V něm rovněž kritizuje omezování občanských svobod a trhu, demokracie a národní suverenity,  zatímco na vzestupu je podle něj bohužel postdemokracie, mediokracie, budování centralizovaného jednotného superstátu a socialismu.

„Dnes, po přijetí Lisabonské smlouvy, se dá říci, že Německo získalo mírovou cestou jasnou evropskou hegemonii, o níž bezúspěšně vedlo dvě světové války," zdůraznil prezident.   

Německo nechce platit za svou hegemonii

Klaus však připouští, že německou reakcí na tento „historický úspěch" je spíše rozčarování a neochota nést náklady, které se od něj všeobecně očekávají. Podle prezidenta to jasně ukazuje řecká dluhová krize a německé postoje k ní.

„Spíše než dalším integračním impulsem by se tak řecká dluhová krize mohla stát spouštěcím mechanismem přehodnocování dosavadních integračních ambicí. Pokud by se to stalo, bylo by to určitě dobře. Jestli se nic nestane, tolik potřebné přehodnocování nastane samo od sebe. Jak ukazuje příklad Řecka, samovolné procesy mohou mít velmi dramatický vývoj," vidí jistou naději Klaus.

Klaus si nebral servítky ani před šesti lety