„Část naší politické scény po jmenování Jiřího Rusnoka premiérem kvičí tak bolestínsky, že je to dospělých lidí až nedůstojné. Ubulené žalobníčkování připomíná tón rozmazleného děcka, které nemůže při své premiéře na plácku za vsí rozdýchat, že ho soupeřící děti nechtějí nechat dát gól. Není to zrovna jev nový. Kdekdo na našem politickém i mediálním hřišti má pocit, že když ten druhý koná jinak, než by se kdekomu líbilo, tak to musí být konání nelegální, nelegitimní, zakázáníhodné. A ono je to přitom jen konání v zájmu někoho jiného. Gólem do jiné branky,“ píše Jakl v článku s titulkem "Trilobit Schwarzenberg a dinosaurus Kalousek žalují na to, co sami zavedli".

Úřednickým vládám nefandím, ale Zeman na to má právo

Sám Jakl není zastáncem úřednických vlád a podle něj se k nim sahá až příliš často. Je to dle jeho názoru varianta vhodná pro případ katastrofy nebo absolutně neřešitelné politické krize, a ne pro řešení v situaci, kdy možná existuje reálná většina v Poslanecké sněmovně. To, že se mu tento krok nelíbí ale neznamená, že je protiústavní.

„Co se někomu nelíbí, nemusí být hned protiústavní či nelegitimní. V české společenské debatě se běžně směšují deskriptivní a normativní výroky. Když řeknu, že se věci mají tak a tak, ihned jsem napaden, že se mi to tak líbí. Jenže hodnocení a popis je fakt něco úplně jiného. Toto rozlišení ale dnešnímu politicko-mediálnímu vytí schází. Ne že si jeho autoři řeknou, že holt soupeř dal gól, oni považují každý gól ve vlastní síti za neplatný a volají po jeho neuznání,“ upozorňuje Jakl, který nyní pracuje v Institutu Václava Klause.