Sedmdesátistránkový dokument s názvem „Mezinárodní komparativní studie o policejních sborech“ vykazuje podle Kellera celou řadu metodologických nedostatků. Většina z nich se týká porovnávání tzv. hustoty policie v jednotlivých zemích Evropské unie. I samotný Odbor bezpečnostní politiky v úvodu své studie konstatoval, že jedním z největších limitů, které se na kvalitě podkladové práce pro rozhodování vlády podepsaly, byl nedostatek času. Podle policejních odborů má tato práce posloužit jako argument ministra Kubiceho k dalšímu snižování stavů.

Autor či autoři podle Kellera v podstatě jen mechanicky srovnávají počty obyvatel připadajících na jednoho policistu v různých zemích EU. Z tohoto srovnání vychází, že tzv. policejní hustota patří v České republice k nejvyšším (jeden policista na 240 obyvatel). Nejnižší policejní hustotu vykazují Finsko, Dánsko a Švédsko, ze zemí bývalého východního bloku pak Rumunsko a Polsko (viz graf nahoře). Na základě tohoto srovnání autoři naznačují, že stavy policie v České republice jsou příliš vysoké.

Na severu si lidé věří

Zmíněná komparace podle sociologa nezohledňuje ale klíčové faktory, které umožňují některým zemím držet relativně nižší stavy policie než Česká republika. Tím prvním je Míra generalizované důvěry.