Studie dle svých autorů nabízí „hlubší pohled do politicko-psychologické mentality lidí, kteří podléhají dezinformacím, ale i občanů vůči propagandě odolných“. Vědci sestavili celkem 5 profilů z odpovědí na celkem 30 otázek v průzkumech agentury Median od roku 2020 doteď. „Jako stěžejní se pro odolnost vůči dezinformacím ukazuje demokratické smýšlení a racionalita,“ uvádějí.

Vedoucí výzkumu je Martina Klicperová z Psychologického ústavu AV ČR, jejími výzkumnými zájmy jsou „psychologie demokracie, občanská slušnost, politická kultura, přechody k demokracii, demokratické občanství, nenásilí a kreativita. Doktorát získala za práci Psychologie demokracie a demokracie se také týkaly výzkumy, na které byly poskytnuty granty a byla u nich uvedena jako řešitelka.

Není od věci zmínit, že když člověk zavítá na stránky Psychologického ústavu, do očí ho udeří velký nápis „Věda stojí za Ukrajinou!“

Zmíněných pět kategorií, které vědci určili, se pak nazývá:

1. nevyhranění
2. proukrajinští demokraté
3. proruští postkomunisté
4. obecně dezinformovaní
5. antiruští demokraté

Přičemž největší z nich je právě kategorie nevyhraněných, kterých je dle výzkumu celých 48 %. 22 % jsou pak proukrajinští demokraté, protiváhu k nim tvoří proruští komunisté, kterých má být 15 %, minoritní jsou pak antiruští demokraté a obecně dezinformovaní, kteří tvoří 7 a 9 %, respektive. „Procenta je třeba brát spíše orientačně, při této metodě a velikosti vzorku nelze hovořit v přesných číslech,“ upozorňuje sama Klicperová.

Vědci identifikovali čtyři hlavní faktory. Tj. takzvané covidové konspirace, dále pak názory na rusko-ukrajinský konflikt, pak ekonomické postoje s tímto konfliktem související a nakonec vinu či nevinu ruských občanů za tento konflikt. Dotazů však bylo více, například na hodnocení invaze vojsk Varšavské smlouvy, na režim před rokem 1989 obecně, na to, zda dotazovaní nějak pomohli Ukrajincům, zda jsou očkováni a zda věří ve „společnost, vzájemnou solidaritu a lidství“ a zda je pro ně důležité žít v zemi, kde se vládne demokraticky. Kromě toho se také sbíraly údaje o vzdělání a dotazovaní měli odpovědět na otázky v logickém kvízu.

K těmto faktorům jsou uvedeny i výroky, které je nejvíce reprezentovaly, např. u tzv. covid konspirací: „Očkovací vakcíny nejsou nijak prospěšné, jen přinášejí skvělé zisky velkým farmaceutickým firmám.“ „Velké firmy tají, že covid-19 lze léčit levnými, tradičními přírodními prostředky.“ „Reportéři, vědci a vláda nám plánovitě tají důležité informace o covidu-19.“

U rusko-ukrajinského konfliktu: „Ukrajina je nacionalistická a prováděla diskriminaci ruskojazyčného obyvatelstva.“ „Ukrajina je fašistická a chystala genocidu/vyvraždění ruskojazyčného obyvatelstva.“

U ekonomických souvislostí pak: „Naši politici pomáhají více Ukrajincům než našim vlastním lidem.“ „Namísto o ukrajinské přistěhovalce se má naše vláda starat o naše vlastní obyvatele.“ „Protiruské sankce v konečném důsledku poškozují více nás než Rusko.“ „Je nezbytné se dohodnout přímo s Ruskem na obnovení dodávek plynu.“

A u viny Rusů se pak objevovaly tyto: „Skoro všichni Rusové nesou odpovědnost za to, co se nyní na Ukrajině děje.“ „Většina Rusů je vinna tím, co se nyní na Ukrajině děje.“

Fotogalerie: - Přerušená sněmovna

Nevyhranění

Nevyhranění, tedy největší skupina, se vyznačují tím, že jsou nerozhodní, u všech čtyř faktorů jsou jejich pozice středové. „Jsou různého vzdělání, nejčastěji středoškolského, trochu častěji ženy než muži, zpravidla středního věku (průměr 45,6 roku), z hlediska finanční ohroženosti se většinou cítí ani neohroženi, ani ohroženi. Neprojevují výrazné názory, jsou rezervovaní, vyhýbaví,“ uvádějí vědci. „Ačkoli se prezentují v průměru opatrnicky, neznamená to ještě, že jsou všichni laxní k důležitým aspektům politického života a už vůbec ne, že by nebyli citliví a nepomáhali,“ podotýká pak hlavní výzkumnice Klicperová s tím, že tito lidé byli nápomocní během covidu, např. šitím roušek. 60 % také uvedlo, že nějak pomohli Ukrajincům, dalších 20 % o tom uvažovalo.

Fotogalerie: - Výlet na Karlštejn

Jedná se spíše o voliče Miloše Zemana než Jiřího Drahoše, jejich hlasy směřují převážně k ANO a koalicím SPOLU a PirSTAN, a to v tomto pořadí. A identifikují se spíše s „demokratickou Evropou“ než s Východem. „Jen 30 % z nich ale hodnotí dobu před rokem 1989 a také srpen 1968 jednoznačně záporně, demokratický režim hodnotí rezervovaně a stejně tak další pozitivní abstraktní jevy, jako je společnost, vzájemnou solidaritu a lidství,“ poukazuje Klicperová. A pokud jde o důvěru k cizím lidem, jsou také spíše nerozhodní a opatrní.

Proukrajinští demokraté

Asi nejoblíbenější skupina, vzhledem k počtu superlativů u nich použitých, jsou pro Klicperovou a výzkumníky právě tito. Má se jednat celkem o pětinu respondentů.  „Jejich profil vyniká tím, že jsou imunní jak proti covidovým hoaxům, tak proti proruské propagandě a jsou v opozici proti antiukrajinským ekonomickým postojům. Připouštějí určitý díl viny ruského civilního obyvatelstva na ruské agresi,“ popisuje je Klicperová.

Skoro polovina této skupiny má vysokou školu, je výrazně mladší než ostatní skupiny, jsou to častěji muži, jsou nejméně finančně ohrožení a také nejméně společensky frustrováni. „Obecně vzato, jsou nejblíže vzornému občanství svou politickou kulturou i občanskými ctnostmi,“ popisuje je Klicperová a dodává, že dotyční nejvíce „vyznávají hodnoty demokracie“.

Fotogalerie: - Armáda na pražské náplavce

Tito lidé také nejvíce důvěřují neznámým lidem, skoro dvě třetiny uvedly, že na pomoc Ukrajině by všichni měli přinášet oběti. Nejvíce se identifikují s „demokratickou Evropou“, naopak nejméně se slovanskou a východní kulturou. Ale ani tu prý nezavrhují. Asi nepřekvapí, že jejich hlasy dostávají koalice SPOLU a PirSTAN, v prezidentských volbách volili drtivě Pavla a Drahoše.

Silně pak prožívají trauma z roku 1968, což je zvláštní, vzhledem k tomu, že průměr této skupiny je 42 let, tedy většina zřejmě rok 1968 nezažila. Nicméně drtivá většina ho hodnotí silně negativně. Tato skupina je dle výzkumníků jediná, která se silně zastává menšin, je také velmi kritická k Benešovým dekretům a Romy označují za „středně sympatické“. „Proukrajinští demokraté se vyznačují silnou důvěrou, např. ve zdravotnictví (93 %), policii (74 %), ve veřejnoprávní média (72 %) i ve vědu (97 %). Daleko nejlépe také skórovali v kvízu logického myšlení,“ uvádějí výzkumníci.

Proruští postkomunisté

Tato skupina je prý relativně odolná vůči covidovým hoaxům, ale dle výzkumníků „propadli ruské politické propagandě i ekonomické populistické demagogii“. Muži i ženy jsou v této skupině zastoupeni rovnoměrně, ale jedná se převážně o lidi se základním a středním vzděláním a v průměru je tato skupina nejstarší a také finančně nejohroženější a nejvíce frustrovaná v oblasti základních potřeb a sebeaktualizace. „S frustrací souvisí i určitý sociální negativismus a nižší míra humanismu,“ říká k tomu Klicperová. Jen velmi málo z nich věří na společnost, lidství a vzájemnou solidaritu. Podle vědkyně je jejich sebestřednost dána jednak jejich psycho-politickým zaměřením, ale také „objektivně menší dostupností zdrojů“.

„Tito respondenti méně důvěřují lidem a méně soucítí s napadenou Ukrajinou (jen necelá třetina uvedla hned po invazi, že soucit pociťuje často a silně), po pár měsících pak bylo mezi těmito respondenty více těch, kteří prohlásili, že nepociťují vůbec žádný soucit s Ukrajinci, než těch, co s nimi soucítí velice silně a často,“ uvádí výzkumníci a Klicperová o nich říká: „V oblasti politické kultury cítí vysoký stupeň odcizení a ukazují nedostatečný vhled do funkce politického systému.“

Pro tuto skupinu je také nejméně důležité žít v demokratické zemi, více než 80 % z nich se identifikuje s východní a slovanskou kulturou a nejméně se západní kulturou. Většinou volí ANO, komunisty, SPD či Trikoloru, v prezidentských volbách pak Zemana a Babiše. Málo z nich také považuje komunistický režim za velmi špatný, stejně tak invazi vojsk Varšavské smlouvy. Sametová revoluce podle nich není ani dobrá, ani špatná, pozitivní vztah mají k Benešovým dekretům a vyhnání Němců.

Obecně dezinformovaní

Rozdíl oproti postkomunistům je u této skupiny, že věří tzv. covidovým konspiracím. Společné mají proruské postoje. Převažují ženy, průměrný věk je 46 let a vzdělání nízké. „Lidé, které charakterizuje tento profil, zažívají vysoký stupeň společenské frustrovanosti – tím připomínají proruské postkomunisty. S nimi také sdílejí velmi vysokou úroveň politické odcizenosti,“ prohlašuje o nich Klicperová.

Více než se Západem se tito lidé identifikují se slovanskou kulturou, politicky jsou buď středoví, nebo extrémně pravicoví. I oni volili spíše Babiše a Zemana, své politické preference ale neradi sdělují. Jsou spíše voliči menších stran, např. SPD, Zelených, Pirátů, Svobodných, KSČM a Volného bloku.

„Hodnotit historická období jim dělává potíže, častěji než jiné skupiny lidí se odvolávají na neznalost (asi ve 20 %, pokud jde o starší období). Demokratické etapy našich dějin hodnotí kritičtěji a nedemokratická období benevolentněji než zastánci jiných profilů, jen s výjimkou proruských postkomunistů. Rok 1948 hodnotí jako velmi špatný jen 18 % a podepsání Mnichovské dohody jako velmi špatné jen 37 %,“ uvádějí o této skupině výzkumníci.

Tato skupina dle výzkumu nejvíce odmítá pomoc Ukrajině a také odmítá oběti v zájmu Ukrajinců, podobně jako postkomunisté. „Vzhledem k nízké úrovni jejich vzdělání nepřekvapuje, že se vyznačují nízkou politickou sofistikovaností a také značnými mezerami ve znalosti moderní české historie. Tři čtvrtiny z nich zcela selhaly v kvízu logického myšlení,“ uvádí o nich Klicperová. Asi nepřekvapí, že tato skupina nevěří vědě, naopak větší vliv má víra v Boha.

Antiruští demokraté

Poslední profil je naopak velmi podobný proukrajinským demokratům. Rozdíl je například v tom, že z invaze na Ukrajinu aplikuje na Rusy kolektivní vinou. „Tento postoj je v souladu s jejich dobrou odolností proti proruským i antiukrajinským narativům a dezinformacím, méně vůči covidovým narativům, k těm je tento profil shovívavější,“ uvádí Klicperová.

Skupina sestává především ze starších lidí, průměr je nad 50 let, jsou to převážně muži, vzdělanostně není vyhraněná a také nepociťuje finanční ohrožení. Rusko prý tato skupina neměla ráda už před invazí. V průzkumu z této doby vyšly výsledky sympatií k Rusům: sympatie 0 %, neutrální postoj 32 %, nesympatie 68 %. K Ukrajincům byla tehdy tato skupina mírně benevolentní, ale ne více než ostatní.

Pro antiruské demokraty je velice důležité žít v demokratické zemi, velice negativně hodnotí režim před rokem 1989 a silně odsuzují převrat v roce 1948 a také invazi vojsk Varšavské smlouvy. „O demokratičnosti vypovídá i ambivalence k Benešovým dekretům a odsunu Němců (v porovnání s jednoznačnou převahou jejich chvály u postkomunistů). Naprostý soulad antiruských demokratů s proukrajinskými demokraty se také týká jednoznačné identifikace se Západem a demokratickou Evropou a daleko slabší identifikace s Východem a slovanskou kulturou, aniž by ji však zavrhovali,“ píší výzkumníci o skupině.

Ale přesto pro ně nejsou „vzornými občany“, jako jsou proukrajinští demokraté. „Pozorovali jsme u nich menší politickou informovanost, střední stupeň odcizenosti, nižší úroveň aktivní participativnosti a také všestranně vyšší stupeň sociální frustrace,“ uvádí výzkumnice Klicperová. Skupina je o něco méně ochotná přinášet oběti a také je rezervovanější v oblasti pomáhání uprchlíkům, i když je stále pro. Jedná se podle průzkumů hlavně o voliče Pirátů a STANu.

Většina antiruských demokratů zastává humanistické postoje, včetně víry ve „společnost, vzájemnou solidaritu a lidství“, a spolu s proukrajinskými demokraty vykazují značnou dávku důvěry ve spoluobčany. Tyto postoje korelují i s jejich ochotou podporovat potřebné v době covidu (skoro čtvrtina poskytla nějakou podporu či dar). Na invazi reagovali spolu s proukrajinskými demokraty především soucitem a obdivem k odvaze (přes 60 % často a silně), ale v jejich případě i velice silným vztekem (64 % často a silně), jakož i poměrně silným pocitem strachu. Pokud jde o úroveň společenské frustrace, byla ve většině parametrů vyšší než frustrace proukrajinských demokratů,“ uvádějí o nich výzkumníci.

ParlamentníListy.cz se Martiny Klicperové dotázaly na některé aspekty tohoto výzkumu. Konkrétně:

1. Proč výzkum 48 % české společnosti odsouvá do kategorie „Nevyhranění“? Proč tato kategorie není nuancovanější? Nebudí výzkum dojem, že se snaží postihnout pouze krajní póly společenského uvažování?
2. V návaznosti na to: Proč jsou pochybnosti stran pandemie covidu-19 znázorněny jen krajními tvrzeními konspiračního charakteru? Proč nejsou zahrnuty umírněnější postoje občanů, kteří např. tvrdili, že
   – epidemie nebyla záměrně vyvolaná, ale vládní opatření byla přehnaná
   – bylo nutné chránit zranitelné skupiny, ale plošné zákazy byly zbytečné
   – očkování může být prospěšné, ale občan k němu nesmí být tlačen?
3. Co přesně znamená, že jedna ze zmíněných skupin „méně důvěřuje lidem“?
4. Na základě čeho je odpor k Benešovým dekretům hodnocen jakožto důkaz „demokratičnosti“ jedné ze skupin?
5. Kolik celý výzkumný projekt stál?
6. Jak se na něm podílely jednotlivé zúčastněné instituce?

Na to výzkumnice odpověděla, že studie neměla žádné zvláštní finanční náklady, protože se jednalo o analýzu starších existujících dat. Uvedla také, že studie byla zaměřena hlavně na vyhraněné postoje, tudíž většina respondentů byla zařazena do kategorie nevyhraněných. „Dotaz na dekrety souvisel i s postojem k odsunu Němců. Důvěra k lidem byla zjišťována všeobecně užívanou otázkou, která se v takových šetřeních používá (od Člověk nemůže být nikdy dost opatrný po Většině lidí se dá důvěřovat),“ odpověděla stručně Klicperová. Dodejme ovšem, že centrum SYRI, které se na výzkumu podílelo, je financované ze státního rozpočtu a z něho (převážně od ministerstva školství) mu má přijít celkem 563,1 milionu korun.

Hodnocení sociologů a ekonoma

Dotázali jsme se také dalších sociologů, co si o tomto výzkumu myslí. „Existují skupiny lidí, které jsou náchylnější ke známým dezinformačním narativům a dá se to o nich zjistit. Existují skupiny, u kterých se to zjistit nedá, ale náchylnost neznáme (to je ta téměř polovina). Ti, kteří jsou náchylní, jsou náchylní konzistentně – byli za covidu, jsou i ve věci války na Ukrajině; pravděpodobně proto, že v principu nevěří politice a systému. Jsou to lidé spíše méně vzdělaní, se spíše menší znalostí historických a politických kontextů,“ komentoval firemní sociolog Vojtěch Bednář.

A dodává: „Celkově je tento typ vědecké práce značně nevděčný, i když v jednom případě zrodil doopravdy geniální teorii (Ulrich Beck, 1986), výsledky jsou jen tak dobré, jak dobře si rozumí jejich vstupní data a jak citlivě k nim přistupují interpreti – což vše je neznámé.“

Průzkum také pro PL hodnotil sociolog Petr Hampl. Ten souhlasí se zjištěním, že většinu podobná témata moc nezajímají a nemá k nim vyhrocená stanoviska, a pak jsou tu „radikální“ podporovatelé vládního tábora a jeho odpůrci. To už podle něho většina lidí intuitivně vnímá. „Problém by nastal, pokud by výzkumníci chtěli konstatovat něco konkrétního o těch menších skupinách. Tak například ‚antiruských demokratů‘ našli výzkumníci řádově šedesát. To je příliš malá skupina, než aby se o nich dalo cokoliv tvrdit s rozumnou spolehlivostí,“ dodává. Myslí si, že zmínky o „vzorných občanech“ celý výzkum diskreditují.

„Výzkumníci tají před daňovými poplatníky, jaká metodika byla použita a jaké výsledky byly naměřeny. Dozvídáme se pouze subjektivní názor výzkumníků na to, co z výzkumu údajně vyplývá. Jenže když výzkumníci zároveň dávají okázale najevo, že patří k jedné ze stran politického sporu a že své přesvědčení dávají okázale najevo, pak je velmi obtížné věřit, že výsledky vyhodnotili poctivě,“ tvrdí a poznamenává, že součástí studia sociologie je právě snaha co nejvíce omezit vlastní předsudky, aby zjištění bylo objektivní. „Jejich vystupování přinejmenším budí podezření, že jejich cílem nebylo objektivní zjištění,“ soudí Hampl o autorech.

Například u slova „demokracie“, které je možné vykládat velice široce a nevíme, jak bylo vyloženo respondentům. „Spíš to působí dojmem, že nějaký tiskový mluvčí výrazem ‚demokracie‘ označil to, s čím souhlasí,“ míní Hampl. Například hodnocení demokratičnosti podle toho, zda někdo odmítá Benešovy dekrety, podle něj nemá v solidním výzkumu co dělat.

Připomíná také, že podle jiných průzkumů se řada lidí bojí vyjadřovat své názory. „Celkově se zdá, že máme co do činění se zoufalým amatérismem. Zcela jistě je nemyslitelné, že by něco podobného mohlo projít řádným recenzním řízením,“ hodnotí studii, respektive to, co je o ní známo.

Fotogalerie: - Osvoboďte Assange

Studii si k přečtení a zhodnocení hledal i ekonom Pavel Šik, leč nenašel. Tázal se tedy telefonicky Klicperové, která slíbila poslat „něco více“, než jen tiskovou zprávu. Šikovi se dostalo této odpovědi: „Tisková zpráva obsahovala stěžejní výsledky, které máme hlavně v pracovních dokumentech, odborný článek je zatím jen v přípravě, stejně jako více vyčerpávající studie. To je běh na delší trať a nechtěli jsme nechat výsledky zastarat. Dovoluji si Vám přiložit metodologické jádro studie.“

Šikovi přijde zvláštní, že o studii vyjde nejdříve tisková zpráva, ačkoliv studie ještě není hotová. „Také rozdělení v tabulce, kterou jsem jako metodiku obdržel dle 4 faktorů ‚Proruské‘, ‚anticovid‘, ‚upřednostňování UA‘, ‚Ruská vina a odpovědnost‘ a zřejmě asi jednoho zbylého, kam padají ti tzv. ‚nevyhranění nebo všeobecně dezinformovaní‘ není vysvětleno. Není vysvětleno ani to, proč byla jedna skupina v tiskové zprávě označena za tzv. ‚proruští postkomunisté‘ a jiná zase ‚proukrajinští demokraté‘ nebo ‚antiruští demokraté‘. Mohl bych to napsat explicitněji, ale za ochotu mi to poslat, zde nebudu zlý,“ vypočítal Šik nedostatky.

Ovšem za ještě horší ekonom považuje, jak média bez okolků tiskovou zprávu převzala. „I s pojmenováním těch pěti kategorií vymyšlených vědci a dala ji na titulní stránky bez toho, aby se alespoň jeden reportér třeba zajímal, na základě jakých konkrétních ‚dezinformací‘ studie dospěla třeba k tomu, že cituji ‚nejlépe odolávají proukrajinští demokraté‘ a co vůbec ten pojem ‚proukrajinští demokraté‘ vlastně znamená a proč třeba neexistuje pojem ‚antiruští nedemokraté‘,“ kritizuje Pavel Šik.

Psali jsme:

Zvrat. Už ne „dezinformace“? Nová pravda o covidu

Český rozhlas pod palbou hackerů. Ředitel Zavoral tuší proč

„Fialovská totalita! Učitelka proti státnímu aparátu.“ Soud za „v Kyjevě se nic neděje“ má nečekaný dozvuk

Jourová. Lidé u Rakušana. Ukrajinci. Hraba, co odešel ze STAN, vyložil vše

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

Líbil se Vám tento článek?

---

Nezávislost naší redakce můžete podpořit peněžitým darem v jakékoliv výši bankovním převodem na účet:

131-981500247/0100

QR kód obsahuje údaje k platbě, výši částky si určete sami.