Drahoš, nebo Zeman? NE – Islám, nebo Čína – to je to, oč tu běží!

Na včerejší večer jen tak nezapomenu. Karlínské divadlo bylo narváno k prasknutí a já jsem seděla na druhém balkonu v úplně poslední řadě. Celý kotel jsem měla před sebou...

Obecenstvo bylo rozděleno na sedící „vpravo“ – což byli paradoxně podporovatelé prezidenta Zemana – a „vlevo“, což byli podporovatelé Drahoše. Protože se do divadla začalo pouštět více než hodinu před zahájením vysílání, bylo možno se porozhlédnout po podporovatelích obou táborů i předem. Kupodivu byli snadno rozpoznatelní, a to nikoliv na základě „placek“, ale na základě věku. Minimálně polovinu podporovatelů Drahoše tvořili mladí lidé, u kterých jsem měla pochybnost, zda jim bylo nad osmnáct... Podporovatelé Zemana byli různorodější, avšak minimálně o generaci starší než tato skupina „drahošovců“, nad kterými svým ú/pačesem čněl náhlavní kaktus Dominika Feriho. Mezi „zemanovci“ se objevila i řada více či méně bizarních postav – zejména mužů staršího věku, s rukama jako lopaty a v odění, které mělo svůj zářný okamžik někdy v 70. letech. U obou skupin byla zřetelně jiná nálada. „Drahošovci“ přišli na happening. Veselé postávání u baru, vzájemná obětí, smích. Zemanovci byli skleslí. Svěšené koutky úst, starost v obličejích. Postávání bokem – spíše osaměle nebo ve dvojících. Tichý rozhovor, ne nepodobný šeptání v kostele před tím, než začne mše.