Vládní poslanec vypráví o černoších a Cikánech. Dost natvrdo

Podle Chaloupky se problém s nepřizpůsobivou romskou menšinou podobá problémům s černochy v Americe, kteří jsou též často na sociálních dávkách, žijí ve svých ghettech a jsou členy zločineckých gangů. Zdůrazňuje, že je mu jedno, jakou má kdo barvu pleti, ale záleží mu na tom, jestli se chová slušně a neobtěžuje okolí.

Menšiny vládnou

„Je to podobný problém. Proto mě to tak trápí, aby se to u nás s menšinami nedostalo do stejné situace jako v USA. Já jsem žil nejdelší dobu v Kalifornii, posledních pět let jsem žil na Floridě, kde situace byla odlišná, ale ta Kalifornie mě děsila, protože tam se to s přistěhovalci, Mexikánci a také s černochy dostalo do takového stádia, kdy oni tam de facto vládnou, běloši jsou tam v podstatě již v menšině a já jsem tam byl dostatečně dlouho, abych viděl ten vývoj, kdy to bylo ještě schůdné, a kdy se to začalo zvrhávat a zvrátilo se to do neúnosné situace,“ varuje Chaloupka.

„V osmdesátém šestém jsme se přestěhovali ze San Francisca do Walnut Creek. Člověk se pak ocitl v úplně jiném světě. To byla taková oáza. V San Franciscu, co se týká složení obyvatelstva, to bylo opravdu špatné. Tam kromě pár milionářských oblastí, kde žili slušní a majetní lidé, kde bylo čisto a bezpečno, tak takových oblastí je málo. Zbytek San Francisca jsou oblasti, kde jsou kanceláře a firmy, kam lidé dojíždí z okolních měst. Jinak tam žije jen taková ta nižší vrstva a podle toho to tam také vypadá. Ve Walnut Creek bylo čisto krásně, super školy, my máme dvě dcery a dělali jsme vše pro to, aby byly v čistém a bezpečném prostředí a slušných školách. Když jsme se nastěhovali do Walnut Creek, tak tam nebyli barevní. Proto tam byl klid a bylo tam čisto a bezpečno,“ vzpomíná Chaloupka.

Pozitivní diskriminace: Señorita Azuela nepříjemná jak prdel

„Když jsme se stěhovali z Walnut Creek, tak to bylo horší. Už tam bylo hodně barevných. Během několika málo let se to změnilo. Na Walnut Creek jsem už tehdy hodně obchodoval s auty a chodil jsem na úřad na registraci aut, kde se dělají řidičáky a identifikační karty. Když jste v roce 1990 přišel do té kanceláře, tak všichni pracovali. Ne jak v Česku, kde si úředníci v klidu popíjejí kafíčko a nedovoláte se žádné služby. Tehdy stačilo dojít na ten jakýsi dopravní inspektorát přehlásit auto. Ve frontě jste strávil maximálně dvě minuty, došel jste k okýnku a po pěti minutách to bylo vyřízeno. Po pěti letech tam bylo ve frontě deset bílých lidí. Za dalších pět roků tam sedí dvacet Mexikánů a černochů, čekáte hodinu ve frontě, půl hodiny diskutujete s tou úřednicí, která má asi sedmnácticentimetrové nehty, 65 kilo zlata na krku, jmenuje se señorita Azuela, anglicky neumí, je nepříjemná jak prdel, a když odcházíte po půl hodině, tak jste opravdu rád, že máte aspoň nějaké dočasné papíry, protože zbytek vám dojde poštou do šesti týdnů. Jenže oni mají povinnost zaměstnávat lidi z menšin, mají ty kvóty a funguje tam ta pozitivní diskriminace. A nedomluvíte se anglicky,“ vypráví Chaloupka.

Poslanec nechce, aby to zde dopadlo s pozitivní diskriminací stejně. „Takže se může stát, že v Česku přijdete na úřad a bude vás obsluhovat nějaká Aranka. Ale mně to je jedno. Ať mě obsluhuje třeba ufon, černý, žlutý, zelený, růžový, bleděmodrý, ale ať umí dělat svou práci, ať se chová slušně, ať na mě mluví česky. A když na ní já mluvím česky, tak ať mi rozumí,“ dodal Chaloupka.

To není Afroameričan

Vypravoval též příhodu, že zatímco opravoval auto, tak ho mezitím vykrádal černoch. „To nebyl Afroameričan, protože ten frajer nikdy nebyl v Africe. To byl černoch. To bylo ještě v Oaklandu, kam jsem dojížděl do práce. To bylo v té době město s největší koncentrací černošského obyvatelstva mimo území Afriky. Tam jste neviděl bílého. Když se něco píše o černošských ganzích, tak je to vždycky z Oaklandu. Já jsem tam pracoval ve firmě a měl jsem za šéfa černocha. Jmenoval se Ron Richardson. Byl černý jak telefon. Ve středu města vlastnil autoservis a opravdu nám tam ti místní obyvatelé vykrádali našim zákazníkům auta, která jsme nemohli schovat do servisu. Když bylo auto na půl zajeté do dílny, půl auta venku, půl auta vevnitř, zatímco se vypisovaly papíry, tak byli schopni vykrást kufr,“ postěžoval si Chaloupka.

„U Rona jsem dostal největší školu. Tam jsem graduoval v otázce menšin. Pořád jsem kolem sebe viděl nářky těch černochů, jak oni nemají, jak oni nemůžou, jak by chtěli něco zadarmo a jak trpí, bla bla bla bla bla, podobně jako u našich Cigánů. Někteří ještě brečeli, že se nechali z bídy naverbovat do Vietnamu a ještě dnes trpějí a mají z toho trauma. Já jsem šel za tím svým černým šéfem, který podnikal, žil slušně a měli jsme dobré zákazníky, i černošské zákazníky. Viděl jsem, že tu jsou černoši, kteří brečí a řvou, že něco chtějí zadarmo, ale i černochy, kteří makali, někam to dotáhli, podnikají a dá se s nimi normálně mluvit. A já jsem šel za Ronem a ptám se ho, proč ti černoši furt hulákají a furt by chtěli pomáhat a pořád se na něco vymlouvají a on, sám černoch, mi řekl: protože to jsou darebáci, zneužívají systém,“ vyprávěl Chaloupka.

Černošský šéf Ron Richardson Chaloupkovi řekl: „Oni mají stejnou možnost jako já. Já jsem se tady v těch ulicích narodil, ani nevím komu. Vykrádali jsme auta, vykrádali jsme trafiky, prodávali jsme drogy a taky jsem šel do Vietnamu, protože mi to hořelo u prdele a mohl bych jít už tak maximálně do kriminálu. Ve Vietnamu mi prostřelili prdel, vrátil jsem se z Vietnamu, nemám žádné psychické následky ani z Vietnamu, ani z rodiny, kterou jsem neměl, mám byznys, jezdím bavorákem, mám barák nahoře na kopci a mám slušně vychovaná děcka. Každý z nich to takhle může dokázat, akorát že pro některé z nich je jednodušší natáhnout ruku a řvát.“

„Rasistický“ černošský šéf Ron

Chaloupka vyprávěl i další tragikomickou příhodu o politické korektnosti a takzvaném rasismu: „Byl jsem u toho, kdy jeden černoch došel k Ronovi do kanclu, černoch k černochovi, a říká mu: máš práci? Ron mu slušně říká: nemám, bratře, nemám. A neměl. A on na něj ten černoch začal řvát, že je rasista, že si na něj půjde stěžovat. Oni jsou tak zblblí tou politickou korektností. Černoch na černocha začne řvát, že ho diskriminuje. To je naprostý nesmysl.“

Varuje před tím, aby se podobné věci jako v USA nestaly u nás: „Proč to říkám, protože nechci, aby se to stalo u nás. A ono to u nás podobným směrem jde. Nemůžu si představit, že jsem v Česku, kde jsem se narodil, můj táta se tu narodil. Můj táta mluvil česky, já mluvím česky, moje děcka mluví česky a já pak přijdu na úřad, kde bude někdo, kdo bude mluvit jenom cikánsky. My jsme si museli dělat v USA řidičáky v angličtině, ale když tam přišel señor, tak si ho mohl udělat ve španělštině. Já jsem říkal, že já jsem do USA přišel také z jiné země a nikdy jsem po nikom nic nechtěl a nikdy jsem od nikoho nic nedostal. Ale snažil jsem se rychle naučit jazyk, zjistit, co můžu a nemůžu, abych nevadil ostatním a snažil jsem se najít práci a živit se sám. A tady tyto v uvozovkách menšiny, které se mnohde už stávají většinou, tam přijdou, lehnou si na záda a čekají, kdo se o ně postará. Já nechci, aby se to stalo tady. Tím směrem se to tu uchyluje.“

Jaká romština. Tady je Česko

„Co je to za nápad podporovat výuku romštiny ve školách. Proboha, jaká podpora, chcete se učit romsky, učte se romsky, ale za své a nejdřív musíte umět česky, protože tady je Česko, ne Romsko. Tady je Česko, mluví se tu česky a nezavádějte mi sem nějaké krávoviny. Jestli tu chcete žít, ok. Já jsem taky žil v cizí zemi, ale přizpůsobil jsem se pravidlům a naučil se jazyk. Jestli chce někdo vlézt do Česka, tak prosím, ale nevaďte ostatním, naučte se česky a starejte se o sebe. Dělejte něco, abyste nebyli na obtíž a abyste nevyvolávali tu nenávist vůči vám. Vždyť jste sami proti sobě,“ vyzval Romy Chaloupka.

Chaloupka zná jednoho českého Roma, se kterým si říkají „bratráneček“. „To je Cikán v Hodoníně, když jedu kolem, tak mu dám nějaké drobné. Je to Cikán, žádný jaderný fyzik, ale pořád ho vidím něco dělat. Aspoň se snaží. Furt tlačí káru a vozí do sběru nějaký kov. Nevím, jestli něco ukradne. Podle toho, co vozí, tak to nikde neukradl. To je spíš odpad. Vozí do sběru a snaží se vydělat nějakou kačku na svoje děcka. Pak jsou tam Cikáni, nejenom u nás v Hodoníně, kteří podnikají a mají a jsou úplně v pohodě. A ti mi vůbec nevadí. Kdyby byli černí, zelení, fialoví, průhlední, mně to je jedno. Podle toho nerozlišuju. Rozlišuju dobrého a špatného člověka. Vím i o spoustě bílých parazitů. Když mluvím o parazitech, tak Cikáni si to vztahují sami na sebe, protože vědí, která bije, ale já tím myslím všechny špatné lidi,“ zdůrazňuje politik VV.

„My tu pořád mluvíme o nějaké podpoře jejich začleňování bla, bla, bla. Nevím, co se ještě nevyzkoušelo. Prachy se do toho rvou, lidská energie, ale jaký je efekt. Není. Je to horší a horší. Častěji a častěji dochází k fyzickému násilí. Stát pro ochranu slušných lidí dělá minimum. To je jako když v bohaté rodině má tatínek nevychovaného parchanta, který bere drogy, chlastá a nechodí do školy a tatínek řekne: vždyť já už nevím, co mám dělat. Vždyť jsem do něj narval tolik peněz. To je ale možná ta chyba. Radši nech toho bastarda vyhladovět a on se začne chovat slušně, anebo umře. Ale evidentně nefunguje, když se do toho spratka rvou další a další prachy, protože on pak dělá další a další průsery a nemá snahu se o sebe postarat. Tady je to stejné. My do nich rveme stovky milionů. Těžko se to dá spočítat, ale já to vidím mezi 20 až 50 miliardami ročně, co nás stojí romská otázka,“ míní poslanec.

Týpci v prostěradlech se samopaly

Chaloupka též varuje před potenciálními problémy, které vznikly v západní Evropě především s muslimskými imigranty a nechce, aby se něco podobného opakovalo u nás. „Znovu říkám: chceš tady žít, tak se musíš přizpůsobit ty, ne většina tobě. Já, když se nastěhuju do Pákistánu, tak tam určitě nebudu s manželkou běhat po ulicích, kdy ona bude v kraťasech a jenom v nějaké sportovní podprsence. A řekl bych těm imigrantům: když vám se to tak líbí, chodit v těch prostěradlech, tak jsou země, kde se to normálně praktikuje, tak hybaj tam. Když budete tady, tak se chovejte slušně, klidně mějte svou kulturu, ale dělejte to tak, ať to není na obtíž ostatním,“ říká Chaloupka.

„Četl jsem o případu a tomu jsem se hrozně smál, kdy nějaká muslimka žalovala myslím francouzskou vládu za to, že jí nedovolí, aby si na řidičák dala fotku v burce. Já jsem se tenkrát tak strašně řehtal. Já už vidím, jak ona někde frčí tím citroenem a zastaví ji ten četník ze Saint Tropez a ona mu ukáže řidičák a na tom řidičáku je fotka hromady hader. A on řekne: ´pokračujte, v pořádku, ta hromada hader jste vy. Ten faldík si jenom přehoďte. Ten růžek toho prostěradla máte trošku jinak, ale dobrý.´ Jak do prčic, takhle to přece ale nejde. To už jsou takové věci, jsou tak ofrklí, ale průser je, že my jim na to naskakujeme. Místo toho, abychom řekli: to už je moc a vůbec o tom nediskutuj. Tady je taková a taková země, mluví se tu takovým jazykem. Lidé se tu živí tím, že chodí do práce. Nestřílíme lidi na ulici, nevyhazujeme se do luftu, nekamenujeme lidi na ulici, neschováváme se se svými kulomety do prostěradel a chováme se slušně. Pokud tu chcete žít, tak ty základní pravidla dodržujte. Když nechcete, tak tady žít holt nemůžete. My se nemůžeme přizpůsobovat. To je naše země, naše místo,“ zdůraznil na závěr véčkař Chaloupka.