ale na "raka" a sociální demokraté jiného mluvčího neměli, tak jsem nakonec kývnul. Jako bezpartijní mluvčí jsem měl všude přístup, zdálo se mi, že mě všichni berou vážně, dokonce i Miloš Zeman, což jsem vůbec nechápal. Ale to bylo tím, že jsem byl stále v blízkosti „šéfa“, a asi si mysleli, že ho mohu ovlivňovat. Nicméně jako nečlen strany jsem o ničem nerozhodoval.

Měl jste s ním nějaké větší spory?

S Milošem Zemanem jsem měl přátelské vztahy, otevřená politika byla v zemi cosi nového, nikdo to moc neuměl. Já jsem Zemana nikdy nepodrazil, leckdy jsem viděl věci jinak než on, ale v tom případě jsem mu to řekl mezi čtyřma očima. Tomu se říká loajalita a pro mě je to v této práci samozřejmostí. On si tehdy ještě nechal říct, vydržel to ale dodržovat jen pár dní. To bylo možná někdy nemilé, ale každý jsme nějaký. Nicméně jsme věci, nejednou i v menším kroužku, dodatečně prodiskutovali. Zemana jsem nikdy neviděl tvrdého či přísného vůči komukoli. Na nějaký spor s ním si vůbec nepamatuji. Nezažil jsem, že by někdo z jeho blízkosti něco vynášel. Na to si ostatně stačil Zeman sám.

Neštvalo vás jako novináře, jak vždy útočil na žurnalisty?

Pokud jde o způsob, jakým Zeman „bojuje“ s novináři, dovolte nejdřív vytáhnout z paměti drobný zážitek z Poslanecké sněmovny. Televize vysílala „naživo“, stál jsem ve vestibulu s hrstkou poslanců a novinářů, když uvnitř řekl Zeman cosi uštěpačného o novinářích. Kolem šel mladý poslanec Petr Nečas, pustil se se mnou do řeči o tom, jak „zase“ Zeman napadá novináře a dodal: „To my všichni víme, ale nahlas to neříkáme.“

V podstatě je můj názor hlavně na takzvanou investigativní žurnalistiku podobný Zemanovu. Napsal jsem o tom synopsi semináře, který jsem pak vedl na pár univerzitách na Slovensku. Zmiňuji to také v knize „Incident s politikou“, již jsem před pár lety napsal. Obzvláště v Česku je to tak, že ti žurnalisté, kteří si rádi říkají investigativní, dostávají či kupují „informace“ například od policie a pak je často bez kontroly – jak a kde je také ověřovat, když jsou jejich zdroje „nejmenované a nejmenovatelné“ – vypouštějí a šíří dál. Pánové Radek John a Jaroslav Kmenta jsou zde viditelné příklady.

Sám tvrdím, že investigativní je, naopak, každá dobrá žurnalistika. Profesionál musí přece investigovat, tedy vyšťourat, zjistit a nakonec ověřit, co se stalo, kde, kdy, jak a snad i proč. No, ale Zemana bavilo a asi stále baví provokovat a dráždit. Předpokládám, že k tomu bude mít v prezidentském úřadě hromadu možností a prakticky neomezená práva. Počkejme si pár měsíců a uvidíme.

Po vítězství Miloše Zemana v prezidentských volbách se většina straníků přidala k jeho podpoře, Bohuslav Sobotka stojí v předsednictví dost osamocen a Jiřího Dienstbiera odstavili na vedlejší kolej. Není ČSSD v rozkladu?

Pokud jde o rozklad politických stran, nemyslím si, že by ČSSD byla v rozkladu. Ani se mi nezdá, že by se její většina přidala k Zemanovi. Většina těch, kdo šli k volbě prezidenta, se nepřidala k Zemanovi, ani Slávek Sobotka, ani já, ač jsme asi oba Zemana volili. Já osobně proto, že jsem si jist, že (ne)kníže nemá k lidem blíže, a že ho nerad vidím v politice. Nicméně s takovou představou jsem asi nebyl sám. Po víc jak dvaceti letech ale stojíme nejspíš uprostřed generační obměny, rád bych věřil, že k lepšímu. V rozkladu jsou spíše jiné politické skupiny.

Co si myslíte o tom, jak je ČSSD vyčítán převrat v Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR)?

Právě rozběhnutá aféra s takzvaným ÚSTRkem se mi zdá být něčím, co si česká pravice sama vyvolala a šíří v naději, že jí to pomůže jako volební argument. V atmosféře nových a nových průzkumů veřejného mínění svědčících o pádu preferencí stran a politiků, kteří vládli a vládnou, se hodí vše, co odvádí pozornost. Vše se tedy svaluje na údajně socanskou radu. Jinou akcí v rámci volební pseudokampaně je, že se Petr Nečas octl nečekaně v Afghánistánu, jsou zde též údajné „hrozby“ plynoucí z obavy, že se levice dostane k moci, typu: „Jen se podívejte, co dělají s tím ubohým ÚSTRkem, ti s námi poctivými, slušnými, či dosaďte si, co sami chcete, po volbách zatočí, to budete koukat.“

Jak vůbec hodnotíte ÚSTR?

Sám toho o něm, s prominutím ústavu, moc nevím, ale myslím si, že vůbec nepotřeboval vzniknout. Nezapomínejme, že vznikl z iniciativy a vůle ODS. Existovalo přece v této zemi a snad ještě existuje dost vzdělaných historiků, kteří by mohli bádat a sdělit občanům a světu, co všechno zlého i dobrého se lidem v této zemi v nedávné minulosti stalo a jak s tím dědictvím zacházet. Rozhodně nikoli naházet Radu ústavu do jednoho pytle a spolu s kameny hodit do Vltavy. A pokud jde o onu radu, Petruška Šustrová, její předsedkyně, nikdy na levém břehu Vltavy či Botiče nebyla a sotva si lze představit, že se tam chystá přestěhovat.

Německo se prý již vyrovnalo se svou nacistickou minulostí, ale Česko s tou svou komunistickou zatím ne. Co si o tomto tvrzení některých politických vězňů bývalého režimu myslíte?

V Německu, jež má na krku dědictví hitlerismu, bylo po válce dost politiků s nacistickou minulostí a nikdo z toho volební skandály nedělal a nedělá. Jedno jméno za všechny zní Richard von Weizsäcker, prezident spolkové republiky. Toho pána si velmi vážili a váží v Německu i ve světě. Já jsem „přežitek“ nacismu i bolševismu, s prezidentem Weiszäckerem jsem si tykal a jsem na to hrdý.