Převratné události odstartované zmasakrovanou studentskou demonstrací 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze vedly k odstranění systému, který u nás fungoval po čtyři desítky let. Definitivním razítkem na jeho konec byla změna vlastnických vztahů, což pečetilo v roce 1991 přijetí tzv. zákona o velké privatizaci a na podzim téhož roku rozjezd kupónové privatizace.
Jeden z jejích duchovních otců Dušan Tříska, který byl v letech 1990 až 1992 náměstkem ministra financí Václava Klause, uvádí v Newsletteru vydávaném Centrem pro ekonomiku a politiku, že architekti této transformace se nemohli opřít o žádnou dlouhodobě připravovanou ideovou (analytickou) základnu, že žádné poučky „vědeckého kapitalismu" nebyly k dispozici.
Návratu ke kapitalismu nebylo kde se učit
„Toto intelektuální selhání společenskovědní obce jistě mělo nejrůznější důvody, nicméně zdůrazněme, že například v západním akademickém světě se návrat ke kapitalismu nepředpokládal a snad ani nepovažoval za žádoucí," upozorňuje Tříska, že šlo o mnohem složitější proces než ten opačný z roku 1948, kdy transformaci kapitalismu v socialismus obstaralo znárodnění.
Nešlo jen o to, že přechod k socialismu byl zjednodušením až trivializací společenských vztahů. Ale i o to, že socialismus měl své know how ve vědeckém komunismu a k dispozici byly i převoditelné zkušenosti Sovětského svazu. „Naopak pro účely návratu ke kapitalismu, tedy transformace reálného socialismu, žádné podobné know how neexistovalo," vzpomíná nynější odborný asistent Národohospodářské fakulty VŠE, že se při návratu ke kapitalismu začínalo na zelené louce.
Pochvala za odvahu nečekat na vládu práva
Přestože musel Tříska kvůli pozitivní lustraci místo náměstka ministra financí v roce 1992 opustit, zůstal klíčovou postavou při přípravě kupónové privatizace a jejího technického řešení. Už dříve se ale začaly rozcházet jeho představy s těmi, které měl druhý z duchovních otců kupónové privatizace Tomáš Ježek. Pravidla pro rozdělování státního majetku nastavili společně, ale rozešli se v názoru na způsob dohledu nad vznikajícím kapitálovým trhem.
Zatímco Ježek prosazoval vznik regulatorního orgánu, Tříska zase věřil v sílu neviditelné ruky trhu. „Pochvalme se za odvahu, s níž jsme tehdy mezi základní principy procesu privatizace zařadili i tezi, že nedává žádný smysl čekat na efektivní právní řád a jeho vynutitelnost, tedy ´vládu práva´," zmiňuje Tříska právě to, co bylo dlouhá léta a ještě nyní je terčem kritiky.
Tříska energicky obhajoval legislativní přítmí
„Tříska, to byl enfant terrible, člověk neustále provokující, šokující, nesmírně inteligentní. Je však také jedním z hlavních propagátorů ´privatizace pod zhasnutým světlem´. Zejména poté, co se stal duchovním otcem RM Systému, byl jedním z těch vlivných mužů, kteří legislativní přítmí velmi energicky obhajovali," řekl Tomáš Ježek novináři Petru Husákovi, který to pak neautorizovaně zveřejnil v knize Budování kapitalismu v Čechách.
Tříska totiž označuje za nesmyslnou již samotnou představu, že transformační proces lze na „nějaký čas", pro ty či ony „účely", více či méně „pozastavovat". I kdyby byl odklad možný, je sporné, zda například dnešní úroveň „vlády práva" je skutečně tím, nač jsme měli dvacet let čekat. „A pokud by stát dokázal ustavit pořádky, které rozliší dobro od zla s tím, že obé spravedlivě odmění, vzniká otázka, proč vůbec takový ráj na zemi transformovat či dokonce privatizovat," podotýká Tříska.
Podniky zařazené do kuponovky byly pět let bez dozoru
„Všemu navzdory tedy nemohu vyloučit, že i nadále budu - za posměchu mezinárodních celebrit a pražské intelektuální smetánky - svá veřejná vystoupení zahajovat hrdým přiznáním podílu na české transformační cestě a končit povzdechem, že bych svou pravou ruku vyměnil za jednu další takovou příležitost," přiznává klíčový muž kupónové privatizace.
„Dušan Tříska jako hlavní autor kupónové privatizace si své vlastní dítě musí pochválit. Ale už nezmiňuje, že pět let byly podniky zařazené do kupónové privatizace ponechány bez dozoru a řízení. Jejich managementy byly limitovány jen vlastními morálními kvalitami, jinak si s podniky mohly dělat, co chtěly. A většinou také dělaly," poukazuje pro ParlamentníListy.cz bývalý místopředseda vlády pro ekonomiku Jiří Havel na hlavní problém kupónové privatizace.
Politický úspěch a ekonomický propadák
Europoslanec ČSSD také připomíná, že největší část podniků zařazených do kupónové privatizace se „vypařila" na rozdíl od těch, které byly transformovány standardně. „Názorným příkladem je Škoda Mladá Boleslav. Mezi těmi kupóny jsou úspěšné výjimkou. Přitom třeba ČKD nebo Škodu Plzeň mohl koupit Siemens," vzpomíná Havel, že i jiné firmy se mohly vydat cestou jako mladoboleslavská automobilka.
Když bylo patnácté výročí kupónové privatizace, tak prohlásil stínový ministr financí ČSSD Jan Mládek, že šlo o politický úspěch a ekonomický propadák. „Ne náhodou se kupónové knížky začaly prodávat v týdnu před volbami, v nichž tak slavně zvítězila nová Klausova strana ODS. Díky Viktoru Koženému se do kupónové privatizace zapojilo přes šest milionů lidí," říká Havel, který byl v letech 1999 až 2001 místopředsedou a předsedou výkonného výboru Fondu národního majetku.
S kritikou neuspěl ani americký držitel Nobelovy ceny za ekonomii
„Velkým kritikem kupónové privatizace byl i uznávaný americký ekonom Joseph Stiglitz. Když byl v roce 1996 v Praze, tak vyzýval Václava Klause k ochraně minoritních akcionářů a trhu," připomíná Havel názory držitele Nobelovy ceny za ekonomii. „Všichni jsme byli strašně naivní, neměli jsme praktickou zkušenost s trhem. Ani já jsem si nedokázal představit důležitost těch institucí," přiznává pro ParlamentníListy.cz Havel.
K věci:
Foto: Hans Štembera
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
