Andrej Babiš se postavil proti uprchlíkům. Co vy na to?Anketa
Spojené státy nyní vojensky operují už ve 135 zemích světa, zatímco v éře George W. Bushe to bylo pouze 60 zemí. V přímém přenosu můžeme sledovat signifikantní nárůst vojenských operací všeho druhu v průběhu prezidentského mandátu nositele Nobelovy ceny za mír Baracka Obamy, v neposlední řadě v Africe. Víme, co vojenské aktivity Bílého domu počínaje rokem 2001 způsobily v oblasti sahající od Magrebu až po Pákistán (1,3 až dva miliony mrtvých jen v Iráku, Afghánistánu a Pákistánu, miliony vysídlených a uprchlíků, destrukce celých státních útvarů, zažehnutí sektářských konfliktů na Blízkém východě, sedminásobný nárůst džihádistického teroru jen v prvním roce po napadení Iráku, plodná půda pro vznik prvního teroristického státu na světě – Islámského státu/Daeš apod.).
Chceme-li v plné šíři a hloubce pochopit drastické dopady, jež doprovázejí americké vojenské aktivity po celém světě, nesmíme opomíjet ty, jež se odehrávají v Africe, která nyní čelí vážné destabilizaci. Zatímco se nepříliš zevrubná mediální a politická pozornost, ba bylo by na místě spíše uvést, že chatrné mediální a politické pokrytí, týkající se amerických vojenských operací, soustřeďuje především na sever Afriky a Blízký východ obecně, černý kontinent zůstává tradičně upozaděn.
Četné stopy Pentagonu na černém kontinentu
Spojené státy začaly signifikantně posilovat svou vojenskou přítomnost v Africe v roce 2007 s cílem provádět „protiteroristické operace“, počítaje v to i vojenská cvičení s africkými partnery, poté, co bylo na konci druhého volebního mandátu prezidenta George W. Bushe založeno americké armádní velitelství pro Afriku (AFRICOM). AFRICOM řídí americké vojenské aktivity, včetně těch tajných, a to v 53 afrických zemích kromě Egypta, který spadá pod Centrální velitelství Spojených států (CENTCOM). Tento militaristický „footprint“ jde jako v jiných regionech světa ruku v ruce se zájmy Bílého domu a samozřejmě se zájmy velkých amerických korporací. Ve skutečnosti se stopy Pentagonu postupem času nevyhnuly žádné africké zemi vyjma dvou států – Zimbabwe a Eritrey. V současné době se „sídlo“ AFRICOMu nachází v malém africkém státě Džibuti, neboť ostatní africké země, včetně řady amerických spojenců, rezolutně odmítly, aby bylo vybudováno na jejich území.
Jak vedle jiných pozorovatelů přesvědčivě dokazuje v českých mediálních luzích a hájích téměř neznámý americký investigativní žurnalista Nick Turse, před zahájením válečné kruciáty proti terorismu administrativou prezidenta George W. Bushe na podzim roku 2001, již umně převzal a modifikoval prezident Barack Obama, v Africe nebezpečí džihádistického teroru de facto neexistovalo.
674 vojenských operací za rok
Hovoříme-li o destabilizaci černého kontinentu Spojenými státy, nelze samozřejmě opomenout invazi do Libye v roce 2011, kterou Washington provedl s pomocí dvou tradičních imperiálních velmocí – Francie a Velké Británie – jež se lvím dílem hrozivě podepsala na destrukci nejen samotné Libye, ale i sousedních zemí, potažmo celého Magrebu. Region byl doslova zaplaven neuvěřitelným množstvím zbraní z arzenálů NATO, které byly primárně určeny pro takzvané rebely bojující s libyjským lídrem Kaddáfím a jeho vojsky. Poté, co byl Kaddáfí násilně svržen a usmrcen, se tento vojenský materiál doslova vytratil a záhy se objevil v různých koutech černého kontinentu.
Již výše zmíněný investigativec Nick Turse, který se dlouhodobě specializuje na pokrývání vojenských dobrodružství Pentagonu v Africe, ve svém textu z dubna tohoto roku píše, že zde Spojené státy v roce 2014 uskutečnily 674 vojenských operací, tj. téměř dvě operace denně. Jinými slovy došlo k 300 procentnímu nárůstu aktivit tohoto charakteru od doby, kdy byl založen AFRICOM. Pro přesnější informaci je záhodno uvést, že tento počet zahrnuje i tréninkové mise, simulace bojových aktivit či operace zpravodajců, nejen aktivní bojové mise, jako jsou například útoky dronů nebo protipovstalecké operace.
Afrika je americkým bojištěm
Přestože sdělovací prostředky tyto jistě signifikantní záležitosti de facto ignorují a Washington je bagatelizuje s tím, že jde jen o „nepatrnou stopu“ přítomnosti jeho vojenského personálu na černém kontinentě, představitelé AFRICOMu za zavřenými dveřmi hovoří naprosto jinou řečí. Tito lidé podle Turseho opakovaně uvádějí, že Afrika je bitevním polem Spojených států, jež jsou zde zapleteny do skutečné války.
Tato „válka“, respektive počet vojenských misí, dramaticky eskalovala v loňském roce. Jestliže v roce 2013 dosahoval počet těchto militaristických aktivit 546, o rok později jich bylo o 128 více. Bílý dům se vojensky mimo jiné angažoval v Maroku, Alžírsku, Tunisku, Senegalu, Kamerunu, Malawi, Guinejském zálivu atd. USA se navíc podílely na intervencích Francouzů a jejich afrických spojenců v Mali a Středoafrické republice.
Kterak se vytváří a šíří teroristická hrozba
Turse v textu dále uvádí, že podle zprávy US Army War College’s Strategic Studies Institute z roku 2000 v Africe až na marginální výjimky de facto neexistoval islámský extrémismus ani zásadní mezinárodní teroristická hrozba. Asi jediným státem, kde před rokem 2001 existovala lokalizovaná teroristická hrozba v podobě milic al-Šabáb, bylo Somálsko. Tato situace se ale podstatně změnila po teroristických útocích z 11. září 2001 a založení AFRICOMu o šest let později. V průběhu této doby byly do Afriky pumpovány miliardy dolarů na posílení americké přítomnosti, a to například v podobě budování leteckých základen a základen pro bezpilotní letouny, vytváření vojenských aliancí, uskutečňování zpravodajských misí, cíleného usmrcování militantů a osob podezřelých z terorismu, angažmá v proxy válkách (válkách v zastoupení) apod. Úhrnem byly za účasti amerických elitních bojových jednotek uskutečněny zhruba tisíce vojenských misí – a to za skandálního mediálního hrobové ticha.
Militarizace černého kontinentu Pentagonem měla však opačný účinek, ostatně jak se dalo předpokládat, vezmeme-li v potaz další militaristická dobrodružství USA po celém světě od Kolumbie po Filipíny, zejména pak na Blízkém východě.
Z amerických vojenských okruhů zaznívají hlasy, jež detailně líčí, v jak děsivé míře v uplynulých letech v Africe posilují islamistické teroristické skupiny, které zde destabilizují celé státy: al-Káida upevnila a rozšířila svou teroristickou síť díky selhavším státům s porózními hranicemi, Islámský stát/Daeš posiluje svou přítomnost na severu Afriky atd. Tito teroristé používají při svých neustále rostoucích útocích sofistikované zbraně a počet jejich obětí vzrostl v roce 2014 o 40 procent. Na severu a západě Afriky ohrožují „zájmy USA“ islamistické bojůvky, jako jsou al-Káida islámského Magrebu, Ansar al-Šaría, Al-Murabitun, Boko Haram apod. Nechvalně proslulé uskupení Boko Haram udržuje v teroru nejen Nigérii, ale podniká výboje i do Kamerunu, Čadu a Nigeru. Povstalecké skupiny destabilizují taktéž Středoafrickou republiku a Demokratickou republiku Kongo, obecně pak oblast Velkých jezer, kde zintenzivňují sektářské tenze.
Je třeba zdůraznit, že tato znepokojující odhalení pocházejí ze samotného AFRICOMu, neexistují tudíž žádné pochyby o tom, že by tyto zprávy lakovaly situaci na růžovo či ji jinak zlehčovaly. Nemusíme ani pochybovat o tom, že destabilizace výše uvedených zemí, ba celých regionů, přímo koreluje s vojenskými operacemi Pentagonu, byť je paradoxní, že měly jiný záměr – posílit bezpečnost Spojených států.
V minulém roce uzavřely vlády Spojených států a Džibuti dohodu, jež umožňuje, aby americký vojenský personál zůstal v zemi až do roku 2044. Navíc předáci AFRICOMu nyní otevřeně hovoří o vybudování šňůry základen pro „monitorování bezpečnostní situace“ napříč severním pobřežím Afriky.
To znamená, že společně s dalším setrváním a posilováním přítomnosti Pentagonu na černém kontinentě můžeme očekávat další nárůst teroristických aktivit, a to přímo v předsálí Evropy.
Každá velmoc je ze své podstaty špatná
Jestliže kritizujeme děsivé následky amerických vojenských intervencí po celém světě, není rozhodně na místě, abychom si idealizovali činnost „sekundárních“ velmoci, jako je Rusko nebo Čína. Každá velmoc, byť má pouze regionální dosah, sleduje své utilitární zájmy, nehledíc na zájmy obyčejných lidí. Ačkoliv je pravda, že zejména Peking svůj vliv v Africe upevňuje především prostřednictvím ekonomických aktivit, neznamená to, že některé z jeho činností nemají negativní aspekty v té které lokalitě či zemi.
Pokud se při kritickém zohledňování neplech osnovaných v dílnách Pentagonu, potažmo Bílého domu ocitneme v pozici nesoudných apologetů jiných, byť vojensky mnohem slabších velmocí, z logiky věci nemůžeme vehementně a s morálkou na rtech kritizovat supervelmoc, která je slovy Martina Luthera Kinga jr. „největším šiřitelem násilí“ na světě. Pravda, tato památná slova King pronesl v roce 1967, kdy zuřila americká vyhlazovací válka v Indočíně, avšak na základě dnes dostupných materiálů a dokumentů (zejména těch, jež odtajnily WikiLeaks) lze konstatovat, že jsou pravdivá i v dnešních turbulentních časech.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniel Veselý
