Odkazem na větu Karla Schwarzenberga „Česká televize patří těm, kteří v ní pracují“ z období televizního puče konce roku 2000 začíná místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek hodnocení toho, co probíhá kolem kauzy reportáží Janka Kroupy. „Přesně o obsah této věty se nyní hraje i v Českém rozhlase. De iure je výše zmíněné samozřejmě nesmysl, otázka ale zní, jak je tomu de facto. Falešná kauza Kroupa samozřejmě primárně není o jednom zaměstnanci rozhlasu, kterých je celkově asi patnáct set. Není ani o Agrofertu a jeho pozemcích. Je testem fungování elementárních demokratických zákonných principů, na nichž Český rozhlas stojí,“ uvádí pro ParlamentníListy.cz Tomáš Kňourek.
„Zjednodušeně řečeno, dodržení principu, že občané platí rozhlasové poplatky a volí své zástupce do sněmovny, ti pak vybírají členy Rady pro rozhlasové a televizní vysílání a Rady Českého rozhlasu, kteří dohlížejí na dodržování zákonů či kodexů. Testem toho, zda arbitrem práce zaměstnanců rozhlasu jsou výše zmíněné autority včetně generálního ředitele, nebo sami vybraní zaměstnanci. Pan Kroupa toto vystihl větou: ‚Já generálního ředitele ke své práci nepotřebuji‘. Mně tam chybí už jen pokračování: ‚Já sám jsem totiž ředitel!‘“ podotýká publicista.
Někteří redaktoři jsou přesvědčeni o své neomylnosti a výjimečnosti
Podle jeho názoru úzkou skupinu rozhlasáků děsí představa, že tato instituce bude mít silného svébytného ředitele pískajícího rovinu. „Žádného ustrašeného inventárního panáka, který jen podepisuje odměny a chodí na recepce. Fascinuje mě jejich bigotní přesvědčení o neomylnosti a výjimečnosti. Vyvolenci s bianco šekem na cokoli. Kritika je nepřípustná, uznání byť jen drobného omylu nereálné. A vy, koncesionáři, mlčte a plaťte. Možná bychom měli požádat Poslaneckou sněmovnu o změnu zákona ve smyslu: ‚Rada Českého rozhlasu dohlíží na vyváženost, objektivitu či nestrannost vysílání. Výjimkou jsou reportáže pana Kroupy a spol.‘,“ konstatuje Tomáš Kňourek.
Připomíná, že každý člověk, instituce či firma včetně Agrofertu má právo si na odvysílání čehokoli stěžovat. „A kdokoli z nich má právo na ‚spravedlivý proces‘. Rada Českého rozhlasu jako skupina sebevědomých svéprávných lidí jednomyslně rozhodla, že příspěvky týkající se Agrofertu nebyly v pořádku. Troufám si tvrdit, že stejně tak by radní postupovali při porušení zásad objektivity a nestrannosti třeba i vůči ostravskému filantropovi Bakalovi, kdyby k němu čistě teoreticky došlo,“ upozorňuje místopředseda Rady ČRo.
Autoři reportáže pustili druhou stranu ke slovu až o den později
Na zpracování kauzy Agrofert a jeho hospodaření na pozemcích bez právního důvodu mu ze všeho nejvíce vadí použití jednoho starého novinářského fíglu v duchu přísloví „hoď špínu, nějaká ulpí“. „Funguje tak, že první den vyjedete do éteru s jednostrannými informacemi dehonestujícími vašeho ‚nepřítele‘. Na to přirozeně zareagují ostatní média či sociální sítě, sdělení se začne virálně šířit. Se značným zpožděním, v tomto případě až druhý den, ve druhém sledu dáte prostor i těm, kteří vidí celou věc jinak, a jejich názor zapadne. Vše pak jednoduše omluvíte celkovou objektivitou a vyvážeností, která je ale pouhou iluzí,“ říká pro ParlamentníListy.cz Tomáš Kňourek.
Psali jsme:
„Jak tomu bylo v našem případě? Oslovíte jako zdroj informace dva právníky potvrzující váš pohled. A je šumafuk, že jeden z nich má zastupovat zemědělce Bohumíra Radu, který vede s Agrofertem soudní spor. Není jasnějšího konfliktu zájmů, což ale posluchač či čtenář neví. Skuteční odborníci, jako jsou exministr zemědělství Marian Jurečka, renomovaný analytik Petr Havel či zástupci Agrární komory, dostanou prostor později. Mají totiž na historicky velmi složitou problematiku vlastníků pozemků odlišný názor,“ vysvětluje publicista.
O tom, že Rada ČRo potvrdila Kroupovo selhání, se mlčí
V té souvislosti poukazuje na to, co zmíněný agrární analytik Petr Havel uvedl k tématu začátkem prosince pro ParlamentníListy: „Je to právní oříšek, ale dá se říct, že Agrofert neudělal nic protizákonného. Stejně jako ostatní, kteří se takhle chovají, nedělají nic protizákonného, protože tu je úzus, že kdo na pozemcích hospodaří, ten na ně bere dotace.“ „Otázka zní, proč tento názor nezazněl hned první den, když se tato kauza vyráběla pro mě neskutečného půl roku? Páni Havel či Jurečka nebrali celou dobu telefon?“ podivuje se Tomáš Kňourek nad postupem Janka Kroupy a spol. při zpracování reportáže.
Dalo se proto čekat, že mainstream přijde s až hysterickou obranou svého druha, jehož práci kritizoval i na podkladě analýzy Institutu komunikačních studií Fakulty sociálních věd Univerzity Karlovy generální ředitel Českého rozhlasu René Zavoral. „Opět zaznívají výkřiky o demokracii, cenzuře, svobodě slova. Brečí, jak je jim ubližováno, ale když se ostrakizují třeba ParlamentníListy.cz, smazávají se účty na Facebooku, jsou zticha. Tam přece cenzura nevadí. Záměrně se nikde neobjevují fakta, konkrétní fauly vyplývající z veřejnosti přístupné, velmi detailní analýzy odborníků z Karlovy univerzity. Stejně tak se mlčí o skutečnosti, že i Rada pro rozhlasové a televizní vysílání potvrdila Kroupova selhání,“ poukazuje místopředseda Rady Českého rozhlasu.
Co by předseda Syndikátu novinářů pro kamarády neudělal
„Ve vysokokadenční fejkomet se proměnil například spolupracovník Hospodářských novin a předseda Syndikátu novinářů Adam Černý. Není se co divit. Ryba zpravidla smrdí od hlavy, ale co by pro kamarády neudělal. Ve svém komentáři pro HN třeba uvádí, že ‚záležitost v prosinci probírala Rada Českého rozhlasu − začala se jí zabývat, až když zasedání opustil ředitel zpravodajství Jan Pokorný − a zadala si celkem tři analýzy: od Institutu komunikačních studií a žurnalistiky, od společnosti Newton Media a od novináře Karla Hvížďaly. Lež jako věž. Tyto analýzy si nechal zadat generální ředitel Českého rozhlasu, nikoli jeho rada. A Karla Hvížďalu jako svého ideového souputníka dokonce přímo oslovila Kroupova parta,“ připomíná Tomáš Kňourek.
Pozastavuje se nad poznámkou Adama Černého, že záležitostí kolem Kroupových reportáží se v prosinci Rada Českého rozhlasu začala zabývat, až když zasedání opustil ředitel zpravodajství Jan Pokorný. „Jako by snad radní či generální ředitel mohli za jeho odchod z jednání, které má jasný a schválený program. Dalším velefejkem je Černého tvrzení, že ‚tento týden zasedla rada znovu − opět kupodivu za nepřítomnosti ředitele zpravodajství‘. Na zasedání Rady jsem na rozdíl od autora byl a pan ředitel Pokorný tiše seděl v ‚první lajně‘. Propříště bych doporučoval šéfovat spíše Syndikátu dezinformátorů a výrazně vylepšit kvalitu našeptávačů,“ adresuje publicista Adamu Černému dobře míněnou radu.
Konstrukce hodná mistra Bakalovic džihádu
Rovněž mu neuniklo, že dezinformace vypouštějící předseda Syndikátu novinářů Adam Černý si povinně kopl i do ParlamentníchListů.cz. „Použil k tomu tento oslí most: ‚Místopředseda Rady Českého rozhlasu píše pro ParlamentníListy.cz, ty používají někdy i přisprostlé titulky, takže Kňourek tím vlastně naznačuje, že i Český rozhlas by měl jít touto cestou.‘ To je tedy konstrukce hodná mistra Bakalovic džihádu. Jak souvisí tento server s ‚prací‘ pana Kroupy pro Český rozhlas, netuším,“ žasne Tomáš Kňourek nad tímto výplodem Adama Černého.
Ten ještě dodal, že na ParlamentníchListech.cz bývá „nejobvyklejším žánrem monolog jednoho mluvčího bez jakékoli oponentury či informace dodávající kontext“. „Ano, pane Černý. ParlamentníListy.cz zřejmě nemají potřebu vymývat lidem mozky, což může leckomu vadit. Nekorigují názory a myšlenky ku prospěchu současných ‚majitelů klíčů‘. Koneckonců vždyť i vy jste napsal svůj pohled na zmíněnou problematiku jako ‚monolog jednoho mluvčího bez oponentury‘. Nemluvě o fejkových informacích, které jste bez uvedení zdroje použil. A co se týká titulků ParlamentníchListů.cz, určitě jim nechybí bulvární nádech, ale odrážejí realitu dnešního světa. Takto lidé zkrátka mluví a nejen ti z podzámčí, kterými i pan Černý pohrdá,“ dodává místopředseda Rady Českého rozhlasu Tomáš Kňourek.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
