Pokud by někdo hledal srovnání s tím, jak se staví v Česku i k drobným dlužníkům stát, vymahači a exekutoři a jak se postavila Evropská unie k Řecku - je prý zcela mimo.
"Je to jen začátek a velice krátkodobý pohled na věc. Odpuštění zní pěkně - u státního hospodaření i u soukromé osoby, ale je třeba zdůraznit, že z dlouhodobějšího hlediska je to vlastně bankrot Řecka - jen posunutý o rok později. A politici o něm mlží se slovy s odpuštěním. Bankrot Řecko nemine, po něm ho budou čekat nejméně další tři roky velmi tvrdých recesí. Stoupne míra nezaměstnanosti, podniky budou hromadně propouštět. Stejné to je i u člověka, který se rozhodne pod tíhou dluhů vyhlásit osobní bankrot. Relativně se sice nějaké části dluhů zbaví a zbaví se tlaku, ovšem čeká ho několik let poměrně velké bídy," reagovala pro ParlamentníListy.cz ekonomka Markéta Šichtařová.
Čtěte také:
Podle ní odpuštění části dluhu Řecka přinese v dohledné době, maximálně dvou let, ale s velkou pravděpodobností už příští rok potíže evropským bankám. "Pokud se nebudou potýkat přímo s krachy, budou balancovat pouze na hranici přežití. Pro klienty to bude znamenat to, že nebudou dostávat takovou škálu služeb, jakou od bank byli zvyklí očekávat, problémy budou i při půjčkách, dokonce se dá odhadnout, že banky mohou půjčky i přestat poskytovat," vylíčila možné další dopady "odpustku" Šichtařová.
Čtěte také:
Detailně a odborně se zabývala vývojem kolem Řecka i ve svém komentáři, který na aktuální ekonomická témata píše skoro denně.
Řecku se odepíše vlastně jen 100 miliard eur. A to je stejně málo
Připomíná v něm, že se eurozóna shodla na tom, že 50 procent nominální hodnoty řeckého dluhu bude odepsáno.
"Půjde ale pouze o dluh vlastněný bankami a jinými soukromými investory. Dluhopisy vlastněné Evropskou centrální bankou (ECB) nebo členskými státy eurozóny jsou nedotknutelné. Takže nyní se řecký dluh pohybuje okolo 350 mld. eur. Odepsáno ale bude pouze zhruba 100 mld. eur. A to je málo. Příliš málo. Je to jen necelých 29 procent celkového řeckého dluhu," uvádí Markéta Šichtařová.
A odvolává se na data agentury Moody's, podle kterých prošlo od roku 1983 defaultem 14 zemí. Zajímavé podle ní je, že v případě těchto 14 zemí přišli v průměru podle studie Moody's investoři o 47 procent investic. Poslední Jamajka byla jen slabým odvarem, protože investoři přišli jen o 10 procent. Mnohem horší to bylo v roce 2005 v Dominikánské republice, kde investoři přišli o 95 procent investice. "Odpis zhruba 50 procent dluhu je tedy „průměr" při bankrotu země. Řecko ale není „průměrný bankrotující stát" - jeho situace je mnohem horší. A odepsáno bude podprůměrně málo. To jeho situaci nemůže vyřešit," varuje dále ekonomka Šichtařová.
Odpuštění dluhu jako řešení? Ne, jen politická deklarace
Řecký dluh by se měl tak za daných podmínek do roku 2020 zredukovat na zhruba 120 procent řeckého HDP (hrubého domácího produktu).
Čtěte také:
"Ale již není řečeno, jak konkrétně toho má být dosaženo - čili opět to je jen politická deklarace. I kdyby se to povedlo - je to snad řešení? Existují země s dluhem pod 100 procent HDP - a přesto musely požádat o mezinárodní pomoc. Dluh ve výši 120 procent HDP a ještě až v roce 2020 je příliš," říká ParlamentnímListům.cz Šichtařová.
Čtěte také:
- Dolejš: Banky v EU nekrmit miliardami. Europoslanec Havel se mu směje
Upozorňuje i na to, že soukromí věřitelé prý odepíší 50 procent z řeckého dluhu "dobrovolně". Podobná dohoda, byť týkající se menšího procenta, z léta skončila zklamáním, později se ukázalo, že banky neodepsaly, kolik se čekalo. "Dokud se mluví o dobrovolnosti, je to, jako by se o něm nemluvilo vůbec. Odpis musí být administrativní a musí přijít rozhodnutím Řecka, které jednoduše řekne, že nesplácí tolik a tolik procent svého dluhu bez výjimky,"upozorňuje dále ve svém komentáři - mimo jiné - ekonomka.
Podle ní je obrovský problém spojen nyní i se záchranným fondem EFSF. Konkrétně s jeho navýšením, kterého se má dosáhnout za pomoci takzvaného „pákového efektu". Jde o to, že státy přidají fondu do roku 2014 už „jen" 100 mld. euro, ale vedle toho by fond vydal nové dluhopisy a ty prodal soukromým věřitelům. "Nedovedu si však představit investora, který sice není ochoten půjčovat nyní Řecku, ale současně je ochoten půjčovat fondu EFSF za tím účelem, aby tento fond získané peníze dál půjčil Řecku. Riziko je zjevně stále skoro stejně vysoké jak u řeckých dluhopisů, tak u dluhopisů vydaných fondem EFSF za účelem financování Řecka," poukazuje na nedostatky v rozhodnutí Šichtařová.
Čtěte také:
A dodává, že vůbec největší problém je spojen s tím, co na první pohled vypadá jako největší vítězství summitu. Totiž s bankami. Na banky tak vznikne hned dvojí tlak. Jednak do 30. června 2012 budou muset evropské banky navýšit svůj rizikově vážený kapitál na 9 procent. A současně s tím se jejich kapitálová přiměřenost zhorší díky odpisu 50 procent jimi vlastněného řeckého dluhu.
Banky se dostanou do problémů a předlužení Evropy potrvá i nadále
"A protože to banky nebudou zvládat - zejména ty řecké a španělské - budou jim muset pomoci státy. Anebo třeba fond EFSF. Ale co to znamená v praxi? Řecko má problémy, jeho dluh tedy převezmou banky. Banky se tím dostanou do problémů, a tak jim pomohou státy (nebo fond EFSF, ale to vyjde nastejno). Neboli dosud zdravé státy zvýší svůj dluh. Takže dalším zemím se sníží rating. Dalším zemím se prodraží financování. Další země se přiblíží bankrotu. Dohoda o odpisu dluhu vlastněného bankami a současné rekapitalizaci bank vlastně znamená, že nikdo nezbankrotuje: skoro tak velká část řeckého dluhu, jako bude odepsána, bude v konečném důsledku zase převzata jinými evropskými státy. Neboli dluh bude existovat dál. Odpis řeckého dluhu tak není v pravém slova smyslu odpisem. Je jen převzetím dluhu jiným dlužníkem. To znamená, že předlužení Evropy dál trvá," zakončuje nepříliš optimistický výhled na důsledky rozhodnutí Evropy ohledně Řecka Šichtařová.
Čtěte také:
Foto: Hans Štembera
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
