Jak to s tou Ukrajinou celé dopadne? Ptáme se od 21.7.2014.Anketa
Tak se stalo i před několika dny na sociální síti, kdy se téměř každý, kdo má svůj profil, nějak zapojoval do debaty nad smrtí českých vojáků v Afghánistánu. I když v tuto chvíli další události zastínily toto téma, přece jen stojí za to se u něj zastavit. Ostatně - ani události současné nenechává Antonín Baudyš stranou svého zájmu, takže v nejbližším čase přinesou ParlamentníListy.cz jeho vyjádření i k tomu, co se mohlo přihodit s malajsijským letadlem na Ukrajině a jaké na to má on osobně názory. Ale zpět k válce v Afghánistánu a jejím obětem.
„Uvěřili jsme představě, že Afghánistán je pro Západ nebezpečný. Uvěřili jsme tomu, že vzdáleně, ale možná snad trochu přece, nějak souvisí Afghánistán s 11. zářím. Vytvořili jsme si zcela debilní představy, abychom pomohli světové velmoci naplnit její zrůdné záměry. Už dvanáct let tuto zemi okupujeme. Za těch dvanáct let jsme ji rozesrali mnohem více, než jak na tom byla dříve. A teď se divíme tomu, že nám tam sejmuli čtyři kluky. Říkám natvrdo: Kluci a holky v Parlamentu, kluci a holky v novinářské obci - je to vaše práce,“ napsal tvrdě Antonín Baudyš na Facebooku spolu se sdíleným odkazem na článek Britských listů nazvaný Slzy pro žoldáky. Reakce na sebe nenechaly dlouho čekat – během krátké doby jich bylo hned několik set. Většina z nich vyčítala Baudyšovi jeho údajnou neúctu k vojákům, kterou, měli pocit, že vyčetli z jeho statusu. Ten se však bránil.
Jde o zištnou válku proti slabým, říká Baudyš
„Sám se vůči vojákům nikde nevymezuji. Ale že jde o očividně zištnou válku silných proti slabým, myslím, přehlížíš,“ reagoval na jeden z příspěvků jeho facebookových přátel. „Honíme chudáky po horách s pomocí nejmodernějších technologií, jako jsou drony, radary a další. Svět je přitom plný ošklivých vládců a hnutí, viz například v Zimbabwe. Tálibán je pouze záminkou, proč tam být. Nemluvě o tom, že příslušníkům wehrmachtu bychom mohli s touto úctou skládat stejné pocty za jejich hrdinství, že nereptali, když je poslali. Okupované národy Evropy přitom ohrožovaly Německo asi tak stejně, jako Tálibán ohrožuje Evropu,“ bránil se Antonín Baudyš proti smršti některých příspěvků padajících na jeho hlavu.
Psali jsme:
Podle něj, pokud si chce někdo povídat o tom, proč v Afghánistánu skutečně naše armáda je, tak by si měl nastudovat alespoň v kostce to, co se kolem Afghánistánu dělo před invazí. „Protože všechno, co se píše PO invazi, už je pouhá propaganda, která postrádá kontext, a tím i smysl,“ poznamenal dál Baudyš. Snažil se pak vysvětlit i to, že celá diskuze, která se pod jeho odkazem vedla, z jeho hlediska není ani o vojácích.
Psali jsme:
Zabití vojáci sloužili korporátnímu fašismu
„Jejich smrt byla jen motivem, abych se do toho, proč se do téhle špinavé války, které se bohužel účastníme, mohl opřít. Ale to, že zabití vojáci sloužili korporátnímu fašismu, je fakt, nikoli urážka. Řeči o terorismu a bezpečí jsou bezostyšnou lží, kterou jsme už třináct let ohlupováni. To, že naši okupují neštastnou zemi jenom kvůli strategickým hrám s ropou a zemním plynem, je evidentní pro každého, kdo je ochotný to alespoň trochu zkoumat,“ domnívá se Baudyš.
Psali jsme:
Podle něj je navíc též dobré mít na paměti, že se samozřejmě věci často dějí nepřímo. I proto napsal jednomu z oponentů mimo jiné také například tato slova: „Uvědom si, že Spojené státy v podstatě stále zacházejí i s Evropou a zejména Německem v duchu: My jsme válku vyhráli, je to tady naše. Viz odposlouchávání německé vlády a lídrů Evropské unie.“
Kdo je Antonín Baudyš mladší?
Vystudoval bakalářský stupeň filozofie na Hochschule für Philosophie v Mnichově. Jeden rok studoval teologii na Université Fribourg a dva roky religionistiku na Filozofické fakultě UK v Praze. Čtyři roky (1992-1996) strávil v řeholních domech Tovaryšstva Ježíšova. Své astrologické vzdělání získal od svého otce Antonína Baudyše a dále studiem autorské dvojice Frances Sakoyan & Louis Acker a dalších autorů. Od roku 1996 působí jako poradenský astrolog.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
