Bojuje za zálohové výživné a mluví i o zvěrstvu. U nás je prý téměř běžné na děti neplatit

Lucie Asenová se jako předsedkyně Asociace neúplných rodin zabývá problematikou všech členů takových rodin či domácností. Tedy matek, dětí, otců i širší rodiny, zvláště s ohledem na malou vymahatelnost práva, která je v České republice realitou. Snaží se dosáhnout pozitivních změn i na poli legislativy a práva, a tak se setkává s politiky, kterým vysvětluje, jak je nezbytné změnit ohledně této problematiky myšlení.

Aktuálně přitom jde o problematiku takzvaného zálohového výživného. Hovoří se o něm již poněkolikáté a stejně jako v minulosti vyvolává řadu námitek a přitahuje stejně tak řadu odpůrců takového řešení. Jde v něm totiž o to, aby za rodiče, kteří neplatí výživné na své děti, platil alimenty stát. Návrh zákona je sice již hotový, ale jak Lucie Asenová říká, je v něm hned několik nedostatků. Ty je podle ní třeba dořešit.

Stálo by zálohové výživné ročně miliardu? Nebo víc?

Stačí začít například tím, odkud by měl stát na marně vymáhané alimenty pro děti vzít prostředky.

"Oni si ti politici samozřejmě tuto otázku musí pokládat. Podle předběžných propočtů půjde včetně administrativy o částku zhruba kolem jedné miliardy korun za rok. Já sama s tímto avizovaným obnosem nesouhlasím, ale chápu, že je nutné v první řadě tuto otázku řešit – tedy včetně toho, že je nezbytné najít, odkud ty peníze půjdou,“ říká Asenová pro ParlamentníListy.cz. Proč se domnívá, že půjde o částku odlišnou, vysvětluje níže.

Podle ní je již však hned v tomto prvním nezbytném kroku několik chyb. Došlo k nim prý hlavně proto, že Ministerstvo spravedlnosti odmítlo převzít do své dikce tento zákon, a tak ho nakonec převzalo Ministerstvo práce a sociálních věcí. Tento rezort ale nemůže dohlédnout tam, kam může justice.

"My v asociaci právníky máme, takže jsme udělali náš propočet. A jelikož by se zálohové výživné týkalo jen skupin s určitým zastropovaným příjmem, tedy do 2,4násobku životního minima, je třeba brát v úvahu to, že se nebude prostě platit všem, kteří ty alimenty nedostávají. Jen těm, co se vejdou do tohoto stanoveného limitu. Bude se jednat jen o určitou skupinu. Jenomže pokud někdo kalkuluje pouze s tou miliardou, je to dle mého chyba. První rok může mít nakonec požadavky na rozpočet na zálohové výživné daleko vyšší. Je totiž nutné říct, že existují minimálně dvě rizika, která by znamenala významnou explozi na stanovený rozpočet,“ pokračuje dál Lucie Asenová.

V prvním roce by bylo třeba počítat s vyšší částkou, než je miliarda, říká Asenová

Zatím se totiž vychází při výpočtu toho, kolik by bylo potřeba vyčlenit na výživné, z počtu exekucí, které byly nařízeny na dlužníky za alimenty. "Ovšem počítá se to za jeden rok. A my musíme počítat s tím, že za jeden rok se tam promítnou exekuční případy, co se táhnou řadu let z minula. Mezitím ale vznikají další. Ten první rok by se v tom tedy ocitli všichni ti, co si již procesem marného vymáhání výživného prošli. Proto je třeba vycházet z toho, že nelze stanovit dlužníky za jeden rok, ale historicky za všechny ty zpětné roky, kdy bylo výživné vymáháno, než se dostalo k exekutorům. Druhým rizikem pro nárůst požadované vyčleněné částky na zálohové výživné je, že mnoho matek exekuci nyní na neplatiče vůbec nepodává, i když alimenty nedostávají, poněvadž vědí, že by se stejně ničeho nedomohly. Ve chvíli, kdy bude možnost, aby ale i takový samoživitel od státu peníze získal, dá se očekávat, že i on se přihlásí,“ konstatuje Lucie Asenová.

Je třeba zdůraznit, že v současné době jsou možnosti samoživitelek i samoživitelů k vymožení dluhu na výživném poměrně omezené. Paradoxní například ale je, že prý poměrně účinným nástrojem se stalo to, když se neplatícímu rodiči zabaví řidičský průkaz. "To je skutečně efektivní. Oni se ti lidé bojí, aby o možnost jezdit autem nepřišli. Je jen škoda, že zatím to u nás od zavedení bylo použito asi jen v 2000 případech,“ poznamenala Asenová.

Spíš by se asi prý mělo mluvit o další sociální dávce než výživném

Upozorňuje však na další aspekt celé problematiky. "Mluvíme o zálohovém výživném, ale v podstatě to bude vlastně asi spíš sociální dávka. Zpětná vymahatelnost se totiž již nyní odhaduje jen zhruba na tři procenta (stát by vyplacené výživné vymáhal po rodiči, který se této povinnosti vyhýbá – pozn. red.). A to je jisté, že se mnoha lidem nelíbí. Protože není jasné – zda půjde tedy o jakousi zálohu nebo sociální dávku. A přiznám se, že ani mně se to nelíbí, poněvadž tím na všechny dobré úmysly v tomto směru hned padá stín pochybnosti,“ říká pro ParlamentníListy.cz Asenová.

Jak dodala, je třeba se proto ptát a hledat, jak praktikují něco takového v jiných zemích. Pro úplnost dodejme, že v Evropské unii je celkem 15 zemí, kde zálohové výživné je vypláceno. Například na sousedním Slovensku. Tam od vymáhání výživného na rodičích neplatičích nakonec zcela upustili, poněvadž se ukázalo, že je v praxi nevymožitelné.

V některých zemích je úspěšnost zpětného vymáhání třetinová

Ovšem ani ve Švýcarsku, v Belgii či Švédsku není vymahatelnost alimentů stoprocentní, přesto se pohybuje kolem třiceti procent. "Otázka by tedy primárně neměla být stavěná tak, kde vezme stát tu miliardu na první rok výplat výživného, protože to s přehledem může být jednou tolik, i třeba dvě a půl miliardy. Nabízí se spíš hledání toho – jak pracovat s tím, aby se zvýšila vymahatelnost výživného od samotných povinných. My jsme tady u nás totiž na vrcholu žebříčku mezi neplatiči na své děti. Je tu taková kultura. Zákony nejsou snad ani tak špatné, ale problém je opět hlavně v jejich vymahatelnosti. Třeba povinný nemá povinnost sdělovat adresu svého bydliště. To se například ve Francii posuzuje jako výrazně přitěžující okolnost. Je to snad dokonce trestný čin. Jak takového člověka hledat a vymáhat po něm alimenty, když nikdo neví, kde je? Jednou se mu narodí dítě, tak má povinnosti. Byla by to velmi jednoduchá právní úprava, která by mnohé vyřešila i u nás. Oficiální trvalé bydliště na úřadě může ten dotyčný mít. Ale zároveň by byla jeho povinnost uvést, kde se zdržuje. A tam se dá zjistit, jak je na tom skutečně materiálně a co mu případně lze exekuovat. Nyní to většina otců neplatičů šikovně obchází,“ uvádí několik příkladů Asenová.

Bohužel, dokumentární film Olgy Sommerové Samoživy, který popisuje to, jak se v Česku skutečně některým samoživitelkám (i samoživitelům) žije, odhaluje ale například i to, že pro neplatiče alimentů není strašákem již ani vězení. I přesto, že jsou někdy dokonce odsouzeni k nepodmíněnému trestu, nenastoupí tam. Matka tak dále zůstává se svým problémem sama.

Zavřít do vězení? Efekt žádný

"Věznice jsou přeplněné. A ve vězení není vždy práce. Takže to řešení opravdu není. Nehledě na to, že tatínek v kriminále stigmatizuje nejvíc stejně pak zase ty děti, kterým se tím nic nezlepší. Spíš ještě naopak. Soudci tak dneska dávají přednost tedy spíše alternativním trestům. Neplatič alimentů jde někam něco zamést, uklidit. S tím je však spojený naprostý paradox. Takový člověk poté, co si alternativní trest odbyde – odpracuje, je zpravidla oddlužen. To znamená, že již nemusí nic vracet a platit. To je špatné. On tím pádem je čistý a může začít nanovo. A vše se může opakovat několikrát. Matka se ocitne s dětmi bez alimentů, příjmů na dlouhou dobu. Ale musí je nějak živit,“ popisuje realitu v praxi Asenová. Jak dodává, sama tyto situace ve svém životě řešit naštěstí nemusela, ale mnoho žen, které se na Asociaci neúplných rodin obracejí, tyto zkušenosti mají.

Dalším fenoménem s tím úzce spojeným je pak to, že taková matka, nemá-li rodinu či blízké, na které by se mohla obrátit, je nucena si půjčovat peníze. Nikoli vysoké částky, ovšem velice často za vysoké úroky (není pro banky zrovna zárukou, že bude schopna splácet). Půjčuje si na nájem, na nedoplatky, jak Asenová podotýká, někdy opravdu i jen na jídlo. A velice lehce se brzy stává dlužníkem, mnohdy brzy též i exekuovaným. Vše se pak táhne nejen s ní, ale i s dětmi další roky.

Vede to k dluhům. Asenová promluvila i o dalším "zvěrstvu" s tím souvisejícím

Pokud taková matka požádá o insolvenci, při sumarizaci jejích příjmů jsou započítávány alimenty. I když je nedostává. Je to tak bezvýchodný kruh na řadu let, možná někdy až doživotně, ze kterého není možné se dostat.

"To považuju skutečně za zvěrstvo. Tedy to, že je u nás pro výpočet i v téměř všech případech sociálních dávek započítáváno výživné. Včetně toho, které ta matka nedostává. Snad bych ještě pochopila, kdyby bylo zařazeno do příjmů, pokud je pravidelně vypláceno, ale i tak je to vcelku netypické. To ve většině jiných zemích, u kterých se zajímám o jejich systém, není. Nezaplacené alimenty tak ještě jednou vlastně sníží té mamině s dítětem šanci dosáhnout na nějaký směšný několikasetkorunový příspěvek od státu. Jen proto, že musí být do příjmu zahrnuty. A jde přitom i o příspěvky na bydlení, na hmotnou nouzi… To považuju za nezbytné a jedno z nejdůležitějších, co se musí rychle změnit. Těch nezaplacených alimentů je v naší zemi totiž až kolem padesáti procent,“ uzavřela Lucie Asenová své vyjádření pro ParlamentníListy.cz.

Zákon o zálohovém výživném, který by se mohl podle odhadů týkat asi 90 tisíců dětí a rodičů samoživitelů, byl schvalován již několikrát. Nebyl přijat v roce 2001, 2005 ani 2007.