Odkazem na větu Karla Schwarzenberga „Česká televize patří těm, kteří v ní pracují“ z období televizního puče konce roku 2000 začíná místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek hodnocení toho, co probíhá kolem kauzy reportáží Janka Kroupy. „Přesně o obsah této věty se nyní hraje i v Českém rozhlase. De iure je výše zmíněné samozřejmě nesmysl, otázka ale zní, jak je tomu de facto. Falešná kauza Kroupa samozřejmě primárně není o jednom zaměstnanci rozhlasu, kterých je celkově asi patnáct set. Není ani o Agrofertu a jeho pozemcích. Je testem fungování elementárních demokratických zákonných principů, na nichž Český rozhlas stojí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Tomáš Kňourek.

„Zjednodušeně řečeno, dodržení principu, že občané platí rozhlasové poplatky a volí své zástupce do sněmovny, ti pak vybírají členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Rady Českého rozhlasu, kteří dohlížejí na dodržování zákonů či kodexů. Testem toho, zda arbitrem práce zaměstnanců rozhlasu jsou výše zmíněné autority včetně generálního ředitele, nebo sami vybraní zaměstnanci. Pan Kroupa toto vystihl větou: ‚Já generálního ředitele ke své práci nepotřebuji‘. Mně tam chybí už jen pokračování: ‚Já sám jsem totiž ředitel!‘“ podotýká publicista.

Někteří redaktoři jsou přesvědčeni o své neomylnosti a výjimečnosti

Podle jeho názoru úzkou skupinu rozhlasáků děsí představa, že tato instituce bude mít silného svébytného ředitele pískajícího rovinu. „Žádného ustrašeného inventárního panáka, který jen podepisuje odměny a chodí na recepce. Fascinuje mě jejich bigotní přesvědčení o neomylnosti a výjimečnosti. Vyvolenci s bianco šekem na cokoli. Kritika je nepřípustná, uznání byť jen drobného omylu nereálné. A vy, koncesionáři, mlčte a plaťte. Možná bychom měli požádat Poslaneckou sněmovnu o změnu zákona ve smyslu: ‚Rada Českého rozhlasu dohlíží na vyváženost, objektivitu či nestrannost vysílání. Výjimkou jsou reportáže pana Kroupy a spol.‘,“ konstatuje Tomáš Kňourek.