Růst daně z přidané hodnoty, kterou přijali nakonec ve středu poslanci, zdraží jídlo, cestování, energie, účes u kadeřníka i lístky do kina. Většina firem je totiž se svými maržemi tak nízko, že si nemůže dovolit hradit nárůst DPH ze svého. Každý Čech tak od příštího roku zaplatí měsíčně o 83 korun víc. Co na to senátor Jaroslav Kubera a poslanec Jiří Koskuba?
„Vypadalo to přitom původně, že to neprojde, takže to překvapení skutečně bylo,“ reagoval senátor Kubera na první téma komentáře týdne. Jelikož v těchto dnech připravuje jako primátor Teplic rozpočet města na příští rok, samozřejmě přiznává, že i on je na výsledku rozhodování sněmovny závislý.
„Ono to ale nebude zas tak tragické ani dramatické, jak se píše a mluví. Přiznám se, že nejvíce se mě v tom celém schvalování dotklo to, že budou potrestáni ti senioři, kteří v důchodu ještě pracují, protože budou muset platit novou daň – to mně skutečně nepřijde férové,“ poukázal dál senátor na novinky, jež prošly v tomto týdnu poslaneckým hlasováním.
Hořkost z výsledku – to cítí Koskuba
Poslanec Jiří Koskuba přiznal, že se stále nemůže zbavit hořkosti nejen z výsledku, ale i okolností, průběhu a atmosféry středečního jednání Poslanecké sněmovny. „Nemyslím si, že lidé potřebují další komentář k tomu, co to pro ně všechny znamená. Nejde totiž jenom o DPH. Kalouskův lupičský balík toho obsahuje daleko více. Důsledek je zřejmý - jenom a jenom zdražování. Následný úpadek spotřeby, a tím další prohloubení propadu ekonomiky. To je snad skoro každému jasné. Skoro říkám proto, že minimálně 101 vládním poslancům toto nedochází. Podotýkám, že poslancům údajně pravicovým. A je lhostejno, zda dojít nesmělo nebo na to prostě nemají. To oni sami mj. spoutali jimi tolik oslavovanou neviditelnou ruku trhu. Divím se, že z toho pana prezidenta nekleplo,“ poznamenal poslanec Koskuba.
Psali jsme:
Podle něj ve středu a pak v noci ze středy na čtvrtek prohrál díky dění ve sněmovně tak takřka každý. „Ať už zdravý nebo selský rozum, slušnost, morálka, politická kultura, právo, demokracie, ekonomika. Lidi této země – mj. pracující důchodci, zemědělci, vinaři. My všichni. Kromě pana Kalouska. Není až příliš podobný kancléři z Pyšné princezny, kterého tak skvěle sehrál Miloš Kopecký? Jenže pohádky jsou jenom pohádky. Mívají dobrý konec. Kdybychom za to tvrdě neplatili všichni, bylo by mi jinak naprosto lhostejné, že si ministr financí udělal z premiéra této země pouhou onuci. Ostatně z celé jeho modré partaje. Ta pak do poslaneckých lavic vyslala bojovat za své přežití dokonce i odsouzené na šest let! Bojovat s obvyklou tupou až neobolševickou vše válcující arogancí. Pod taktovkou páně Nečasova vrchního drába pana Stanjury. Jak jsem ostatně před týdnem předpokládal. Navíc 7. listopadu – v den 95. výročí VŘSR. Podobnost čistě náhodná? Bohužel, je pryč doba, kdy se dalo soupeřit sice tvrdě, ale rytířsky. Není-li to v krvi, obyčejný žoldnéř se to nenaučí. I kdyby chtěl. Je mi jich líto. O to hnusnější pak je, jestliže po stěžejních hlasováních sami zpochybňují vhodnost další přítomnosti odsouzeného modrého poslaneckého nováčka. Jeho hlas jim přitom nesmrděl,“ pokračoval dále Jiří Koskuba.
Jak dodal, nemá cenu to dále rozpitvávat. Kdo měl zájem, mohl to sledovat. A kdo nesledoval, těžko uvěří.
„Ve jménu koryta byli ochotni obětovat naprosto vše. Včetně slibů a programu. To, co tentokrát vládní poslanecký slepenec předvedl, bylo nad mé síly. A to mám díky medicíně žaludek opravdu na mnoho pro laiky děsivě odporného zvyklý. Přitom kdo lže, ten prý taky krade. Proč asi máme tohle přísloví?“ zakončuje otázkou první téma komentáře sociálnědemokratický poslanec.
Církevní restituce prošly v den výročí bitvy na Bílé Hoře…
Poslanecká sněmovna v tomto týdnu v noci na čtvrtek přehlasovala Senát a schválila církevní restituce. Pro zákon hlasovalo 102 zákonodárců koalice, opozice chvíli předtím oznámila odchod ze sálu a její poslanci stáhli všechny přihlášené příspěvky. Je možné, aby tomu hlas lidu ještě nějak zabránil?
Psali jsme:
„Bohužel, je tomu tak. Díky velmi podivným až smrdutým okolnostem. Středeční jednání přes půlnoc přetažené bylo skutečným plivancem do obličeje nejen nám z opozice. Je to naše práce a jsme na tohle jejich chování zvyklí. Ale tady už nejde jen o nás. Tady jde o největší transfer majetku za poslední desetiletí. O Benešovy dekrety! Církve sice získaly obrovské majetky, ale zcela ztratily důvěru veřejnosti. Pyrrhovo vítězství,“ uvedl Jiří Koskuba.
Dodal, že lidem před volbami slíbil upřímnost, protože pár tisíc z nich ho kroužky poslalo do sněmovny.
„Bohužel této sněmovny. Proto musím přiznat, že zásadní pochybnosti o legitimitě projednávání předmětného zákona pregnantně jako právník shrnul pan poslanec Filip. Komunista. Přestože jsme i my oranžoví bojovali dlouho a ze všech sil, prostě tuhle zásadní třešničku na dortu jsme si od předsedy třešniček nechali čajznout. Vím, že tím jenom posílím svou nálepku vnitrostranického potížisty, ale je to tak. Veškerá procedura je totiž natolik sporná, že je-li náš Ústavní soud nadstranický – a on by čistě teoreticky být mohl – pak je nezbytné zkusit to u něj se stížností. Měli bychom i dokonce uspět. Od toho však máme snad dost právníků. I v čele. Já jím nejsem, jen to takhle cítím. Jde prostě o nespravedlnost. O to pravděpodobnější, komentoval-li pro mne už nepochopitelně politicky nesmrtelný pan Kalousek výsledek hlasování takto: Mám pocit obrovského naplnění spravedlnosti. Stalo se 8. listopadu 2012. Tedy 392 let po bitvě na Bílé hoře,“ připomněl Koskuba s tím, naprosto pomíjí další, stejně smutné až podlé okolnosti, které tento zákon při cestě parlamentem provázely.
„Třeba naprosto jednoznačná prokazatelná předvolební lež VV. Jejich NE církevním restitucím na billboardech dlouho před volbami vidím ještě dnes. Byť nyní jejich torzo stojí zdánlivě vedle nás, minimálně peakovští odpadlíci naprosto sprostě voličům lhali. Osobně se té dámičce divím, že má nejen při projednávání zákona o církevních restitucích žaludek na to v sále před zraky veřejnosti i nás ostatních vůbec sedět. Bohužel, krom předchozích dezertérů přibyli další. Asi pro jistotu. Pan Šťovíček svou touhu udržet si poslanecké koryto posluhováním a podlézáním vládě alespoň již dlouho netajil. Pan Bárta mi však jistě promine. Nějak prostě nevěřím, že zkrachovalý exministr školství obětoval veškeré zbytečky své pověsti toliko z náhlého pohnutí vlastní mysli. Dokonce i další odsouzenec pan Škárka přispěchal na pomoc. Těch náhod, aby se vláda vůbec udržela, a tím i tato sněmovna, je prostě nějak moc. Taky počtem uvězněných, odsouzených a vyšetřovaných vysoce přesahuje průměr celé země. Není už na čase založit trestní poslanecký klub?“ rýpl se dále v komentáři poslanec.
Psali jsme:
Podle něj proto hlas lidu už toho na celé záležitosti moc nezmění. Byl prý slyšet, a to dostatečně. „Alespoň těmi, kdo jej slyšet chtěli. Co lid nenazývají lúzou, když se jim jeho názor zrovinka nehodí. Takže nadějí je spíše jak Ústavní soud, tak pan prezident. Nejen, že neexistuje seznam vraceného majetku, že chtějí vracet majetek církvím, které v roce 1948 ještě ani neexistovaly. Dokonce ani v roce 1989. Navíc dle mého prolomení Benešových dekretů prostě hrozí, proto chtěl pan prezident záruku. Je však snad někdo v této tragické vládě ještě tak důvěryhodný, že jí hlavě státu vůbec může dát? Pochybuji. Prezident této země nemůže riskovat podepsat velezradu. A tou prolomení Benešových dekretů prostě je,“ zakončil Jiří Koskuba druhé téma.
Jaroslav Kubera
Kubera: Měla by se zkrátit doba, kdy bude stát církevní hodnostáře podporovat
Podle senátora Jaroslava Kubery je největší riziko celého problému církevních restitucích v tom, že by měla být výplata obnosů pro církve po dlouhá léta spojena s daňovými úlevami. „Ty by měly být výrazně omezeny, stejně tak bych zkrátil čas, kdy bude stát církevní hodnostáře podporovat a platit,“ uvedl stručně svůj pohled na kontroverzní téma senátor.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
