Novinář Ondřej Koutník se s vysokoškolským učitelem a ekonomem Ševčíkem spojil už koncem dubna. Zpočátku vytvářel dojem, že se chce sejít na kafe kvůli Ševčíkovu pohledu na kauzu Vrbětice. O den později, když je ignorován, ale obrací. Najednou Ševčíkovi píše, že v archivu bezpečnostních složek našel jeho spis z MNO ČSSR (Ministerstvo národní obrany) a chce se zeptat na několik otázek. Koutník se dle korespondence, kterou mají ParlamentníListy.cz k dispozici, snažil s Ševčíkem sejít dlouho a opakovaně, ten to ale odmítal. Nakonec Ševčíkovi otázky poslal 11. června písemně s tím, že chce odpovědi mít do 14. června.
Která volební strana předvedla zatím NEJHORŠÍ kampaň?Anketa
Ze zpráv, které máme k dispozici, plyne, že Koutník patrně Ševčíka chtěl na schůzce překvapit a pod záminkou hovoru o Vrběticích zaskočenému Ševčíkovi klást dotazy na údajnou spolupráci s rozvědkou. Verzi o tom, že novinář Koutník náhodou našel Ševčíkův 34 let starý spis jen pár měsíců před volbami, odporuje i to, jaké otázky Koutník Ševčíkovi kladl v e-mailech. Zajímalo ho, zda bude Ševčík ve volbách kandidovat za Trikolóru, nebo to, jestli Ševčíkovy zkušenosti s typovacími pohovory souvisí s tím, jak se ekonom nedávno vyjádřil ke kauze Vrbětice. Koutník Ševčíkovi přímo píše, že místo české strany svou odpovědí hájil Rusy.
Ekonom Ševčík odpovědi přesto vypracoval. Z jeho odpovědi Koutníkovi je zřejmé, že tuší text tzv. na politickou objednávku. „V příloze vám posílám odpovědi na vaše otázky. Protože mám informace, že chystáte na objednávku dehonestující text k mé osobě, trvám v souladu s tiskovým zákonem a novinářským kodexem na zveřejnění plných a nijak neupravovaných mých odpovědí na vaše otázky,“ píše Koutníkovi a výslovně žádá, aby byly jeho odpovědi zveřejněny v plném znění. Novinář Koutník se ale rozhodl je nezveřejnit, tak to ParlamentníListy.cz učiní za něj. Na závěr Ševčík Koutníkovi sděluje, že text nechává včetně gramatických a faktických chyb, kterých se Koutník dopustil.
Koutník si ve svém článku postěžoval na to, že odpovědi Miroslava Ševčíka byly plné „osobních útoků a hrozeb žalobami“. Roli při vymýšlení článku mohla hrát i jiná než novinářská motivace, je naopak přesvědčen Ševčík, a není sám. Podobně přemýšleli i čtenáři serveru Seznam Zprávy, kde Koutníkův článek vyšel. Že takový článek plný převratných odhalení vyjde po 34 letech a shodou okolností těsně před volbami, bylo divné takřka všem.
„Je zvláštní, že se složka našla až teď?! V článku je zmíněno, že se chce pan Ševčík dostat do Sněmovny, a to je důležitá věta a hlavně důvod, proč se ten spis našel,“ píše Jaroslav Meixner. Jeho názor má v celé diskusi nejvíce souhlasných bodů. Připomíná i kauzu Vrbětice.
„Blíží se volby, tak se bude hledat špína z minulosti na kohokoliv. Z článku ale vyplývá, že ke spolupráci nedošlo, ne?“ shrnuje Koutníkovu novinářskou práci Josef Neduha. Tento komentář byl druhý v pořadí nejkladněji hodnocených, píše se tu, že Ševčík byl dříve zván do televize, ale pak se kvůli svým názorům stal nepohodlným.
Rostislav Fryda píše: „Takže nespolupracoval, byl vyhodnocen jako nedůvěryhodný pro StB, ale teď někomu vadí. A zatajit emigraci blízkého příbuzného v té době a dnes říkat, že to bylo kvůli kariéře, to už je hodně manipulativní názor, který má za cíl poškodit.“ Fryda se tím vrací k návodné otázce položené novinářem Koutníkem, proč Ševčík zatajil rozvědčíkům emigraci své tety. Ševčík mu odpověděl, že s tetou měl dobré vztahy a neviděl důvod ji rozvědce práskat.
Objevil se i názor, že je ekonom Ševčík nepohodlný pro opoziční weby. Petr Stempen článek hodnotí jako přihlouplý a dlouhý. „Že to StB zkoušela na každého, kdo měl vycestovat na západ, je jasné. Mnozí to ‚na oko‘ slíbili, aby mohli vůbec vycestovat, ale Ševčík ani toto neslíbil. Tak o co vám jde?“ ptá se.
Zdeněk Lochman připomíná příbuzenský vztah Miroslava Ševčíka k legendě atletiky Josefu Odložilovi a naráží na fakt, že Odložila zabil jeho syn Martin z prvního manželství s Věrou Čáslavskou. Miroslav Ševčík je pořadatelem tradičního atletického závodu Memoriál Josefa Odložila.
Další komentáře v diskusi, která je přístupná zde, jsou plné dalších pochybností o skutečném cíli Koutníkova textu: Ševčíkovy názory někomu vadí, proč se spis našel až teď a ne po revoluci, rozvědka tehdy zkoušela navázat spolupráci s kdekým atp.
Pokud vás zajímá pozadí celé story, jste tu správně. ParlamentníListy.cz se na základě těchto a dalších pochybností rozhodly zveřejnit v plném znění otázky Ondřeje Koutníka a také odpovědi Miroslava Ševčíka (obojí kurzivou):
Co soudíte o Lubomíru Volném?Anketa
Proč jste navázal spolupráci s orgány Ministerstva národní obrany? Víte o svazku 40417, s evidenčním číslem 00176727?
Žádnou spolupráci s orgány Ministerstva národní obrany jsem nenavázal. Proč mi to svou otázkou podsouváte? Proč se korektně nezeptáte: „Prosím vás, je tedy nějaký svazek, vy jste spolupracoval s orgány MNO?“ Vy si opravdu myslíte, že občané chodili na Ministerstvo národní obrany a žádali o spolupráci? O svazku, o kterém se zmiňujete, jsem se dozvěděl až někdy v roce 2013. O jeho existenci jsem neměl potuchy. Mám čisté lustrační osvědčení již z roku 1997. Svazek, který zmiňujete, navíc jednoznačně konstatuje to, že jsem žádnou spolupráci ani s generálním štábem ČSLA ani se Zpravodajskou správou, nevykonával. To koneckonců naprosto jasně vyplývá i z toho, že mám další čistá lustrační osvědčení, naposledy z roku 2020. Nikdy jsem s žádnou složkou Ministerstva obrany ani Ministerstva vnitra nespolupracoval.
Co říkáte na to, že jste byl vybrán jako takzvaný typ?
Když už jste tak podrobně studoval archiválie k mé osobě, tak jste zajisté zjistil, že jsem byl vojenskou rozvědkou či kontrarozvědkou vedený u nich jako „adresa“. Když jsem to později zjišťoval, dozvěděl jsem se, že to byla „v pojmech náborové činnosti“ publikovaných ve spisku agenturní terminologie „zájmová osoba, jejíž základní osobní data byla získána bez navázání osobního styku s ní“. Koneckonců je to uvedeno i ve svodce ve vámi zmiňovaném svazku, kde se píše: „adresu vyhledal orgán 817 z báze VŠE v říjnu 1987“. Dále se tam píše: „Byla provedena lustrace adresy všech nejbližších příbuzných v evidenci ZS/GŠ a FMV…“. Do roku 2013 jsem nevěděl, že jsem byl kontrarozvědkou nebo rozvědkou vybrán jako „typ“. Proč jsem byl vybrán jako typ se musíte zeptat příslušných osob, které tuto činnost dělaly, proč mě prověřovaly. Možná jejich zájem souvisel s tím, že jsem obdržel stipendium na Vídeňské univerzitě od rakouského ministerstva školství prostřednictvím rakouské ambasády v Praze. Pro svou kandidátskou (doktorskou) práci jsem si vybral téma rakouské ekonomické školy, jejímž reprezentantem byl mimo jiné i Friedrich August von Hayek, o jehož ekonomickém učení jsem psal i články. Rakouská strana si mě vybrala již v roce 1986, ale výjezd mi byl opakovaně mimo jiné i z politických důvodů odkládán. Vyjet jsem mohl až v březnu 1989.
Proč jste se scházel na typovací pohovory ve dnech 3.12.1987, 11.12.1987 a 25.3.1988?
Na žádných typovacích pohovorech jsem se nikdy nescházel. To už je, pane redaktore, třetí faul z vaší strany. Ze spisu zajisté víte, že jsem byl předvolán na osobní oddělení VŠE. Tehdy se tomu říkalo ke kádrovákům, dneska se tomu říká personální oddělení. Tam byl pracovník zvláštního útvaru (spadal pod osobní oddělení), kde se mnou byl veden běžný pohovor personalisty Vysoké školy ekonomické a byl jsem požádán, abych vyplnil osobní dotazník pro potřeby vojenské správy a podepsal prohlášení o mlčenlivosti, protože jsem byl ze zákona vojákem v záloze. Na další schůzce (11. 12. 1987), o které se zmiňujete, tedy 8 dní po prvním jednání na osobním oddělení VŠE, jsem odevzdal vyplněný vyžádaný osobní dotazník pro potřeby vojenské správy. Třetí schůzku 25. 3. 1988 si nevybavuji a mám i pochybnosti, jestli se vůbec uskutečnila. Ale byl jsem pozván na vojenskou správu, kvůli cvičení vojáků v záloze. Jak jistě víte ze spisu, je to tam dokonce přesně napsané: „Další typování bude prováděno pod krytím pracovníka vojenské správy, legenda – prověřování důstojníků v záloze a jejich příbuzných“.
Proč jste v pohovorech neuvedl emigraci Vaší tety? Měl jste obavu, že kdyby se to zjistilo, nemohl byste ve spolupráci s ministerstvem pokračovat?
Tak znovu. Za prvé – na žádné typovací pohovory jsem se nescházel. Na vojenské správě jsem byl předvolán kvůli povinné účasti na vojenském cvičení vojáků v záloze. Za druhé – zase mi svou otázkou vědomě podsouváte, že jsem s ministerstvem spolupracoval, což prostě není pravda, a i ze svazku, který máte k dispozici, to musíte vědět. Mimo jiné se ve zprávě datované 20. dubna 1988 píše: „Rozhovor byl nezávazný, k žádné ani dílčí dohodě nedošlo“. Vůbec nevím, proč bych měl udávat a práskat něco, co se týkalo mojí tety a její rodiny, se kterou jsem byl, a dodnes jsem, ve velmi dobrých vztazích. O emigraci jsem samozřejmě věděl a s tetou jsem se v Rakousku i setkal při mé cestě na atletické závody. Vaše domněnka o spolupráci s ministerstvem je totální absurdita a moji rodinu laskavě nechte na pokoji. Mimochodem jsem emigraci tety neuvedl ani zaměstnavateli (zajisté jste si to přečetl ve spisu) i z toho důvodu, že jsem neměl zájem na dalších setkáních s kýmkoliv ze zvláštního útvaru osobního oddělení VŠE a dalších státních složek. Stejně tak jsem neuvedl některé další záležitosti, které si pak asi soudruzi zpravodajci zjistili.
Měl jste představu, co by Vás čekalo ve Vídni? Ve svodce spisu se píše: „Byly ověřeny základní data adresy a jeho příbuzných, jeho ochota ke spolupráci a předpokládaný výjezd na tříměsíční stáž do Rakouska a na Vídeňskou universitu. Byly rovněž vytvořeny předpoklady pro další schůzky. Adresa byla orgánem 817 poučena, jak se má zachovat v případě dalšího podobného kontaktu (má říci, že je ve spolupráci s armádou) a upozorněna na zásady konspirace. Adresa je vhodná k dalšímu rozpracování s cílem získání jako SP/T.”
V sekci „Zámysl” se pak uvádí: „K prověření jeho typovacích schopností dostane úkol – zjistit co nejvíce poznatků k delegátům z Vídeňské univerzity, kteří mají na VŠE přijet v měsíci květnu a bude-li to možné a vhodné, tak si vytvořit podmínky pro svou stáž ve Vídni.
Žádné úkoly, o kterých píšete, jsem nedostal a k žádnému setkání s delegáty Vídeňské univerzity, kteří měli údajně přijet na VŠE, nedošlo. To jste snad ze spisu zjistil a je to dohledatelné i v archívech. Vaše snaha o další manipulaci je už až směšná a primitivní. Připomíná praktiky estébáků, ale těch nejhloupějších. Na obsah vámi citovaných zápisů ve spisu se musíte zeptat jeho autora a ne mě, který o nich do roku 2013 nic netušil. Žádné podmínky pro svou stáž ve Vídni jsem si nikdy nemusel vytvářet. Můj výjezd byl blokován od udělení stipendia až do března 1989 stranickými a pravděpodobně tedy i dalšími orgány.
Na začátku března 1989 proběhla akce v budově tehdejšího dopravního podniku hl. města Prahy, kde byli účastníci protestů z Palachova týdne a dalších protestů, které se začaly objevovat na vysokých školách. Setkání jsem se zúčastnil jako zástupce Klubu mladých vědeckých pracovníků VŠE. Účastnil se ho i mluvčí komunistické vlády, myslím, že se jmenoval Pavel. Na tomto setkání jsem velmi ostře vystoupil proti tehdejší politice vedení KSČ. Jestli si dobře vzpomínám, vystupoval tam i pozdější místopředseda ČSSD Martin Starec, který byl taktéž asistentem na VŠE. Na druhý den jsem byl předvolán předsedou Celozávodního výboru KSČ VŠE, který mi sdělil, že má videozáznam celého mého vystoupení. Konstatoval, že moje vystoupení bylo nepřátelské k socialistickému režimu a že bude navrhovat mé propuštění ze zaměstnání. Zastal se mě tehdy prorektor prof. Bauer a navrhl, že se mě „zbaví“ a povolí mi konečně již téměř 3 roky schválený studijní pobyt ve Vídni. A tak jsem odjel 15. 3. 1989 na stipendijní pobyt do Vídně, který jsem obdržel dávno předtím od rakouského ministerstva školství. Zdůrazňuji, rakouského ministerstva školství, ne od žádné komunistické rozvědky či kontrarozvědky.
Ve svém životopise píšete, že jste na Vídeňské univerzitě absolval studijní / přednáškový pobyt. Souviselo to s Vaším plánovaným angažmá v komunistické armádě?
Nevím, kde berete tu drzost ptát se mě na mé údajné plánované angažmá v komunistické armádě. Nikdy jsem o něčem takovém neuvažoval. Na studijní pobyt jsem byl vybrán a stipendium schválilo rakouské ministerstvo školství dávno před prosincem 1987, kdy jsem byl poprvé předvolán na osobní oddělení VŠE. Vaše manipulace jasně ukazuje, že vaše otázky jsou koncipovány někým, o kterém se u nás na Moravě říká, že je hloupý, navedený nebo zaplacený. Ve vašem případě platí zřejmě všechno najednou. Moje angažmá v armádě bylo pouze to, že jsem byl na povinné vojenské službě. Žádné další angažmá v armádě jsem nikdy neměl a nikdy jsem ho neplánoval.
Proč jste se chtěl stát zpravodajcem? V odstavci spisu „Motivy” se píše: „Adresa je členem KSČ od roku 1964, chápe složitosti současné mezinárodní vojensko politické situace a nutnost nadále zabezpečovat obranyschopnost vlasti. K těmto potřebám má jednoznačně kladný vztah, což již několikrát vyjádřil na typovacích pohovorech. Lze tedy usuzovat na ideologický motiv spolupráce.” A dále:
„Jako politický pracovník v záloze (ČVO 470) má pochopení pro potřeby armády. Je ochoten být v tomto směru nápomocen. Z těchto důvodů je vhodný k dalšímu rozpracovanání s cílem funkce SP/T.”
Výše uvedený text jsem nepsal a nevím na základě čeho, bylo takto někým „usuzováno“. Žádným zpravodajcem jsem se stát nechtěl. Jenom idiot může napsat, že jsem byl členem KSČ od roku 1964. Už i žáci základní školy ví, že členem politické strany se stávají lidé, až když dosáhnou plnoletosti. Mně v roce 1964 bylo šest let a začal jsem chodit do první třídy základní školy. Z formulace vaší otázky je opět zřejmá vaše stupidita a snaha manipulovat a za každou cenu dehonestovat člověka. Překrucujete a lžete v citacích ze spisu. Musím vás vyvést i z dalšího omylu, který zmiňujete, nebyl jsem žádným politickým pracovníkem v záloze. Nevím, v čem a komu jsem měl být podle vašeho dotazu nápomocen. Jak jste pravděpodobně ze spisu zjistil, tak jsem také ani nebyl vhodný „typem k dalšímu rozpracování“. Soudruzi rozvědčíci na to přišli po pěti měsících po zahájení rozpracování „adresy“. Vy jste to nepochopil ani po 34 letech. Text, který citujete ve svých otázkách, jsem nepsal, což je patrné už na první pohled. Jsou to domněnky nevím koho. Možná si je vymýšlíte vy sám, hlavně to moje údajné členství v KSČ od roku 1964. To se vám opravdu povedlo.
Jak se Vaše snaha stát se SP/T slušuje s Vaším působením ve vedení NF VŠE?
Pane redaktore, nevím, o jaké snaze mluvíte. Pravděpodobně jste myslel slovo slučuje, a ne slušuje, jak uvádíte ve své otázce. Nevím, jak souvisí zájem vojenské kontrarozvědky o mou osobu před 34 lety s mým působením ve vedení NF VŠE v současnosti. I z vámi uváděných faktů jasně vyplývá, že jsem s žádnou složkou rozvědky či kontrarozvědky, ať už vojenské, či policejní, nikdy nespolupracoval.
Nevím, jak se slučuje vaše permanentní lhaní s novinářskou etikou a s obyčejnou lidskou slušností. Vaše setrvalá a intenzivní snaha o dehonestaci mé osoby je jasným důkazem toho, že musím zopakovat, že jste nejenom hloupý, navedený, ale i někým zaplacený. Tuším i, na čí výplatní listině jste. Vaši otázku proto považuji za naprosto stupidní. Disponuji několika lustračními osvědčeními a na rozdíl od vás samozvaných, takzvaných investigativních novinářů, ale spíše lidských hyen a lidského odpadu, procházím regulérní volbou akademickými orgány.
Souvisí Vaše zkušenosti s typovacími pohovory s tím, jak jste se před několika týdny vyjádřil k výbuchu skladu ve Vrběticích, kritiku postupu české strany a de facto hájení ruské strany?
Další faul a útok na mou osobu. Žádné zkušenosti s vámi uváděnými typovacími pohovory nemám. Jak sám sdělujete, měl jsem se zúčastnit tří jakýchsi pohovorů před 34 lety. Vaše totální hloupost a nevzdělanost se projevuje tím, že spojujete nějakou událost, která se stala před 34 lety, s Vrběticemi. Navíc, moje vyjádření k Vrběticím nehájí ruskou stranu. To si opět jednoznačně vymýšlíte a lžete. Já pouze čekám a další občané asi také, jaké konkrétní důkazy konečně po 7 a více letech Koudelkova BISka předloží. Zatím máme k dispozici pouze stupidní a jasně neobhajitelné podklady od vašeho kolegy Kroupy a dalších lhářů ze Seznamu.cz. A znovu zdůrazňuji, že nehájím žádnou ruskou stranu. Koneckonců, nám to dali sežrat i naši spojenci z EU. Nebo nás snad nějak významně podpořili? Vaše lež je směšná i ve světle toho, že i vaši čtenáři vědí, že s Rusy spolupracují mimo jiné např. bývalý německý kancléř Gerhard Schröder, bývalý francouzský premiér Francois Fillon, či bývalá rakouská ministryně zahraničí Karin Kneisslová. Sedí přímo v dozorčí radě ruské státní firmy. Asi podle vás hájí také ruské zájmy. Vy, nedovzdělaní a povrchní novináři, se svou stupiditou blížíte horlivcům z padesátých let minulého století, kteří pomáhali posílat nezákonně obviněné přímo na šibenici.
Budete za koalici hnutí Trikolora kandidovat ve volbách nebo se omezíte jen na spolupráci v oblasti programu?
Pane redaktore, tato otázka jasně ukazuje, kam vlastně vy směřujete. Snažíte se vy, i vaši kolegové z dezinformačního prolhaného Seznamu.cz a některých dalších dezinformačních webů zdiskreditovat lidi, kteří mají zájem na tom, aby v České republice byla zachována svoboda jednotlivce, aby se lidé mohli svobodně vyjadřovat a nemuseli přejímat dezinformační názory čučkařů a vás, zkorumpovaných, rádoby takzvaných hlídačů demokracie. Za koalici hnutí Trikolóra jsem nechtěl kandidovat a chtěl jsem spolupracovat pouze v oblasti programu. Ale vaše snaha o mou dehonestaci, která vyplývá z vámi položených, účelově manipulovaných otázek, mě vybízí k tomu, abych zvažoval, zda nejít do boje. A snažit se například prosadit zákon, který by jednoznačně trestal lživá obvinění od vás, pseudonovinářů, vůči jednotlivým lidem, kterým ničíte životy. A abyste vy, v případě, že se vaše lži prokážou, byli trestáni nezávislými soudy nejenom finančními tresty, ale i trestem odnětí svobody. Chtěl bych se zasadit o to, aby se soudy netáhly řadu let a pak jacísi vydavatelé za vás, novinářské hyeny, zaplatili nepodstatné finanční částky. Je nutné, abyste za své zločiny nesli osobní zodpovědnost a tato se nepřenášela na vydavatele.
Na závěr dodávám, že jsem neopravoval gramatické chyby, které se vyskytují ve vašich otázkách.
V příloze vám posílám svoje první a poslední negativní lustrační osvědčení.
V souladu s tiskovým zákonem vás žádám o plné zveřejnění mých odpovědí.
V případě, že tak neučiníte a použijete manipulativní techniky, kterými jsou prošpikovány již vaše otázky, zveřejním váš postup včetně zaslaných otázek a SMS zpráv a mých odpovědí v plném znění na jiném, než vašem dezinformačním webu.
Koutník poté, co obdržel od Ševčíka odpovědi, 14 dní mlčel. Z dřívější korespondence ale vyplývá, že na Ševčíka ohledně termínů velmi tlačil. Po 14 dnech ticha Ševčíkovi poslal doplňující otázku: „Historici se shodují v tom, že vojenská rozvědka byla opomenuta v lustračním zákonu, o informacích v daných spisech se tedy nevědělo. Co na tento argument vzhledem k Vašemu lustračnímu osvědčení říkáte?“
Miroslav Ševčík novináři Koutníkovi odpověděl:
Pane Koutníku,
vidím, že Vaše urputnost je nekonečná. O Vaší motivaci spekulovat nebudu, ale jsem si jistý, že pravdu nalézt a napsat nechcete. Moji kolegové mi sdělili, že Vám jde pravděpodobně o zaplacení 5–6 splátek hypotéčního úvěru, který Vám poskytne objednavatel článku o mé osobě.
Opakovaně tak, jak jsem Vám již odpověděl 14. 6. 2021, Vám sděluji, že jsem nikdy nespolupracoval ani s policejní, ani s vojenskou rozvědkou, kontrarozvědkou či jinou službou. Tato Vaše další manipulativní otázka mě vzhledem k mému celoživotnímu dobře známému a zdokumentovanému ideovému přesvědčení dovádí k závěru, že jste totální demagog.
Sám víte, že osoba z vojenské správy, která mě kontaktovala kvůli triviální záležitosti spojené s vojenskou službou, ve své zprávě z 20. 4. 1986 konstatovala: „Rozhovor byl nezávazný, k žádné ani dílčí dohodě nedošlo.“ Stejně tak dobře víte, že k žádné spolupráci mě vojenská ani žádná jiná rozvědka či kontrarozvědka nikdy nezískala. Nejste přece negramotný a ze spisu, který jste si jistě dost dobře přečetl, jasně vyplývá, že jsem s nikým takovou spolupráci nikdy nepodepsal.
To, že patříte mezi proradné novináře, kteří se snaží dehonestovat slušné lidi, to jste dokázal již v minulosti. Patříte mezi ty novinářské hyeny, které nehledají objektivní pravdu, ale za mrzký peníz jste ochoten psát bludy o slušných lidech. To, že jste novinářský diletant a udělal jste překlep, na který se teď vymlouváte, je Váš problém.
Teď k Vašemu dotazu.
To, že se mě ptáte na něco, co vůbec nesouvisí s Vašimi původními otázkami, ukazuje na Váš velmi nízký intelekt. Kdybych však měl rozebrat Váš dotaz či spíše poznámku, kterou chcete opět navodit situaci, která by měla pošpinit mou osobu, tak Vám sděluji: Nevím, kteří historici „se shodují“ na Vašem tvrzení, že vojenská rozvědka byla opomenuta v lustračním zákoně. Znám řadu historiků, kteří tento názor vůbec nesdílí. Jsou to renomovaní profesoři, a ne historik, který 80. léta a rok 1989 prožíval spíše jako dítě, puberťák či šestnáctiletý jinoch. Nevím vůbec, proč mi opakovaně kladete podobný manipulativní dotaz, když dobře víte, že jsem s žádnou rozvědkou či kontrarozvědkou nespolupracoval. Nevyvíjel jsem ani žádnou aktivitu v zemi svého původu, tj. v ČSSR, později ČSFR, ani za hranicemi naší země. Koneckonců i o tom musíte vědět ze spisu, který dokola zmiňujete.
Miroslav Ševčík
Koutník odpovídá dne 29. června pozváním Ševčíka na setkání nad dokumenty. Ševčík o to ale nemá zájem a Koutníkovi rozebírá větu po větě nesrovnalosti v textu:
„Pane Koutníku,
vidím, že vám moje předchozí, podrobné odpovědi nestačí. Tak ještě jednou, větu po větě rozeberu vámi zaslaný text:
„Na základě kladného hodnocení na pracovišti – vytěžen vedoucí útvaru obrany s. Kuchař (znám ho osobně z dřívějších jednání)…“
Ano, chodil jsem do práce na VŠE a studenti mě měli rádi, protože jsem učil výlučně nemarxistické ekonomické teorie a hospodářskou politiku.
Z citované věty dále jasně vyplývá, že informace poskytl („byl vytěžen“) tehdejší vedoucí útvaru obrany VŠE, zmíněný pan Kuchař.
„… – byly s typem provedeny typovací pohovory ve dnech 3. 12. 1987 v kanceláži výše uvedeného pracovníka…“
Nevím, jestli to bylo v kanceláři výše uvedeného pracovníka p. Kuchaře, ale bylo to na osobním oddělení VŠE, tehdy se tomu říkalo kádrovací oddělení. Byl jsem vyzván, jak jsem vám již jednou sdělil, abych vyplnil osobní dotazník vojáka ČSLA (to byla zkratka pro tehdejší československou lidovou armádu) v záloze.
„…11.12. 1987 na MěVS a 25. 3. 1987 na MěVS...“
Zkratka MěVS se používala pro úřad Městské vojenské správy. Tam jsem – dne 11. 12. 1987 odevzdal výše uvedený osobní dotazník vojáka v záloze.
Pane Koutníku, zase jste to blbě opsal ze spisu. 25. 3. 1987 jsem na Městské vojenské správě zaručeně, ale opravdu zaručeně nebyl.
„…Byly ověřeny základní data adresy a jeho příbuzných, jeho ochota ke spolupráci a předpokládaný výjezd na tříměsíční stáž do Rakouska na Vídeňskou universitu. Byly rovněž vytvořeny předpoklady pro další schůzky…“
Tuto část zápisu vám přetlumočím do současné civilní češtiny: Zkontrolovali data, která si o mých příbuzných sami zjistili. Žádná spolupráce ani v souvislosti s mým výjezdem do Rakouska na Vídeňskou univerzitu projednávána nebyla.
„ …Během druhého pohovoru vyšlo najevo, že adresu přibližně v polovině roku 1987 kontaktoval pracovník Federálního ministerstva vnitra, který rovněž zjišťoval ochotu ke spolupráci…“
K žádnému kontaktu ze strany Federálního ministerstva vnitra nedošlo. To jste si koneckonců určitě zjistili ve spisech Federálního ministerstva vnitra.
„…Rozhovor byl nezávazný, k žádné ani dílčí dohodě nedošlo. Adresa byla orgánem 817 poučena, jak se má zachovat v případě dalšího podobného kontaktu (má řici, že je ve spolupráci s armádou), a upozorněna na zásady konspirace.”
Jak je uvedeno v zápise, celý tento rozhovor nebyl jakkoliv závazný a na ničem, ani dílčím, se se mnou nedohodli.
Pane Koutníku,
chápu, že nejste historik a protokoly z tehdejší doby se odborně nezabýváte. Úporně se snažíte za každou cenu o jiný a účelový výklad událostí z doby před 34 lety. Nikdo z vojáků v záloze při jednáních s představiteli Městské vojenské správy nemohl předpokládat, že se z těchto jednání budou dělat nějaké zápisy, tudíž nemohl vědět ani ovlivnit, co do těchto zápisů důstojníci Městské vojenské správy napsali.
Neumím si představit, jak polopatičtěji vám mám komentovat citovaný zápis z protokolu.
Je mi známo od vašich kolegů z vašich předchozích působišť, že i tam jste se dopouštěl zkreslování reality a domýšlení příběhů. Proto jste v poslední dekádě musel několikrát změnit i novinářské štace. Ze zkušenosti, kterou s vámi zatím mám, se tomu ani nedivím. Vaše chování považuji za ubohé, a je mně líto všech, které se lidské hyeny jako vy dennodenně snaží falešně očernit a beztrestně tak mnoha lidem ničí život.
Doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc.“
Koutník reagoval dalším e-mailem, ve kterém naznačuje, že měl Ševčík být politickým pracovníkem v záloze. „V osobním dotazníku vojáka jste tehdy do kolonky vojenské vzdělání vyplnil „ČVO - 470“ - což byl politický aparát. Pravděpodobně proto zpravodajci do spisu napsali, že jste „ politický pracovník v záloze“. Když jste to tehdy vyplnil do dotazníku, na základě čeho dnes tvrdíte, že jste politickým pracovníkem v záloze nebyl,“ ptá se Ševčíka.
Pane Koutníku,
ČVO, což bylo číslo vojenské odbornosti, přidělovali ho vojáci z povolání na základě absolvovaného vojenského výcviku a absolvování roční povinné vojenské služby. Já jsem, stejně jako tisíce dalších studentů VŠE, absolvoval dvouletý povinný kurz vojenské přípravy na vojenské katedře VŠE. Následně jsem absolvoval roční povinnou vojenskou službu, jako statisíce jiných absolventů vysokých škol a ČVO mi bylo přiděleno.
A když už se tak podrobně zabýváte mou osobou a záležitostmi, které se odehrály před 34 a více lety, tak by vás mohlo zajímat i následující. Sice se vám to nebude hodit do vámi konstruovaného článku s vašimi fabulacemi, ale přesto vám sděluji:
Před vojnou jsem měl splněný limit v lehké atletice do střediska vrcholového sportu a povolávací rozkaz jsem obdržel do tehdejší Rudé hvězdy Praha. Bohužel ve stejnou dobu rukoval i syn tehdejšího ministra vnitra Vratislava Vajnara a moje tabulkové místo bylo po narukování obsazeno jím, i když žádný sport nedělal. Mě převeleli ke stavebnímu praporu (tehdy se jim říkalo PTPáci), kde jsem každodenně organizoval rozdělování vojáků na stavby a pak jsem měl možnost trénovat, i když ne v podmínkách vrcholového sportu.
Během vojenské služby jsem byl několikrát převelen. Primárně za trest, protože jsem „zneškodnil“ velitele roty, který trestal vojáky po jejich návratu z pracoviště ve více než 20stupňovém mrazu stříkáním hadicí studenou vodou (Mimochodem se tento člověk stal blízkým spolupracovníkem prezidenta Havla – humanisty.). Byla z toho mimořádná událost a moje okamžité převelení do útvaru Vyšné Lhoty. Odtud jsme jezdili na letiště Mošnov nacvičovat na přehlídku a na Spartakiádu. To samé jsem absolvoval ve Frýdku-Místku, v Plané u Mariánských Lázní a v Praze na Vypichu.
Rozkazem jsem dostal i povinnost vést tábor dětí pracovníků Ústřední státní správy včetně ÚV KSČ. Nesehnali tehdy proškoleného hlavního vedoucího. Protože v roce 1985 byla Spartakiáda a pražské děti nemohly chodit do školy, proto byly organizovány nulté turnusy, kam jsem byl převelen. (Předtím jsem vedl tábory LOKO DEPO Vršovice a Kovoslužba Praha).
Možná snad konečně pochopíte, že jsem žádný politický pracovník na povinné vojenské službě ani později nebyl ani být nemohl, jak zase fabulujete. Všechny tyto peripetie s převelováním jsem musel absolvovat přesto, že jsem v té době měl dvě malé děti, jak jistě z vámi zkoumaného dotazníku víte.
Své zařazení na tabulkové místo jsem nemohl ovlivnit. Ani jsem nevěděl, co které číslo ČVO znamená. Toto číslo jsem do osobního dotazníku opsal z vojenské knížky. To, že v osobním dotazníku je jenom číslo, tedy ČVO, snad nemůžete popřít ani vy, který se snažíte uplést z hovna bič. Co napsali zpravodajci do spisu, jsem nemohl ovlivnit a ani jsem to nevěděl.
Musím vám sdělit, že takové kádrování a překrucování jsem v životě nezažil.
Žádám o zveřejnění mých plných odpovědí.
Doc. Ing. Miroslav Ševčík, CSc.
Celý příběh zatím končí zveřejněným článkem na Seznamu. Miroslav Ševčík ale nevylučuje další kroky: „Budu zvažovat všechny možné cesty, aby nedocházelo dále k účelovému napadání zaplacenými novináři, kteří za to nenesou osobní zodpovědnost.“
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Martin Huml
