Já musím žrát sračky, tohle je drahý, řekl důchodce nad farmářskými trhy. Ať jdou do hajzlu, a to jsme se smáli komunistům, pravil prodejce, když mluvil o EET

Lidem nevadí, že čekají a stojí ve frontách jako dříve na banány. „Had“ se mohdy kroutí několik desítek metrů, ale naprosté většině lidí to nevadí. Klábosí spolu, vyprávějí si – a když přijde řada, už „svého“ ovocnáře nebo řezníka vítají – a obsluha s úsměvem odpovídá. Stovky převážně mladých lidí i s malými dětmi kupují zásoby na týden i více. Když chcete jeden špekáček nebo kilo jablek, působíte jako mimozemšťan. Maso se bere po kilech, věnce vuřtů, desítky kuřecích křídel a stehen z farmy, kde pobíhá drůbež po velkém dvoře. Prodejce medu z Domažlicka, králičího masa z Mariánskolázeňska, zvěřiny ze Šumavy. Jezdí sem výrobci i ze středních nebo jižních Čech. A po několika hodinách mají většinou „vybíleno“…

Jablíčko a papír na něj….

Sady Nebílovy na jižním Plzeňsku se trhů zúčastňují pravidelně. Nejen přímo s ovocem – jablky či hruškami, ale hlavně s moštem. V sortimentu jsou i ovocné pomazánky a produkty pálenice. Všechno z vlastní produkce. Vedoucí sadů Alena Zikmundová komentuje: zavedení EET: „Zdržovat nás to jistě bude. Nejen na trzích, ale i při prodeji u nás v sadech, kdy dokážeme v prodejním dni odbavit stovky zákazníků. To čekání na účtenku a zadávání do systému bude trvat. A hlavně když si zákazník během nákupu rozmyslí, že chce změnit druh jablka, tak je to složitější, než když to píšu rukou, kdy stačí jeden pohyb a je to opraveno. Nevím, jak to bude fungovat,“ říká s nejistotou v hlase. „Nás by to mělo postihnout až v příštím roce a věřím, že snad k tomu nedojde, nebo uvidíme, jak se politická situace vyvine. Jako prvotní výrobci nespadáme do té druhé vlny, ale spadneme do toho v příštím roce.“
Vzhledem k jejich sortimentu to bude podle Zikmundové složitější. „Nedovedu si to představit. Řešíme to třeba v případě našich Slavností jablek, kdy sem jezdí všichni možní prodejci a my z toho budeme muset něco odvést. Ale snad se tomu nějak vyhneme, údajně se může zažádat finanční úřad o výjimku. Při akci, kdy nás tady navštíví čtyři, pět tisíc lidí, tak nevím, jak si s tím děvčata poradí, když si naši návštěvníci kupují třeba jen dvě kila jablek. Rozumím tomu, že stát chce nějakou daňovou politiku, pro mne by bylo dobré, kdybych to mohla dělat, jak jsem zvyklá, a pak si k tomu sednout a do systému to prostě „naházet“. A odvést to, samozřejmě. Tomu bych rozuměla. A také aby byl signál a všechno ostatní, aby tam nebyl přístroj, který se třeba zasekne. Stejně musíte psát účtenku, protože nikdy nevíte, kdo ty jablka kupuje a aby nebyl nějaký problém,“ uvádí vedoucí sadů českých majitelů, kteří jsou hrdi na to, že je nevlastní exministr financí. K sadům ještě patří také chov skotu.

Sezóna nesezóna

„Myslím si, že ti prvotní výrobci, kteří něco vypěstují nebo vyrobí, ať je to ten řezník a další, by do toho asi spadat vůbec neměli. Ty trhy by měly být určitě osvobozeny. A je to sezónní, od podzimu to třeba vůbec nevyužijí. Ti by tedy měli být z toho osvobozeni,“ upozorňuje na jeden z velkých problémů nasazení EET Zikmundová. „Co se týká plzeňských trhů, tak byly svého času vyhlášeny jako jedny z nejlepších a udržují si stále stejný standard. My jsme rádi, že tady na nich můžeme být. Nejsme schopni jezdit po jiných místech, Plzeň nám naprosto vyhovuje a vejdeme tak i do povědomí zdejších lidí, že v jejich blízkosti jsou nějaké sady a mají docela zajímavý sortiment. Dodáváme sem do tří farmářských obchodů v Plzni, pak v Klatovech a v Sušici. Nárůst zaznamenáváme, do povědomí pak jistě více vstoupíme, když vyhrajeme nějakou regionální potravinu, to lidi dost zajímá,“ pochvaluje si vedoucí sadů z Nebílov. „Jinak ale máme stálou klientelu a v povědomí široké veřejnosti Plzeňska jsme. Velkým odběratelem je pro nás také plzeňské Cross Café, u kterého si spousta lidí myslí, že je to nějaká zahraniční firma. Ale je to česká firma s českým majitelem, jen ten název je takový pro nás nestandardní. Jde o prioritního odběratele našeho moštu.

Na farmářském trhu v Plzni. Foto: Václav Fiala

… musím šetřit na léky…

Starý, unavený muž, korzující sem a tam po trzích, si nebral servítky: „Je to tady drahý, obcházím kolem jako mlsnej vlk, koukám se, co tu je, a to je na mne všechno drahý. To je pro ty mladší, ale já tady nemůžu nic najít. Pro mne zdravé věci nejsou třeba, já musím žrát klidně sračky, vždyť už tady dlouho nebudu. Je to tady hezký a snad to bude ještě větší. Občas něco ochutnám, popřeju jim, ať se daří, a sleduju ten šrumec a pak jdu. Co na to jiného říci. Pro mne kus flákoty už není a já si nemohu dovolit něco za stovky. Já musím počítat každou kačku. Buď budou léky, nebo kupovat farmářský věci, ale to jsou přece normální zemědělský věci. To je tedy uhozený název, co: Je to tu hlavně pro mladý…,“ řekl se smutkem v hlase.

Když tlačenka (za)voní

Naopak starší žena byla nadšena, obtěžkána s taškami jak o Vánocích. Prý nakupuje pro známé i sousedy, kteří nemohou o víkendovém dopoledni na zdejší náměstí Republiky: „Takové pěkné věci jsou tady. Tady vám nebude nikdo prodávat nějaké smradlavé odpady, sem přijedou s pěknými věcmi, s pěkným masem. Na farmářské trhy by asi těžko někdo přišel s nějakou smradlavou tlačenkou. Jednou jsem ji tu z krámu vyhodila hned druhý den. Ta má přece vydržet třeba i týden. A párek tady koupený i déle, jen se trochu scvrkne, vysuší se, ale nepáchne jako ty z krámu. Já se nedivím, že se lidi stávají vegetariány…,“ rozpovídala se.
Řeznictví a jatky Vojenice na Rokycansku, které mají v Plzni prodejničku, na trhy pravidelně jezdí. Vedoucí Miloslav Gabriel vysvětluje: „Ti, kteří porážejí, vyrábějí, i když třeba kupují půlky, tak se na ně zatím EET nevztahuje, to bude až k 1. 3. 2018. Zatím to tedy nevedeme. Prodej se určitě zpomalí, už nyní máme velké fronty, protože zájem je veliký. Každopádně všechno se strašně zpomalí. Naše pojízdná prodejna ještě jezdí čtyři dny po jednotlivých linkách. Zásobujeme obce kolem Berounky, z kopce do kopce, a tam mnohde signál prostě nemáte,“ informuje téměř o „misionářské činnosti“, navazující na bývalé pojízdné prodejny. „S tím asi budou velké problémy. V instrukcích je, že když tam nemáte signál, vytisknete bloček s nastaveným kódem a do 24 hodin, až přijedete na signál, to musíte zadat a odeslat. Jak to ale bude fungovat, nevím. Je to prostě hrozné zdržování, to je zcela jednoznačné. Četl jsem k tomu poměrně obsáhlý komentář bývalého generálního ředitele daní na ministerstvu financí, který odešel, řekl, že třetí a čtvrtá vlna EET je úplně k ničemu. Jestli to dál bude platit, nebo nebude, to nevíme. Hlavní je, že podchytili hotely tam, kde to nejvíce utíkalo. Ty ostatní, řemeslníci a tak dále, to už je jenom buzerace a nic jiného.“

Velký zájem byl o bylinky. Foto: Václav Fiala

Spasitelé

Pak se pochlubí: „My máme všechno vlastní. K nám přijde všechno živé, my si to porazíme, vychladíme, rozbouráme, maso prodáme a další jde do výroby. Vyrábíme asi zhruba 55 druhů výrobků. Co je v naší prodejně, je pouze naše výroba, tam není absolutně nic cizího. Ty lidi na vesnici jsou rádi, že tam jezdíme. A dokonce v pondělí máme pojízdnou prodejnu v Praze. Auto máme v pronájmu, ale když vyberete trasu a do toho máte i ty trhy, tak se vám to vyplatí,“ hovoří s viditelným zápalem Gabriel. Pro obyvatele řady malinkých vesniček na Berounce a okraji Křivoklátského hvozdu jsou téměř spasitelé, protože ani Vietnamci zde své prodejničky „smíšeňáky“ nemají, protože tu jednoduše ani nebydlí.
Hlavní koordinátor trhů Tomáš Popp k trhům a EET říká: Prodejci samozřejmě nejsou nadšení, ale se situací se vypořádají.“ Pochlubí se, že zaměnit zboží třeba za polské je tady téměř nemožné: „U nás taková situace nenastala. Naši prodejci jsou zároveň výrobci, farmáři, producenti. Prodejců jezdi na trhy zhruba 50 a návštěvníků skutečně na náměstí chodí stále více, odhadujeme jich na zhruba 4 000 na každém trhu,“ pochlubí se oprávněně.

Dobrý den od politiků není pozdrav

Pán středních let, prodejce stále více populárních mléčných výrobků, kde nechybějí ani kozí nebo ovčí speciality, má tento názor: „Je to takové divné, ale lidi si asi na tu účtenku počkají. Hlavně aby se politici zase nezbláznili a nedělali si z nás dobrý den. Jednou to musíme zavést, pak zase nemusíme, pak zase můžeme, pak je to dobrovolně. Takže my vyhodíme peníze za pořízení a pak to bude na nic, jenom pomůžeme tomu výrobci nebo distributorovi? To už se mluvilo o registračních pokladnách a blbli nám s tím hlavy. Hlavně si z nás nesmějí dělat blázny. Aby si každý ministr nebo vláda nemysleli úplně něco jiného.“ Každá vydaná tisícikoruna je podle něj pro každého malého výrobce docela dost. „Tady se vůbec neplánuje, neví se, co bude zítra, natož nějaké plánování. To jsme se smáli komunistům, že se za nich plánovali pětiletky, a tady nevědí, co bude za dva tři měsíce, protože je to pokaždé úplně jinak, než to vytroubí do světa. Jestli bude EET pro nás, nebo nebude, nebo z části, a z jaký části, pro koho, na co, za kolik, na kolik. Ať jdou všichni do hajzlu!“ rozčílí se, až se lidé ohlížejí.