"Nedávno byly vyneseny rozsudky v kauze Davida Ratha. Respektive rozsudky nad aktéry takzvané 'první větve', neboť soudce Robert Pacovský rozdělil případ do dvou částí. Po seznámení se se skutečnostmi onoho rozsudku, který byl mediálně rozebírán, bych se ráda pozastavila nad jistými zarážejícími momenty. Vrátím se maličko do minulosti. Soudy porušily lidská práva Davida Ratha, když mu prodlužovaly vazbu. O tom před časem rozhodl Ústavní soud. Tehdy zrušil rozhodnutí o vazbě, které vydal soudce Pacovský," začíná s hodnocením pro ParlamentníListy.cz Beata Krusic. Tato vychovatelka na základní škole se velmi pevně postavila za Davida Ratha. S megafonem v Praze protestovala proti jeho zatčení a dokonce kvůli tomu držela i hladovku.

Tandem soudce a žalobce

"K Pacovskému bylo jasně řečeno, že jeho tehdejší rozhodování o vazbě bylo chybné, stojící na domněnkách, nikoliv na faktech a zároveň jdoucí na ruku žalobci Petru Jirátovi, jehož argumentace se naprosto shodovala s následnou argumentací samotného soudu. Přítrž tomuto 'tandemu' učinil pak právě Ústavní soud svým rozhodnutím o ukončení vazby. Logicky zde vyvstává otázka, jak je možné, že soudce, který tak pochybil ohledně vazby a byl v podstatě pokárán nejvyšším orgánem, vůbec smí nadále na případu pracovat? Jakou spravedlnost lze očekávat při rozsudku, když hned z kraje jsou tu nezpochybnitelná fakta o podjatosti onoho soudce? Bojím se, že žádnou," říká Krusic.