Ekonomka Šichtařová elitám: Sedíte si všichni na vedení. Děsí mě, čemu všemu říkáte extremismus. Komu chcete pomáhat? Charitu ať dělají bohaté země

Jakou má budoucnost systém jednotného trhu, liberální ekonomiky a tržního hospodářství?

To by mě taky zajímalo. Zatím neustále jen čelíme útokům na tržní hospodářství. Zůstaňme v Evropě – evropská ekonomika nefunguje. Politici se to pokouší „napravit“ rostoucími zásahy. A výsledkem je, že ekonomika je stále poškozenější a funguje stále méně. Protože právě zásahy jsou příčinou tohoto nefungování, každý další zásah ekonomiku víc a víc poškozuje. Dokud to politici nepochopí, a oni si dost urputně sedí na vedení, bude to jen horší, což by znamenalo soumrak svobodného trhu. To by byl naprosto zásadní problém pro nás všechny.

Jakou vidíte perspektivu vize celosvětového volného obchodu v čele se Západem?

V historii se střídají období svobodnějšího a méně svobodného obchodu. Nyní jsme v období méně svobodném, což není těžké odhadnout. Stačí se podívat na sankce proti Rusku. To zrovna definiční znak volného obchodu není. Ale po období menší svobody patrně zase přijde období svobody větší.

Lze vlastně vůbec udržet prosperitu nás, Evropanů? Co máme dělat proti Číňanům, kteří pracují skoro za ,,misku rýže“? Navíc jsme zadlužení…

Jistě, že to jde, ale jen za předpokladu, že se nerovnováhy, které se v evropské ekonomice nakupily, zase vyčistí. Jinými slovy, musíme počkat do okamžiku, kdy zbankrotují a zaniknou ti, kteří jsou jen uměle udržováni při životě dotacemi, ať už jde o firmy, banky nebo vlády. Nejzářnějším příkladem je Řecko. Jak si dneska ještě někdo může myslet, že existuje jiná cesta než řecký bankrot? Ale dokud si to Evropa nepřipustí a nepřestane dělat ony hlouposti s udržováním Řecka při životě, bude to pro Evropu obrovská zátěž. A s takovou zátěží bude sotva konkurovat třeba Číně.

Často se setkáváme s názorem, že teď nastalo přelomové období. Evropa čelí jak konfliktu na Ukrajině tak hrozbě teroristických útoků a Islámskému státu. Jak by se měla Evropa zachovat, na co bychom se měli soustředit?

Slabý stát či státní uskupení souboje nevyhrává. A Evropa je slabá, protože je zatížena předlužením a některými předluženými státy. Točíme se pořád u toho samého: Nechme zbankrotovat Řecko. Mějme všichni vyrovnané rozpočty jako Německo. Pak bude Evropa ekonomicky silná a zvládne všechny zmiňované hrozby. Bude-li Evropa ekonomicky silná, také v ní nebudou gradovat různé separatistické a nacionalistické tendence.

Může stále hrozit globální konflikt, nebo jsou úvahy v tomto směru spíš šířením poplašné zprávy?

Nikdy neříkej nikdy, ale podle mne jsou spíš blíž poplašné zprávě.

Je udržitelná eurozóna, je udržitelná EU? Ve Francii, Španělsku, Řecku či Británii je možné, že vyhrají politici, kteří stojí napravo či nalevo od evropského mainstreamu... máme se toho bát, nebo to je naděje? Le Penová, Tsipras, Farage...

Dobře, Le Penová je už za hranou extremismu, Tsipras a Syriza rozhodně také, ale britský UKIP a jeho šéf Farage, to žádný extremismus není, byť je takto u nás vykreslován. Smutné je, že libertariánství, tedy směr stavící na nejvyšší příčku hodnot svobodu jednotlivce, je dnes považováno za extremismus na podobné úrovni jako Syriza. Děsí mě to.

Pokud jde o eurozónu, už roky si myslím, že se neudrží ve stávající podobě, že minimálně jedna země dříve či později vystoupí, a to Řecko. A pokud jde o EU, Island už stáhl svou žádost o členství. EU už prostě není pro veřejnost tak sexy jako někdy před deseti lety. A je to tím, že se zvrtla. EU měla být postavena zejména jako zóna volného obchodu, zóna volného pohybu pracovních sil, peněz… A namísto toho je dneska spíš politickým projektem než ekonomickým. Spíš než svobodnou zónou jde o vnitřně přeregulované uskupení. To ji ubíjí. Ale to neberte jako kritiku existence EU. Přeji si, aby EU vydržela, a taky myslím, že vydrží, jen si navrch k tomu přeji, aby přežila ve „správné“ podobě. Což ta dnešní podoba rozhodně není. Stejně tak si myslím, že i eurozóna přežije, byť ne se stejným počtem zemí jako dneska. Eurozóna totiž není špatný projekt. Jen do ní vstoupily některé nesprávné země, čímž uškodily samy sobě i těm ostatním.

Někteří ekonomové tvrdí, že příčinou všech dnešních hospodářských problémů světa je stát. Co si o tom myslíte? Neměla by být jeho moc omezena ve prospěch občanů?

Jednoznačně, rozpínavost států je příčinou stávajících ekonomických potíží. To je, myslím, bez diskuze.

Podle organizace Oxfam bude v roce 2016 několik nejbohatších jedinců světa, kteří představují přibližně jedno procento celkové populace na Zemi, vlastnit větší majetek než zbývajících 99 procent obyvatel planety. Jak jsme se dostali do bodu, kdy 1 procento obyvatel diktuje požadavky zbylým 99 procentům?

I to je jev, který se periodicky vždy vrací. Když nerovnováha dospěje do příliš vychýleného bodu, pokud jde o distribuci majetku, obyčejně přichází nějaká krize, která rozložení majetku zase trochu víc vyrovná. A pak to začne zase nanovo: Zase po několik let až desetiletí se nůžky rozevírají, až zase musí přijít nějaká krize… a tak dál a dál. Takže nás může uklidnit, že je to z velkého nadhledu celkem normální.

Globální trend ukazuje, že zatím jen utěšeně přibývá majetek bohatým a chudí zřejmě budou žít v čím dál větší mizérii. Profesor Martin Potůček, vedoucí Centra pro sociální a ekonomické strategie a předseda Odborné komise pro důchodovou reformu, v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz uvedl: „Obecně lze říci, že v evropském srovnání se nalézáme někde uprostřed mezi západní a východní Evropou. Naše polistopadová ambice „dohnat“ Západ se nenaplnila, patříme a ještě dlouho budeme patřit k zemím, kde budou platy i důchody výrazně nižší než v Německu či Rakousku, stejně tak jako podíl lidí a rodin, které budou žít z ruky do úst...“ Jak situaci v České republice vidíte Vy?

K tomu není co dodat. S Martinem Potůčkem lze v tomto hodnocení souhlasit. Dodat lze snad jen to, jaké jsou důvody toho, proč neprosperujeme víc. A tím důvodem jsou nestabilní instituce: zejména nestabilní právo. Pouze dlouhodobě stabilní institucionální rámec produkuje zdravé ekonomiky.

V některých ekonomických ukazatelích už byly USA předstiženy Čínou. Jaké příležitosti a rizika vidíte ve vztazích s touto velmocí? Spojují Číňané obchod s politikou, nebo jim jde jen o byznys?

Pro USA je největším rizikem uvolnění kurzu čínského jüanu. Až se tak stane, jüan velmi pomalu začne aspirovat na takzvanou rezervní měnu. A to USA značně poškodí. Zejména to poškodí americké možnosti financování na dluhových trzích, řečeno jednoduše: USA se začne neúměrně prodražovat jejich veřejný dluh. Pokud by USA byly moudré, nyní by dělaly vše proto, aby svůj veřejný dluh snížily, a to dříve, než se za pár let jüan stane rezervní měnou. Ve skutečnosti ale dělají pravý opak a dluh stále nafukují.

Ředitel Ústavu světových dějin FF UK Martin Kovář poukázal před časem na to, že jsme součástí neformálního amerického impéria. „Dnešním evropským lídrům chybí politická odvaha, politický leadership,“ zhodnotil historik. Máme nedostatek politických osobností?

Řekla bych (se sarkastickým úšklebkem), že máme dostatek figurek. Leader velkého střihu je v Evropě Merkelová. Má totiž vizi. Jakou vizi má (jako celek) česká politická reprezentace?

Václav Havel stavěl svou politiku na ochraně lidských práv, přičemž tento pojem, jak bývá prezentováno, chápal spíš v americkém výkladu. Náměstek českého ministra zahraničí Petr Drulák oproti politickým právům zdůrazňuje i práva sociální či ekologická. Lze říci, co bychom měli prioritně hájit? Měli bychom nadále sledovat kategorie jako svoboda slova či politická svoboda? Máme na to, abychom za klíčové téma považovali např. rozvojovou pomoc chudým zemím, sledování podmínek práce, životní úroveň?

My, že bychom měli pomáhat rozvojovým zemím? Když neumíme pomoci ani sami sobě? Směšné. Charitu mohou dělat jen bohaté země. Nejprve dokažme, že umíme ukočírovat své vlastní veřejné finance. Pak teprve, až budeme mít zcela vyrovnaný státní rozpočet, si můžeme troufnout na přijetí eura. Až pak teprve můžeme mít vyšší ambice.