„Své vzpomínání na zpravodajské služby jsem dopsal v době, kdy se v českém politickém rybníčku Brčálníku vzedmuly přímo oceánské vlny. Příběh slušného a perspektivního Petra Nečase připomíná antické drama, kde nikdy nebyla nouze o vášně. Vševědoucí Václav Klaus se stal soukromou osobou, nicméně na prezidentském stolci ho vystřídal Miloš Zeman – vždy a stejně jako jeho předchůdce připravený poučit kohokoli o čemkoli. Ale hlavně žádostivý splatit staré dluhy a ústrky, na něž možná přátelé ze sociální demokracie zapomněli. To však neznamená, že na ně zapomněl onen `Šedý vlk`. Neprohádám moc, když řeknu, že se chystá `noc dlouhých nožů`, v níž pan prezident po čertech rázně zamíchá politickými kartami. Bude zajímavé, jak zareagují ostatní hráči v téhle již dávno obehrané hře o investituru. Nicméně, jsem docela rád, že nemusím tančit na tomto bále. Není to už ani můj bál, ani moje válka,“ přiznává bývalý šéf Bezpečnostní informační služby (BIS) Jiří Růžek mimo jiné v doslovu své knihy nazvané V labyrintu zpravodajských služeb.
Psali jsme:
Nutno dodat, že i když se nestává každým dnem, aby bývalé špičky tajných služeb jakéhokoli státu vydaly knížku, ve které popisují některé události, s kterými se během své práce setkaly, i s čím musely třeba i vnitřně bojovat, přesto se tak občas stane. Stejně jako nyní v Česku, kdy byla tato kniha Jiřího Růžka pokřtěna.
Fotogalerie: - Růžkův labyrint
Růžka prý prověřuje v souvislosti s knihou Národní bezpečnostní úřad
Růžek použil při sepisování svých memoárů vzor starých kronikářů a vypráví a popisuje jen to, co sám osobně zažil nebo co mu vyprávěli očití svědkové. Je nabíledni, že jeho tvorba tudíž asi ne každého potěšila. „Zaslechl jsem, ovšem samozřejmě nikoli oficiálně, že mě v souvislosti s napsáním a vydáním knihy začal prověřovat Národní bezpečnostní úřad (NBÚ). Zda je to pravda, či jen fáma, to ale opravdu nevím,“ řekl pro ParlamentníListy.cz Růžek.
Jelikož je však kniha, o kterou byl nebývalý zájem, velmi zajímavá, zalistujeme v ní, abychom nalezli například kapitolu o tom, co se dělo kolem privatizace a jak to Jiří Růžek ze své pozice vnímal.
„Aktivitami organizovaného zločinu a ochranou významných ekonomických zájmů státu se zabýval 3. odbor pod vedením mjr. ing. Martina Uhra. Bylo to patrně nejexponovanější pracoviště zpravodajské služby, které se do dějin BIS zapsalo několika úspěchy a rovněž několika skandály. Jeho první ředitel ing. Michal Kašík po čase charakterizoval své působení takto: ‚Nebylo hloupější a naivnější činnosti než řídit odbor ochrany ekonomických zájmů v době privatizace!‘ Stačí připomenout, že to byla doba, kdy politické rozhodnutí znělo: Rychle rozprodat státní majetek. Nic proti tomu, jenomže za zájmy, čímž mám na mysli peníze, státu nikdo moc nebojoval. A proto bylo bývalo hlavním motivem privatizátorů zařídit vše tak, aby cena byla co nejnižší. Banky se státní účastí dostaly pokyn půjčovat a jejich úředníci půjčovali rádi, zvlášť když věděli, že jim z toho něco kápne. V tomto kolotoči rodících se podnikatelů, spekulantů, úředníků, politiků i zločinců a miliard korun nešlo zařídit, aby zpravodajská služba na nic nenarazila. Ale šlo vytvořit prostředí, v němž se ‚poplašným a nedůvěryhodným zprávám‘ od BIS nepřikládala vážnost, tím měně, aby se jimi někdo na úrovni vlády zabýval,“ popisuje doslova devadesátá léta Jiří Růžek. Jak je patrné, obavy, které se čas od času objevují v souvislosti s tímto obdobím, nabývají v tomto světle přesnějších obrysů.
Psali jsme:
Kterak příslušníci BIS v deziluzích začali obchodovat s informacemi
Píší–li klasikové marxismu, že za každým velkým bohatstvím je skryt zločin, pak vězme, že za některými českými privatizačními projekty je malá česká zlodějna a malá česká korupce, připomíná Jiří Růžek ve své knize V labyrintu zpravodajských služeb. Popis dob privatizace pak pokračuje v ještě děsivějších souvislostech.
„Nebylo divu, že nezájem vlády o zpravodajské informace a nechuť vedení BIS a jejích předchůdkyň jít s kůží na trh demotivovaly a demoralizovaly zpravodajské důstojníky. Někteří se pak pokusili nabídnout horké informace novinářům a riskovali, že budou vyšetřováni pro únik utajovaných skutečností. Byli i tací, kdo situaci vyhodnotili po vzoru Václava Wallise a začali s informacemi obchodovat. A v relativně krátké době došlo k tomu, že se z nich staly osoby jednající ve prospěch svého obchodního partnera a agenti ovlivňující zpravodajské šetření v jeho prospěch," uvedl bývalý šéf BIS.
Psali jsme:
Zavzpomínal pak i na konec roku 1992, kdy skončil Michal Kašík, o jehož služby prý Stanislav Devátý nestál, a nastoupil po něm jeho zástupce Tomáš Kadlec.
Příslušníci zbaveni iluzí o jejich vedení i posledních zbytků věrnosti zemi...
„Na 3. odboru BIS se časem sešikovala parta poměrně divokých zpravodajců, kteří neměli problém získávat a stavět agenturu od zločineckého prostředí až do patra vysokých ministerských úředníků. Celkem rychle si našli cestu i ke kapitánům vznikajícího českého průmyslu, manažerům velkých obchodních společností, pojišťoven a bank. Až potud by to bylo dobře, jenomže když zjistili, že o jejich zpravodajský produkt není ve službě zájem, rozhodli se svoji činnost rovněž podřídit zákonům trhu. Jinými slovy – spojit příjemné s užitečným a uplatnit vliv státní instituce pro soukromé cíle. Oslnění exkluzivitou na ně napojené agentury dokázali přesvědčit, že jsou to oni, kdo hýbe šachovými figurkami na hospodářské a politické šachovnici státu," napsal dále Jiří Růžek ve své právě vydané knize. Pokračoval pak dále líčením toho, jak moc se prohlubovalo zklamání mnohých původně poctivých příslušníků zpravodajských služeb, když zjišťovali, jak je s jejich získávanými informacemi nakládáno.
„Zpočátku vedeni dobrou vůlí a snahou zabránit machinacím a finančním ztrátám brzy tito muži poznali, že jejich poznatky politici i úředníci prozrazují v prověřovaném prostředí. Zbaveni iluzí o schopnostech svých vedoucích přišli i o zbytky věrnosti České republice, k níž je vázala přísaha. Bez vize a společného cíle byli tak připraveni prodávat informace a vliv tomu, kdo byl ochoten za ně zaplatit. Vzniklo cosi jako kolej Zmijozel, kde se čarodějové učili škodit nejen lidem, ale i sobě navzájem. Třeba tím, když využívali manipulantních technik pro osobní prospěch. A vedoucím BIS servírovali informační dropty, zatímco tučná sousta šla do jejich byznysu..." po letech popsal mimo jiné také Jiří Růžek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Alena Hechtová
