Experti o budoucnosti: Politický chaos, vize velkého eurostátu a Česko v mlýnském kole. A taky...

09.02.2013 5:00

Svět zítřka je světem velkých ekonomických subjektů, tvrdí někteří politologové i experti. A tak se prý dá očekávat, že současné – tedy dvacáté první století - bude stoletím nových mezistátních aliancí. Co to ale bude znamenat pro Česko? Na to hledaly ParlamentníListy.cz odpověď hned u několika expertů - například u zkušeného novinářského matadora Jana Petránka, či analytika Petra Robejška.

Experti o budoucnosti: Politický chaos, vize velkého eurostátu a Česko v mlýnském kole. A taky...
Foto: Lucie Bartoš
Popisek: Protest proti globálnímu kapitalismu

Co to bude znamenat tedy například pro Evropskou unii (EU), o které stále řada lidí (nejen v Česku) pochybuje? Podle vizí, které předložil server Hlasu Ruska, se EU z nejasného mezistátního svazu transformuje do silné federace s půlmiliardou občanů. Pro samotné Rusko to pak bude znamenat, že za takové situace nebude mít prakticky na vybranou a bude muset zformovat také svůj blok. „Tím by mohla být třeba Euroasijská unie,“ myslí si ruský politolog a místní expert z Ústavu národní strategie Pavel Svjatěnkov. Podle něj ale k tomu, aby byl projekt úspěšný, bude nezbytné, aby se k němu připojila Ukrajina.

To je velká země s 45 miliony obyvatel. A čím větší je jejich počet, tím větší je objem potencionálního trhu. „Je však pravdou, že mnohé ukrajinské politiky a částečně i jejich běloruské kolegy, kteří se orientují na východní Evropu, slovo euroasijský spíš děsí. Proto se nedá vyloučit ani to, že si nakonec Rusko bude muset vybrat mezi Ukrajinou na jedné straně a Uzbekistánem a Tádžikistánem na straně druhé.

Konfederace vedená Čínou?

Tím však vize některých expertů nekončí. Už ke konci tohoto desetiletí by tak v duchu této myšlenky prý mohla na Dálném východě také vzniknout konfederace vedená Čínou. Ten, komu se myšlenka nelíbí, se musí smířit s tím, že menší země nebudou schopny soupeřit s takovými obry, jakými je USA nebo Čína. Pokud nebudou chtít dopustit to, aby s nimi v budoucnu obchodní partneři jednali z pozice síly, do aliance, která bude blízko jejich geografické poloze budou muset vstoupit.

A to se zákonitě bude týkat i České republiky jako součásti Evropské unie.

Česko v mlýnském kole

„Česká republika se dostala do mlýnského kola boje o to, kdo ovládne Evropu. Vždyť už první světová válka byla o Evropu, druhá světová válka taktéž. A třetí světová válka se dá nazvat Evropskou unií. Opět tu je touha jen jedné skupiny lidí se prosadit. V první světové válce šlo o to, že Německo chce Evropu, v druhé světové válce opět Německo chtělo ovládnout Evropu a nyní? I v Evropské unii chce Německo poroučet…,“ připomněl ParlamentnímListům.cz historické souvislosti, které však mohou napovídat i o budoucnosti, dlouholetý zpravodaj (nejen) Hlasu Ruska Jan Petránek.

Dodal, že tím se neustále potvrzují geopolitické plány, jež podle něj spočívají v lidské povaze. A právě ta povaha se podle něj nemění v lidstvu už po staletí – i když by se tak mohlo zdát vzhledem k technologickému vývoji. Česko nelze potom nechat v tomto ohledu stranou.

„To nejstrašnější je, když mluvíme o současné České republice, že tu panuje a roste nedůvěra obyvatelstva ke státní správě, policii i justici. Bohužel, ve světovém měřítku je nedůvěra klíčem k mezinárodním vztahům. A tak Amerika nevěří Rusku, Rusko nevěří Americe. Zato se začalo hovořit často o nějakém strategickém partnerství. Co to ale je?,“ pokračoval dál Petránek, o kterém na Východě hovoří jako o stařešinovi českých žurnalistů.

Vysvětlil pak i to, že jde o určitou strategickou ohlávku, kterou ten mocnější nasazuje tomu slabšímu. Potvrdil tak nepřímo výše uvedené vize ruských expertů.

Mezinárodní vztahy formuje sobectví pod hlavičkou "strategických" partnerství

„A tak vlastně sobectví a nedůvěra formují mezinárodní vztahy. Když se řekne strategický partner, tak to opravdu nyní znamená spíše to, že se někomu dáváte do otroctví. Neexistuje rovnost, existuje nadřazenost a podřazenost. Ovšem pod hlavičkou strategického partnerství…,“ konstatoval pro ParlamentníListy.cz Petránek. To, že by však ona „strategická“ partnerství v blízké době vznikala na bázi velkých superstrátů, tedy nevyloučil.

Přitom je zřejmé, že právě Evropu nečeká lehké období, přesto jejímu opětovnému rozdělení příliš odborníků nevěří. Někteří se ale najdou.

Například finanční analytik a sociolog Petr Robejšek upozornil již v roce 2011 na to, že je čím dál pravděpodobnější, že se Evropská unie rozpadne. Na vině jsou prý politici, kteří nechtějí činit příliš velké a rozhodné změny. Varoval také před tím, že konec EU by znamenal konec evropské integraci. Příští období proto nebude jednoduché. „V následujícím období čeká zřejmě Evropu hospodářský i politický chaos,“ řekl ParlamentnímListům.cz Robejšek.

Euroskeptici tak zřejmě nemají důvod jásat. Vize spojování tak nabírá přesných obrysů.

„Ano, i když považuji Evropskou unii za velmi problematickou konstrukci, nemyslím si, že se rozpadne. Její existence bude pokračovat, ale náklady tohoto pokračování budou stále vyšší. Hypotéza, že ona sama nevyvolává žádné náklady nebo že jsou její náklady daleko nižší, než její přínosy, je nepochybně neudržitelná. To lidé v Evropě, zejména po řecké krizi, vědí velmi dobře. Pro mne je jen nepochopitelné, že to nevěděli dříve,“ uvedl v Česku bezesporu nejznámější odpůrce EU dnes již dosluhující prezident Václav Klaus v interview pro italský týdeník Südtiroler Wirtschaftszeitung.

Svoboda je možná pouze bez státu?

John Laughland, britský konzervativní myslitelem a význačný euroskeptik přitom v minulosti také připomněl teorii, že všechny vývojové etapy lidstva měly svůj smysl, ale žádná nemůže zůstat jako trvalá.

„Důležité je, že vývoj postupuje od nižšího k vyššímu, což má při aplikaci na lidskou společnost znamenat, že směřuje ke svobodě. Ta je ovšem možná pouze bez státu – tedy podle výkladu marxistů. Jakékoli pokusy o popírání těchto faktů prý představují zdroj nesvobody. Národní státy jsou podle marxistů proto také pouze přechodnou vývojovou fází na cestě ke svobodě. K té udělal svět velký krok díky buržoazii, která vytvořila světový trh a ve svém důsledku globalizaci. V globalizovaném světě dochází ke všeobecné centralizaci, míšení jednotlivých dílčích celků, např. národů a tvorbě kosmopolitismu. Nikoli náhodou marxisté tvrdili, že dělník nemá žádnou vlast. I proto levice hájí pokrokářský univerzalismus, který má vyústit v úplnou svobodu a zrušení státu, zatímco pravice se staví za existenci státu, národů, soukromého vlastnictví, toho, co je,“ konstatoval britský konzervativní myslitel Laughland.

Podobně jako i jiní výše uvedení odborníci, tak nepřímo připustil, že budoucnost založená na velkých ekonomických subjektech a mezistátních aliancích zřejmě skutečně obrazně řečeno klepe na dveře.

Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Alena Hechtová

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Dáváme dáreček Němcům? Máme tu lidi, kteří nic nedělají, a platíme je. Vážné zprávy o našem hospodářství

19:35 Dáváme dáreček Němcům? Máme tu lidi, kteří nic nedělají, a platíme je. Vážné zprávy o našem hospodářství

Že u nás „nejsou lidi“? Ale jsou, jen je zaměstnáváme v oborech, které nám nic nepřinášejí, sdělila …