Neziskové organizace jsou důležitým zaměstnavatelem a poskytovalem obecně prospěšné činnosti. Podmínky pro jejich fungování však v Česku nejsou dobré. Ekonom Lukáš Zemen je členem několika občanských sdružení a mnoho zkušeností posbíral při svém působení v Německu. Může tak velice dobře porovnávat rozdíly mezi oběma zeměmi.
Zemen: Drábkova Rada vlády nefunguje
Získávání peněžních prostředků v Německu je podle Zemena úplným opakem toho, jak to funguje v Česku.
„V Německu předem vím, jakou částku jsem schopen dostat, a co pro to musím splnit. Není to jako tady, kde se vždy tři měsíce stresuji, jestli dotaci obdržím,“ líčí situaci pro ParlamentníListy.cz Zemen. Ten vidí problém také v tom, že si žadatel o finanční obnos musí vždy vybrat konkrétní oblast, ve které bude žádat. „V případě dětí bych měl logicky čerpat dotaci z ministerstva školství a ministerstva práce a sociálních věcí, ale to nejde. V Německu toto vůbec není specifikované, mají tam jeden velký balík,“ odhaluje ekonom.
Zemenovi se příliš nezamlouvá ani přístup jednotlivých českých politiků. „Pan ministr Drábek je oficiálně předsedou Rady vlády pro nestátní neziskové organizace. Rada se ale neschází a nefunguje. Dobře neprobíhá ani komunikace ze strany Drábkova resortu. „V Plzni mám informační centrum pro mládež, kde je nutné dodržet určitý standard, abych byl certifikován ministerstvem školství. Otevřeno musím mít od 13 do 17 hodin a pracovat tam musí dobrovolníci, protože nelze získat dotaci na osobní náklady. Studenti škol však v takové době studují. Zaměstnal jsem tedy osoby se zdravotním postižením na paragraf 78. Drábek ho ale škrtnutím zrušil a vytvořil chráněná pracovní místa. Po půl roce, kdy se člověk snaží uzpůsobit tomu, aby prošel a došlo ke schválení, zjistí, že už opět neplní standardy,“ říká Zemen.
Česká legislativa: Hlavní kámen úrazu
Zatímco u německých sousedů funguje donátorství a mecenášství na oficiální úrovni hladce, v České republice tomu tak prý není. „Hodně záleží na prostředcích od firem či věcných darech. Legislativa je tu však nastavena tak, že nikdo nechce být oficiálním donátorem. Spousta lidí se totiž bojí odkrýt své příjmy a v zúčtování by to bylo vidět,“ vysvětluje ParlamentnímListům.cz dále Zemen, který firemní dobrovolnictví považuje za správnou cestu, jak podporovat neziskový sektor. „Takhle to dneska funguje na západě. Peníze od firmy jsou nezávislé na dotacích, na datumu a času a lze pomocí nich zajistit konstantní příjem. Velmi se to osvědčilo například v Norsku, ale tam je to umožněno legislativou, což je u nás hlavní kámen úrazu,“ konstatuje Zemen.
„Česko vedle Německa působí jako chudý příbuzný. Vše sklouzává k tomu, že německá strana má peníze a ta česká je levnou pracovní silou,“ pokračuje Zemen. Ten rovněž vidí určitou komplikaci v tom, že spolkové země neuznávají české kraje jako rovnocenného partnera. Pokud chce česká krajská organizace spolupracovat s německou, musí se pohybovat na úrovni zemských okresů - a ne spolkových zemí.
Stát škrtá, město podporuje pouze kulturu
Do neziskového sektoru v České republice teče stále méně peněz. Kromě vládních škrtů neziskové organizace v Plzni přišly o peníze, které každoročně dostávaly od města. „Tím, že Plzeň získala titul Evropského hlavního města kultury, došlo k přesunu všech finančních prostředků na veškeré neziskové organizace pouze do kultury a pouze do věcí v rámci projektu Plzeň 2015. Kraj nás však podržel a město a stát zasuploval, uzavírá Zemen.
{relatedarticles title="Psali jsme:" articles="240674,239514" /
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Švábek
