„Po vysoké škole jsem chtěl být soudce, ale tehdy přede mnou bylo spousty čekatelů, takže bych byl nejspíš jmenován až v pětačtyřiceti. Proto jsem začal jako exekutorský koncipient v Plzni, po třech letech jsem se stal kandidátem a následně vyhrál ve výběrovém řízení pro Prahu 3,“ popisuje pro ParlamentníListy.cz Miloslav Zwiefelhofer, jak se stal exekutorem. Teď zaměstnává na padesát lidí a kanceláře má na okraji Prahy. Pod schody úřadu na nástěnce visí výpisy dražeb. Nábytek, elektronika a tak dále. Hned nasedáme do modré dodávky a jede se.
Fotogalerie: - Den s exekutorem
Překvapení starého pána
„Povinní jsou několikrát vyzváni k úhradě dluhů, takže není pravda, že o exekucích neví. Navíc jde vždy o usnesení soudu,“ sdělí už v autě Zwiefelhofer, aby bylo jasno. Přeloženo: věřitel je oprávněný, dlužník povinný. Cestou ještě přihodí příběh, který je prý mustrem na chování většiny dlužníků. „Paní si půjčila velkou částku a nic nevrátila. Proto byla nařízena exekuce. Smířila se s tím, že přijde o nově postavený dům. Těsně před dražbou však změnila názor. Prý si vůbec nic nepůjčila, nic nedluží a každopádně si nic nepamatuje. Kamerové záznamy ani grafologický rozbor ji neodradily. Spor se táhne už rok a půl a dům budu moci vydražit nejspíš až za tři roky,“ vypráví. Dostáváme se do oblasti rodinných vilek v Suchdole. Prší.
Dlužnice S. to má za třiadvacet tisíc korun. Jde o letitou neuhrazenou částku z městské hromadné dopravy a o exekuci prokazatelně ví. Po zazvonění vychází z domku starý pán. „Je v práci,“ říká. Jde o otce dlužnice. Podle upřímného překvapení lze soudit, že nic netuší. Exekutor ukáže odznak a varuje, že může být proveden soupis majetku za přítomnosti policie a může dojít i k odvrtání zámku zámečníkem. „Takovými věcmi mě nestrašte. Jsem starší pán, něco pamatuju, ale takovouto drzost jsem v tomto státě nezažil. Takovou částku dcera určitě nevysype jen tak z rukávu. Dovnitř vás ale nepustím, ani kdybyste přijeli s kulometem,“ rozhorlí se senior. Protože však jde o první návštěvu, exekutor se spokojí se zanecháním výzvy, aby druhý den žena alespoň polovinu dluhu zaplatila. Podle něj je tady reálná šance na uhrazení dluhu.
- TÉMA: Exekuce
Všechno z ulice či popelnic
Na mobiliární exekuce se zpravidla jezdí ve dvou. Výjezdní skupinu většinou tvoří exekutorský vykonavatel s osvědčením a buď kandidát anebo koncipient, kteří nahrazují svědka. Sousedi totiž zásadně nesvědčí. Ostatně akce se může zúčastnit, jako v tomto případě, i sám soudní exekutor. Výjezdy jsou připravovány dlouho dopředu, aby se v jedné lokalitě stihlo co nejvíce návštěv. Složku obsahuje výpis z ministerstva vnitra s aktuální adresou dlužníka, výpis z české pošty, z něhož je jasné, že se na adrese dotyčný zdržuje, mapu a mnoho dalších dokumentů. Exekuční příkaz pak dostává povinný přímo do ruky. Takovéhle školení dostanu už v autě, když jedeme dál.
Adresa Břevnov. Paní M. dluží taky léta za černou jízdu po Praze a částka se vyšplhala na čtyřiadvacet tisíc korun. Do pavlačového domu se dostaneme po zazvonění. Ve čtvrtém patře už mezi dveřmi stojí dlužnice s manželem, mezi nimi vrčí pes. „Máme jen samý dluhy, tady nic není. Vše jsem našel na ulici nebo v popelnici. Oba jsme v invalidním důchodu, všechny peníze jdou na nájem. Za komunistů jsem dělal na jatkách, kopáče a tak dál. Zlatý komunisti, za nich by se tohle nestalo. Nedivím se, že se naši stěhují do Kanady,“ nadává on. Ukazuje lékařskou zprávu. V ní se píše: „Potvrzuji, že jmenovaný prodělal srdeční infarkt. Intelekt snížen na úroveň slabomyslnosti na podkladě novorozeneckého nezánětlivého onemocnění mozku. Nevychodil ani základní školu, neumí číst ani psát.“ Romský pár je ale jinak v podstatě smířený se vším.
Psali jsme:
Věž, televize, váza…
Pracovníci exekutorského úřadu se v dvoupokojovém a nutno dodat dost zanedbaném bytě vrhnou na sepisování věcí, které lze odvézt. Ty postupně označují nálepkami. Mobilní telefon, věž, televize, nástěnné hodiny, setobox, váza. „Vezměte si to všechno, stejně si to zejtra najdu na ulici. Lidi tady pořád vyhazují funkční věci,“ dodává muž. Oba podepíší soupis zabaveného majetku. Exekutorský vykonavatel vše vynáší na ulici a nakládá do dodávky. „Tady je to bezpředmětné. Tohle jsme vzali, aby to alespoň trochu pocítili. Reálná hodnota všeho je možná dvě stě korun,“ vysvětluje před autem s tím, že povinná dluh nikdy nezaplatí.
Exekutor Miloslav Zwiefelhofer prý každý rok všechny nevymožené pohledávky přezkoumá, protože se u dlužníků mohou finanční poměry změnit. Přesto je sedmdesát procent exekucí neúspěšných a náklady nese na bedrech exekutor. Snižování nákladů exekucí, jak se o to občas snaží zákonodárci, by podle něj na exekutory zapůsobilo jako výbuch atomovky. Už tak jsou nyní v podstatě na minimu. Tak třeba provoz jedné výjezdní dodávky i s platy vykonavatelů stojí okolo osmdesáti tisíc korun. „Všem radím, aby před dluhy nestrkali hlavu do písku jako pštros. Vidíte, že se snažíme jednat lidsky, takže se na všem lze domluvit,“ podotýká pro ParlamentníListy.cz Zwiefelhofer. Zabavené věci se pak rozprodávají při veřejných dražbách. Začíná se na třetině jejich ceny. Nejčastěji si je odvážejí majitelé bazarů.
- Další reportáže ParlamentníchListů.cz ČTĚTE ZDE
Krutá statistika
V Česku je dnes zhruba sto padesát soudních exekutorů. Každý rok prý dochází k nárůstu exekucí. Za loňský rok exekutorská komora podle její mluvčí Petry Báčové registruje téměř milion exekucí. Nicméně jeden dlužník může mít na sobě hned několik exekucí, rekordman jich má prý sto třicet pět. Finanční krize přešla, ale její důsledky se naplno projevují až dnes. Ostatně, jak nakonec zdůraznil Zwiefelhofer, valná většina exekucí neprobíhá tak klidně, jak jsme zažili. Každý den prý dojde k nějaké formě fyzického útoku na exekutorského vykonavatele.
Mediálně propírané kauzy falešných exekutorů anebo chyby těch pravých jsou prý jen kapkou v moři profesionální exekutorské práce. Kdo nic nedělá, nic nezkazí. Tito vykonavatelé přenesené státní moci se nacházejí mezi několika mlýnskými kameny. Tlačí na ně věřitelé, spílají jim dlužníci, usměrňují je přísné zákonné normy a mezi lidmi mají tu nejhorší pověst. Kdyby však nikdo neplatil dluhy, svět by se stal pódiem nezřízené anarchie jako z apokalyptických filmů.
Psali jsme:
Ptejte se politiků, ptejte se Vašich volených zastupitelů, pište, co Vám osobně vadí. Registrujte se na našem serveru ZDE.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jan Rychetský
