Obsáhlý text rekapituluje vývoj společnosti od roku 1992, kdy vláda převedla elektrárny a přenosovou síť ze státních Českých energetických závodů na nově založenou akciovku. Stát si v ní ale i po privatizaci ponechal rozhodující vliv.
V devadesátých letech pod vedením generálního ředitele Petra Karase se společnosti dařilo a ročně vydělávala miliardy. Ve vedení tehdy působil např. i někdejší vysoký manažer Bank of America Gabriel Eichler. Právě jeho kontakty dokázaly ČEZ sehnat peníze na důležité investice, třeba modernizaci zastaralých uhelných elektráren, nebo dostavbu Temelína.
Pak přišli Grossovi lidé
Vše se změnilo s nástupem vlády ČSSD roku 1998. „Kvůli personálním čistkám se do čela společnosti dostali lidé, jejichž hlavní kvalifikací byly dobré kontakty na tehdejšího předsedu poslaneckého klubu ČSSD Stanislava Grosse a ministra financí Iva Svobodu,“ píší LN.
Analytik Michal Šnobr komentuje pro LN tehdejší dění diplomaticky: „Ne vše, co se odehrávalo v ČEZ v této době, se odehrávalo ve prospěch akcionářů.“ Zisk, který ještě v roce 1996 činil 8 miliard korun, se roku 1999 scvrknul na pouhé dvě miliardy. Zcela reálně hrozilo, že se nepodaří dostavět Temelín a nedokončení této stomiliardové investice by budoucí energetický gigant přivedlo na pokraj kolapsu.
Tato éra je spojována především se jmény Theodora Dvořáka a Milana Černého. Zkušení šíbři, z nichž první byl později spojován s nákupem stíhaček Gripen a dnes spoluvlastní obří solární elektrárnu v Brně - Tuřanech, dokázali během několika let zvrátit příznivý vývoj. Situace se ještě zdramatizovala, když jednotliví manažéři začali válčit navzájem. Někteří pamětníci podle LN vzpomínají „jak po firmě kolovala nahrávka, na které jeden z nejvýše postavených mužů firmy dovádí s prostitutkami.“
Míl přichází v poslední chvíli
V kritické situaci vstoupil do hry ministr průmyslu a obchodu Miroslav Grégr. Údajně doslova uprosil manažery britského podniku International Power, aby uvolnili zkušeného manažéra Jaroslava Míla. Ten začal tím, že vyházel třetinu manažerů.
Během jeho vedení se podařilo připravit na otevření trhu s elektřinou, spustit první dva bloky v Temelíně a zahájit přípravy na zahraniční expanzi - nejprve na Slovensko a do Bulharska. Mimoto Míl s Grégrem vymysleli, jak ovládnout většinu dodávek pro koncové zákazníky a tím položili základy budoucích rekordních zisků.
Koncem roku však státem ovládaná dozorčí rada Míla odvolala. Důvodem podle Míla bylo to, že se ČEZ přihlásil do privatizace dvou velkých uhelných společností. „Ministři ze Špidlovy vlády měli na jejich prodej jiné favority,“ vysvětlují LN.
Zázračný manažer a kamarád politiků
Na jeho místo přišel mladý Martin Roman, dosavadní šéf plzeňské Škodovky. Předcházela jej pověst zázračného manažera, který již ve třiadvaceti řídil českou pobočku nadnárodní potravinářské firmy Wolf Bergstrasse. Měl silného protikandidáta - předsedu představenstva Vítkovice Steel Vladimíra Baila. Jenže zrovna v té době unikla z tajných služeb informace o Bailových kontaktech na ruskojazyčnou mafii.
Roman se poučil z Mílova osudu a od začátku si systematicky budoval síť kontaktů s politiky a lobbisty. „Kontroloval každé gesto, měl promyšlené každé slovo, byl doslova mistrem sebeprezentace. Uměl přesvědčit politiky, i finanční trhy,“ píší LN. Akciové trhy se do ČEZ zamilovaly. Jedna akcie, která v době jeho nástupu stála 173 korun, se v prosinci 2007 dala prodat za 1400 korun.
Tehdy byl ČEZ na vrcholu. Na firemní večírek jim známé duo Soukup - Osvaldová složilo hymnu s perlami typu „uhlí, voda, jádro, vzduch - budiž světlo, řekl Bůh“, nebo „dráty, turbíny - k tomu síla skupiny - my všichni jsme ČEZ“. Tehdy také vznikl opční akciový program, který jen Romanovi přinesl zhruba půl miliardy korun. Sebevědomá společnost v té době sestavila kontroverzní komando NTZ, které v černých kombinézách a kuklách pronásledovalo černé odběratele.
V roce 2007 ještě Roman stihl přimět politiky ke vzniku České energetické burzy. Tím ČEZ přestal být v roli lumpa, zdražujícího lidem proud.
Mejdan skončil
Jenže, jak píší LN, „velký mejdan skončil, jakmile do Evropy vtrhla ekonomická krize.“ Novináři si vzpomínají na nápadnou změnu v chování Martina Romana na tiskových konferencích. Když zisky rostly, rozdával na všechny strany úsměvy, zatímco teď se „nejistě hrbil na židli a mluvil tónem řečníka na smutečním obřadu.“
Navíc se začaly objevovat pochybnosti o čistotě provedených transakcí. Zejména o stále častějších obchodech s finanční společností J&T, které prý ne vždy byly pro státní energetický podnik výhodné. Příliš se nepovedla ani např. expanze do Albánie, kde po direktivním snížení cen proudu musel intervenovat i premiér Nečas.
Navíc se začalo spekulovat i o podezřelých transakcích samotného Romana. Mluvilo se o skrytém podílu v plzeňské Škodě, o to zásadnějším, že u společnosti Škoda Power, která pod Škodovku patřila, si ČEZ nechal vyrobit turbíny za celkem 26 miliard.
Martin Roman však dokázal i z této šlamastiky elegantně vybruslit. Sám oznámil svůj odchod a vedení předal svému kamarádu a nejbližšímu spolupracovníkovi Danielu Benešovi. Za odměnu se stal předsedou dozorčí rady ČEZ. „Jsem si jist, že tým, který ČEZ vedl, má důvod k hrdosti,“ hodnotí dnes své působení v čele společnosti.
Nový šéf se snaží změnit image. Neukazuje se tolik s politiky a lobbisty, ale spíše se stylizuje do pozice služebníka veřejnosti.
LN shrnují, že ČEZ je pro vládu majetkem v hodnotě 290 miliard, který každý rok přináší jen na dividendách do státní pokladny 17 miliard. „Na druhou stranu je však polostátní podnik lákavým terčem lobbistů a podivných zájmů a kšeftů,“ uzavírá deník.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: jav
