Převratné události odstartované zmasakrovanou studentskou demonstrací 17. listopadu 1989 na Národní třídě v Praze vedly k odstranění systému, který u nás fungoval po čtyři desítky let. Definitivním razítkem na jeho konec byla změna vlastnických vztahů, což pečetilo v roce 1991 přijetí tzv. zákona o velké privatizaci a na podzim téhož roku rozjezd kupónové privatizace.

Jeden z jejích duchovních otců Dušan Tříska, který byl v letech 1990 až 1992 náměstkem ministra financí Václava Klause, uvádí v Newsletteru vydávaném Centrem pro ekonomiku a politiku, že architekti této transformace se nemohli opřít o žádnou dlouhodobě připravovanou ideovou (analytickou) základnu, že žádné poučky „vědeckého kapitalismu" nebyly k dispozici.

Návratu ke kapitalismu nebylo kde se učit

„Toto intelektuální selhání společenskovědní obce jistě mělo nejrůznější důvody, nicméně zdůrazněme, že například v západním akademickém světě se návrat ke kapitalismu nepředpokládal a snad ani nepovažoval za žádoucí," upozorňuje Tříska, že šlo o mnohem složitější proces než ten opačný z roku 1948, kdy transformaci kapitalismu v socialismus obstaralo znárodnění.

Nešlo jen o to, že přechod k socialismu byl zjednodušením až trivializací společenských vztahů. Ale i o to, že socialismus měl své know how ve vědeckém komunismu a k dispozici byly i převoditelné zkušenosti Sovětského svazu. „Naopak pro účely návratu ke kapitalismu, tedy transformace reálného socialismu, žádné podobné know how neexistovalo," vzpomíná nynější odborný asistent Národohospodářské fakulty VŠE, že se při návratu ke kapitalismu začínalo na zelené louce.