Brežněv znechuceně o Dubčekovi. Objevené privátní deníky nešetří nikoho

31.08.2020 13:52

MOSKEVSKÉ ARCHIVY PROMLOUVAJÍ Byl začátek roku 1969 a vůdce SSSR přemýšlel o situaci v Československu. Další z dokumentů, které prezentuje historik Michal Macháček, přibližuje uvažování Leonida Brežněva o Alexandru Dubčekovi a jeho případném nástupci, stejně jako jeho přemítání, co by se dělo, kdyby SSSR vojensky nezasáhl proti Československu. Z dalších dokumentů je vidět, že příliš valné mínění neměl Brežněv ani o „levých silách“ v KSČ, které okupaci ze srpna 68 otevřeně podporovaly.

Brežněv znechuceně o Dubčekovi. Objevené privátní deníky nešetří nikoho
Foto: Wikipedie
Popisek: Leonid Iljič Brežněv

Případ Palachovy sebeoběti byl organizován pravicovými představiteli. Nyní se hovoří, že kontrarevoluce nebyla, jiní hovoří, že ještě bude – ona ale už je. Dubček si neuvědomuje, že je loutkou, kterou vedou pravičáci ke svým cílům. Po celý minulý rok nikdo neobjasnil, co znamená „socialismus s lidskou tváří“ (tvrdili, že je to tajné). Těžko soudit, kde by dnes bylo Československo, kdyby vojska nevstoupila. Vojska, která se nacházejí v Československu, se nacházejí na našem teritoriu v rámci Varšavské smlouvy, aby chránila naši nezávislost, sám pro sebe si písemně zhodnotil sovětský vůdce Leonid Iljič Brežněv situaci v sovětskými vojsky obsazeném Československu začátkem roku 1969, čili krátce před výměnou Alexandra Dubčeka za Gustáva Husáka v čele KSČ.

Anketa

Jsme zadlužení a příspěvek 5 tisíc Kč pro důchodce si nemůžeme dovolit, řekla předsedkyně TOP 09 Pekarová. Má pravdu?

13%
87%
hlasovalo: 17510 lidí

„Krásný Moldavan“, jak svého milce Brežněva prý pojmenovával Josif V. Stalin, patřil mezi komunistické funkcionáře, jejichž kariéra započala na sovětské Ukrajině v dobách velkého Stalinova teroru, který uvolnil prostor pro kariérní vzestup minulostí nezatížené komunisty. Během druhé světové války byl činný v Rudé armádě a účastnil se řady bojů, především jako politruk 18. armády, která se podílela na osvobozování Československa. Zúčastnil se přitom i sjezdu národních výborů Zakarpatské Ukrajiny, kde byl přijat manifest úspěšně volající po připojení této oblasti k sovětské Ukrajině.

DOKUMENTÁRNÍ FILM O L. I. BREŽNĚVOVI

Po válce postupoval Brežněv strmě vzhůru stranickou hierarchií, stanul postupně v čele Moldávie, Kazachstánu, zodpovídal za resort zbrojního průmyslu a kosmonautiky, stal se členem politbyra a v roce 1960 předsedou prezidia Nejvyššího sovětu Sovětského svazu, tj. oficiální hlavou státu. Brežněvova kariéra byla klíčově spjata s Nikitou Sergejevičem Chruščovem, který se stal jeho patronem. Vzájemně se podporovali až do první poloviny 60. let, kdy Chruščovovy personální rošády a chaotické návrhy reforem vnášely pocit nejistoty i mezi členy nejvyššího stranického vedení, kteří se včetně Brežněva postavili proti svému dosud uctívanému vůdci. Chruščov, jenž byl v říjnu 1964 zbaven všech politických funkcí a penzionován, nazval Brežněva „úlisným hadem“.

Politickou moc převzalo kolektivní vedení, přičemž prvním tajemníkem sovětských komunistů se stal jako kompromisní kandidát právě Brežněv. Nejméně vadil a ostatní ho mylně podceňovali. Byl chápán jako přechodné řešení, přestože v nejvyšší funkci, k níž postupně přiřadil nespočet dalších, ve skutečnosti vydržel rovných 18 let a většinu ostatních spiklenců i konkurentů s přehledem politicky přežil.

V roce 1968 ale ještě neměl pozici tak pevnou. Prestiž Sovětského svazu byla nahlodána karibskou krizí či šestidenní válkou na Blízkém východě. V případě Československa zpočátku podporoval Dubčeka a jednoznačně se nepřikláněl k vojenské intervenci, s níž nakonec i v obavě o svůj další politický osud souhlasil.

V prvé řadě se mu jednalo o konsolidaci východního bloku, zklidnění situace, aby se mohl plně věnovat jiným závažným zahraničněpolitickým otázkám, zejména konfliktní Číně a obnovení jednání se „Západem“ o uvolňování napětí, které nakonec vyvrcholilo Helsinskou konferencí o bezpečnosti a spolupráci v Evropě. Brežněv totiž sám sebe viděl a chtěl i prezentovat, jak dokumentují i jeho deníkové zápisky, jako architekta světového míru, na kterém mu záleželo. Dubčeka odepsal a nově, řekněme „na zkušenou“, vsadil na jiného Slováka – Gustáva Husáka. Byla to z jeho pohledu šťastná volba.

DOKUMENTÁRNÍ FILM „INVAZE 1968: RUSKÝ POHLED“

„Dubček je neschopný politický organizátor. Označuje sám sebe za národního hrdinu a čeká až zemře soudruh Svoboda, aby se stal prezidentem. Obává se ztráty svých postů. Měl jsem na samém počátku nevelké iluze o Dubčekovi, on už nemůže být déle na čele strany. Třeba ho izolovat a zaměřit kritiku ne na něho osobně, nýbrž na jeho politiku. Navíc je třeba hovořit o kultu osobnosti. Levé síly jsou osamoceny a neorganizované, v čemž tkví jejich slabost. Bojí se a potřebují koncepci a vědět, o co a jakým způsobem mají usilovat. Ovšem Husák! Nikdo takový druhý tam není. Jeho spolupracovníci jsou pravičáci, ale vystupuje dobře. Třeba se orientovat na nové vhodné síly,“ poznamenal si dále Brežněv na počátku roku 1969.

VÍCE V KNIZE MICHALA MACHÁČKA GUSTÁV HUSÁK

 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: .

Tomio Okamura byl položen dotaz

Nemáte krátkou paměť?

Když se ohlédnete do naší minulosti, tak spousta lidí, včetně mužů raději emigrovala, než aby šla bojovat nebo se podřídili režimu. A myslím, že by se stejně zachovala řada lidí i teď a je to pochopitelné. Opravdu myslíte, že je to důvod k tomu ukončit podporu Ukrajině? A vy byste ty bojeschopné Ukr...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Odložené Vrbětice: „Policie se zachránila.” Obvinění Koudelky

4:44 Odložené Vrbětice: „Policie se zachránila.” Obvinění Koudelky

Zdaleka ne všichni dotčení hráči se smířili s policejním konstatováním o konci vyšetřování výbuchů v…